Akléda_ komentáře u knih
4,5*/5* Naprosto chápu, proč je tohle dílo zařazováno do klasik. Je to jedna z těch knížek, kterou by si za život měl přečíst naprosto každý. Nebo poslechnout, jako jsem to udělala já. Trochu jsem se toho bála, knížku jsem objevila v akci a tak jsem si jí pořídila. A teda, žasla jsem, jak geniálně namluvené to bylo. Michal Jagelka tam tolik prostoru neměl, ale těch jeho pár částí bylo super. Nad čím jsem ale naprosto žasla to byla práce Viktorie Taberyové. Tleskám. Protože jak ta zvládla na jednu stranu mladou Christianu a na druhou stranu její matku, přičemž obě měly širokou škálu emocí... Wow. Kolikrát jsem se musela jen zastavit a poslouchat, což teda při práci nebylo úplně ideální. Ale k příběhu jako takovému. Samozřejmě je hrozné, že se něco takového opravdu stalo a dost pravděpodobně pořád děje, ale o to důležitější mi to celé přišlo. To, jak jednoduše se do toho dá spadnout, ať už poprvé nebo po každém dalším odvykání, to mi přišlo naprosto šílené. V druhé půlce už mi knížka přišla trochu repetitivní, což ale nechci úplně hanit, protože to vzhledem k tomu s čím se Christiana potýkala dává naprostý smysl. Jen už mi to pak přišlo trochu dlouhé. Taky jsem asi doufala že dostanu nějaký lepší konec, že to bude více ukončené. Ale vím že je ještě další knížka od autorky, tak se po ní určitě mrknu. Sama jsem byla velký neznalec ohledně drog, nevěděla jsem žádnou terminologii, nic podobného. Byla jsem ráda že v tomhle mě knížka trochu dovzdělala, i když nic úplně nevysvětluje, minimálně drogovou mluvu tu "přeloží". Pro mě tohle bylo neskutečné silné čtení, které mi otevřelo oči, zároveň mě něco naučilo a já jsem moc ráda že jsem si ho poslechnula. Kolikrát to nebylo příjemné, ale o to důležitější mi to přijde. Rozhodně to stojí za to, tohle je děsivě nezapomenutelný příběh.
Tuhle tenkou záležitost jsem si půjčila na prázdniny z knihovny dost náhodně, ale jsem za to velmi ráda. Přečteno za pár desítek minut a potvrzeno, že Wilde umí jak drama, beletrii, tak i pohádky. Tohle bylo hrozně miloučké, strašidlo co se snaží strašit, lidé co mu to kazí a jedna vnímavá postava díky které je strašidlo zachráněno. Má to boží ilustrace, je jich tam hodně, díky velkým písmenům se to čte mega rychle a já si to prostě užila. Trochu mi to připomínalo český seriál Mazalové, který mám také moc ráda. Doporučuju, knížku i seriál.
Po dlouhé době další klasická detektivka od samotné královny detektivek a nemohla jsem udělat lépe. Deset malých černoušků asi už nikdy nic nepřekoná, ale Pět malých prasátek bylo moc fajn. Na začátku jsem měla trošku problém s Poirotem, přišlo mi, že byl moc agresivní a vytáčelo mě nadměrné množství vykřičníků, možná to ale bylo jen tím že jsem četla přerušovaně, protože pak už to bylo super jako vždy. Baví mě, jak Poirot své vyšetřování zakládá na psychologii a ke všemu se snaží dopídit a žasnu nad tím, jak to vždycky dokáže. Tohle není moje první detektivka od autorky, takže bych teoreticky už měla vědět jak autorka píše a kdy mě chce čím překvapit, stejně jsem to ale neodhadla a na konci jsem byla příjemně zaskočená. Prvně jsem se trochu bála jak to skončí, ale nebylo čeho. Líbilo se mi i jak byla knížka rozdělená do několika částí a i přes to, že je tam dost postav a jmen jsem se víceméně zvládala orientovat. Agatha prostě umí a za mě je tohle další povedený kousek.
Druhý díl nebyl o nic méně horší než ten první. Kvalitativně bych řekla, za se drží na úplně stejné úrovni jako předchozí díl, za což jsem byla moc ráda. Opět jsem v poslouchala v audio podobě a to, jak to načetl Matouš Ruml je prostě úžasné. Líbí se mi, jak si hraje s postavami, atmosférou i hlasem, moc jsem si jeho přednes užila. Stejně tak se mi líbila opět tajemná atmosféra Prahy a celé knihy, zvraty, které mě v průběhu celého příběhu překvapovaly i postavy. Líbí se mi jak postupně odhalujeme další a další tajemství, které Prašina skrývá. Ve svém žánru si myslím, že je tohle jedna z nejlepších sérii a doporučila bych ji nejen cílovým čtenářům. Já si to opět moc užila.
Do Prašiny jsem se nakonec pustila v audioknižní podobě, což rozhodně můžu doporučit i vám. Knížku načetl Matouš Ruml, což byl jeden z důvodu proč se do knížky pustit, že ano. No každopádně si s tím opět poradil bravurně, bavilo mě, jak si hrál s postavami, tónem hlasu a celou atmosférou knihy, nerušily mě ani ostré sykavky a přednes jsem si fakt užívala. Příběh jako takový byl taky super, vůbec bych se nebála toho přirovnání k Foglarovi, něco na tom bude. Máme tady partu kamarádů, tajemství, podrazy, temnou atmosféru Prahy a všechno to dohromady fakt dobře funguje. Líbil se mi ten nápad, kdy je část Prahy bez proudu a začne se tam dít něco divného. Bavilo mě to spolu s hlavními hrdiny objevovat, byla jsem napjatá a párkrát i překvapená. To, že je knížka pro mladší rozhodně neznamená, že by byla předvídatelná. Postavy jsem si oblíbila a líbilo se mi, jak to nakonec (ne)skončilo s tou romantickou linkou. Jen konec mě trochu zklamal, nebo minimálně mi přišel nedostatečný oproti zbytku knihy. Nevím, nějak jsem asi čekala víc. U audioknižního zpracování ještě musím vytknout hudební přechody. Nikdy jsem s nimi neměla problém a obecně mi v knížkách nevadí, tady mi ale přišlo, že se zvolené přechody vůbec nehodily a akorát mi to kazilo atmosféru celé knihy. Jinak jsem ale spokojená velmi a těším se na další díly v podání Matouše Rumla.
Tohle bylo boží. Vím že je na tuhle knížku a celkově na autorku dost pozitivních recenzí, ale přesto jsem nečekala, že bych mohla být unesená. A já byla víc než to. Tahle knížka je totiž tak neskutečně reálná! Na nic si nehraje, je vtipná, smutná, řeší spoustu témat, baví se i o sexu a ochraně, což jsem velmi ráda viděla. Zorie a Lennon jsou boží dvojka, bavili mě oba dva, ať už jako samotné postavy nebo to, jaký vztah měli mezi sebou, protože, panebože to byla bomba. Takový skvělý friends to hate to love jsem asi ještě nečetla. Bavila mě chemie mezi nimi i uvěřitelnost ostatních postav. Líbilo se mi, že jsem si několikrát reálně řekla, jo, takhle je dost možné že by se teenageři zachovali. Skvěle se to četlo, bavilo mě to originální prostředí kempování a zvlášť v druhé polovině jsem se několikrát smála a skoro pořád jsem se musela culit nad tou roztomilostí. Zorie i Lennon mají oba navíc docela neotřelé koníčky, což mě také moc bavilo. V Zorie jsem se dost viděla a v Lennonovi jsem zase viděla svého přítele, o to více jsem si ho zamilovala. Jeho rodiče dokonce provozují sex shop, tenhle originální prvek mě taky dost bavil. Celkově jsem si to neskutečně užila, myslím si, že prostředek by mohl být trošku rychlejší a konec zase o něco pomalejší, ale bavilo mě to moc, přečetla jsem to za tři dny, ráda jsem se k tomu vracela a zamilovala jsem si to. Víc takových knížek prosím!
Moje druhá přečtená knížka od Agathy Christie a rozhodně ne poslední! Oproti předchozí knížce kterou jsem četla, (Deset malých černoušků) bylo tohle trochu pomalejší, protože tu byl jen jeden mrtvý. Vyšetřování a výpovědi mě bavily, ale myslela jsem že mi z toho bouchne hlava. Nechápu jak autorka dokáže tak bravurně vymyslet zápletku, rozuzlení a dialogy tak aby to vše pasovalo a zároveň to dokázalo zmást čtenáře. Bohužel musím říct, že konec jsem čekala lepší, tohle mě mírně zklamalo. Ale jinak nemám co vytknout, těším se na film a na další knížky od autorky.
Lekce chemie by se dala zařadit do romantických komedií, ale nesmíte jí brát jako její typický příklad. To totiž není. Ano, je to vtipné a ano, je tu romantika, zdaleka to ale není všechno. Mimo to se v knížce řeší spousta jiných témat, ať už mateřství, ztráta, adopce nebo veslařství. Tím vším je ještě propletený feminismus, který byl opravdu dobře zpracovaný. Elizabeth je jednou z těch hlavních hrdinek, která vám buď bude sednout, nebo jí budete nenávidět. Já si její drzost a tvrdohlavost naštěstí oblíbila a během celé knížky jsem se od ní i něco naučila. Jo, párkrát jsem si říkala, že je fakt blázen, pořád jsem jí ale měla ráda. Romantická linka byla zvládnutá skvěle, jen je škoda že se vzhledem k událostem potom vytratila. V knížce se našly i zvraty které mě překvapily a bavilo mě, jak bylo nakonec vše propletené. Bohužel konec byl dost rychlý a celá knížka by se dala malinko zkrátit, aby neztratila tempo a udržela si mě po celou dobu. V knížce je opravdu hodně témat a to může působit až trochu překombinovaně, za mě to ale ještě bylo v přijatelné míře. Líbil se mi také pohled psa, to se v knížkách jen tak nevidí. Kdybych dostala ještě více popsanou dobu a kratší rozsah tak budu spokojenější, i takhle jsem si to ale moc užila. Uvidíme, co dalšího nám autorčina tvorba přinese.
Chtěla jsem jediné a to se zasmát. Nestalo se. Mám v celé knížce jen DVA lepíky, nesmála jsem se, říkala jsem si spíš: Vážně? Wtf? To fakt? Také jsem doufala že objevím nové příspěvky, ale prakticky to byl jen přepis jejich instagramu. Nechápu proč měla tahle knížka takový boom, kromě skvělé grafické stránky to nemá žádnou hodnotu.
Tohle bylo boží! Neměla jsem moc velká očekávání, ale už začátek mě totálně rozsekal a překvapil. Bavilo mě objevovat Elišky minulost a její pátrání, které ale vlastně nebylo klasické detektivní pátrání. Elišky myšlenky a uvažování bylo zajímavé a bavilo mě její myšlenkové pochody číst. Moc doporučuju, zajímavá knížka nad kterou budete ještě nějakou dobu po dočtení uvažovat.
Neskutečně zajímavý a originální nápad na příběh, který je skvěle popsaný a má skvělé postavy. Navíc se budete smát a čte se to rychlé. Škoda že nevyšly další díly...
Dloooooouho jsem Colleen odkládala, ale vůbec nebylo proč. Po tolika letech mě k tomu dokopal až film, který jsem si nechtěla nechat vyspoilerovat. A já jsem prostě spokojená. 5* nedávám z toho důvodu, že jsem asi čekala víc drama a násilí, čekala jsem, že mě to víc rozloží, což se úplně nestalo. Taky mi to přišlo trochu moc sluníčkové, ale vlastně se mi líbilo, že to mělo dobrý konec. Autorka ve mně rozhodně zvládla vyvolat pocity a píše tak skvěle, že se mi knížka četla úplně sama. Všechny postavy jsem si oblíbila, Lily asi nejméně, Atlase rozhodně nejvíce. Ale i vedlejší postavy byly super, hlavně teda Alyssa, která mě mile překvapila. Taky se mi líbilo zapojení toho květinářství a hodně cením to, že se autorka zaobírá domácím násilím, protože to je prostě důležité téma. Zpracované to tady bylo podle mě dobře. Líbil se mi i nápad nahých pravd, díky čemuž mi přišlo, že spolu mnohem lépe dokázali komunikovat. Konec byl za mě docela netypický, ale líbil se mi. Epilog bych asi nutně nepotřebovala, ale vzhledem k tomu že je druhý díl, tak mi teď tolik nevadí. Rozhodně jsem ráda, že jsem autorku konečně objevila a pustím se i do jejích dalších knížek.
Boženu Němcovou mám ráda, byla to jedna z těch, jejíž díla mi nevadilo číst, až do této doby. Doteď jsem od ní četla jen kratší útvary, povídky nebo novely a Babička byla první prózou. A uf, teda, i přes to, jak je knížka útlá mi dala dost zabrat. Četla jsem jí extrémně dlouho, vůbec se mi to nečetlo dobře, trápila jsem se s tím a to nejhorší — ABSOLUTNĚ NIC se tam nedělo. Jo, občas to mělo světlé chvíle, bavila mě Viktorka a jeji pozadí, ale to to celé nezachránilo. Jsem na jednu stranu ráda, že jsem si konečně přečetla tak ikonické dílo, na druhou stranu, kdybych tak neudělala, nemuselo by mě to mrzet. Vím, že je to srdcovka spousty lidí, ale já mezi ně patřit nebudu. Nicméně nějakou povídku si od autorky zase ráda přečtu.
Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst už před lety v originále, ale pak jsem se k tomu nějak nedostala a teď vychází u nás, takže samozřejmě, že jsem si jí chtěla přečíst. A nemůžu říct, že bych toho litovala, ale skákání nadšením do stropu se taky nekonalo. Na začátku mě děsně štvaly ty dlouhé a nezáživné popisy, které hlavně byly úplně zbytečné. K čemu mi byl popis místnosti na x stran, do které jsme vkročili jen jednou za celou dobu? K ničemu. Stejně tak typografická úprava knihy. Grrrr. Já chápu, že někde se zapomenou uvozovky, jsme jenom lidi. Ale tady ta míra překračovala snesitelnost toho, co mi přišlo únosné. A nesmím zapomenout zmínit i přímo logické neshody v textu. Calla má údajně alergii na mléko. Alergii na mléko? Taková věc neexistuje. Buď máte ALERGII NA KRAVSKOU BÍLKOVINU, kdy ale nejíte maso, takže to na Callu nepasovalo. Nebo máte LAKTÓZOVOU INTOLERANCI, kdy vám dělají špatně mléčné výrobky. A já chápu, že pro neznalce v tom může být bordel, ale od toho je redaktor, aby to pohlídal. Taky chápu, když člověk sám jedním z toho netrpí (jako já) tak to asi řešit nebude. Mě to ale fakt vytáčelo. Taky mě hlavně v první polovině vytáčela Calla, kterou jsem měla chuť proplesknout. Pak to ale bylo lepší. Romantika za mě rozhodně nebyla tahač knihy, ten přerod z hate na love mi přišel dost rychlý a neuvěřitelný a ani Jonaha jsem si nijak extra neoblíbila. Uchvátily mě ale popisy samotné Aljašky a ta úplně jiná krajina. Ve spojitosti s létáním a letadly, kterých je v knížce dost to bylo neskutečně originální a bavilo mě to, i když nejsem milovník ani jednoho z toho. A i když autorka moc nezvládla tu romantiku, rodinné vztahy tu byly moc hezké. To, jak k sobě Calla s Wrenem opět hledají cestu a celé to zapojení nemoci do toho bylo sice smutné, ale taky moc hezké a nadějné. Konec byl stejně takový, brečela jsem, ale jsem ráda jak to skončilo. Znovu bych si knížku asi nepřečetla, ale i tak se budu těšit na další dílo od autorky.
Tak oficiálně můžu říct, že Prašina je s každým dílem lepší a lepší. Dokonce mě až mrzí, že jsem jí sfoukla za pár měsíců a teď mi zbývají jen doplňkové komiksy a nic víc. Opět jsem poslouchala jako audioknihu namluvenou Matoušem Rumlem a opět nemůžu být více spokojená. Baví mě prostě jak si s tím hraje, jak zvládá intonaci, jak se krásně poslouchá i to, jak nemá žádné ostré sykavky. Dokonce mi v tomhle díle už tolik nevadily hudební přechody. Mám ale dojem, že jsou stále stejné, takže jsem si na ně jen možná konečně zvykla, nevím. Příběh jako takový byl opět boží - záhady, dobrodružství, kamarádství, tajemná Prašina a tady už i trocha romantiky. Je to prostě skvěle namixované tak, aby to spolu všechno fungovalo. Navíc jsem teď mohla ocenit, jak to do sebe všechno zapadá a jak to má autor promyšlené už od začátku. Neříkám teda, že jsem nic nikdy neodhadla, ale vždy až když se to blížilo. Baví mě, jak tahle série funguje jako celek i jako jednotlivé díly, trojka se za mě stává tím nejlepším. Moc doporučuji, zvlášť pokud máte ve svém okolí někoho, kdo je cílovka, ale zároveň i pokud cílovka vůbec nejste. Já si to užila i tak.
U knížek okolo kterých je velký hype to může dopadnout jen dvěma způsoby: buď se přidáte k uctívání knihy, nebo jí chcete spálit. Já se s hrdostí budu řadit mezi fanoušky knihy a s očekáváním budu vyhlížet další autorčinu knížku. Tady totiž fungovalo přesně to, co čekáte, že bude, tudíž romantika a humor. Nasmála jsem se tu několikrát a tu romantickou linku jsem si fakt užívala. Adam je prostě boží a chci ho taky! Líbily se mi ale i postavy jako samotné, ne jen spolu v páru. Jako jednotlivci fungovali také skvěle a já si je moc oblíbila. Dokonce jsme se dočkali i pár žhavých scén v průběhu, což jsem nečekala a o to více jsem si to mohla užít. České vydání navíc obsahuje bonusovou kapitolu z pohledu Adama, a říkám vám, že to chcete číst. Líbil se mi u knížky i konec, který sice nebyl už tolik odlehčený, ale přišlo mi, že to vzhledem k předchozímu dění dávalo smysl a tak nemám důvod mít něco proti. Myslím si, že by šla knížka o malinko zkrátit a pak by byla ještě o kousek lepší. I tak jsem si to ale moc užila a přečtení rozhodně nelituji.
Bude divné, když řeknu, že tohle bylo vlastně fajn? Jo, je to drsné a je tam spousta věcí hodně do detailu popisovaných a asi to úplně není pro nejslabší povahy, ale mně se to líbilo. Nejsem úplně zběhlá fanynka true crime podcastů a dokumentů, spíše naopak, takže jsem se mohla nechat příjemně překvapovat tím, koho to náš vrah napodobuje tentokrát, protože z motivů jsem to neodhadla. Nemám tenhle žánr moc načtený, ale ta rodinná stránka, takové domácí drama mi přišlo trochu zbytečné. Zápletce to posloužilo, ale mi to tam nějak nesedělo. Zhltla jsem to ale za pár dní a při čtení jsem tím byla doslova pohlcená. Líbí se mi, že to není taková ta knížka u které byste se vyloženě báli, ale spíš vám bude nevolno. To asi není úplně pro každého, já to mám ale radši než klasické bubákoviny. Konec se mi "líbil", nečekala jsem to, bylo to nechutné, znepokojivé a překvapivé, něco takového jsem chtěla. Trochu mě štve ten pootevřený konec, ale vzhledem k tomu, že je naznačeno že by v budoucnu mohlo být nějaké pokračování s tím asi zvládnu žít.
Mám takový pocit, že tohle se zařadí mezi jednu z nejlepších heavy contemporary co jsem kdy četla. Trochu jsem se knížky bála, protože z dua autorů mi sedla tvorba jen jednoho, ale spolu to fungovalo skvěle. Vyprávění pomocí e-mailů byl pro mě další strašák, ale autoři do nich zvládli dát vše, co jsem potřebovala k tomu, abych si příběh mohla užít, nechyběly žádné popisy prostředí ani nic podobného a zároveň do dávalo smysl. Moc se líbilo zpracování vztahů a pocitů hlavních postav, nečekala jsem, že knížka bude až taková síla, ale byla. Našla jsem v ní nespočet myšlenek, které jsem si musela lepíkovat už při čtení, aby mi neutekly, což není mým zvykem. Bylo vidět, že každý z autorů psal jednu postavu, dokázala jsem v nich rozpoznat jejich rukopis, ale opět to dohromady velmi dobře fungovalo. I přes to, že knížka není nijak dlouhá jsem jí četla několik dní, protože tohle byl příběh, který jsem si musela dávkovat. Několikrát mě autoři překvapili a jsem si jistá, že si tohle dílo budu ještě dlouho pamatovat. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se autoři někdy znovu spojili.
Spalovač mrtvol mě kupodivu příjemně překvapil. Vůbec jsem nečekala že to bude tak drsné čtení, kde opravdu byly části kdy jsem si musela dávat přestávky. Neskutečně moc mě bavilo sledovat hlavního hrdinu, jak se změnil a jak si interpretoval to co se dělo tak, že to vlastně ve výsledku vyznívalo správně. To bylo tak skvěle udělané, že to bylo až mrazivé. Nepřišlo mi totiž nemožné, že by se něco takového mohlo stát. Celé prostředí spalovny už tomu jen dodává na ponuré atmosféře, která mě bavila a byla tak příjemně protknutá celou knížkou. Bohužel ale musím říct, že jsem se nemohla moc začíst a i přes to, že je knížka tenká tak jsem s ní bojovala dost dlouho. Chtělo se mi u ní usínat a na čtení jsem se musela hodně soustředit. Ve výsledku to za to ale stálo, takže doporučit můžu.
Nejsem asi tak odvařená jako všichni ostatní, stejně jsem si to ale moc užila. Ze začátku jsem teda byla nadšená víc, potom moje tendence lepíkovat trošku klesla, ale stejně jsem si tam našla hodně krásných myšlenek, úryvků a citátů, které vím, že si budu chtít připomínat. Ano, v knížce najdeme hodně jednoduché myšlenky, ale přijdou mi tak důležité proto, že jako lidé obecně zapomínáme na ty nejjednodušší věci. To je ten důvod, proč si knížku nechám a vím, že se k ní budu vracet. Já osobně velmi často zapomínám, že jsem jenom člověk, mám nárok na odpočinek a jsem skvělá taková jaká jsem. A věřím tomu, že tahle knížka mi pomůže si to připomínat.