Airelle komentáře u knih

(SPOILER) Knihy na sebe volně navazují, proto jsem se rozhodla napsat recenzi dohromady. Knihy jsou vyprávěny z pohledu babičky, která postupně odhalí všechna rodinná tajemství.

Vždy jsem velmi milovala vyprávění babičky a dědy, pratet i prastrejdů, dnes už mi nemá kdo vypravovat, tak jsem ráda, když si nějaké vypravování můžu aspoň přečíst.

Příběhy sester dvojčat mě naprosto pohltil, byl tak srdceryvný, až se mi někdy tajil dech. Fandila jsem oběma, aby našly své štěstí, jen bohužel své mladí prožily v době, která štěstí zrovna nepřála.

Na příběhu Soni je nejvíc vidět, že nic není černobílé a že láska je mnohdy opravdu slepá.

Ester jsem si oblíbila až v druhé polovině druhého dílu, její postava byla velmi dobře napsaná, opravdu jí člověk musel nejdřív poznat blíž a odpustit jí její sobeckost a sebestřednost, sama byla potrestaná víc než dost.

Co se týče stylu psaní, tak přeci jen výtky mám. Obě knihy jsou napsané dnešní češtinou a ubírá to příběhu na autentičnosti, což byla zvlášť u dialogů velká škoda.

Doufám, že budou mít knihy pokračování, protože přeci jen nebylo vyřčeno úplně všechno.

1 06.11.2023

(SPOILER) Knihy na sebe volně navazují, proto jsem se rozhodla napsat recenzi dohromady. Knihy jsou vyprávěny z pohledu babičky, která postupně odhalí všechna rodinná tajemství.

Vždy jsem velmi milovala vyprávění babičky a dědy, pratet i prastrejdů, dnes už mi nemá kdo vypravovat, tak jsem ráda, když si nějaké vypravování můžu aspoň přečíst.

Příběhy sester dvojčat mě naprosto pohltil, byl tak srdceryvný, až se mi někdy tajil dech. Fandila jsem oběma, aby našly své štěstí, jen bohužel své mladí prožily v době, která štěstí zrovna nepřála.

Na příběhu Soni je nejvíc vidět, že nic není černobílé a že láska je mnohdy opravdu slepá.

Ester jsem si oblíbila až v druhé polovině druhého dílu, její postava byla velmi dobře napsaná, opravdu jí člověk musel nejdřív poznat blíž a odpustit jí její sobeckost a sebestřednost, sama byla potrestaná víc než dost.

Co se týče stylu psaní, tak přeci jen výtky mám. Obě knihy jsou napsané dnešní češtinou a ubírá to příběhu na autentičnosti, což byla zvlášť u dialogů velká škoda.

Doufám, že budou mít knihy pokračování, protože přeci jen nebylo vyřčeno úplně všechno.

06.11.2023

(SPOILER) Kniha je vyprávěna z pohledu více postav, jejichž osudy se vzájemně propletou na místě, kde by nikdo z nás skončit nechtěl.

Vždy když čtu knihy na toto téma, tak mi trhá srdce, co lidé dokázali udělat jiným lidem. A vzhledem k situaci, která se teď děje ve světě, to pro mě bylo o to těžší čtení.

Líbilo se mi, jak byl příběh dojemný, rozvíjela se tu nečekaná přátelství, a i na tak smutném místě se našli lidé, kteří se nenechali zlomit a neztráceli naději. Paradoxně mi bylo nejvíc líto Fridricha, syna nacistického důstojníka Bechera, který byl svým rodičům na obtíž.

Největší hrdinkou knihy je pro mě hospodyně u Becherů, takových odvážných lidí by i dnešní společnost potřebovala mnohem víc.

Anny i Izáka mi bylo líto, na druhou stranu jsem obdivovala jejich nezdolnost a vytrvalost s jakou den za dnem přežívali v koncentračním táboře, aniž by zradili sami sebe nebo ostatní spoluvězně.

3 06.11.2023

(SPOILER) Knihu jsem stejně jako spoustu knihomolů dostala jako recenzní výtisk na #podzimnibookstorming @knihydobrovsky Upřímně se knihám s muži na obálce vyhýbám, ale tady jsem udělala výjimku. Čekala jsem erotický román s mafiány na každé stránce, to jsem ale nedostala. Místo toho na mě vykoukl celkem fajn romantický příběh s prvky akčního filmu.

Lucy mi celkem rychle přirostla k srdci, i přesto že jsem někdy její jednání nechápala. Asher se zas občas choval jako macho a to není nic pro mě. Na druhou stranu mi pak přišlo, že ve vztahu k Lucy celkem vyměkl.

Kniha by mohla být o něco kratší, přeci jen je tam spousta hluchých míst, kdy se vůbec nic neděje. Tam by se třeba hodilo rozvinout Lucyinu minulost, o té jsme se dozvěděli jen okrajově. A zásadní moment, kdy se své minulosti postavila, mi ve finále přišel jako fraška. Je to prostě jednoduchá romantická oddechovka, která neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne.

2 06.11.2023

(SPOILER) Momentálně je mým nejoblíbenějším žánrem horor, ač jsem je dřív vůbec nečetla, sem teď vyloženě přesycena ostatními žánry.

Pozvaní je duchařský horor, což se zrovna k Halloweenu hodí nejvíc. Musím říct, že mě kniha hodně bavila, od autorky už jsem četla Tajemství pramenů a už u něj mě překvapilo, jak rychle jsem se začetla a stránky mi doslova ležely pod rukama. To se stalo i teď.

Příběh je vyprávěn z pohledu více postav, jejichž osudy se vzájemně prolínají. Líbil se mi pohled z minulosti i z přítomnosti a napjatě jsem čekala, co se z toho vyvrbí.
Některé pasáže mi přišly zbytečně zdlouhavé, dost často se situace opakovaly, což trochu ubíralo na napětí.

Postavy mi přišly velmi dobře napsané, člověk si k nim cestu našel překvapivě rychle. Trochu mě mrzí, že člověk dost rychle odhalil hlavní linku a propojení postav, to bylo po pár stránkách celkem jasné, stejně jako hlavní záporák.

Jsem zvědavá na další knihy od autorky. Hodně jste mi psali, že Zimní lidé jsou top, tak si je nechám jako svoje halloweenské čtení.

1 06.11.2023

Tahle krásná povídková kniha se ke mně dostala díky štafetě, kterou pořádá sama autorka @jitkaproksova

Kniha je plná krásných příběhů ze života s určitým přesahem. Některé příběhy se mi líbily víc a některé míň. Některé jsem tak úplně nepochopila, což je ale kvůli tomu, že nemám podobné životní zkušenosti.

Občas jsem si říkala, že by povídky mohly být i delší, přeci jen mají cca 10 stran. Najdete tu příběhy o lásce, o smrti, o přátelství, o rozchodech i o štestí. Knihu jsem přečetla na jeden zátah. U pár příběhů jsem doslova nedokázala zadržet slzy.

Postavy jsou velmi lidské a reálné, opravdu máte pocit, že čtete posbírané příběhy ze života, proto jsou příběhy tolik emotivní a každý ve Vás něco zanechá, i kdyby to mělo být jen poučení.

Moc děkuji, že jsem si mohla knihu přečíst a rozhodně se poohlédnu po dalších knihách od autorky.

06.11.2023

(SPOILER) Nevím, kdy se to stalo, ale stala se ze mně čtenářka hororů?! To byl jeden ze žánrů, který jsem číst nechtěla, protože filmové horory nedávám. Jenže já miluju duchařský příběhy, a těch hororových je mraky!

Ti, co vidí je jeden z nich. Nedávno jsem si z bookstormingu přinesla druhý díl, a tak jsem hledala, jestli mám i ten první a díky klubu Knih Dobrovských jsem zjistila, že je to jedna z knih, kterou nedávno rozdávali. Moje peněženka a můj muž si zas jednou oddechli.

Co se týče knihy, tak to je jízda od začátku do konce. Prolíná se přítomnost s minulostí, pak taky náš svět se světem duchů. Příběh je vyprávěn z pohledu tří žen, dvou sester Hattie a Judy a tou třetí je Sophie.

Hattie a Judy hned nazáčátku odhalí, že jejich matka nezemřela, jak jim celou dobu nalhávali. Otázkou zůstává, kam se ztratila, a tak se vrhnou do pátrání, které nabírá na obrátkách.

Sophie v dětství našla zavražděnou kamarádku, a vzhledem k tomu, že od dětství mluví z duchy, je pro okolí divná, padne podezření na ní, nezbyde jí než utéct začít někde jinde. Osud tomu snad chtěl, že se po několika letech setkává s matkou zavražděné kamarádky, a musí utíkat znovu. Nečekanou zradou se však ocitá v psychiatrickém ústavu, kde se stane obětí pokusů jednoho doktora.

Jak se jejich cesty propletou, už si musíte přečíst sami.

Musím zvlášť vyzdvihnout popisy léčebných metod, protože při jejich popisu jsem občas trnula hrůzou a děsila se, co se opravdu dělo. A že těch pokusů na pacientech bylo! Elektrošoky byly snad jen slabým čajíčkem

Pak také pátrání po skutečném vrahovi byla třešíňka na pomyslném dortu.

Taky čtivost se tomuto hororu nedá popřít, max dva večery a bylo přečteno. Ač jsem se bála jen trošičku, tak se četl sám. Oproti Pod hladinou od Darcy jsem nadšená. Kniha měla snad všechno, co si správný milovník duchařských příběhů může přát.

2 06.11.2023

(SPOILER) Byla jsem velmi mile překvapena, že se nejedná o klasický román, ale najdou se tu i prvky detektivního thrilleru. Chvilku jsem měla i o některé postavy strach.

Co se týče děje, tak i ten mě překvapil svou plynulostí a velmi se mi líbila i hlavní zápletka, navíc odhalení hlavního padoucha mě naprosto šokovalo. Málokdy to říkám, ale tohle jsem opravdu nečekala!

Olive mě svým chováním zvlášť na začátku neskutečně vytáčela, nakonec jsem postupem času pochopila, že její chování je velmi podmíněno výchovou a pocitem, že vše musí mít pod kontrolou. To se změní zvlášť potom, co se u jejich dveří objeví její synovec Josh, kterého vidí poprvé v životě.

Hledání Oliviny sestry Lily mě natolik vtáhlo do děje, že jsem se nedokázala od knihy odtrhnout.

Pokud jste knihu nečetli, tak bych to být Vámi napravila, opravdu si pozornost zaslouží.

Pár věcí zůstalo nevyřešeno, ale není se čemu divit, vždyť je to série. Takže já jdu shánět druhý díl a vy si přečtěte ten první. Obálka tentokrát dost mate.

06.11.2023

(SPOILER) Jsem tu s další recenzí na sérii Robert Hunter od Chrise Cartera. Nenávist mě opět nezklamala. V samotném závěru předchozího dílu, jsme se dozvěděli, že Lucien utekl z vězení, takže jsme hned vrženi do honby za jeho zadržením.

Lucien je padouch se vším všudy. Odporák všech odporáků, co se neštítí ničeho. S Robertem si hraje na kočku a myš, ale je jen otázkou, kdo vlastně loví koho.

Knihy Chrise Cartera jsou jednoduše vynikající, doporučuju je všem!

4 06.11.2023

(SPOILER) Když jsem viděla, že @adule.books pořádá štafetu na tuhle knihu, nemohla jsem odolat. Ještě ke všemu jí napsala jedna z mých nejoblíbenějších autorek.

U Catwoman jsem si nikdy nebyla jistá, jestli je kladná nebo záporná hrdinka. V podstatě nemám jistotu ani teď. Ale ono to máte stejně i u koček, to jsou svéhlavé šelmy, které si klidně ochočí víc pánů najednou.

Kniha byla superčtivá. Okamžitě vtáhla do děje a vyplivla až na samém konci. Objevilo se tu velké množství postav, které znám z různých seriálů a filmů z DC comics a některé postavy mě opravdu potěšily. Poison Ivy konečně dostala víc prostoru a stala se jednou z mých nejoblíbenějších postav vůbec.

Co se týče Seleny, tak se mi líbil její charakterový posun, to Maas opravdu umí. Luke byl zas hrdina, jak se patří. Čekala jsem, jak se popasuje se Seleninou minulostí a celkem překvapil.

Knihu Vám určitě doporučuji, moc jsem se u ní bavila a vy se rozhodně nebudete nudit.

2 06.11.2023

(SPOILER) Hlavní postava Gavin taky nečte, alespoň do doby než ho manželka Thea vyhodí z domu a on skončí u svých kamarádů, kteří ho přijmou do tajného knižního klubu, díky kterému se má jeho manželství nerozpadnout.

Co se týče postav, tak mi ale neskutečně ze začátku lezly na nervy. Thea víc než Gabon. Neustále říkám, že základem každého dobrého vztahu je komunikace, když nefunguje komunikace, tak nefunguje ani to ostatní. Oni dva byli aspiranti na manželskou terapii, jenže je ani jednoho nenapadla jako řešení jejich problému. Oba se chovali nelogicky.

Celá kniha se vlastně celou dobu točí na jejich vztahu a na jejich problému, který mi ve finále přišel úplně mimo. Byl to jen důsledek jejich nekomunikace a lží, co za dobu jejich vztahu vznikly. A musím říct, že mi tahle dějová linka knihy nestačila. Ze začátku mi přišla ta myšlenka vtipná, ale když se to jako jediný důvod omílá pořád dokola, tak to nestačí. Čekala jsem nějaký zvrat, který by knihu vystřelil ještě o stupeň výš a nezůstala by ryze průměrná.

Jako pozitivní hodnotím nápad autorky. Škoda, že ho nedotáhla.

Moc děkuji @literoza za štafetu, díky poznámkám se mi kniha četla o dost lépe.

Knihu si přečtěte, protože ostatním štafetářkám se líbila. Neurazí, ale nenadchne.

06.11.2023

(SPOILER) Skvělé pokračování Dvou hrstí života, které jsem si prostě nemohla nechat ujít, mě nadchlo. Četlo se to úplně samo a já málokdy vydržela udržet počet stran že společného čtení.

Tentokrát je příběh jedné rodiny vyprávěn z pohledu Therese a Gisely, občas i z pohledu Charlotte a Anny a někdy i Felixe. Kniha není tak emotivní jako první díl, ta mi v několika chvílích zlomila srdce. Druhý díl mi přišel víc plný naděje a ač obě ženy bojovali s dobou, ve které žily, bylo to vesměs pozitivní. Therese studuje práva a dnes a denně bojuje se zkostnatělým systémem, kde není zvykem, aby práva studovala žena. Potýká se se šikanou od profesorů a není vůbec jisté, jestli školu dostuduje. Gisela zas bojuje s tím, že se od ní jako od vdané ženy neočekává, že bude pracovat a někam se ve svém oboru posouvat, přičemž ona touží po tom být módní návrhářkou. Její manžel Felix zase se svými přáteli pašuje zboží z NDR a je v neustálém nebezpečí a pod dohledem tajné služby.

Byla to zajímavá sonda do dějin poválečného Německa. A těším se, co dalšího se o dějinách Německa dozvím z autorčiny další knihy Vteřiny života.

2 06.11.2023

(SPOILER) Kniha byla naprosto skvěle napsaná, četla se sama a postavy mě bavily. V knize najdete velké množství zajímavých myšlenek a také citátů. Ano, má to i pár neduhů, jako jsou opakující se pasáže, které trochu zabředávají do stereotypů nebo postavy, které se někdy chovají velmi excentricky.

V průběhu celého příběhu jsem se střídavě smála a brečela. Ke konci jsem byla natolik dojatá, že jsem skoro neviděla na písmenka. Muž jménem Ove mě doslova vzal za srdce a já věřím, že se ke knize ještě někdy vrátím, což mi připomíná, že si jí musím koupit do své knihovny, protože jsem jí četla v rámci štafety u @terr_books.

Chystám se podívat i na zfilmovanou verzi s Tomem Hanksem, jsem zvědavá, jak moc se scénáristi drželi knižní předlohy.

9 06.11.2023

(SPOILER) Budu Vám vyprávět příběh o mně a této knize. Když jsem ji poprvé otevřela, nevěřila jsem vlastním očím. Vážně mu ta holka jako pomstu zastrkala krevety pod matraci do gauče, rozpatlala večeři po obleku? A ke všemu přijde domu a začne jíst zmrzlinu holýma rukama no fakt něco pro fajnšmekry. Takže jsem jí zase zavřela a musela to pár dní vydýchat.

Pak jsem jí zase otevřela a četla dál, seznámila se s dalšími členkami klubu a zjistila, že bychom asi kamarádky nebyly, což nevadí, beztak se po čokoládě tloustne. Holky z klubu se bohužel dost často chovají nelogicky a Lucy, což je ta šílená holka, co se umí řádně pomstít, mi lezla na nervy stále víc. Navíc vyvede něco neodpustitelného v knihkupectví, a tím si u mě získala další nesympatie.

Pro Lucy prostě práce není prioritní, na což má nárok, ale není asi moc vhodný nabourat auto kvůli tomu, že neumím zvednout telefon a musím nutně běžet za klukem zrušit rande. Být její zaměstnavatelkou, tak jí zakroutím krkem.

Časem jsem si na příběh začala zvykat, pobavila mě akce - zachraňte šperky, i když jsem se divila, že to prošlo tak hladce. Naštvalo mě, že mají holky takový problém s komunikací jak se svými partnery, tak okolím.

Na druhou stranu musím uznat, že to autorka velmi dobře napsala, protože to ve mně vyvolalo emoce. To, že konec byl hodně uspěchaný a že bych některé pasáže zkrátila, a dala prostor šťastným koncům, je čistě můj osobní názor. Mým velkým problémem jsou hloupé hlavní hrdinky, nevadí mi, když se občas chovají nelogicky, ale Lucy je přesný prototyp postavy, kterou buď milujete nebo nesnášíte.

2 06.11.2023

(SPOILER) Další příběh od CH mě doslova dostal. Na jednu stranu jsem ráda, že se v ní objevilo tohle důležité téma, na druhou stranu bych ocenila, aby se téma objevilo i v anotaci, když se objevuje hned na začátku knihy a navíc si tam autorka hodí text o tom, že to na hlavní hrdinku vyskakuje z knih.

Celá kniha totiž předestírá jedno důležité téma dnešní doby, a tím je neplodnost. Sama vím, kolik lidí si tím prochází, a tak jsem byla překvapená, že to autorka nezmínila už v anotaci, možná se bála, že to mnohé odradí, ale podle mě by to spoustu lidí naopak přitáhlo.

Líbí se mi, jak je kniha opět psaná ve dvou časových linií, že můžeme sledovat, jak se Quinn s Grahamem seznámili, jak vznikal jejich krásný vztah a v přítomnosti zas, že šťastné konce opravdu nekončí svatbou a že mnohdy některé životní peripetie zamávají se vztahem, který se zdál dokonalý.

Quinn a Graham jsou prototyp páru, který spolu prostě přestal mluvit o svém trápení a dusí v sobě vše, aby tomu druhému neublížil, což je cesta do pekel.

Chvíli jsem jejich trápení rozuměla, ale občas jsem se i já ztrácela v emočním chaosu především toho Quinn. Chvílemi jsem si i říkala, že jsem ráda tomu, že jsem v tomhle jiná

5 06.11.2023

(SPOILER) Ke knize jsem se dostala mou nejoblíbenější formou, a tou je štafeta. Vždy si užiju poznámky ostatních štafetářek, někdy se s nimi pohádám (ne že by to věděly), někdy si s nim popláču a někdy zasměju, dost často se ale shodneme a to se mi líbí ze všeho nejvíc.

Tíha vesmíru je přesně ta kniha, která mě naprosto překvapila, což není tak těžké, když nečtu anotace. Takže jsem si myslela, že jde o fantasy, ale je to YA romantika, která se dotýká docela náročných témat.

Libby a Jack mají oba hodně problémů a potýkají se s nimi v průběhu celého příběhu spolu s nepřijetím ostatních ve škole, šikanou nebo nevěrou jednoho z rodičů.

Celou knihu jsem Libby fandila, Jack mě štval, protože své problémy tajil a skrýval před ostatními, a kolikrát to bylo úplně zbytečné. Jedná se ale o YA, takže budiž autorce odpuštěno emocionální fňukání obou postav.

Moc děkuji za štafetu @sabi_z_knihy a knihu doporučím všem, co mají rádi romantické příběhy ze střední školy.

06.11.2023

(SPOILER) Tahle kniha mi přišla slabší než byla Život jedna báseň, ale stále byla neuvěřitelně čtivá. Autorce opravdu nelze upřít jak čtivost, tak zajímavá témata. Nejde jen o romantické příběhy, ale i o ten přesah, jakým je smrt, nečekané těhotenství nebo rozchod.

Už budu vědět, že jakmile vezmu do ruky knihu od CH budu vždycky brečet, umí napsat tak dojemné scény, že mě vždy dostane!

Tentokrát mám bohužel i pár výtek, a to především k hlavním postavám, jimiž jsou Tate a Miles. Miles se nemohl rozhodnout, co od života chce, nemohl se posunout dál a chvílemi mi přišlo, že Tate jen využívá na to jedno. Tate se zase chovala jako naivní puťka, co čeká na zavolání a neváží si sama sebe, jinak se nenechala zneužívat.

Je tam jedna scéna, která byla dost přes čáru, a za mě se jednalo o naprosto neodpustitelné chování. Na rovinu říkám, že už by mě neviděl a je jedno, co za jeho jednáním stojí za temnou minulost.

Vlastně by mi přišlo fajn, kdyby spolu ti dva neskončili, protože celou knihu mezi nimi nedošlo k žádnému vývoji. Oproti tomu epilog byl naprosto dokonalý. Letos už jsem se setkala s tolika knihami, které na rozdíl od epilogu za nic nestály, až je to smutné. Říkám si, že by epilogy měly být mnohem delší.

Knihu si určitě přečtěte a třeba dojdete k jinému názoru než já.

1 06.11.2023

(SPOILER) Odpočinek byl potřeba, a tak jsem sáhla na jistotu. Aristokratka mě sice nezklamala, ale byla rozhodně slabší než dva předchozí díly, a to mi druhý díl přišel výrazně horší než ten první.

Postavy jsou pořád stejné, což je v rámci časové linky v pořádku, jen bych čekala nějakou gradaci, které se v tomto díle zoufale nedostává. Jedinou novinkou je prateta – psychó, ale už je toho psychó na mě už moc.

Nápady na zlepšení situace na Kostce mi někdy přijde hodně přitažené za vlasy, ale to už k tomuhle žánru patří. Trochu mě mrzí, že článek nevyšel, možná bychom se dočkali zajímavé vzestupné tendence.

Jsem zvědavá, co přinese další díl, snad mě tentokrát více pohltí.

3 06.11.2023

(SPOILER) Září je dalším měsícem, ve kterém vystupuji ze své čtivé komfortní zóny a poznávám nové autory a nečekané žánry. Už jsem se seznámila s Colleen Hoover, teď nastal čas na Darcy Coates.

Tuhle knihu jsem si přinesla z podzimního bookstormingu a téměř okamžitě jsem se do ní pustila. Samozřejmě jsem musela mít při čtení rozsvíceno, jinak bych asi umřela strachy. Dělám si legraci. Na rovinu říkám, že jsem ve svém životě viděla jen pár hororů a děsili mě asi víc než knihy, které jsem v tomto žánru četla. Opravdu mě vyděsily možná tak dvě scény, což tedy od vychvalované Darcy úplně nečekáte.

Chovaní postav mi přišlo mnohdy nelogické a životu ohrožující. Nejsem si jistá, jestli by je v reálu vůbec pustili do vody, navíc do oceánu. Riskovat život svůj je jedna věc, ale riskovat život i dalších lidí?! Ale je jasné, že autorka chtěla vyvolat emoce.

V knize naleznete dvě dějové linky a ani jedna mě upřímně moc nebavila. V minulosti je plno chaosu a člověk z počátku moc netuší, co se tam vlastně děje, a proč se posádka lodi chová paranoidně. V přítomnosti se uskutečňuje jeden ponor za druhým a každý je vždy horší než ten předchozí. Na jednu stranu jsem pak fandila děsům z lodi, aby vyhráli a všechny potápěče si na lodi nechali.

Jsou všechny horory od Darcy s dobrým koncem? Mně to k hororům nějak nejde.

2 06.11.2023

Tenhle díl byl jeden z těch děsivějších. Vrah byl opravdový psychopat a já se děsila, co vymyslí příště a jak svou další oběť zohaví. Chtěla bych být Carterem, abych se v recenzích na jeho knihy neustále neopakovala, ale nedá se to. Každý díl je originální, pokaždé mě něčím překvapí a vyděsí zároveň.

Pomalu se blížím s poslechem ke konci a začíná mě děsit, co si budu pouštět potom. Máte njaké nápady na fakt skvělý thriller podobného ražení?

Další díl se bude točit kolem Luciena, to Vám povím, ten chlap mě děsí už teď!

8 06.11.2023