@knihomolka
komentáře u knih
Děsivě chytré
Mo Gawdat
Ještě jsem se nestihla začíst, a už mě urazila předmluva milého pana Kirše. Zrovna on jako mnoho dalších má z AI nechutné peníze, není divu, že tento nesmysl opěvuje zcela nevhodným citátem o respektu. Každý, kdo má mozek, chápe, že jakmile ho přestane využívat, přijde o něj. Ať se na to díváte jakkoli, na AI není dobrého lautr nic. Leda byste byli kapitalisti upřednostňující prachy před hodnotou lidské práce, úsilí, myšlenek... Jinými slovy, k čemu je efektivita a rychlost, když planetu zaplaví 9 miliard dementních blbečků neschopných používat vlastní mozek? Teď vážně, nepopírám fakta. AI je rychlá, chytrá, efektivní. No a co? Nevšimla jsem si, že lidstvo nějak zásadně vyrostlo za dob vývoje techniky. Ba naopak. Populace degeneruje na všech frontách. Chcete to urychlit? Hurá, je tu AI.
Z toho důvodu dává smysl jen první část knihy. Zbytek už tolik ne.
Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
Alkoholik chápe. Alkoholik hltá slovo za slovem, protože přesně ví, o co jde. Nejste alkoholik? Nečtěte to. Autorka nezabíhá do žádných detailů, jen tak povrchně proplouvá a komentuje v podstatě svůj život. Kromě suchého faktu, že "zase pila", se za celou dobu nic moc nedozvíte. Mě to bavilo, protože chápu a vím. Ale objektivně souzeno, žádná velká hitparáda. Jediné, čemu nerozumím, proč zrovna tenhle výkvět získal cenu za blog.
Dech: Nové poznatky o ztraceném umění
James Nestor
Třetina knížky jsou jsou zdroje informací. Další dvě třetiny balast, ve kterém musíte pracně lovit TY INFORMACE, kvůli kterým jste knížku otevřeli. Faktem je, že informace v knize jsou skvělé, podnětné, dávno zapomenuté a důležité. Ale koncept knihy je velmi špatně uchopen. Když čtu o dechu, fakt mě nezajímá, co měl nějakej chlap za pantofle a jak se u toho tvářil. A tohle se dozvíte asi o dalších 30 náhodných lidech, o kterých jste nikdy neslyšeli a už nikdy neuslyšíte. To je neskutečná otrava. Ale ty dva tři fakty, který vám změní pohled na svět tam najdete.
Velká cesta k sobě samému - o lásce a o životě
Cheryl Strayed
Na tuhle knížku jsem čekala hodně dlouho. Pořád jsem ji lovila v knihovně, pak jsem na ni několikrát zapomněla. Až nakonec po čtyřech měsících jsem si ji půjčila. Upřímně, nejsem cílová skupina. Ačkoli jsem ve věku většiny pisatelů drahé Sugar, zřejmě jsem z jiného světa. A taky jsem křesťanka. Takže úlety, zálety, sexuální espakády, nevěry, drogová minulost nebo žabomyší války s kámoškou jsou fakt jak pohádka pro žáčky první třídy. Nějak nechápu, proč to někdo řeší. Přijde mi to celé dětinské, absurdní, nějak mimo moje chápání. Nicméně mě dostala Cheryl. Už v Divočině jste mohli postřehnout, že tahle pani má fakt charakter. Prožila si toho víc než většina za dva životy a má co nabídnout. Dobře píše a vždycky vás dostane svou surovou laskavou upřímností.
Zraněné dětství
Pola Kinski
Špatná volba knihy. Asi není špatná, ale téma mi nesedlo, nečetlo se to dobře, příšerně se to táhlo, plno detailů... Čekala jsem něco jiného.
Jak (ne)zabít vlastní matku
Stephanie Calman
Nebylo to vtipný, ani dramatický, ani zajímavý. Uf, to byl brak.
V hotelu Bertram
Agatha Christie
Moje první zkušenost s trochou klasiky dopadla velmi příjemně. Musela jsem si zvyknout na poklidné jemné tempo bez dramat a zvratů, jako je tomu u novodobé literatury. Moc se mi to líbilo, protože jsem tak získala prostor se skutečně ponořit do prostředí a tématu. Pravda, slečna Marplová se stala jakýmsi deus ex machina, nikoli hlavní aktérkou, nicméně kniha se mi moc líbila a už mám v záloze další. Prostředí staré Anglie má svoje kouzlo.
Historky z Tinderu
Lucie Macháčková
Totálně mimo můj obvyklý šálek kávy. Asi žiju na jiný planetě, protože jestli je realita "běžných smrtelníků", děkuji nemám zájem. Jinak jsem se ale celkem nasmála. Ke konci už mě to trochu nebavilo, s každou další historkou ubýval vtip i šťáva. Poslední kapitola pro mě jako pro věřící byla poněkud zvráceně nelogická, matoucí a hloupá. Taky jsem narazila na pár faktů, co nejsou v reálu úplně pravda. Ale jinak dobrý.
Digitální demence
Manfred Spitzer
Knížka je dobrá, ale dalo se z ní vyždímat víc. Co lze shrnout jednou větou to zabírá celé stránky. Co by si zasloužilo víc pozornosti, to zmiňuje jediná věta. Vědecké studie jsou fajn, ale některé zabíhají zbytečně daleko od tématu a vlastně ty hlavní dopady jsou brány dost povrchově... Mno, takovej průměr.
Audience
Václav Havel
Rychlé a nudné čtení. Genialita tkví nejspíše v tom, že hru lze posuzovat z vícero pohledů. Problém zas v tom, že totéž platí pro kteroukoli jinou knihu. Takže jde buď o geniální pojetí s náhledem do psychologie a do hlubin lidských pohnutek, bolestí, zoufalství a každodenního života prostého člověka. Anebo tu máme výplod vychlastaného mozku s dobrým marketingem. A všichni víme, že Václav Havel měl obojí. Zda to bylo dobře či nikoli sem už nepatří. Nicméně osobně se přikláním ke druhé variantě, kdy Havel psal o sobě samém. Nakonec, sám koulel sudy v Krakonošským pivováru.
Svobodná mysl
Annie Grace
Jakmile jsem knížku zmerčila v knihovně, sáhla jsem po ní. A byla to chyba. Autorka je markeťačka, takže vám knížku umí parádně naservírovat. Ale když odklopíte pokličku, najdete jakýsi blaf ze včerejška. Nejprve budete zahlceni hromadou vědeckých studií a důkazů o alkoholu, což není nic světoborného. Každý, kdo někdy zkoušel přestat pít, tato základní fakta zná. Toto autorka občas proloží vlastní zkušeností, což je jediná zajímavá věc z celé knihy. Taky vám vysvětlí, proč desítkami let osvědčená metoda AA není dost dobrá. A na závěr se dozvíte... nic. Nezjistíte vůbec nic, co by vám s pitím pomohlo. Všechny ty řeči jsou velká nuda s nulovým výsledkem a zlaté autorčiny tipy se stejně opírají o značně osekaný výpis 12 kroků AA. Takže ne. Fakt nedoporučuju. Radši si přečtěte Modrou knihu AA a najděte si nějakou místní skupinku. To pomáhá.
Nepopsaný list
Dan B. Allender
Buď jsem natvrdlá nebo je knížka jaksi mimo. Nicméně jsem absolutně nepochopila, co tím vším chtěl autor říct a k jádru vlastního života mě to nenavedlo ani náhodou. Jediné, na co se v knize můžete spolehnout, je hromada příběhů od samotného autora a náhodných lidí. To zas jednou byla ztráta času...
Tajemství pohody a zdraví
David Niven
Knížka vypadala vcelku dobře. Než jsem ji otevřela. Neustále opakující se body napříč celou knížkou, vztahové rady jsou zacílené jen na sezdané lidi. Uf. Nuda, klišé, nuda, už jsem zmínila klišé? S některými body navíc nelze souhlasit, neboť pokud nejsou vyloženě škodlivé, pak časem následky zaručeně pocítíte. Takže za mě fakt ne.
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Letos jsem přečetla hromadu knih. A tahle je zdaleka nejlepší. Jsem na výběr dost pedant a tuhle jsem si vlastně vybrala z nouze, abych splnila čtenářskou výzvu Žádný zvláštní očekávání. Japonští autoři mi většinou nesedí, ačkoli Japonsko miluju. Píšou zkrátka jinak. Ale tahle knížka je dokonalá. Naprosto dokonalá. Začnete přemýšlet nad vším, co vás nikdy ani zdaleka nenapadlo. Možná přehodnotíte svůj život a možná ho dokonce zcela změníte. Jsem vděčná za tuhle knížku. Zhltla jsem ji na jedno posezení.
Atomové návyky
James Clear
Některé informace jsou zajímavé, jiné se opírají o klišé, které už napsal nebo řekl někdo jiný. S některými pasážemi, jako je vznik návyků a ovlivňování okolím, souhlasím, protože to je jednoduše léty prověřený fakt. Zbytek je spíš taková fikce pro současné mileniály na manažerských postech, kteří si neustále potřebují něco dokazovat, dokonale zaplnit diář cool aktivitami a mít všechno v malíku. Realita je však taková, že jsme lidi, ne roboti. Takže tohle rádoby zdravé, jednoduché a přirozené programování mozku mi přijde jako blbost. Jak autor sám uvedl, máme prehistorický mozek. Možná by to tedy chtělo více prehistorické péče, nikoli programování 21. století.
Dům tisíce šepotů
Graham Masterton
Hodně kontroverzní kniha. Začátek čtivý, zápletka geniální. Pak mě dost otrávily ty bláboly o církvi a ezoterice. Kdyby to byla pravda, tak neřeknu, ale tady autor vyloženě cucal z prstu žvásty. Nápad byl dobrý, některé pasáže super, provedení horší. Zajímavej počin
Kůrovci
Jiří Hulcr
Nádherná knížka, která potěší, zahřeje u srdíčka a ještě vás obohatí o hromadu informací. A to hlavní je, že jde o podložená fakta vědců, kterým kůrovcům věnovali celý život. Jsem nadšená! A mám velkou radost, že se na tyhle roztomilé broučky můžu dívat novýma očima. Těma střízlivýma a pravdivýma. Ne takovýma, jaký vám nasadí hlupáci z televize.
Jak na zdravé zuby - Bioléčba zubů
Dominik Nischwitz
Je to taková slátanina s dobrým úmyslem. Není chyba autora, že nepřišel s ničím novým. Co už ale chyba je, tak to jsou žvásty, zcestné příběhy a historky. Ne vždycky je nutné všude cpát marketingové fígle pro upoutání pozornosti. V tomhle případě bych mnohem raději uvítala informace. A to stručně, jasně a srozumitelně. Elaboráty v knize jsou matoucí a zbytečné. A jak už jsem řekla, autor nepřišel s ničím novým. Škoda, čekala jsem víc. Na druhou stranu, buďme i optimističtí, člověk si aspoň potvrdil informace, které měl z dřívějška.
Až na sever!
Albína Mrázová
Knížku jsem si půjčovala v knihovně, a musím přiznat, že jsem si ji představovala jinak. Očekávala jsem hodně obrázků a víc ze života a kultury každé země. Nicméně ani jako cestopis knížka není vyloženě špatná. Shledávám tu však i jednu nevýhodu. Cílem cestopisu je seznámit čtenáře s prostředím. Pokud do textu zasahuje přehršel osobních intencí, začíná to být nuda. A těch tady naneštěstí najdeme víc než dost. Bohužel tohle není první ani poslední “cestopis", kde autor místo cest barvitě líčí svoje “nezapomenutelné" a “vtipné" historky se svými přáteli. Číst o tom, jak je autorka vyždímaná po pouhých 15 kilometrech loudavého courání městem není ani vtipné, ani zajímavé. Stejně rušivé mi přijdou monology s autorčiným přítelem, který kňourá ještě víc než ona. Další otázka se nabízí záhy. Je autorka cíleně “zábavná" nebo jen hloupá? Protože v každé zmínce o kterémkoli světovém náboženství plácá totální nesmysly. Svou duchaplnost korunuje arogantním výsměchem islandským turistům a více méně každému, koho v knize zmiňuje. Jeden takovej, druhej makovej a třetí ne dost dobrej. A tyhle kecy musíte překousat jenom proto, abyste se hned na další straně dočetli, že autorka byla obdobně otupělá v nejedné situaci. Hvězdičky dávám za kouzlo, které mě i přes hluboké nesympatie k autorce dovedlo až na konec knihy.
Vila v Itálii
Julie Caplin
Úroveň Caplinové prudce klesá s každou další knihou. Měla by toho nechat dřív než bude pozdě. Opravdu si myslí, že jsou čtenáři pitomí? Ukrást celý příběh filmu Co ta holka chce, změnit jména prostředí a jen lehce, aby se neřeklo, upravit zápletku, to je více než ubohé. Abyste tohle dokázali, nemusíte být spisovatelé. Stačí znát dost synonym. Velké zklamání. Po této knize s Caplinovou končím na dobro. Fakt se to nedá.
