Aknel26 komentáře u knih

První polovina knihy se dost vlekla, měla jsem trošku guláš ve jménech postav a hlavně v datech (jedna kapitola se odehrává 23. května, druhá 20. a třetí třeba 24. května), nicméně od půlky se to rozjelo a já skoro nemohla knihu odložit. Těch náhod bylo docela dost a nepochopím, že byt zavražděné osoby nebyl zapečetěný, a dokonce ani prohlédnutý, a také mě - POZOR, SPOILER!!!!! - docela mrzelo, že prakticky všechny záporné postavy zemřely, takže se vyšetřovatelé na rozdíl od čtenářů nedozvěděli, co přesně se stalo a hlavně proč. Celkově ale svůj návrat k Adleru-Olsenovi, Carlovi a Asadovi hodnotím pozitivně.

5 14.11.2018

Strašná blbost. Knihy paní Kubátové jsou všecky psané podle jedné šablony, nicméně většinou nabízejí něco navíc: příběh jiné postavy, zajímavé prostředí, vtipné situace... Tentokrát se mi ovšem dostalo jen nudného a dokonale předvídatelného vyprávění o třicátnici, která se v sedmnácti letech dočkala nepochopení ze strany svého idolu, kvůli čemuž zcela zanevřela na muže. A pak se dotyčný idol z mládí objeví v její blízkosti, nedá se odradit Zuzaniným chováním ukřivděného třináctiletého fracka a... Tušíte asi, jak to dopadne! Ještě o něco stupidnější mi přijde chování Evy na konci knihy - a báseň o šavli, která se schovává do pochvy, kde zleniví, je něco jako třešnička na dortu trapnosti.

Jak tak prohlížím komentáře, vypadá to, že jsem jediná, komu Eleanor k srdci nepřirostla. Možná jsem jen čekala něco a někoho jiného, myslela jsem, že Eleanor bude podobný typ jako Amy z Teorie velkého třesku, ale tak to nebylo a já nebyla zvědavá ani na její minulost ani na budoucnost. Nedočetla jsem, bohužel.

4 06.10.2018

Nerada přiznávám, že se mi knížka nelíbila. Veselých, nebo alespoň úsměvných historek bylo poskrovnu a navíc mi připadalo, že jednotící téma, jímž je ono stanování, chataření či chalupaření, slouží spíš jako záminka k pospojování velice nesourodých historek a vzpomínek. Častá jsou povzdechnutí na téma odchod na věčnost a našla jsem i nesprávný tvar přechodníku (sic!). Milá paní Devátá, přeji vám hodně zdraví a optimismu, abyste nás mohla potěšit nějakou veselejší knížkou!

3 04.09.2018

Je to napínavá knížka, kterou není snadné odložit, ale to je tak nějak všecko. Jackovy choutky mi přišly spíš nechutné a zvrácené než děsivé a jeho chování již před cestou do Thajska bylo natolik podezřelé, že jen úplná naivka by s ním přesto odletěla. Není pravděpodobné, že by měl všecko tak skvěle obšancované. A ten konec mi připadal kapku zbrklý. Postavy se mi zdály ploché, co do děje šlo vlastně "jen" o boj dobra a zla, žádné další linky, a i po stránce jazykové či stylové hodnotím jako poněkud jednodušší.
Mimochodem, znáte film Noci s nepřítelem s Julií Roberts? Při čtení této knihy jsem si na něj několikrát vzpomněla.

6 10.08.2018

A mně se to líbilo :-) Kdo se povznese nad všechny ty překlepy a chyby v interpunkci, dostane milý příběh, který nabízí vyváženou dávku romantiky i humoru.
Hlavní dějová linka, co se lásky týká, byla jasná od první kapitoly nejen čtenáři, ale i všem postavám krom dvou ústředních, ty se v tom plácaly a jejich žabomyší války a nedorozumění opravdu leckdy připomínaly střední školu. Ostatní zápletky a postavy ale zdaleka nebyly tak prvoplánové (literát Jan byl megavtipný a Otto se svým knihkupectvím zase dojemný) a také moje skorojmenovkyně se v průběhu toho roku, během něhož se příběh odehrává, proměnila z naivního trdla v celkem fajn holku.
Hvězdu dolů bych měla strhnout za skutečně velmi odbytou korekturu, niméně jednu zase přidávám za zmínky o nádherné skladbě Moon River, která mi teď pořád zní v hlavě...

2 05.08.2018

Slepá mapa je psaná podle stejné šablony jako Hotýlek, který jsem četla již dříve. Na pozadí osudů jedné rodiny se odvíjí také historie naší země - nebo naopak se příběh obyčejné rodiny odvíjí na pozadí událostí naší země? Co je důležitější? Poutavé vyprávění o "třech A", nebo věrohodné líčení toho, jak se tu žilo, když byl u moci ten či onen? Paní Mornštajnová obě linie bravurně spojila do jedné knihy a opět potvrdila, že si zaslouží čelné místo ve výlohách knihkupectví i v době, kdy se na nás valí hlavně detektivky, psychothrillery a fantasy. Rozhodně doporučuji!

12 29.07.2018

Knížku jsem četla na doporučení mojí babičky, kterou prý příběh tak pohltil, že ji vůbec nemohla odložit. No, já jsem ji odkládala docela často, zvlášť když bylo zhruba od půlky jasné, jakým směrem se bude děj ubírat a jak to celé skončí. Jediné, co mě zaujalo, byl příběh Claire ze 70. let.
ZHODNOCENÍ - SPOILER!!!
Vyprávění Anny bylo spíš poučné - i když jí zůstaly následky po nehodě, dokázala se otřepat, získala zpět sebedůvěru, našla lásku a prosadila se i v práci. Mimochodem, nechápu, proč obchod nezachránil Benoit - v 70. letech dokázal podle vzorku namíchat tu nejproslulejší příchuť, ale o 30 let později už to nesvedl? Nota bene s receptem v trezoru?
A Claire bych za její přístup k synům a manželovi (který mi byl z celé knihy nejsympatičtější) navzdory její vážné chorobě nejradši pořádně profackovala. Kvůli nějaké umanuté vzpomínce na minulost neumožnit svým blízkým, aby s ní mohli strávit poslední dny života? Sorry jako...

4 25.07.2018

Přestože průvodce z tohoto nakladatelství mám velice ráda (Itálie, Chorvatsko, Řecké ostrovy), Maďarsko mi přišlo slabé. Průvodce sice nabízí velmi podrobné informace snad o všech městech a pamětihodnostech této země, samotná Budapešť mi ale přisla nějaká zmatená a já se vůbec nemohla zorientovat. Poprvé mi chyběly i fotografie.

1 11.07.2018

Celá série je úžasná, syn si knížky prohlíží od roka a půl, různým otáčením, vytahováním a posunováním si tříbí motoriku a poznává nová slova i nové věci. Všude je vozíme, a protože jsou udělané vtipně a nápaditě, pobaví i dospělé. Tato je opravdu vydařená, syn ji miluje a je nadšený, když stejné přístroje vidí i ve skutečnosti. Jen škoda, že z druhé strany jeřábu není taky vytahovací vysokozdvižný vozík, prázdné místo mi přijde zbytečně nevyužité.

2 10.07.2018

(SPOILER) Když jsem si knihu pořídila, čekala jsem něco jiného - myslela jsem, že zlatokopka Amber Daphne vystrnadí z jejího postavení, bude terorizovat rodinu a uzpůsobovat ji svým představám; nebo naopak oni budou ničit ji. Když jsem část o Amber dočetla, očekávala jsem tentýž příběh z pohledu Daphne - a zase jsem se do značné míry mýlila. Po přečtení poslední věty této části jsem si v duchu řekla: ha, už vím, jak to skončí - a byla jsem vedle jak ta jedle! Nesmírně čtivá knížka s propracovaným dějem a dobře vykreslenými postavami.
P.S.: Původně jsem dala čtyři hvězdy, protože ten "můj" konec mi přišel důmyslnější, ale po přečtení knihy ZZD (modří vědí) jednu přihodím. Ve srovnání s ní vychází PPP o dost lépe ve všech ohledech (styl, postavy i příběh, kde není vše jen černé nebo bílé).
P.P.S.: Pro zvědavce přidám i to, jak jsem si myslela, že kniha dopadne. Čekala jsem, že selžou plány obou "paní Parishových" a vítězně z celé situace vyjde manžel - Amber zabije a její dítě dá vychovávat své současné ženě. V knize ale má příběh jedné z žen šťastný konec.

6 10.07.2018

Velmi čtivá, napínavá knížka s (pro mě) nečekaným rozuzlením. Jednání některých postav bylo občas nelogické a možná to bylo trochu překombinované, ale v normě. Opět bych měla výhrady k jazykové úpravě.

Víc než nad samotným příběhem ale přemítám nad traumatem, jež bylo v knize zmíněno, totiž jak může člověk žít s vědomím, že někoho zabil - a to třeba i v sebeobraně nebo aby chránil druhého. Jde to nějak vytěsnit, zapomenout? A ovlivní ta skutečnost i to, jak takového člověka vnímají jeho blízcí? Podobné otázky si kladu i v souvislosti s tolik diskutovaným trestem smrti.

5 20.06.2018

Příjemná, vtipná, napínavá a v zajímavém prostředí se odehrávající oddechovka. Dobrodružný děj bohužel brzdily pasáže o jiskření mezi oběma hlavními postavami.

2 14.06.2018

Přestože název knížky Čokoládový průšvih mi neodbytně připomínal onen pověstný "hnědý kód" z Přátel, obsah naštěstí s hnědým kódem neměl nic společného. Byla to hezky napsaná, vtipná knížka, pravá letní oddechovka. Isa mi přišla trochu naivní a hlavně zpočátku hoooodně zarputilá, ale ostatní postavy byly moc fajn. Jen mi připadalo, že především druhá půlka knihy prošla jen velmi povrchní korekturou.

2 31.05.2018

To bylo dost dobrý! Propracovaný do nejmenšího detailu, do posledního slova. Backman zalidnil Medvědín spoustou postav a každičká z nich je jedinečná - mají odlišný charakter, jsou z různých společenských vrstev a skrývají svá tajemství či traumata.
Pak se stane něco, co ty postavy - a vztahy mezi nimi - změní. Jejich přátelství prochází zkouškou a někdy se vytrácí, z klaďáků se stávají záporáci (ale i naopak), na povrch vyplouvají nepěkné vlastnosti mnoha z nich - a jiní překvapí a ukážou se charakternějšími, než se mohlo zdát. A někteří nezklamou.
Prostředí hokejového klubu bylo zajímavé, atmosféra malého města uprostřed zmrzlé severské přírody působivá a jediné, co mi občas lezlo na nervy, byly krátké patetické věty, většinou na konci kapitol, zdůrazňující nějakou velkou myšlenku či moudro.

11 10.05.2018

Typická knížka paní Kubátové - hezký, uhlazený styl psaní, bystré konverzace, příběh, který se neomezuje jen na líčení vztahu dvou osob, ale má i nějaké vedlejší linie a zápletky (doufám, že v některé z knížek najdu zmínku o Vítkovi a Daně), hrdinka, která se podle mě iracionálně brání novému vztahu, a pan Božský, který oddaně čeká, až se milá Jarka rozhodne.
Upřímně řečeno Jarku prostě nechápu - a tady si dovolím se trochu rozhořčit nad jednou konkrétní pasáží z knihy, takže VARUJI PŘED MOŽNÝM SPOILEREM:
Jaké dilema to Jarka řeší? Proč se jí možnost Viktora odmítnout jeví jako jediná rozumná? Viktor je mladý, pohledný, zdravý, zabezpečený, inteligentní, bez závazků a především o Jarku opravdu stojí, což dává jasně najevo. Proč tedy Jarka vyšiluje, že "bude-li se s Viktorem scházet dál, skončí to láskou jako trám přinejmenším z její strany a intimním sblížením. Tedy tím vším, co do svého života nechtěla za žádnou cenu vpustit." A proč ne, proboha? Každá normální současná žena by na Jarčině místě výskala radostí.
U mého hodnocení autorčiny nejnovější knížky jsem psala, že jsem si na tento typ hrdinky zvykla... Ne, nezvykla. A moc ráda bych si jednou přečetla od paní Kubátové něco jiného, nového, psaného podle jiné šablony.
EDIT: Později jsem zjistila, že o dalších osudech Dany a Vítka se dozvíme v knížce V pondělí a ve čtvrtek.

2 07.05.2018

Jako vždy promyšlené, každé slovo a každá myšlenka na svém místě. Rozhodně bych neřekla, že je autorčin styl odosobněný, naopak! Ve svých pasážích ke mně Hana, Eva i Viktor promlouvají velmi přirozeně, jako kdyby seděli vedle mě. A přímá řeč k tomu není zas tak potřeba. Každá postava uvažuje i vypráví úměrně svému věku i zkušenostem, nejvíc oceňuji, jak se Petra dokázala vžít do malého kluka, jsme stejně staré, ale já vůbec nevím, co teď mezi dětmi "frčí". A taky se mi moc líbilo, jak vyřešila závěr.

6 18.04.2018

Celá série je úžasná, syn si knížky prohlíží od roka a půl, různým otáčením, vytahováním a posunováním si tříbí motoriku a poznává nová slova i nové věci. Všude je vozíme, a protože jsou udělané vtipně a nápaditě, pobaví i dospělé. Tato mi ale přijde slabší, skluzavka nebo hra na schovávanou mi do knížky o těle moc nepasují.

3 10.04.2018

No, byla to slabota, ale pokusím se na každé povídce najít něco pozitivního:
1) příjemný styl psaní paní Kubátové
2) sympatický hrdina
3) celkem vtipný příběh
Vyjdřeno matematicky: 1 hvězdička + 0,5 hvězdičky + 0,5 hvězdičky = 2 hvězdičky.

1 10.04.2018

Knihy paní Kubátové se prostě čtou samy :-) Dobře jsem se bavila při líčení Sandřiných setkání s Víťou, líbilo se mi, že autorka popisovala i jiné problémy než ty s láskou - v práci či rodině. Ivana ani Sandra se v ničem neodchylují od prototypu hlavní hrdinky, jak jsem ji popsala ve svém komentáři u medailonku autorky. Ale už jsem si zvykla :-)
Nicméně Síťovky byly jakési moc ukecané... Tak nějak se nemůžu ubránit dojmu, že tato forma románu trochu zaspala dobu. Kdo dnes kontroluje maily jednou za dva tři dny? A kdo si vůbec vyměňuje takové dlouhé maily, když volání stojí pakatel? Již zmíněná kniha Dobrý proti severáku je v tomto ohledu mnohem reálnější. Síťovky by podle mě mnohem lépe fungovaly v době, kdy si kamarádky vyměňovaly dlouhé dopisy a poště trvalo tři čtyři dny, než je doručila...
P.S.: Zajímalo by mě, jestli četné chyby v interpunkci byly způsobeny nedbalostí korektury, nebo byly záměrné a měly konverzaci dodat na autentičnosti.

7 01.04.2018