Aknel26 komentáře u knih

Celá série je úžasná, syn si knížky prohlíží od roka a půl, různým otáčením, vytahováním a posunováním si tříbí motoriku a poznává nová slova i nové věci. Všude je vozíme, a protože jsou udělané vtipně a nápaditě, pobaví i dospělé.

2 15.03.2018

Celá série je úžasná, syn si knížky prohlíží od roka a půl, různým otáčením, vytahováním a posunováním si tříbí motoriku a poznává nová slova i nové věci. Všude je vozíme, a protože jsou udělané vtipně a nápaditě, pobaví i dospělé.

2 15.03.2018

Celá série je úžasná, syn si knížky prohlíží od roka a půl, různým otáčením, vytahováním a posunováním si tříbí motoriku a poznává nová slova i nové věci. Všude je vozíme, a protože jsou udělané vtipně a nápaditě, pobaví i dospělé.

1 15.03.2018

Celá série je úžasná, syn si knížky prohlíží od roka a půl, různým otáčením, vytahováním a posunováním si tříbí motoriku a poznává nová slova i nové věci. Všude je vozíme, a protože jsou udělané vtipně a nápaditě, pobaví i dospělé. Tato je jeho nejblíbenější.

1 15.03.2018

Celá série je úžasná, syn si knížky prohlíží od roka a půl, různým otáčením, vytahováním a posunováním si tříbí motoriku a poznává nová slova i nové věci. Všude je vozíme, a protože jsou udělané vtipně a nápaditě, pobaví i dospělé.

3 15.03.2018

Celá série je úžasná, syn si knížky prohlíží od roka a půl, různým otáčením, vytahováním a posunováním si tříbí motoriku a poznává nová slova i nové věci. Všude je vozíme, a protože jsou udělané vtipně a nápaditě, pobaví i dospělé.

2 15.03.2018

Celá série je úžasná, syn si knížky prohlíží od roka a půl, různým otáčením, vytahováním a posunováním si tříbí motoriku a poznává nová slova i nové věci. Všude je vozíme, a protože jsou udělané vtipně a nápaditě, pobaví i dospělé.

1 15.03.2018

Moje první knížka od Sandry Brownové - a nedostavilo se ani zklamání ani nadšení. Kniha se lehce četla, ale nestrhla mě k horečnému spěchu, abych byla užuž u konce. Ačkoli byl příběh napínavý a propracovaný, nebyla jsem správně napnutá. Žádná z postav mi nepřirostla k srdci a navíc mi přišla hloupá základní myšlenka. Jedna sestra přijede uprostřed noci k druhé, pokecají o vztazích, načež se jedna z nich zvedne a odjede? To by jí opravdu ta druhá nenabídla, ať přespí u ní na gauči, když jsou si tak strašně blízké?

1 14.03.2018

Další knížka paní Jakoubkové je napsaná podle už zajeté šablony: hlavní hrdinka s exotickým jménem (do kterého se mi stále vkrádalo písmeno u), hromada přátel a spousta barvitě vylíčeného jídla (až se mi sbíhaly sliny; paní spisovatelka by mohla sestavit kuchařku z jídel, která ve svých knihách zmínila). Tentokrát nechyběl ani humor, zkrátka knížka mě bavila až do... až do strany 220. Za samotný konec, který se konal ve stylu filmu Trhák (bude finále a tam se všichni musí oženit), bych rozhodně a nelítostně udělila odpad, ale vzhledem k předchozímu vyprávění dám tři hvězdy.

4 07.03.2018

Moje druhé setkání s paní Mornštajnovou rozhodně nebylo (o moc) horší než to první. Autorka vypráví příběh hlavního hrdiny Václava a jeho rodiny a spolu s ním také osudy naší země. Děj byl vemi propracovaný, všechno souviselo se vším, slovy klasika "náhody jsou vyloučeny nebo se s nimi počítá". Lidé úmyslně či nechtěně ovlivňují osudy své i svých blízkých.
Občas jsem se ale ztrácela v záplavě jmen, která se vždy vynořila a pak zase zanořila, aby se vynořila opět třeba po 50 stranách, a já musela listovat zpět. A také nemám moc ráda, když se začíná od konce. Vždy když jsem dospěla k nějaké významné pasáži, nebyla jsem překvapená, ale řekla jsem si "aha, už je to tady".

6 04.03.2018

Zatímco první dvě knihy se mi velmi líbily, ale wau efekt se bůhvíproč nedostavil, třetí díl mě úplně dostal, a to od úvodního příběhu Michala Dřevorubce až po úplný konec. Osudy obou Dagů, Adelheid a celé rodiny se mi vryly pod kůži a určitě se k celé trilogii ještě vrátím.

2 08.02.2018

Já jsem se opravdu snažila číst poctivě, ale nakonec jsem to vzdala a posledních cca sto stran jen zběžně prolistovala až k (ne)překvapivému konci.
Co se týká slohu, není to žádná sláva, když už se čtenář(ka) neutopí v záplavě závorek, pak se ztratí v tom davu přátel, jejich partnerů, dětí a rodičů... Nebo možná v až příliš detailních popisech všech těch výborných jídel, jaká vaří na své báječné zahradní party.
Přibližně od poloviny knihy jsem navíc z hlavy nemohla dostat závěrečnou scénu z Pytlákovy schovanky, kde pan Nový vysvětluje, že tato komedie se vysmívá kýčovité buržoazní zábavě a pokleslému či schematickému čtivu... Toto ale bohužel není parodie.
Carmen má úžasné přátele, kteří mají úžasné rodiny, má naprosto skvělé rodiče s vilou na Ořechovce, velmi šlechetné partnery, kteří jí dávají šlechetné dary (úplně jsem nadskočila, když Michal pozval Carmen do Ambiente, aby se s ní dohodl, že jí dá k Vánocům kožený kabát - a když se s ním ona rozejde, řekne jí, že jí tedy dá kabát jako dobré kamarádce; stejně jako jsem valila oči, když jiný muž při první návštěvě ve vile jejích rodičů přinesl mamince 21 růží v meruňkové barvě, tatínkovi stoletý koňak a Carmen překrásný tyrkysový šál s třásněmi). K tomu pozvání na víkend v Bruggách od muže, kterého zná asi dvě hodiny (Carmen si s sebou bere tři kostýmky, které jí fantasticky sluší, jak jinak), žádost o ruku v Benátkách, pořízení "malého zámečku" v Třeboni, koupě kabrioletu audi... A na konci pár šokujících náhod a zvratů. No zkrátka nuda, nuda, růžová, růžová.

2 31.01.2018

Detektivka se mi líbila, příběh byl napínavý a docela reálný, jen Chris mi lezla na nervy svým obvyklým způsobem - viz můj komentář ke knize Vražda o narozeninách. Hvězdičku navíc přidávám za poměrně podrobné líčení jeruzalémských pamětihodností, přírody či zvyků obyvatel. Jen škoda těch místopisných názvů, jak už poznamenala uživatelka pode mnou.

3 02.01.2018

Tentokrát to bylo trochu toporné... Přijde mi, že zápletka byla vytvořena doslova z ničeho, a kdybych chtěla být vulgární, řekla bych, že autorka postavila z h*** hrad. Dvě úmrtní oznámení lidí, kteří neměli nic společného, by ve mně vyvolala leda pocit, že to pro tetu bylo smutné období. A ejhle, Chris objeví nečekané souvislosti a pustí se do pátrání.
Mám tuto sérii detektivek s bývalou jeptiškou Christine ráda, protože jsou napínavé a nutí člověka číst dál a dál (i proto jsem zatím přečetla všechny), dvě věci mě ale velmi rozčilují. Zaprvé, jak si s Chris všichni hned povídají a sdělují jí podrobnosti ze svého života - kdyby za mnou přišla cizí žena s tím, že vyšetřuje nějaký případ, asi bych s ní vyběhla a určitě bych ji nezvala k sobě do bytu. A také policie hned přistupuje na to, že Chris vyšetřuje zločiny, sdělují jí jistě tajné informace, jako by byla jejich zaměstnankyně. A to přesto, že je vlastně pokaždé trumfne a znemožní! No a zadruhé mě vytáčí, jak o sobě i sama Chris uvažuje jako o vyšetřovatelce. Slečna Marplová by se nikdy nechlubila, že se ve volném čase zabývá vyšetřováním vražd a kolik jich už vyřešila.

2 16.12.2017

Jako ochutnávka to nebylo špatné, navnadilo mě to na "další chod". Nicméně postava Josefíny mi přijde taková rozpolcená - je to matka již dospělého syna, ale chová se a přemýšlí jako bláznivá dvacítka. A také rozuzlení bylo podle mě dost překombinované.

2 16.12.2017

Milý soudruhu deníčku,
chci ti říct, že se mi knížka líbila. Nejvíc mě zaujala hned ta úvodní pasáž z doby těsně po revoluci a překvapilo mě, jaké časové období nakonec kniha obsáhla. Občas by neškodilo trochu seškrtat popisy míst i postav. Laura byla na můj vkus trochu moc dokonalá (stejně jako celá její rodina), na druhou stranu se mi moc líbilo, že o své matce i v dospělosti stále psala i mluvila jako o mamince, bylo znát, jaký mají pěkný vztah. A soudruh deníček mě pobavil, prostě jsem ho tu musela zmínit!

3 20.11.2017

Často se tady na Databázi podivuju, jak může mít nějaká knížka tak vysoké hodnocení. U této tomu bylo dlouho naopak, nechápala jsem, proč není "v červených číslech". Moc se mi líbil styl, jakým je kniha napsaná - a protože mi nepřišla až tak napínavá, užívala jsem si ten jazyk a dopředu nijak nechvátala. Bohužel posledních 20-30 stran můj dojem pokazilo, děj byl náhle plný zvratů, jako by autorka měla předepsaný počet stran a nutně jej musela dodržet. Navíc se všechny postavy jaksi vybarvily - a ne moc pozitivně. Takže je mi líto, po mém hodnocení kniha určitě nezčervená.

3 16.11.2017

Obsah neurazí, provedení nadchne. S fejetony to bylo jako obvykle, některé mi přišly vtipné či výstižné, některé trochu přitažené za vlasy, ty povedené podle mě převažovaly. Ještě víc než text se mi ale líbily ilustrace pana Veselovského, ty jsou opravdu parádní.

1 05.11.2017

Půjčila jsem knížku v knihovně pro babičku a sama do ní ze zvědavosti nahlédla v očekávání podobného stylu, jakým píše třeba Ivanka Devátá - a je mi líto, ale odložila jsem cca po třiceti stránkách. Knihám paní Deváté se nevyrovná ani po obsahové, ale především po jazykové stránce: tolik chyb v interpunkci a vyšinutí z větné vazby jsem neviděla snad ani v článcích na Novinkách. Jeden příklad za všechny: V předchozím manželství přišel o dvojčátka, což nakonec vedlo k jeho rozpadu. Syn se rozpadl? Aha...

No páni, to je poprvé, co tady na databázi píšu k nějakému titulu první komentář. A také je to poprvé, co o knížce, kterou Sophie Kinsella vydala pod tímto jménem, musím napsat, že mi přišla smutná. Katie byla sympatická, ano, ale všechno to její předstírání v kontrastu ke skutečnosti vyznívalo nesmírně bezútěšně. Druhá polovina byla o něco veselejší, ale pro změnu se má lítost přesunula na jinou osobu a já se nemohla smát všem těm vedariským kouzlům, která si Katie vymyslela - navíc mi přišly přece jen víc podlé než zábavné. Spíš než legraci přináší knížka poučení, ale myslím, že na čtivosti to neubírá, zvlášť když nás žene dopředu detektivní prvek.

2 20.10.2017