Akemi4 komentáře u knih
Celou dobu to byla pořádná jízda, všechno bylo promyšlené a ani na chvilku jsem se nenudila. Postavy na mě působily hrozně přirozeně a jejich chování jsem jim upřímně věřila.
Troufám si říct, že to byla ta nejlepší kniha, jakou jsem tento rok četla. Pokračování, prosím!
Deníček moderního páru aneb jak vypadá knížka, která se píše pro peníze.
Fotrův deník jsem četla ještě když vycházel jen na blogu, bavila jsem se nad ním, bavím se i dnes nad facebookovými příspěvky, ale tohle mě fakt neoslovilo. Ženský pohled na věc mě nijak nezaujal a celkově jsem z toho měla pocit, že Dominikovi došla šťáva. Z vtipů jsem sem tam poznala jeho styl, ale většina hlášek působila utahaně, skoro až násilně, přišlo mi, že tohle téma mu moc nesedí. Jako jo, přečíst se to dalo, občas jsem se i pousmála, ale abych to zhodnotila slovy autora: „Chybělo tomu srdíčko.“
Jsou knížky, od kterých se nemůžete odtrhnout a hltáte je tak dlouho, dokud je nedočtete.
Tak tahle to není.
Nápad zajímavý, ale tak špatně podaný, že mě to prostě nechytlo a nezačetla jsem se. Mimo posledních 100 stránek jsem se k dalšímu čtení musela vyloženě přemlouvat a i ta lepší část byla hrozně předvídatelná.
Za mě velké zklamání, přitom takový Skleněný trůn byl super.
Tuhle knihu jsem četla snad věčnost...
Musím říct, že jsem měla velký problém s prolínáním dějových linek – samostatně se mi líbily, ale střídaly se nevhodně ve chvíli, kdy se konečně něco dělo a čtenář se do příběhu začetl.
Nesmírně čtivá kniha, užívala jsem si ji ještě víc jak (dost podařený) film.
Teda, takhle dlouho mi knížka netrvala... no, ani nepamatuju :D Skoro 500 stránek, malé, nahuštěné písmo, chvíli trvá, než se začtete (pokud čtete na etapy jako já)... ale ta knížka za to prostě stojí, příběh je totiž naprosto famózní!
Tohle byla hrozně nevyrovnaná knížka.
Začátek mě nudil tak, že jsem ji málem ani nezkoušela přečíst. Pak se to ohromně rozjelo (resp. začala část, kde už vypráví Cyra) a hrozně mě to zaujalo... no a konec zase takový nijaký a poměrně předvídatelný.
Nakonec hodnotím průměrně, nápad knihy se mi velice líbil, ale občas to bylo strašně těžkopádné a nečtivé.
Tahle série je jak horská dráha. Z minulého dílu jsem byla strašně nadšená a nemohla jsem se dočkat, až otevřu další díl. Pak se ke mně kniha dostala, začala jsem číst. A odložila ji. A zase začala. A odložila. Po víc jak měsíci mám dočteno, uf.
Problémem téhle autorky je (a pozoruju to třeba i u Dvora trnů a růží), že sice vytvoří zajímavý a poutavý námět, ale neumí ho zpracovat. Spousta myšlenek v knize byla super, linie Manon mě bavila (i když se mi tam moc nehodila), ale celkově je to tak strašně ukecané a rozvleklé, že mě to prostě nezaujalo a nedokázala jsem se začíst.
SPOILER!
Zabíjet Dorianovi potenciální manželky je už asi pravidlem (Nehemii chápu, tohle bylo divné a zbytečné), z Aediona, zajímavé a silné postavy, se najednou stala fňukna, která všechno dělá pro Caelenu (což taky není úplně mimo, ale díky podání mě to absolutně neoslovilo).
KONEC SPOILERU
Teď mám dilema, jestli mě příští díl zase nadchne, nebo už to mám vzdát.
Některé pasáže mi moc neseděly (knihy!, skoro nic nedarovat, jen vyhazovat a vyhazovat, všechno se dá koupit znovu, až to bude třeba), ale z jiných jsem si hodně odnesla, povedlo se mi vytřídit dost věcí a celkově hodnotím knihu pozitivně. :)
Začátek mi sice hodně připomínal seriál Ztraceni, ale moc jsem si ho užívala, děj plynul, napjatě jsem čekala, co bude dál... a pak přišli Titáni. A začala nuda.
Viděla jsem už film, který mě tolik neoslovil, knížka je každopádně skvělá!
Kniha mě nalákala svými pěknými obrázky, v konečném výsledku je to však jediná věc, která za něco stála. Nebavilo mě to. Třeba by mě taková kniha zaujala v šestnácti, možná jsem tehdy podobné věci dokonce četla, jenže šestnáct už mi prostě není. Postavy byly nudné, nedalo se s nimi ztotožnit ani si je pořádně oblíbit, příběh povrchní a celé se to hrozně táhlo.
Na konci mě nečekalo překvapení, jenom úleva, že je to za mnou.
Mám z toho trochu rozporuplné pocity.
Pokud bych tuto knihu/scénář považovala za plnohodnotné pokračování celé série, musím říct, že bych byla velmi zklamaná (no, možná trochu méně, když vezmu v potaz, že už jsem pár nenadšených recenzí přečetla). Začátek je hodně rychlý, dokonce i na hru, přechody mezi scénami trochu zmatené, zápletka ne úplně originální. O wtf momenty není nouze. Kniha by si prostě zasloužila, aby si s jejím obsahem dal někdo minimálně stejnou práci jako později s marketingovou kampaní.
Pokud bych však tento příběh brala jen jako fanfikci, neoficiální pokračování, milý bonus k původní sérii, pak by bylo moje hodnocení mnohem mírnější. Scorpius je super postava, řešení hádanek a zapeklitých problémů se mi líbilo a musím říct, že jsem se při častých hláškách skvěle pobavila (to byl pro mě ostatně největší přínos této knihy).
Takže dávám nakonec 3,5-4* (částečně i z nostalgie). :)
Kdybych si nepřečetla recenzi, ve které byla kniha vychvalována i přes prapodivnou a k žánru absolutně se nehodící obálku, tak bych se k Vadné asi vůbec nedostala.
A přitom je tak parádní! Hodně příjemně mě to překvapilo, celá ta myšlenka je skvělá a fakt jsem zvědavá, kam se to bude ubírat dál.
Byla jsem v pokušení dát čtyři hvězdičky za tu příšernou redakci (normálně bych se podivila, že to po sobě asi nikdo nečetl, ale tady se to tak nějak dalo čekat), každopádně to si ta kniha nezaslouží.
Některé historky vtipné (především ty, které mě nalákaly na Facebooku), zbylé celkem obyčejné a nezajímavé, případně jako bonus obsahují násilný záchodový humor. Nejsem žádná fajnovka, ale těch fekálií a věcí z nosu už na mě bylo fakt moc.
Jinak mi některé příběhy připomínaly jednu nejmenovanou skupinu na Facebooku. Tam se taky vždycky smíchy kácí celá ordinace, metro apod., prostě kdokoliv, kdo přijde s tím ostrovtipem do styku (cca okruh 20 km).
S myšlenkami v knize rozhodně souhlasím, ale nic nového a převratného, co mi má změnit život (jak kniha slibuje), jsem se vlastně nedozvěděla.
Geocaching, odkaz na Japonsko a napínavá detektivka s parádním koncem... mohla bych chtít víc? :)
Ač mám tento typ knížek ráda, styl Johna Greena jsem si prostě neoblíbila. Nedojalo mě TFIOS, nedojala mě Aljaška, a to slzím nad kdejakou hloupostí. Je to škoda, protože autor vypadá jako velký sympaťák.
Trochu zklamání, abych pravdu řekla. Začátek, kdy se Travis a Abby dávají dohromady, je ještě docela zajímavý, ale jak děj plyne, je (až na výjimky) každá scéna prakticky stejná jako v první knize. Když víte, co bude dál a nenacházíte moc odlišností od jedničky (a to ani přesto, že je to Travisův pohled na věc), začnete se rychle nudit. Upřímně jsem měla i trochu problém knihu dočíst. Ale epilog mi to vynahradil, dostal mě :D
Kdyby se autorky místo na dlouhé série zaměřily na novely, tak by udělaly mnohem líp. ;)