Aknel26 komentáře u knih

Jsem z této knížky rozpolcená. Opravdu obdivuji autorčin styl, každý výraz tak neuvěřitelně výstižný, že to vnímavý čtenář úplně vidí, cítí, slyší. Samotné příběhy se mi ale příliš nelíbily, většinou jsou depresivní a se špatným koncem - a snad nejvíc ta povídka, po níž je celý soubor pojmenován.

Malá ukázka z povídky Richardovy věci: "Vrhaly se po ní z každého rohu, vyčítaly, nenechaly ji svobodně vydechnout a nesnesitelně voněly Richardem. Dotýkaly se jí Richardem. Katy často vrtalo hlavou, jak je možné, že kniha, tužka nebo košile dokáže tak dokonale vstřebat osobnost svého majitele, že umí nejen vonět, ale dokonce se i dotýkat jako on. Až na to, že zdaleka ne tak něžně. Richard, když tu ještě byl, na ni uměl hrát jako na harfu, až se Katy celá rozezněla, ale jeho věci ji uměly jen bít, nemilosrdně ji svírat, kopat do ní a srážet ji. Nadávaly jí, kdykoli se na ně podívala, a fackovaly ji pokaždé, když se je opatrně, bázlivě odvážila odsunout z cesty."

1 26.01.2017

S první knihou dočtenou v roce 2017 jsem spokojená. Pan Czendlik je velice charismatický muž, který to má v hlavě srovnané a otevřeně, s vtipem a tolik potřebným nadhledem odpovídá na rozmanité otázky - od dětství a mládí přes jeho povolání až po všeobecná témata jako církev a její činnost, papež František, restituce, víra, rodina, tradice nebo česká a polská mentalita. Asi se mi líbila víc první část o jeho životě, ale v té druhé zase oceňuji spoustu zajímavch příhod, příběhů a podobenství, jimiž své názory doplňuje - třeba o nosiči vody, o orlovi mezi slepicemi, o mostu, pod kterým neteče žádná řeka.
"Kázání má být jako minisukně. Krátké, přiléhavé a něco krásného by mělo skrývat."

5 07.01.2017

Po slibném začátku se děj dost rozpliznul (úžasné a výstižné slovo), pořád dokola jen bílé růže a plechový pán, takže jediné, co gradovalo, byly mé antipatie k oběma ženským hrdinkám, Joss i Lyn. Zhruba 120 stran před koncem mě děj opět chytil a četla jsem jedním dechem, ale závěr byl zase nějak rozvleklý a to mu ubralo na dramatičnosti. Zkrácení o takových sto stran by bylo jen ku prospěchu knihy. A také by (alespoň mému vydání z roku 1998) pomohl lepší překlad a jazyková úprava - věta "na dveře se ozvalo lehké zaklepání" mě bude provázet navždy.
Závěrem bych ráda podotkla, že na duchařské romány moc nejsem a chtěla jsem se spíš seznámit s autorkou. Mnohem víc se mi líbil román M. H. Clarkové Pamatuj na mě, i tam je v hlavní roli "strašidelný dům" a psychicky labilní žena, ale vysvětlení je racionální.

4 09.12.2016

Moc se mi líbí témata a prostředí, jaká Hájíček volí pro své knihy, i jeho styl psaní. Jižní Čechy, sympatické postavy, zajímavý příběh, ke konci vyloženě napínavý, obohacený o vedlejší linky (indiáni, nadšený aviatik). Ale když srovnám Dešťovou hůl s předchozími jeho prózami, jsem přece jen trošilililinku zklamaná. Rybí krev, moje první setkání s Hájíčkem, byla pecka, hlavní postavy v čele s vypravěčkou vykreslené tak, že mi připadalo, jako bych je fakt znala, Selský baroko na mě zas dýchlo svou letní atmosférou... Potěšilo mě, že autor uchopil to "své téma půdy" zase jinak - jednou kolektivizace, poté zatopení vesnic kvůli přehradě, nyní spory kolem vlastnictví pozemků. Dešťová hůl určitě stojí za přečtení, ale plný počet dát nemůžu. Pardon.

10 26.11.2016

Je mi líto, ale tentokrát úsloví "do třetice všeho dobrého" neplatí. Je to dobře napsaná knížka se sympatickou ústřední dvojicí, ale postrádá to, co by detektivce prostě chybět nemělo - napětí. Možná to bylo tím, že jsem ji četla dost dlouho, možná tím, že jsem vraha odhalila při první možné příležitosti a pak nechápala, kde to jako vázne... Zkrátka mi přišel zajímavější příběh Robininy svatby než nekonečné sledování tří podezřelých. A kapitoly psané vrahem mě spíš odpuzovaly. Nicméně četlo se to pěkně, Rowlingová/Galbraith prostě umí.

6 09.10.2016

Nečetla jsem celou knihu a myslím, že to ani není třeba, nicméně ta myšlenka, že miminku chybí desátý měsíc v bříšku matky, a měly bychom mu tedy poskytnout podobné podmínky, jaké mělo před narozením, se mi líbí a oněch pět bodů, o kterých autor stále dokola mluví, jsem se snažila dodržovat. A nevím, jestli je to tím, nebo spíš zafungovala genetika, ale náš chlapeček je klidný, pohodový a spinká od narození takřka celou noc v kuse.

3 23.08.2016

Moc užitečná knížka. Není třeba číst ji stránku po stránce, ale psychomotorický vývoj je tu popsán měsíc po měsíci, takže vždy víme (orientačně, samozřejmě), co a proč se zrovna s miminkem děje a co by mělo zvládat. Velmi se mi líbí i útlá brožurka se stručnou a přehlednou tabulkou.

2 23.08.2016

Výborná knížka, kterou doporučuju alespoň prolistovat. Klubíčkování atd. se dneska praktikuje hodně, jednotlivé možnosti uchopování a držení miminka nám ukazovali i v porodnici, byla jsem ráda, že tady si je můžu oživit. Navíc tu byla spousta fotek s varováním, jak s miminkem nezacházet - pro nešiky velmi užitečné :-)

3 23.08.2016

Moje druhá Moyesová a překvapivě (vzhledem k nadšeným reakcím tady) podle mě slabší. S předvídatelným dějem i koncem a určitými klišé jsem předem počítala, ale závěr mi přišel až přes míru. Hlavní hrdinové byli podle mě hrozně šablonovití. Krom toho bych měla výhrady i k formě - co mělo znamenat to nesystémové střídání vypravěčů? Bum, najednou jedna kapitola vyprávěná někým jiným. Přijde mi, že si takovým postupem autorka trochu zjednodušila práci. A nejvíc ze všeho mě dráždilo, že mladší postavy mluvily v českém překladu obecnou češtinou. Proč? Do knihy se to vůbec nehodilo.

5 19.08.2016

Pilíře země jsem začala číst po návratu z porodnice. Občas se mi podařilo přečíst pár stránek za den, občas ani to ne, jindy i několik desítek. Kubovi budou v pátek tři měsíce - a já jsem dnes dočetla. A jsem nadšená, nadšená, nadšená! Kniha byla výborně napsaná, propracovaná po faktické stránce, se strhujícím příběhem a dobře vykreslenými postavami. Dokonce ani to rozkouskované čtení nezkazilo dojem, neztrácela jsem se v ději ani jménech, kdykoli jsem k Pilířům sedla, byla jsem pohlcena. Fandila jsem Tomovi, Philipovi i Jackovi, nenáviděla Williama... Současně jsem se dozvěděla hodně zajímavého z historie i architektury.

13 08.08.2016

Na rozdíl od všech předchozích dílů mi docela dlouho trvalo, než jsem se začetla, ale přibližně od půlky to odsejpalo pěkně. Navíc došlo k zajímavým posunům v těch dějových linkách, které se táhnou celou sérií. Konec mi ale přišel zase slabší.

1 16.05.2016

Spíš vtipná než napínavá detektivka se spoustou sympatických i trochu svérázných postav a jako vždy zajímavým rozuzlením.

2 09.05.2016

V poslední době prodělávám jakousi čtecí krizi: osvědčení Adler-Olsen i Agatha zůstávají nedočtení, spíš pro zkrácení času v autobuse jsem sáhla po své první Woodové - a zhltla ji raz dva, krize nekrize. Strhlo mě líčení zajímavého prostředí (období 19. století na Havajských ostrovech, tradice místních obyvatel) i životní osudy hlavních postav. A to navzdory tomu, že anotace, která mě původně ke knížce přivedla a je i tady, je dost nepřesná a samotný děj příliš nevystihuje, ten je o mnoho bohatší.

5 03.05.2016

Na celé knížce mi přišlo komické jedině to, že - ač jde o humoristickou knihu - jsem se při čtení jedinkrát nezasmála. Kam se poděl laskavý humor? Jako nastávající maminku mě to asi moc nešlechtí, ale celou dobu jsem tomu cynickému a zlému spratkovi přála, aby se mu jeho "intriky" vymstily - aby ho kočka škrábla, aby spadl ze schodů, aby se s ním rodiče přestali tak mazlit...

5 11.04.2016

Knížku jsem přečetla za dva dny, celý příběh byl čtivě napsaný, poutavý, téma navracení uměleckých děl bylo zajímavé, od půlky už nešlo se odtrhnout. Víc se mi líbila linie ze současnosti.

3 20.03.2016

Úplně jiné než první díl. Tak moc, že nedokážu říct, který díl byl lepší, je to nesrovnatelné. Dvojka byla navzdory předpokládanému konci napínavější, posledních asi sto padesát stran jsem četla na jeden zátah dlouho do noci. Tři věci mi ale nesedly: 1) co všechno ten Taita před 4000 lety dokázal bez pomoci techniky, 2) co všechno hlavní hrdinové přežili, 3) že by bylo možné číst hieroglyfy stejně snadno a plynule jako Ema má mísu?

5 17.03.2016

Dobrá a opravdu čtivá detektivka, na tu první, kterou jsem od autorky četla (Pamatuj na mě), ale neměla, z té jsem byla úplně hotová. Na téhle knížce, upozorňující na úskalí schůzek na inzerát, jsem našla dvě chyby - jednak je to velké množství postav potenciálních vrahů (navíc s docela podobnými jmény), druhak poněkud toporný překlad. (Pobavil mě Hamburgerový král neboli Burger King.)

3 23.02.2016

Sophie Kinsella patří k mým nejoblíbenějším autorkám, co se odpočinkové literatury týká. Nápadité zápletky, trochu praštěné hrdinky a šťastné konce. Bohužel, tahle kniha se jí hrubě nepovedla. Už Mininakupování bylo na hraně, připadalo mi pitomoučké a občas mě rozčilovalo. Ale Hollywood, to je katastrofa. Becky se projevuje jako tupá sebestředná nána neschopná logického myšlení (zpět: neschopná jakéhokoli myšlení), posedlá myšlenkou, že bude pracovat pro největší hvězdy, kamarádit s nimi a objevovat se v televizi a časopisech. Ve své prostoduchosti znovu a znovu naletí, když ji někdo oblafne nebo zneužije. Manžela, dceru i kamarády klidně hodí ne na druhou, ale tak na desátou kolej. A k tomu ještě zamotaný příběh jejího otce - který je zatím jen nakousnutý a dává tušit, že bude následovat další pokračování... Nejsem si ale jistá, zda si ho radši nenechám ujít.

Výborná kniha ze starého Egypta, ve které najdeme snad všechno: napětí a akci, ale i lásku, strhující vyprávění i květnaté popisy krajiny, šperků či lodí. A snad i něco z historických reálií. Hvězdičku dolů strhávám za postavu Taity, který byl sice výtečný, velmi pozorný vypravěč, ale takový všeználek, všudybýlek, velice krásný, zdatný, vzdělaný, předvídavý... zkrátka ve všech ohledech geniální a také patřičně ješitný.

2 20.01.2016

Podle mě určitě slabší než první díl. U prvního projektu jsem se smála, Donova "společenská nemotornost" mi přišla roztomilá. V Potomkovi, a hlavně v jeho druhé polovině, mě jednání i myšlení hlavního hrdiny (a občas i Rosie) spíš rozčilovaly. Vtipné momenty bych asi spočítala na prstech rukou.

2 20.01.2016