Ajvy komentáře u knih

Je pro mě velmi těžké Tampu zhodnotit. Myslím, že je to smělý a dobře promyšlený debut, inspirovaný skutečnými příběhy, které Alissa Nutting přenesla na papír do pevné vazby. Líbil se mi námět, prostý "tah na branku" co se stylu psaní týče a to, jak moc jsem nenáviděla hlavní hrdinku. Jen mi připadá, že autorka příliš tlačila na pilu, aby postavu Celeste vykreslila chladně a bezcitně. Pokud však jejím záměrem bylo mimo jiné ukázat, že nejen muži jsou těmi sexuálními predátory, ale i ženy dokáží být pěkná monstra, povedlo se. V jedné recenzi jsem četla, že hlavní hrdinka svým chováním připomíná Hannibala Lectera. Já v její osobnosti vidím i kousek Amy ze Zmizelé - jednoduše geniálně podlá ženská. Byla jsem přímo rozhořčena tím, jak jí vše prochází a zákon se jí netýká jen proto, že je ta "pravá od Mattela." Nicméně amorálnost bývá vzrušující, pravda krutá a Celeste si Komenského stezku v pouti rozkoše náležitě užívá. Za mě dobrý! (y)

3 24.01.2017

Naprosto geniální! Stejně jako u Staříka jsem se smála vlastně celou dobu. Perfektní, občas černý humor dával celé knize pomyslnou korunu. Tak moc bych se s někým chtěla podělit o své dojmy z knihy, ale bylo to tak spletité, že bych se určitě zamotala. Prostě budu říkat: "To bys nepochopil, to si prostě musíš přečíst!"

5 11.05.2015

Soubor deseti krátkých povídek nese všechny znaky klasického Svěrákova scénáristického stylu, tedy lehkým a brilantním vtipem sršící dialogy. Jeho tolik typický humor, který se dívá na člověka s nadhledem a láskou mě dováděl k pocitu, že po strašně dlouhé době čtu knihu, jejiž postavy jsou lidé z masa a kostí a ocitají se v běžných situacích, které tak dobře znám. I na malém prostoru a s minimem slov dokázal napsat příběhy, které vás ve své obyčejnosti a všednosti dokážou zasáhnout daleko víc než mnohý rozsáhlejší román. :-) Za mě tedy plný počet!

2 11.05.2015

Tak trochu jiná detektivka. Ze začátku můžete mít dojem, že vlastně vůbec nejde o krimi, ale o román, mapující vztahy v rodině Hermanssových. Právě postavy jsou rozhodně největší předností celé knihy. Celkové vykreslení jejich psychologie dodává knize ten správný drive, díky kterému ji budete hltat stranu za stranou. Nesser se nevyhýbá ani černému humoru a ironii. Když ve třetině konečně dojde k akci, na scénu přichází typicky netypický detektivní inspektor, který má zvláštní vztah k bohu. Skvělý nápad i odhalení pachatele uprostřed příběhu. Za mě rozhodně počin, který by rozhodně neměl zůstat nepovšimnut!

7 10.05.2015

Stephanie Barronová už podruhé představuje všemi milovanou Jane Austenovou jako amatérskou detektivku, která využívá svých bystrých pozorovacích schopností, hluboké znalosti lidské povahy a divokého odhodlání k řešení nejrůznějších záhad.Z knihy mám dost rozporuplné pocity. Na jednu stranu jí nemůžu upřít čtivost a místy velmi zajímavé a napínavé pasáže, ale na druhou je tu dost věcí, které mi prostě neseděly. Ať už jde o jazyk, postavy a celkové vyjadřování. Skvělým aspektem je však všudypřítomná napjatá atmosféra, která na vás dýchá z každé strany. Vykreslení celkové atmosféry jde autorce opravdu na výbornou a dost často tak budete mít pocit, že jste se sami ocitli v přímořském letovisku Lyme Regis. Způsob, jakým Barronová prokládá dobrodružství s historickými fakty je také obdivuhodný.

1 27.04.2015

Klasický příběh o dovádění v čase a prostoru jednoho excentrického chlápka s modrou budkou :)
Závoj smutku zůstává věrný formě klasického scénáře k seriálu. Třeskutě potrhlý, dobrodružný, infantilní a nesmírně charismaticky geniální Doctor, poslední pán času, nejmocnější rasa ve vesmíru, cestuje ve své TARDIS za doprovodu společníka napříč časovým vírem. Nepřítel je i pro Doctora úplně nový, dostatečně tajemný a strašidelný. Škoda, že má tak málo stránek :)

1 21.04.2015

Silná kniha, nejen díky své autentičnosti a upřímnosti. Autorka čtenáře nijak nešetří, hned zkraje začíná kniha velmi upřímnou zpovědí od prvotního impulsu shodit „jen pár kilo“ až po hranici jejího života. Není to nijak úžasně barvitý a čtivý příběh, založený na hře se slovíčky, ale příběh bez příkras o tom, až jaký dopad může mít taková porucha příjmu potravy. A věřte, že vám nad Mariiním chováním občas zůstane rozum stát.

2 21.04.2015

Přemýšleli jste někdy, jaké je to být někým jiným? A jde vůbec poznat život někoho jiného? Noční vlak do Lisabonu je opravdu silný příběh o tom, že život můžeme změnit v každém věku. Naskýtá se zcela mimořádná výzva podívat se na svět jinak, zejména na ten vnitřní. Je to příběh o tom, jak svůj život prožíváme nebo neprožíváme, o tom, kdo jsme a jaké nesčetné úrovně identity v sobě ukrýváme. Zlouhavá a melancholická atmosféra knihy vám spolu s filozofickými úvahami čtení trochu zpomalí, ale za tu "námahu" to stojí. Nikde jinde jsem zatím nepostřehla tak nádherně barvité vykreslení pocitů, jako v tomto díle. Nejenom, že vás donutí zamyslet se nad zcela obyčejnými věcmi, které nás běžně nenapadnou, ale je také jakousi sondou do Portugalských dějin. Jednoduše skvost:-)

5 21.04.2015

Smutek a ponurá atmosféra prostupuje knihou tak dramaticky, že potlačuje všechno ostatní a celou dobu čekáte jen na tu tragédii, která je zmiňována na každé třetí stránce. Vyprávění je chaotické, občas jsem se ztrácela v tom, co je vzpomínka a co přítomnost. Obě hlavní postavy, otec a dcera, jsou neskutečně otravné a jejich chování úplně iracionální. Ale abych nebyla jen kritická, líbila se mi myšlenka uvědomění si vlastní konečnosti a pomíjivosti snů. Pascal Mercier používal krásný květnatý jazyk, za jehož překlad si Radka Denemarková zaslouží uznání. Takže v tomto případě jde hlavně o to číst a vychutnávat slova!

1 21.04.2015

Jde o opravdu povznášející literární zážitek, se strhující dramatickou linkou a svěžím humorem. Při čtení budete obslouženi dokonale sloučenou skutečnosti a fikcí, které ve vás vyvolají nejrůznější emoce. Není třeba žádných kouzlených slovních formulí, román prostě stojí a padá s příběhem. Krásným, vtipným i smutným současně - často vše v jednom odstavci. Těžko uvěřit, že autorka zpočátku dostala čtyřicet pět odmítnutí od literárních agentů.

5 21.04.2015

Obraz Edith Piaf z edice beletrizovaných životopisů nakladatelství Metafora se takřka neliší od toho, co jste už slyšeli, viděli nebo četli jinde, přesto by tato kniha měla být pro milovníky francouzské šansoniérky povinností. Jde o opravdu plnohodnotnou biografii, která je podložena skutečnými fakty. Na knize také oceňuji, že byť vyšla v rámci 50. výročí od Edithiny smrti, Brierre ji nepojal jako chvalozpěv, ale vedle popisu veškerých jejich úspěchů dokázal upozornit na i mnohé zápory její povahy. Palec nahoru!

1 21.04.2015

Po velmi dlouhé době se mi do rukou dostal detektivní román, který nebyl ani tak napínavý, jako spíš fascinující svou dokonale skloubenou atmosférou s přirozenou vnitřní logikou. Žádné nadbytečné fráze na efekt, nekonzistentní útržky vět, ani naopak samonosné, zatěžující příběhy, což je umění, na které rezignuje naprostá většina jinak geniálních autorů. :-)

1 20.04.2015

Bláznivá, obsécní a alkoholicko-flegmatická sonda do světových dějin 20. století, shrnutá v životě jednoho člověka, který má rád výbušniny, vás bude bavit od začátku do konce. Stoletý stařík je ve své podstatě úplně jednoduchá četba, příjemná a hlavně zábavná – zkrátka to pravé, když si chcete vyčistit hlavu a upřímně se zasmát. Jonas Jonasson podle mě stvořil další legendární literární postavu, kterou si prostě nejde nezamilovat!!!

3 14.03.2015

Jemně napsaná kniha o muži, který kdysi dávno ztratil svou velkou lásku a tím pádem i schopnost milovat. Ale i když je Levandulový pokoj protkán obrovskou škálou emocí a zajímavým konceptem (literární lékarná - geniální), příběh Jeana Perdua mě moc nepřesvědčil. Čím více se blíží ke konci, tím více nesnesitelnějším a předvídatelnějším se stává. Na jednu stranu se mi chtělo ze všeho toho sentimentu zvracet, ale na druhou přiznávám, že mě tento hořkosladký melancholický příběh občasi zahřál u srdce a připomínal mi některé momenty z mého života – smutek z nevyužitých příležitostí, nedůvěra ve vlastní sílu, nízké seběvědomí nebo potlačené sny. Přišlo mi však absurdní a nepřirozené, že odmítal přečíst dopis, který mu Manon zanechala. Člověk je odjakživa tvor zvědavý a určitě by nikdo dobrovolně nechtěl žít v neuzavřené kapitole svého života. Ale pokud budete knihu brát jako oddechové čtení, nebudete vůbec zklamáni.

2 14.03.2015

Ze začátku se tvářila jako klasická teen romance, proti kterým mám jisté vyhrády, ale postupně se ukázalo, že je příběh veden mnohem více do hloubky. Otázka života a smrti, nebo jako jakou moc má v životě náhoda, která v příběhu sehraje svou roli hned několikrát či váhání a hodnocení, zda to či ono je či bylo správné, pěkně pohly mými myšlenkovými pochody. Ale naštěstí to není jenom o umírání. Je tam také téma lásky mezi hlavní hrdinkou a sympatickým muzikantem Adamem. Byla to hudba, která ty dva svedla dohromady a byla to hudba, která značně posílila mé nadšení z knihy. Tak jako Mia miluju klasickou hudbu a tak jako její rodiče i Adam miluju rock a všechny jeho podoby. Vidět na každé třetí stránce jména jako Alice Cooper, Velvet Underground, Nirvana, Jonathan Richman, James Taylor, Coltraine, Bach, Sostakovič nebo Sinatra byla jedna radost. :-)
Jedno mínus jsem však našla, a to, že i přes svůj potenciál bohužel splňuje klasická kliše červené knihovny...

2 14.03.2015

Kniha o tom, že v životě můžete vždycky začít znovu a isnpirovat se vším, čím projdeme. Ale spíše než příběhy jí autor vypráví skrze své fotografie, které jsou temné, občas tvrdé, ale ukazují realitu světa. Co je společností považováno za krásné, on odsouvá na druhou kolej. „Když sleduji převládající reklamní způsob zobrazování krásy a lásky, mám před očima jen samou lež.“ Jo, pravda bolí. A dokud vás to bude při čtení bolet, víte, že Nikki Sixx mluví pravdu.

2 13.03.2015

Těžko byste pohledali poutavější knihu o nevšedním životním příběhu jednoho básnika, než je Román o Ivanu Blatném. Faktografická virtuozita v kombinaci s klasickou beletrií a šmrncnutá a dávkou inteligentního humoru je prostě rovnice, která zaručuje vznik jedno z nejzdařilejších děl v poslední době. Těch 30 let, které nad ni Reiner strávil se opravdu vyplatilo.

5 13.03.2015

Crumey se svými čtenáři rozehrál hru, která stále vyvolává nové a nové otázky nad vším, co přečteme. Předhazuje nám své představy o náhodách, času a předurčením takovým bezstarostýnm způsobem jako když si kotě hraje s klubíčkem. Jeho vyprávění se stalo sérii náhod, které si čtenář může vlastně interpretovat jak chce a všechny jsou skutečné do té míry, do jaké ji vidět chceme. Opravdu poctivá science fiction. Nehodí se pro každého a určitě se najde spousta těch, kterým prostě nesedne. Ne kvůli tomu, jak Crumey píše, ale spíš kvůli tématům, jakými se zaobírá. Kniha má opravdu ohromný přesah do filozofie, historie, vědy a vlastně i politiky. V tom tkví její přednost a zároveň i kámen úrazu, protože při čtení se sice dozvídáte spoustu nových a zajímavých věcí, ale ony se tak nějak neustále pletou do té hlavní dějové linie, až to bývá chaotické. Já jsem z těch, které tahle kniha neskutečně dostala a za sebe určitě doporučuji!

5 04.03.2015