Aknel26
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Tak Hana je přečtena, nebo spíš zhltnuta, a já vůbec nevím, co bych při hodnocení vyzdvihla dřív. Jestli krásný jazyk, kterým je psaná, samotný příběh, postavy (a to nejen ty hlavní), jejichž charaktery nešustí papírem, ale působí velmi přirozeně a skutečně, nebo to, jak skvěle autorka vystihla atmosféru doby, ve které se dané části knihy odehrávaly. Paní Mornštajnová přitom líčí hrůzy války (i koncentračních táborů), aniž by k tomu potřebovala podrobné popisy zvěrstev a tragédií, k nimž docházelo, a přesto je její vyprávění velmi působivé.
Věčně zpívají lesy
Trygve Gulbranssen
Moc jsem se na tuto všemi vychvalovanou trilogii těšila, ale po přečtení první knihy jsem trochu rozpačitá. Líbí se mi líčení doby i míst, do nichž je děj zasažen (ať je jakkoli zdlouhavé), ale Dagovy úvahy o pomstě nebo penězích, stejně jako vleklé rozebírání Adelheidiných trablů s láskou, mi občas přišly až únavné. Nicméně už jsem se pustila do druhého dílu a věřím, že do sebe vše krásně zapadne a mé hodnocení půjde nahoru.
Počkej až za Lyon
Táňa Kubátová
Hlavní zápletka mi přišla nápaditá, i když trochu nevěrohodná. Nadchlo mě líčení putování po Francii - a ráda bych se vydala po stopách Pavly a Marka, kdyby mi to někdo zaplatil :-D Co se mi ale nelíbilo ani trochu, byla hlavní hrdinka. Pavla byla upjatá, zapšklá, paličatá a totálně nedůvtipná a na rozdíl od Marka bych v její společnosti nevydržela ani den. (Navzdory počtu hvězd knihu nezatracuji - pro bližší info viz mé hodnocení přímo u medailonku autorky.)
Nakresli mi vítr
Eva Urbaníková
Opravdu výborná kniha, přečetla jsem ji jedním dechem. Velmi silný příběh, o to drsnější, že vychází ze skutečnosti, a k tomu osobitý styl psaní paní Urbaníkové, co víc si přát.
Ten, kdo tě miloval
Marie Poledňáková
Tato česká detektivka mi vůbec nesedla. Moc jsem se těšila na styl vyprávění paní Poledňákové, jak ho znám z knížek Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, které se podle mě svou kvalitou vyrovnají stejnojmenným filmům a v něčem děj i obohacují, doplňují. Bohužel tahle kniha mi nesedla ani jazykově, působí velmi zkratkovitě, ani co se týká postav a nezaujal mě ani samotný příběh.
Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
Devadesát čtyři procent? :-o Tak nevím, jestli do Willardu patřím já, nebo ti, kteří hodnotili přede mnou :-D Byl to typický americký příběh, román pro mládež (nebo jak se dnes říká young adult), který se tváří jako něco víc. Druhou hvězdičku přidávám jen kvůli Ježíškovi, který mi knihu přinesl.
Agatha Raisinová a manžel na zabití
M. C. Beaton (p)
Na rozdíl od autorů předchozích komentářů jsem si Agathu nezamilovala, spíš naopak, už od prvního dílu mi byla strašlivě nesympatická a ani její parťák James si moje srdce nezískal. No a? Příběhy jako takové mají originální zápletky, takové civilní a odlehčené, prostředí anglického venkova se k detektivkám prostě hodí a pátrání této dvojky je vylíčeno se správnou nadsázkou a humorem. Jen zkrátka nesrovnávat Agathu Raisinovou s Agathou Christie :-)
Píseň slonů
Wilbur Smith
Lidičky, nenechte se od čtení odradit zdejší nicneříkající anotací!!! Píseň slonů je úžasná kniha s místy až strhujícím dějem, sympatickými postavami (a na druhé straně opravdu odpornými záporáky), odehrávající se v zajímavém prostředí a poskytující spoustu informací o Africe a její přírodě a obyvatelích, ale i politice nebo filmaření. Úvodních asi 40 % jsem četla doslova jedním dechem (nakolik mi syn dovolil), pak přišla trochu slabší pasáž, kdy se děj přesunul do Londýna, resp. na Tchaj-wan, ale po návratu do Afriky se příběh znovu rozjel naplno a už mě nepustil.
Vrabčák
Táňa Kubátová
Knížka se mi líbila víc než před chvilkou hodnocená Láska na heslo, postavy mi přišly reálnější a hlavně ne černobílé (nebo vlastně jen bílé, moc kladné). Julie je sympaťačka, kterou už život trochu otloukl, chodí lézt na stěnu, nepohrdne skleničkou a má i zajímavou práci. Také její vztah s Danielem mi připadal takový "modernější". Jen ty pasáže o rodokmenech jsem trochu proskákala.
Láska na heslo
Táňa Kubátová
Knížka na jedno odpoledne u vody nebo na balkoně. Děj se odehrává v počítačové firmě, což bylo fajn, ale občas mi přišlo, že Zdena se chová spíš jako na základní škole a David s ní má svatou trpělivost. Myslím, že ve skutečnosti by to už chlap dávno zabalil, kdyby se k němu jeho vyvolená chovala tak odtažitě až nepřátelsky. Celkově mi postavy přišly dost neskutečné, hlavně ona.
Miluju tě... i s natáčkama
Alena Jakoubková
Přečteno za tři hodiny, ta část o soužití s Radimem a jeho Pavoučicí byla napínavější a hororovější než King! Konec mě už tolik nebavil, přece jen byl trochu nereálný. Je to první kniha od autorky a asi sáhnu i po dalších, když budu potřebovat oddechovku.
Dvě věci mě ale v knize rozladily: Hrdinka se jmenovala Chiara, což není české jméno, ale nikde nebylo vysvětleno proč, ani ti, co ji potkali poprvé, se nad tím nepozastavili, asi jim to přišlo stejně běžné jméno jako třeba Marie. No a pak ještě to, že zatímco Chiara Ivanovi vykala, on jí od počátku tykal, aniž by k tomu byl vyzván. Mně ještě čtyřicet není, a přesto od určitého věku považuji vykání od neznámých mužů za samozřejmé a slušné.
Vstupte bez klepání
Zuzana Hubeňáková
Knížku jsem si půjčila v knihovně, aniž bych předtím četla autorčin blog. Moc jsem se ale nepobavila. Vtipů a hlášek bylo nespočet, snad v každé větě, ale většinou takové prvoplánové. Opakoval se i obsah textíků - tento dojem ale umocnil fakt, že se mi do ruky dostal utříděný soubor. Kdybych blog otvírala sem tam na internetu, asi by mi to tak nepřišlo. Co se týká fejetonistek, stále u mě vede Ivanka Devátá, a to pestrostí témat, k nimž se vyjadřuje, i krásou jazyka.
Poprask v sýrové uličce
Robert Fulghum
Nečekala bych, že ve spojitosti s panem Fulghumem napíšu takové hodnocení, ale bohužel - zklamání. Většina příběhů vyvolávala mírný úsměv na tváři, dva nebo tři spíš trochu nadzvednuté obočí, jestli takové "moudro" myslí autor vážně. Příště raději sáhnu po jeho starších povídkových souborech.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Abych řekla pravdu, pan Zibura mi v různých svých vystoupeních nijak zvlášť sympatický nebyl, ale musím uznat, že kniha se mu velmi povedla. Neválela jsem se při čtení smíchy, ale dobře jsem se bavila a užívala si autorův nadhled a smysl pro humor. Řekla bych, že to není ani tak cestopis, jako spíš lidopis - Zibi se nevěnuje tolik památkám či městům, jež při svém putování navštíví, ale hlavně lidem, které potká. Moc se mi líbilo, že poctivě popsal každý den, i když se zdánlivě nestalo nic zajímavého - i drobné události v jeho popisu jsou náhle významnější. A některé jeho úvahy a názory, jimiž začínal kapitoly, by měly být vytesány do kamene. Povedená je i grafická podoba knížky.
Pamatuji si vás všechny
Yrsa Sigurðardóttir
Bylo to tak dobré, až jsem měla dvakrát nutkání knihu odložit. To není žádná ironie nebo sarkasmus, prostě jsem se tak bála, že jsem nechtěla číst dál. Nakonec ale zvědavost zvítězila, jen jsem pro jistotu četla pouze ve dne, před spaním jsem sáhla po jiné knížce. Přesto se mi dvakrát zdálo o spolužácích ze základní školy. Náhoda??? Přidávám se na stranu těch, komu v závěru příběhu přece jen nějaké odpovědi chybí.
Útok na pekárnu
Haruki Murakami
Nemůžu se zbavit dojmu, že původně šlo o krátkou experimentální povídku, kterou Murakami poslal do nějaké soutěže nebo odevzdal ve škole jako text do 10 000 slov a po letech ji jen vytáhl ze šuplíku, oprášil a bez větších zásahů vydal. Základní příběh je docela vtipný, líbily se mi i některé autorovy obraty, nicméně převládá pocit, že se mi dostal do ruky jen literární polotovar.
Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
Poutavé a dějem nabité vyprávění o dvou sourozencích a lidech kolem nich. Nic víc, nic míň. V příběhu hraje velkou roli náhoda a literárně to není žádný šperk, ale je to výborná oddychovka, navíc oceňuji formu dvou příběhů, které se vzájemně doplňují. Jediné, co mě moc nebavilo a dost se vleklo, byl konec Veroničiny části, který mi hrozně připomínal jeden film s Tomášem Holým.
Těm, kdo váhají, z jaké strany se do knihy pustit, doporučuju začít Veronikou. Jáchym toho o sestřiných osudech prozradil příliš mnoho, takže při následném čtení její verze přijdete o řadu překvapení a zvratů.
Báječné nakupování v Las Vegas
Sophie Kinsella (p)
Sláva! Po velmi nepovedeném nakupování v Hollywoodu jsem neměla moc chuť se s Becky znovu setkat, nakonec jsem jí ještě dala šanci - a dobře jsem udělala! První scénka s policisty byla hloupoučká, ale pak mě čekalo poměrně příjemné čtení o putování velké party po amerických městech a při závěrečné akci ve stylu Dannyho parťáků se opět ukázala stará dobrá ztřeštěná Becky.
Deník kastelána
Jan Bittner (p)
Zajímavý, poutavý příběh, kde člověk najde jak humor (hlavně slovní, deník je psaný velmi expresivně), tak i emoce, ale na můj vkus zůstalo příliš mnoho otazníků.
Dřív než půjdu spát
S. J. Watson
Byla jsem napnutá jak kšandy, a i když jsem nějakou dobu tušila, jak to celé je, musela jsem dočíst do konce ještě v noci. Malý nedostatek bych našla, deníkové zápisky byly příliš dlouhé, než aby Christine stihla krom čtení a psaní (rukou!) ještě něco prožít, ale na napětí a čtivosti to knize neubírá.