Aires komentáře u knih
Lidé jsou stvoření z hlíny, džinové z ohně.
Prepletené kráľovstvo je výsledek- taková keramika. Potenciálně silný příběh ale zároveň na neuvěřitelně křehkých základech. Příběh perské Popelky Alizeh, kterou si samotná země zvolila, aby byla příští královnou džinů. Zatím ale jen šije potají šaty a snaží se moc nevynikat. Vše se ale zvrtne po jejím setkání s lidským korunním princem Kamranem. Jak už to bývá, takový princ je většinou jedna velká komplikace a to i v tomhle příběhu. Protože dosavadní král se o svůj trůn dělit rozhodně nehodlá...
Ano, ten příběh má grády, nádech perské mytologie, osvěžující závan exotiky, příslib pěkné hot romantasy. Všechno je ale zůstane jen nenaplněným příslibem. Kniha vám dá od všeho trochu, ale zároveň ne dost. Prosím vysvětlení jak funguje magie, více o tomto světě, více jiskření mezi hrdiny, zkrátka prosím více!
Na tolika stranách se toho v podstatě moc nestane a na konci dostanete opět naservírovanou lákačku na pokračování. Vše se teprve rozjelo. V dalších dílech autorka asi přihodí pod kotel a čtenáře rozhicuje. Škoda, že se to nepovedlo v prvním díle, který působí jen jako předehra.
Život občas nejde podle scénáře...
Občas si něco naplánujete- například sbalit pohledného kluka, prožívat lásku jako ve filmu a šťastně s ním odejít do západu slunce. Naivně si myslíte, že stačí použít deset zaručených triků z Bravíčka a další fígle. Ale ouha...Jakoby se proti vám spikl celý vesmír a vždy když se potkáte, přihodí se nějaká příšerná katastrofa!
Přesně to prožívá zoufale naivní romantička Liz. Její pečlivě sestavený scénář plný hudby doprovázející každé kouzelné slovo svého idola a nožky zvednuté při dokonalé líbačce za stoprocentně dokonalých okolností, se zhroutil. Místo dokonalosti tu je něco možná nedokonalého, ovšem skutečnějšího - její soused Wes. Na oko příšerně protivný soused, v reálu ale laskavý a všímavý kluk. Jak tohle může dopadnout??
No řekněme, že skoro špatně. Příběh je velmi jednoduchý, pohádkový a naivní. Přesto skoro skončí špatně, protože Liz trvá příliš dlouho se probudit ze svého snu. Kniha je milá, příjemná oddechovka na jedno odpoledne. Je to ale škoda, protože věřím, že do každého příběhu se dá vložit něco víc :)
Abrakadabra, z téhle knihy mi brada spadla...
Andrew Mayne je zkrátka kouzelník. Jeho tajnými kouzly jsou jedineční hrdinové, napětí, šarm a triky. Z každé knihy, ktero jsem od něj zatím četla, udělal velkou show jako stvořenou pro televizní obrazovky. Na poli akčních thrillerů je zkrátka král a dostane vás do tranzu během pár prvních stránek. Z kletby Imperius ho ale vážně nepodezírejte, za vším jsou jen jeho spisovatelské schopnosti.
Tuto sérii jsem nejprve neprávem odsuzovala, jako kouzelnický nesmysl, divné téma, divná hrdinka. I s těmito předsudky jsem nakonec ohromená a čtení jsem si nesmírně užila. Spousta akce, dynamiky, mistrné iluze, tajemný Damián a hlavně nesmírně ,,inteligentní,, triky, hrdinové a kniha.
Mám ráda chytré, nápadité čtení a se svými zajímavými postavami autor hravě strčí do kapsy všechny ty agenty co umí jen střílet, zoufalé matky hledající děti, vraždící manželky a všechny další nudné postavy ze současných thrillerů!
Nedočetla jsem a tak z milosti dávám knize dvě hvězdičky. Určitou naději zaujmout příběh má, ale ani po sto stránkách mě kniha ne a ne chytnout. Samé ztvrdlé bradavky, horko mezi stehny, minimum skutečné konverzace při které může přeskočit jiskra nebo nás postavy okouzlit svým šarmem. Tohle byl čistý chtíč a laciné porníčko z minulosti.
Návrat do rodné Faerie mezi krásné a kruté víly, napínavý turnaj, souboj o pozici královny a v neposlední řadě láska jako trám s králem Torinem. To měl být příběh, z kterého se měla lámat srdce, tajit dech a tak dál...
Čtenářský infarkt ani výbuch štěstí se ale nekonal. Všechny podstatné ingredience příběh má, ale je to stejně jen polotovar. Bohužel autorka do receptu žádnou zázračnou směs koření nepřidala. Chybělo tomu více stránek, nebát se prozkoumat víc svět Faerie a hlavně více Hunger Games. Vážně, na vílí turnaj to byla slabota, jen tři poměrně nenápadité úkoly. I postavy by si zasloužili, by jim autorka dala duši a opepřila to jejich dohadování trochou chemie.
I tak to ale bylo milé, rychlé a zábavné čtení. Jen zkrátka po týdnu zapomenete o čem to bylo...
Tygr v zoo, Asher Scott a mafie mají jednu věc společnou. Podejte jim prst a ukousnou vám celou ruku. Vezmou si kus vás a už vám ho nikdy nevrátí. A myslet si cokoliv jiného, je naivní...
Jasně tygr je možná vegetarián jako Edward ze Stmívání a vražedný mafián je vlastně hodný kluk co jen potřebuje lásku. Celá tahle knížka je zoufale naivní. Přitažená za vlasy, ale taky nesmírně chytlavá.
Ella se neumí ani podepsat, pojem zajatkyně je úlet, akční scény a jiné úvahy tu postrádají logiku. Hodně je z toho cítit nedozrálost příběhu z Wattpadu.
I tak se ale neubráníte a těm dvěma budete zoufale přát lásku a šťastný konec. Nebo alespoň kontakt na dobrýho psychiatra. Dostanou vás tím jak zběsile tápají ve tmě a nemůžete jim nepřát, ať si navzájem vyléčí své zraněné duše.
Když nerozlišíš sen a skutečnost, lehce můžeš vraždit...
...a sny své tak budeš těly mrtvých dláždit...
Když vám unesou synka přímo z dětské postýlky, ve vašem domě a za vašeho poklidného spánku, nejspíš už si nikdy v klidu nezdřímnete. Přesně tak je na tom Isabelle, v podstatě troska se zlomeným srdcem matky a těžkou spánkovou deprivací. Nevzdává se však naděje že svého synka najde. Rojí se okolí ní však spousta otázek. Proč má o ni najednou enormní zájem tvůrce podcastu o zločinech? Jelikož se nenalezly žádné stopy vloupání, je možné že únosce byl někdo koho znali? A nejděsivější otázka nakonec. Můžeme ve spánku, kdy je naše racionální část mozku vypnutá, provést i temné věci, které vycházejí hluboko z naší mysli?
Mistrně napsaný thriller, který si pohrává s vaší myslí. Jsou to jen přeludy? Jak nebezpečná je insomnie nebo naopak náměsíčnost? Vše zabalené v chytlavém a velmi čtivém balíčku, který téměř neztrácí tempo. Možná o pár stránek méně by knize neuškodilo, ale jinak velmi povedený ,,true crime příběh,, z kterého mrazí v zádech. :)
Zakázané ovoce chutná nejlépe. A některé zralejší plody jsou šťavnatější než jiné...
Zamilovat se do otce svého přítele? Jo, zní to jako napůl totální zvrácenost a napůl sladké, horké tabu. Ale ruku na srdce dámy. Která z nás nikdy nepomyslela na staršího muže? Muže s velkým M, který už ví co chce, na břiše má ještě ucházející pekáč buchet, vytříbený radar na gentlemanské chování k ženám a hlavně zralý rozum?
Takže jo. Nakonec mě to bavilo a to vážně hodně. Pike je dokonalost sama (až na to jméno) a pomalá romantika postupně graduje.
Skvělý příběh, spousta jiskření..tohle je prostě příběh který si přejete dostat, když sfoukáváte svíčku na dortu a přejete si jednu parádní romantiku!
V pohádkách bývá vše černobílé a vše skončí dobře. Princ zachrání princeznu, zažene draka a mezi nimi se zrodí láska jako trám. Jenže pohádky jsou jen takový ideál. Co když je princ prokletý a jediná naděje jak prokletí zlomit je najít si nevěstu? A co když princ chce zůstat prokletým a s každou si jen tak zašpásovat ? Co když mezi princem a jeho vyvolenou je víc vášeň a nenávist než láska ve stylu,,šťastně až do smrti,,?
O tom v pohádkách prostě nepíšou. Až na jednu vyjímku - Trnovou královnu...
Celá kniha je psaná v zajímavém pohádkovém stylu. Dodává jí to jedinečnou atmosféru, na druhou stranu i ubírá na kráse. Violet jako hlavní postava není žádná snová princeznička, nevinná duše ani postava kterou byste si ihned zamilovali. Violet ani Cyrus nemají dost charakteru nebo stránek na to, aby si vás naplno získali. Jejich vztah sklouzává spíše k temné nenávisti a tak ani lístky na svatbu do první řady nechcete. A přes všechny intriky, trny, netvory a růže, vše zanechává mírný dojem, že ti dva jsou prostě nevyzrálí puberťáci.
Ale jinak je to jedinečné, zajímavě laděné čtení.
Esther touží mít partnera, dokonalou polovičku co jí v nejtemnějších chvílích dodá tunu čokolády a vřelé objetí. Táhne jí na třicítku a biologické hodiny tikají jak splašené. Vnímá jakou velké selhání, že ještě nevybírá kočárek.
A tak začne svůj hon na sedm bývalých..na svoji první lásku, promarněnou příležitost, vážný vztah, kamarádství s benefity i pracovní omyl...
Všechny je chce potkat a přesvědčit se, že neudělala chybu a nepřehlédla tenkrát svou velkou šanci na lásku...
Její hon za sedmi ex je úsměvný a zábavný. Celkem i důmyslný, jelikož je vidět jak své partnery vnímáme jinak v každém věku...
Esther díky tomu i dospěje a trošku vyroste ze své naivity. Jenže předtím stihne hodit za hlavu vše ostatní,kamarádky i práci za hlavu a z hledání lásky posedlost. A to mi z knihy pokazilo zážitek. Hlavní hrdinka by totiž potřebovala pořádně se probrat a naučit se šťastně žít i sama se sebou.
Duna si zaslouží stručné a výstižné shrnutí. Můžeme se dělit na dvě poloviny.
První, kteří Dunu ještě nečetli nebo neviděli. Druzí, kteří ano a díky tomu zažili něco opravdu výjimečného.
Jen málokdy za život se vám poštěstí být u něčeho velkého, epického a opravdu jedinečného.
Duna je takový zlom, velký zlom v moři písku a jiných knih. Je jako tvůrce, který přináší koření do života všech čtenářů. Řízne vás hluboko jako krispel a zanechá stejně trvalou stopu.
Podobně silný dojem u mě zatím vyvolal jen Pán Prstenů. Jsem ráda, že oba příběhy patří do mého života a dočkala jsem se i milníku vidět je v kinech :)
Není třeba dlouhého komentáře, jen jediné varování. Mějte sbalený batoh na putování, protože tahle kniha vás prostě přinutí toužit po tom, vydat se na cestu .
Zakusit každý kamínek na cestě do Santiaga nebo jinam. Hodit korporáty, stres a další věci za hlavu a naopak najít sami sebe na caminu...
Takže než ji otevřete vzpomeňte si na Bilba Pytlíka :
Je to nebezpečný podnik, vykročit ze dveří. Stoupneš do cesty a když nestojíš pevně, nevíš, kam tě může strhnout.”
Osud hněvu a plamene ve vás rozdmýchá přesně to, co slibuje. Hněv a plamen...
Společně se zlodějkou Romerií, se po záhadných událostech propadnete do světa, kde krev, slzy a magie jsou na denním pořádku. V tomto světě se rozhodly místní bohové trochu roztočit karty. Romerie má být jejich tajné eso v rukávu, jenže ta se se spletitým světem, magií a především s neméně komplikovaným snoubencem, králem Zanderem, teprve sbližuje.
Slíbený plamen dostanete v podobě pomalu doutnající jiskřičky sympatií mezi Romerií a Zanderem. Záměrně nepíšu lásky, tohle není žádné vzplanutí. Na ohni téhle lásky si fakt žádný sladký marshmallow neupečete. Tohle je slow burn romantasy s tempem hlemýždě, ale o to uvěřitelnější a nakonec o to lepší.
Hněv na vás čeká na začátku. Na prvních stránkách se vážně budete jen ptát - proč je to sakra tak šíleně překombinovaný a zdlouhavý? Postupně ale všemu přijdete na chuť. Válčící království, upíři, vzývačská magie a mnohé další z toho dělají propracovaný a zajímavý svět. Nejdřív je jak osina v zadku, kdy si říkáte - proč? proč? Ale pak se příběh zaryje tak hluboko, že už zůstane ve vaší paměti napořád.
Takže ačkoliv se to nezdá a mám své výhrady ( fakt je tam potřeba divná ženská, dimenze, zlodějská mafie, dlouhatánský úvod a tohle vše dohromady?), nakonec jsem knize propadla a vy jistě také :)
Noční agent má všechno, co si pod pojmem akční thriller představuji. Samé superlativy- akční jako James Bond a Avengers dohromady. Obsesivně návykový a čtivý natolik, že by závislost na této knize měla být uznanou chorobou (na kterou dostanete dva dny volno než dočtete).
Spousta intrik, spiknutí a lží. Tahle kniha má zkrátka vše, co zajistí, že se budete dobře bavit a sotva dýchat u akčních scén. Bonusem je, že vás vede ku zdraví, jelikož jistě poběžíte do supermarketu pro popcorn, abyste mohli schroustat všech deset dílů seriálové verze na Netflixu.
Po mnoha thrillerech, které si říkají thrillery, ale jsou plné jen žárlivých manželek, vraždících manželů, zhrzených milenek, tajemných chat a vřesovišť, tohle byla příjemná změna. Všechny ty rádoby psychothrillery si nechte prosím a naordinujte nám více akčních špionážních thrillerů, kde kulky sviští, agenti jsou sexy a kniha je natolik napínavá, že bych si nevšimla ani kdyby mi ten popcorn k seriálu naprosto bouchnul i s celou mikrovlnkou.
Nechat se načapat posledním nezadaným miliardářem v jeho vlastní koupelně při depilaci? Mít nejhoršího asistenčního psa na světě, který krade z kufru robertky vaší potenciální tchyně?
Jo, to je Begonie, šílená, ukecaná až běda a otravně neodbytná jako sluneční paprsek, co pronikne naprosto vším. Osvítí i temné kouty srdce posledního svobodného miliardáře.
Tenhle páreček se vážně hledal. Na papíře to mezi nimi jiskří, div kniha nevzplane samovznícením. Neuvěřitelných situací a humoru si užijete víc než dost. Begonie je prostě jak hurikán, který se vymknul všem meteorologickým zákonům. Nikdo ji nepředpoví, ani nezastaví.Prosviští kolem vás a na rozdíl od všech těch princezen co chtějí zachránce, temného mafiána nebo pana Greye, je příjemná změna. Ona chce prostě jen lásku. A to je nesmírně osvěžující. Výsledkem je konečně kniha u které se počůráte smíchy, užijete si romantiku a zároveň neřešíte žádné temné drama. Begonie a Hayes jsou prostě jedineční, zábavní a věřte mi - o nich fakt chcete číst!
Může vás zklamat pan Dokonalý?
Rozhodně může... když dokonalý není....
Kniha je jako hřejivý příslib romantického pohlazení po duši a humoru. Čekala jsem ,,feel good,, příběh se sympatickými postavami, kocourem a psem...
Nic z toho však nedostanete. Postavy jsou ploché, žádný receptář prima nápadů aneb jak objevit dokonalého chlapa pro každý den v knize nenajdete. Neil a Jess kolem sebe krouží, trochu to jiskří a to je vše. Mnohem víc než ti dva je oslňující psí fešák Dudley.
Nejhorší je ale tendence autorky přeskakovat. Přeskakuje ze situace do situace, od jedné postavy ke druhé a málokdy je ten přechod plynulý nebo oddělený aspoň odstavcem. Přišlo mi jako kdyby vždy nějakou podstatnou scénu, řeč nebo zkrátka něco vynechala a přelétla jinam. Ve výsledku jsem měla dojem, že mi těch spojnic v příběhu chybí hrozně moc.
Dobrý příběh můžete prořezat a zkrátit jen něžně. Tady to je podivně osekané jako kdyby autorka vzala křovinořez a ze stromu jí zbyly jen třísky...
Chůva možná měla grády, tady ale obvykle kreativní mysl autorky odplula doslova někam na prodloužený víkend...
Výsledek je knížka šíleně překombinovaná a přitažená za vlasy. Zvláštní styl bez kapitol mi nesedl. Charaktery postav jsou díky častému střídání ploché, jako když se koukáte na sbírku psychopatů na jevišti v divadle. Krátké odstavce vám ani neumožňují je nějak více chápat nebo si oblíbit. Vůbec to nesplňuje moji představu se do příběhu pořádně začíst.
Zkrátka tohle byla nuda, šílenost a mistrovství v rallye... pardon psaní na ploché dráze.
Podle (nepovedené) obálky to vypadá jako když se Severuse Snapea pokouší zavraždit zmijozelská zmije ;) A není to daleko od pravdy.
Princezna Lara je skutečně proradná jako had. Celý život ji vychovávali k tomu, aby nenáviděla Ithicanu a především jejího krále. Má se stát jeho manželkou, v pravou chvíli ho bodnout do zad a skoncovat tak s monopolem Ithicany a na převoz zboží po mostě mezi kontinenty.
Král Aren je fakt jako Severus Snape. Všichni,kdo ho neznají z něj dělají kruťase a tyrana, pod slupkou se ale skrývá měkké srdce a muž co dělá drsné věci, ale jen aby chránil vše, co má rád.
Skvělá myšlenka, nápaditý svět, vynikající slow burn atmosféra. Čtivé a vzrušující čtení z kterého dýchá hustá atmosféra jako z ithicanské džungle a příběh těch dvou překlene všechno, jako most ke čtenářskému srdci.
Přesto je tu jeden kámen úrazu. Lara. Lara a zase Lara. Je jako had a tajfun v jednom. Její fanatická touha vše zničit i když už v srdci ví, že to není správné, mi dráždila na nervy. A závěrečná zkáza a zmar je taky její dílko, přitom by stačilo kdyby komunikovala. Bohužel je naivní jak mimoňská holka z pouště. Bod k dobru je fakt, že ona skutečně z tý pouště je...
Tohle bylo nadýchané jako bochánek, sladké jako perníkový panáček a výjimečné jako zlé sušenky s kajenským pepřem.
Tím rozumějte napsané s nadýchanou lehkostí, roztomilé a hřejivé jako to nejlepší cukroví a zároveň originální receptura na příběh.
Je to čtení pro mladší čtenáře, úsměvné, zábavné a jednoduché. I tak vás ale Mona a její obranné pečení nadchne. Někdo chce zkrátka šířit dobro, někdo zlo a Mona co nejvíc pečených dobrot! A především nechce být hrdinkou. Protože když se stanete hrdinou v podstatě to znamená že se něco ošklivě pokazilo aby bylo třeba hrdinství... :)
Naprosto chápu.
Fakt jsem konečně pochopila ten blázinec kolem téhle knížky :) Všichni hýří množstvím superlativů a nad knížkou slintají skoro stejně jako hlavní hrdinka Violet nad Xadenem. A víte co? Já taky.
Kniha je v podstatě mix Divergence - začlenění do nové frakce/kvadrantu a Eragona. Nic po čem by se otřásl vesmír v základech, ale minimálně planeta a spousta čtenářských srdcí ano. Zatraceně dobře to funguje a ve své kategorii kniha patří mezi to nejlepší čtení. Možná bych ji přirovnala k akné. Ať chcete nebo ne, brzy máte příběh doslova pod kůží, všude a nemůžete se jí zbavit :)
Takže pořiďte si bryndáčky (Xaden je totiž vážně třída) a hurá do čtení.
PS: kdo vydrží čekat na české vydání má svatou trpělivost a dělá velkou chybu, protožetenhle příběh potřebujete HNED :)