Airelle komentáře u knih
(SPOILER) Díky klubu @audiotéka mám teď k dispozici skoro celou sérii Chrise Cartera k neomezenému poslouchání. Předem upozorňuju, že se nejedná o žádnou spolupráci, jen o čtenářské doporučení. Audioknihy většinou poslouchám před spaním, při vaření nebo při procházkách a cestování. Momentálně mám zánět spojivek, takže jsou audioknihy fajn řešení.
Carter mě neustále překvapuje, nedokážu předem odhadnout, kdo je vrah a za to má ode mě, jedno velké plus. Na konci vždy zůstanu stát s otevřenou pusou. Na rovinu říkám, že se při poslouchání docela bojím, při popisu obětí mě doslova mrazí a musím si vytvářet odstup, takže kolikrát poslouchám 12 hodinovou knihu přes týden.
Jsem hodně velký milovník detektivek a krimi seriálů už od dětství, jsem zločinožrout, a nebojím se to přiznat a stal se ze mě i velký milovník Cartera.
(SPOILER) Co se týče příběhu, tak ten měl za mě hodně velké trhliny a bylo to hlavně stylem psaní autorky. Její neustálé přeskakovaní a nedokončování scén mi čtení víceméně otrávilo. Cítila jsem se jako schizofrenik, chvílemi jsem nevěděla, co se v knize děje. Taky byla psaná v er formě a sledovali jsme osudy rovnou třech postav.
Hlavní postavy by mě i bavily, ale to jak je autorka vždycky zabrzdila v tom si něco říct mě doslova štvalo a ve finále ani nevím, kdy nastal zlom, a ti dva se do sebe asi zamilovali.
Kniha se v určitých momentech opravdu dobře četla, škoda, že si to autorka pokazila sama. Cizích knih u nás vychází spoustu, a tohle mi přišlo doslova jajo škoda papíru. Je to možná tvrdé, ale kniha nebyla ani trochu reálná, i přesto že se dotýkala vážných témat, jakým je třeba stalking.
Ruby nedělá celé dny nic jiného než se účastní podivných soutěží a dost často vyhraje prostě neuvěřitelné nesmysly.
Knihu Vám tentokrát doporučím vynechat.
(SPOILER) Poslední song jsem původně měla v plánu přečíst v rámci společného čtení u @adule.books, jenže kniha mi přišla až o týden později. Každopádně jsem se do ní rovnou pustila a byla jsem nadšená. Líbilo se mi prostředí, postavy mi jednoduše přirostly k srdci a písně byly vybrány naprosto dokonale a plně zapadly do skvělé atmosféry.
Jedná se o slow romanci, takže si prohlubující se vztah mezi postavami opravdu užijete. Ke konci knihy začalo ve vztahu přituhovat a oba mě začali svojí zabedněností štvát.
Pozor! Teď budou následovat spoilery.
Riley tím, že nebyla schopná zavolat tátovi a vydupat si svůj sen a schovávala se za jejich domluvou, až mi to chvílemi přišlo spíš jako výmluva. Jules se zase schovával za své démony a bál se, že ho zase někdo využívá jako prostředek ke své kariéře, místo, aby otevřel oči, tak od sebe Riley vysloveně odehnal.
Musím vyzdvihnout i postavu Ethana, který sice nedostal velký prostor, ale prošel neuvěřitelným posunem od závislosti k prozření, že takhle to dál nejde a nastoupil do léčebny. To se u vedlejších postav moc nevidí.
Zrovna Poslední aristokratku, jsem nejdřív viděla jako film. Už je to tedy nějaká doba, takže mi kniha příběh hodně připomněla, a přesto jsem tam našla drobné rozdíly.
Velmi se mi líbil deníkový styl psaní, takže jsem mohla dění na Kostce sledovat den po dni. Dlouho jsem se takhle u knihy nebavila, občas jsem měla až slzy od smíchu. Ve filmu mi pár postav chybělo, tak jsem zvědavá, jak se popasují s pokračováním, nejdřív si ale přečtu další díl, než se na film podívám.
Knihu jsem rozhodně nečetla naposledy a vím, po jaké sérii sáhnout, až budu mít zase jednou depresivní období.
Jinak jsem si velice oblíbila samého hraběte Kostku, jeho reakce mě bavily ze všeho nejvíc.
Jak je u mě dobrým zvykem, neustále posouvám své žánrové hranice a nepohrdnu téměř ničím, proto když se objevila tahle kniha ve štafetě u @little.monday, neodolala jsem. Autorčinu nejpopulárnější knihu Dětské zoubky jsem ještě nečetla, takže to bylo moje první setkání z autorkou. Musím říct, že mi kniha moc nesedla, někdy jsem se do čtení musela doslova nutit, ale na druhou stranu se četla celkem dobře.
Co se týče hlavních postav, tak snad nebyla chvíle, kdy by mi někdo z nich nelezl na nervy. Holky se občas chovaly dost nelogicky, a je tam jeden moment, kdy jsem si úplně rvala vlasy, když místo, aby pokračovaly v cestě, aby unikly , tak se suverénně utáboří.
(SPOILER) Sérii Fletcherova univerzita jsem objevila poměrně nedávno a první díl jsem si naprosto zamilovala. Druhý díl je o Carle a Mitchelovi, potkáme tu ale i zbytek party, kde je Ella a Ches, Creed, Mitchelova sestra Savannah a Lenny.
Kniha pojednává mimo jiné i o vážných tématech, jako jsou společenské rozdíly, imigranti, trauma z dětství,
Carla je nejen studentkou, ale taky řeší ryze dospělé problémy, jako je starat se o své mladší bratry, protože jejich matka je mrtvá a otec někde ve vězení. Je natolik hrdá, že nechce svoje přátelé zatěžovat svými problémy, a tak to, že je sama na dva bratry, před nimi tají.
Mitchell je kluk z bohaté rodiny, který trénuje na mistrovství v plavání. Carla se mu už roky líbí, jenže o něj nestojí. Jednoho dne jsou vlivem Carliny nehody nuceni uzavřít dohodu, a tím mezi nimi začne vznikat pouto.
Líbilo se mi, jak se tu řeší témata, která nejsou pro studenty typická. Bavila mě chemie mezi Carlou a Mitchellem, oba jsem si oblíbila, a ač jsem spíš fanynka bad boys, tak se přikláním k názoru, že Mitchell je zkrátka k sežrání. Taky kvituji formu psaní z obou pohledů postav.
V červenci jsem se pustila do většího čtení detektivek, nějak mě v tom vedru tenhle žánr baví nejvíc.
Cormoran Strike a Robin jsou moje oblíbené detektivní duo, i když nejsou knihy tak brutální jako od Cartera nebo Cravena, baví mě právě to, že je to jiné. Trochu mi to připomíná Hercuila Poirota a jeho detektivní práci, to je moje srdcovka už od dětství.
Tentokrát Cormoran pátrá po spisovateli Owenovi Qwenovi, který zmizel, a jeho manželka osloví Strike s tím, aby ho našel. Bohužel ho Strike už nenajde živého, a tak začíná hon na vraha.
Za mě tedy byla kniha o trochu slabší než první díl, vraha jsem si tipla už v momentě, kdy Strike našel mrtvolu. Londýnský literární svět mi tedy v knize vůbec neseděl a Qwena jako autora bych asi při čtení vynechala.
Nedávno jsem se prohrabávala aplikací audiotéka, konkrétně katalogem audioklubu a narazila jsem na mnou tolik odkládaného a Vámi tak opěvovaného Chrise Cartera!
Už od začátku mě audiokniha úplně vtáhla a musím říct, že jsem se vždycky těšila, až půjdu vařit, nebo uklízet a nejvíc jsem poslouchala před spaním.
Detektivka s Robertem Hunterem v hlavní roli si vysloužila jedno z předních míst na mém žebříčku oblíbenosti. Děj měl spád, popisy měly šťávu a nevytrácela se logika. Setkala jsem se s názorem, že je tam hodně brutalit, mě to u tohohle prvního dílu nepřišlo, naopak musím vyzdvihnout autorův styl v tom, že jsem si živě představila, jak oběť vypadá.
Vrah byl pro mě nečekaný, ale když bylo konečně jasno, zpětně se mi pospojovala kniha logicky jako puzzle, a to bylo naprosto dokonalé. U audioknih Cartera ještě chvíli zůstanu a poslechnu si hned další díl.
Čtvrtý díl série Láska Green Valley mám na svém nikdy nekončícím seznamu, už od přečtení prvního dílu Nové začátky. Tuhle sérii jsem si jednoduše zamilovala a ač za mě další díly nedosahují stále takové kvality jako ten první, láska k ní zůstává.
Miluju maloměsta a ta americká obzvlášť, proto je Green Valley na seznamu mých nejoblíbenějších literárních měst na prvním místě.
Tentokrát se příběh točí okolo Annie, kterou jsme velmi okrajově poznali v minulém díle a která byla 5 měsíců v komatu, teď se vrací domů a chce vrátit svůj život do starých kolejí, nejdřív se ale musí vyrovnat se změnami, které nastaly. Snad tomu chtěl osud nebo náhoda, ale do cesty se jí připlete Cole (ano Colea taky známe, konkrétně z Nových slibů), hvězda Netflixu, co si nedávno skoro zničil kariéru, a teď se přijel uklidit do Green Valley.
Z romantických linek mám nejradši hate love, láska mezi kámošema je sice super, ale tak nějak to není asi nic pro mě. Chemie mezi postavami mě neuvěřitelně bavila, jiskry mezi nimi doslova lítaly a jejich vztah byl za mě uvěřitelný.
Větší prostor tentokrát dostala opět moje oblíbenkyně Lena, která se s Annie spřátelila. Taky se mi líbilo, jak Cole upravil Betlémskou hru, škoda, že jsme jí nakonec nemohli vidět.
Trošku mi vadil uspěchaný konec, hlavně kvůli tomu nepředčila kniha první díl, protože jsem stejně jako ostatní hledala epilog, snad se aspoň nějakou zmínku zas dozvíme v dalším díle, který tentokrát bude o Samovi. Jeho příběh už mě zajímá teď.
Děkuji @knihydobrovsky a @kate_valter za možnost knihu ambasadovat.
Už jste někdy políbili někoho zcela nečekaně? Nebo políbil Vás někdo zcela nečekaně?
Asi Vás teď zajímá, proč se přesně na tohle ptám. Tahle kniha totiž začíná nečekaným polibkem. Olive se snaží přesvědčit svojí nejlepší kamarádku Anh o tom, že jí nevadí, že se zamilovala do jejího bývalého kluka Jeremyho, a tak jí namluví, že má rande. Jenže Anh je zvědavá, a tak Olive nezbyde nic jiného než zaimprovizovat a políbit prvního muže, který projde kolem, i ji samou překvapí, že políbila obávaného profesora Carlesona.
Ze začátku mi přišlo trochu neuvěřitelné, že by tak přísný Adam přistoupil tak snadno má předstírání vztahu, ale stačilo pár stránek, aby mi došlo, že to bude mít poměrně snadné vysvětlení.
Mám moc ráda ztřeštěné hlavní hrdinky a Olive je ke všemu tak trochu nerdka, takže oblíbená kombinace. Adam je ze začátku opravdu velký podivín, ale hodně jsem si oblíbila jeho styl humoru. Kniha je plná sarkazmu, ironie a humorných situací. U scény s opalovacím krémem jsem se nemohla přestat smát, byla tam správná dávka trapnosti, vzrušení a vtipu.
Celá parta lidí okolo dvou hlavních postav je naprosto skvělá a každému bych přála aspoň jednu takovou kamarádku jako je Anh, dvojka Malcolm a Holden je příběh sám o sobě a jsou naprosto dokonalí!
Styl autorky je hodně čtivý a já se nemohla odtrhnout. Velmi pozitivně hodnotím i hypotézy na začátku kapitol, nejednou jsem se v nich viděla.
Knihu jsem četla v rámci štafety ve slovenské verzi, ale po ruce jsem měla i tu českou, tak jsem mohla porovnat, jak se s titulem poprali překladatelé. V české verzi se mi líbilo, jak Adam říká Olive: ,,Ty potvoro.
Ve slovenské verzi je tam: ,,Ty chytráčka., což mi prostě nesedělo a mírně i lezlo na nervy.
(SPOILER) Autorku Leandru Sold sleduji už dlouho, když jsem viděla první návrhy obálky knihy Přání, věděla jsem, že si knihu budu chtít přečíst. Čas plynul a najednou se objevila nabídla od samotné autorky @pohadkyprovelkeholky na štafetu na tuhle knihu, a tak jsem nezaváhala a do štafety se přihlásila.Mám pocit, jakoby kniha byla psána přímo pro mě. Mám ráda, když má příběh logiku a postavy získávají zkušenosti a tím dospívají, miluju slovanskou mytologii, miluju jiskření mezi postavami a zbožňuju, když mají postavy smysl pro humor, a tady se potkalo opravdu všechno.
Karin to nemá opravdu jednoduché, líbí se mi, jak se zachovala po nehodě rodičů, že nenechala sestru napospas systému a rozhodla se o ní postarat, i když to znamenalo vzdát se svých snů. Přání sice její situaci o hodně zlepší, ale nesměl by se do toho zaplést Solan, vládce Solentseje a nepřítel Mráze. Karinin život se pak od základů změní, když se ocitá v Ledozemi po boku Mráze a jeho syna Khloda. Autorka si opravdu pohrála s popisem fantasy světa a byla to jízda! V Ledozemi se mi ohromně líbilo, připadala jsem si tam jako v zasněžené Narnii a ač nemám ráda zimu, tak bych si sbalila kufry a hned bych se tam přestěhovala.
Doufám, že se dočkáme druhého dílu! Knihu moc doporučuji a já se jdu porozhlédnout, abych si jí taky mohla zařadit do své knihovny.
Nedávno jsem se dostala k této sérii a nemůžu si Případy Kate Burkholderové vynachválit, líbí se mi případy z neobvyklého prostředí, což městečko Painters Mill, kde vedle sebe žijí Amišové a Američané, nepochybně je.
Tentokrát dojde k brutální vraždě sedmičlenné amišské rodiny a na Kate je, aby zjistila, kdo za vraždou stojí. Opravdu musím vyzdvihnout velmi dobře popsanou policejní práci, na 300 stránkách se autorka opravdu věnuje případu a do osobních životů vyšetřovatelů nahlédneme jen okrajově, což je neobvyklé a mě se tenhle styl líbí.
Navíc jsem opravdu do poslední chvíle nevěděla, kdo je vrah a hlavně mě to úplně překvapilo. Takže určitě nevynechám další díly z téhle série.
Kniha mi tak úplně nesedla. Žánrově patří mezi fantasy, ale já bych jí zařadila spíš mezi knihy pro děti, fantasy prvek tam opravdu není ani jeden.
Námět se mi líbil, souboje a celý kapp byl zajímavý, ale chybělo mi tam napětí. Vlastně jsem se velkou část knihy nudila, vtipy, které byly vtipné, kdyby je autorka neustále nevysvětlovala, dětští čtenáři nejsou hloupí a vtip a sarkasmus jsou schopni pochopit. Mrzí mě to, ale ani jsem nesdílela nadšení ostatních čtenářek, které se mnou byly ve štafetě na tuto knihu a nechápu a nesdílím jejich nadšení. Myslím, že děti by jí ani nedočetly. Název knihy mi zůstal záhadou, stejně tak prolog.
(SPOILER) Sarah Spritz píše jiným stylem než ostatní německé autorky, hodně se věnuje psychologické stránce postav a ponořuje se tam, kde to ostatní přejdou.
Kdekoliv je slow-burn romance, spíš taková pohádka odehrávající se na internátní škole, takže je jasné, že se jedná o YA. Příběh jako takový se mi líbil, ale na některé věci jsem už moc stará. Chápu, že se prostřednictvím knih snaží autoři vychovávat čtenáře, ukazovat jim, jaké jednání je správné, ale někdy se postavy studentů chovali jako děti a vzápětí jako čtyřicátníci. Navíc se za každou cenu chtěli chovat poctivě, mile a laskavě, trochu utopie a ještě ke všemu na internátní škole, kde se běžně studenti setkávají s šikanou, sebepoškozováním, bodyshamingem a dalšími sociálními problémy. Jedna z hlavních zápletek s profesorem Waynem mi přišla opravdu na hlavu. Profesor Wayne Emmu bez důkazů obviní z podvodu a Henry to jako zachránce vezme na sebe?! Taky mě to s profesorem Waynem přišlo nedořešené, žádná omluva ani z jedné ani z druhé strany?
Myslím si, že autorka nedomyslela, co vše chtěla čtenářům předat a hodně to překombinovala. Další díl si přečtu, protože jsem zvědavá, jestli se některé věci dořeší a líbí se mi prostředí, kde se škola nachází.
(SPOILER) Tvorbu Aleny Mornštajnové jsem si velmi oblíbila a zařekla jsem s, že než ke mně dojde štafeta na její novou knihu Les v domě, přečtu si všechny její dosavadní knihy. Už mi chybí jen Listopad a přesto je mojí nejoblíbenější knihou od autorky Hana, ta mě naprosto uchvátila.
Slepá mapa vypráví o třech generací žen jedné rodiny, každá je úplně jiná a všechny se jmenují od písmene A Anna, Alžběta a Anežka, každá z nich udělala ve svém životě něco, co by ostatní odsoudili.
Celý příběh je vyprávěn z pohledu nejmladší Anežky a i její příběh je ve finále nejpoutavější. Annin příběh začíná po první světové válce, kdy se seznamuje s Antonínem, do kterého se zamiluje, on je však starší a má jí za hloupou a zbytečně upovídanou, nakonec si jeho srdce ale získá. Jejich dcera Alžběta je charakterově psí čumák, není zlá, jen není empatická a nemá absolutně smysl pro humor. Vše bere smrtelně vážně a dost často s lidmi nevychází. Její velká láska jí zklame a už to vypadá, že zůstane sama, nakonec se vdá, ale její manželství není šťastné a končí tragicky. Alžbětina dcera Anna zažívá ve svém životě doslova pocit marnosti, jestli je někdo, kdo opravdu neví, co si se svým životem počít, je to Anna. Řekla bych, že takových lidí jako je Anna, je mnoho, jen já jsem z jejího života dostala depresi
Když jsem viděla, že vychází třetí díl téhle skvělé dobrodružné série pro děti, nemohla jsem jí vynechat. Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji @knihydobrovsky a @sberatelka.knih.
Katherine Arden píše čtivě a na pár stránkách se stále něco děje, což mi vyhovuje, protože nemám ráda zdlouhavé popisy. Tenhle díl mi bohužel přišel spíš výplňový, už jen ten konec tomu víceméně nasvědčuje. Trošku mi rvalo oči, že tam tentokrát vystupovali dospělí, kteří se vlastně nechovali dospěle, ale spíš si role s hlavními hrdiny otočili, což podle mě prostě není reálné.
Přes veškeré výhrady se mi příběh líbil a myslím si, že se bude líbit i dětem. Sama bych se tedy na tajemném ostrově s jezerní příšerou asi třásla strachy a určitě bych se z něj nedostala pryč. Nemohu už se dočkat dalšího dílu, jsem zvědavá, kam Briana, Coco a Ollie zavede usměvavý muž příště.
@freya_zlaskykrpibehum
Mám ráda romantické příběhy, opravdu si u nich odpočinu, a tak když jsem viděla štafetu na tuhle knihu, nemohla jsem odolat.
Dost často jsem z knih, které se objevují všude, celkem na rozpacích, protože nejednou se mi stalo, že jsem byla nakonec zklamaná, ale tohle rozhodně není ten případ. Musím přiznat, že pro mě bylo překvapením, že kniha překonala i některé knihy od mých oblíbených německých autorek.
Hlavní postavy jsou napsané reálně, mají své chyby a nejsou dokonalé, jsou někdy naivní, někdy na facku a někdy bych je nejradši objala. Počkat máme tu i záporáky a jednoho bych nejradši zabila! Otázkou je, jestli jako čtenář můžu zabít literární postavu
Miluju příběhy o bohatých holkách a chudých sexy klucích. Miluju, když příběhu nechybí humor, sarkasmus a ironie. Miluju, když ve mě autor vyvolá hromadu emocí. A tahle kniha tohle všechno má. Rozhodně si jí pořídím i do své knihovny, protože se k ní jednoho dne zase ráda vrátím.
@freya_zlaskykpribehum
(SPOILER) okračování jedné z nejlepších romantických knih, které jsem doposud četla. Příběh Axela a Leah mě v prvním díle dostal, konec byl jednoduše k naštvaní, ale aspoň jsme se mohli těšit na druhý díl.
Chybou druhých dílů jsou přehnaná očekávání, pokud je první díl wau, druhý díl to má vždy složitější. Když jsem se pustila do čtení, tak jsem si říkala: ,, Super, tohle není ten případ, že druhý díl stojí za nic!, jenže jsem se pak dostala za druhou třetinu knihy a zůstala koukat na to, co se tam děje. Najednou to bylo zase o hledání a nehledala se ani tak Leah, jako se hledala cesta ke správnému konci.
Po dvou knihách bych čekala eskalující závěr, kdy mě finále úplně posadí na zadek, ale nestalo se tak. Navíc musím říct, že mi zhruba poslední třetina zkazila požitek z celého příběhu. Asi by bylo lepší ukončit první díl happyendem, i kdyby byla kniha o 100 stran delší, než vydávat knihu, která to svým závěrem celé pohřbí.
(SPOILER) Moje dlouho odkládaná série a najednou už mám přečtené dva díly. Pořád si stojím za tím, že je to zbytečně natahované, ale na rozdíl od jiných knih a sérií se opravdu dobře čte.
Fyzická přitažlivost hlavních postav úplně prýští ze stránek a je to příjemné osvěžení oproti zdlouhavým pasážím. Trochu mě mrzí, že se ty důležité informace objevují málo a většinou až na závěru knihy. Celých 1100 stran čekáte až se dozvíte, čím je vlastně Poppy výjimečná.
Je tu spoustu detailů, které mě zaujali a stále k ním není vysvětlení, což mě sice nutí číst další a další díly, ale donekonečna to takhle fungovat nebude. Doufám, že se spoustu věcí rozluští dříve než na posledních stranách celé série.
Hlavní postavy jsou mi opravdu sympatické, Casteel je správný bad guy, Poppy je naivní, ale se srdcem na pravém místě a velmi, ale opravdu velmi jsem si oblíbila Kierana. A jen tak mezi námi, doufám, že dojde k tomu zvláštnímu spojení těch tří, o kterém tam už tak dlouho mluví :D
Kniha opět končila zvratem a já už se nemůžu dočkat, až si otevřu třetí díl.
(SPOILER) Mám teď období, kdy více čtu a méně poslouchám audioknihy. Přesto jsem si za poslední dobu poslechla tuhle detektivku, kterou famózně namluvil Otakar Brousek ml.. Mám hodně velký rozptyl žánrů, který čtu, a detektivky jsou jedny z těch mých hodně oblíbených. Bohužel nebudu hodnotit zrovna pozitivně, protože se mi tahle prostě nelíbila. Zmatený děj, hodně se časově přeskakuje (možná je to audioknihou), každopádně jsem si celou dobu myslela, že je hlavní vyšetřovatel prostě a jednoduše pošuk, který si na možného pachatele zasedl a nebere v potaz jiné varianty.
Kniha začala mít spád až v samém závěru, kdy už jsem si jen říkala: Páni, to snad není možný! Ani to ovšem nestačí k tomu, abych se ke knize někdy vrátila a nebo jí doporučila. Přikláním se k tomu, že případ z Egypta (který je všeobecně známý a hodně probíraný) tu byl naprosto zbytečně a hodně na sílu.