@knihomolka komentáře u knih
Alkoholik chápe. Alkoholik hltá slovo za slovem, protože přesně ví, o co jde. Nejste alkoholik? Nečtěte to. Autorka nezabíhá do žádných detailů, jen tak povrchně proplouvá a komentuje v podstatě svůj život. Kromě suchého faktu, že "zase pila", se za celou dobu nic moc nedozvíte. Mě to bavilo, protože chápu a vím. Ale objektivně souzeno, žádná velká hitparáda. Jediné, čemu nerozumím, proč zrovna tenhle výkvět získal cenu za blog.
Letos jsem přečetla hromadu knih. A tahle je zdaleka nejlepší. Jsem na výběr dost pedant a tuhle jsem si vlastně vybrala z nouze, abych splnila čtenářskou výzvu Žádný zvláštní očekávání. Japonští autoři mi většinou nesedí, ačkoli Japonsko miluju. Píšou zkrátka jinak. Ale tahle knížka je dokonalá. Naprosto dokonalá. Začnete přemýšlet nad vším, co vás nikdy ani zdaleka nenapadlo. Možná přehodnotíte svůj život a možná ho dokonce zcela změníte. Jsem vděčná za tuhle knížku. Zhltla jsem ji na jedno posezení.
Nádherná knížka, která potěší, zahřeje u srdíčka a ještě vás obohatí o hromadu informací. A to hlavní je, že jde o podložená fakta vědců, kterým kůrovcům věnovali celý život. Jsem nadšená! A mám velkou radost, že se na tyhle roztomilé broučky můžu dívat novýma očima. Těma střízlivýma a pravdivýma. Ne takovýma, jaký vám nasadí hlupáci z televize.
Julii Caplin miluju. Když jsem narazila na její knížky pod pseudonymem, těšila jsem se jak malý dítě. Proto je mi tak líto, že tahle knížka nevydala všechno, co mohla. Šťavnatá zápletka, dobře našlápnutý charaktery postav a skvělý místo dění. A pak vám z toho vyleze jen příšerně tučnej a nudnej elaborát ve třetí osobě, takže než se nadechnete, všechna šťáva už se vypařila. Škoda. Z příběhu by se dalo vymáčknout víc.
Oversharing. Zahleděnost do vlastního života. Nevím. Ale tohle fakt není můj šálek kávy. Místo cestovatelského vyprávění čtete podrobnosti ze života někoho, koho ani neznáte. Od ranního hovna po dramatický rozchod. Od dětství až po divoký večírky na vejšce. Je to neskutečná nuda. A jen proto, že má někdo super marketing, ještě neznamená, že má co nabídnout. Cestuje kdekdo. Jenom ne každej to věší na sítě... Jak říkám. Oversharing každýho ho...
Knihy od Julie jsem přečetla všechny. Počáteční nadšení odpadává s každou další knihou, neboť zápletka je všude stejná a pointa žádná. Na druhou stranu mě baví barvitý nástin různých kultur v jednotlivých titulech. Francie je za mě nejslabší, protože hned od začátku se klade velký důraz na hlavního hrdinu a jeho arogantní kamarádku. Za mě průměrné, ovšem příjemné a pohodové čtení na horké letní dny :)
Povídky krásné, ale do některých jsem se ne a ne začíst. Chybělo mi tam něco, co by mě vtrhlo do čtení.
Třetina knížky jsou jsou zdroje informací. Další dvě třetiny balast, ve kterém musíte pracně lovit TY INFORMACE, kvůli kterým jste knížku otevřeli. Faktem je, že informace v knize jsou skvělé, podnětné, dávno zapomenuté a důležité. Ale koncept knihy je velmi špatně uchopen. Když čtu o dechu, fakt mě nezajímá, co měl nějakej chlap za pantofle a jak se u toho tvářil. A tohle se dozvíte asi o dalších 30 náhodných lidech, o kterých jste nikdy neslyšeli a už nikdy neuslyšíte. To je neskutečná otrava. Ale ty dva tři fakty, který vám změní pohled na svět tam najdete.
Rychlé a nudné čtení. Genialita tkví nejspíše v tom, že hru lze posuzovat z vícero pohledů. Problém zas v tom, že totéž platí pro kteroukoli jinou knihu. Takže jde buď o geniální pojetí s náhledem do psychologie a do hlubin lidských pohnutek, bolestí, zoufalství a každodenního života prostého člověka. Anebo tu máme výplod vychlastaného mozku s dobrým marketingem. A všichni víme, že Václav Havel měl obojí. Zda to bylo dobře či nikoli sem už nepatří. Nicméně osobně se přikláním ke druhé variantě, kdy Havel psal o sobě samém. Nakonec, sám koulel sudy v Krakonošským pivováru.
Wow! Přiznám se, že jsem v rozpacích. Kniha je skvělá. Ale jestli mě něco dokáže znechutit, tak to je LGBT trend. To ho musej nacpat úplně všude? Je to hnus. Fakt mě nebaví číst knížku, kde je polovina postav lesba nebo židle nebo křeček nebo co. Naštěstí se to projeví až v závěru. Jinak super čtení.
Těším se na den, až se autorka naučí česky. To fakt nikomu nevadí ta tuna hrubek? Kniha má skvělou myšlenku a příběh potenciál. Bohužel provedení je nudné a nedá se číst. Nebýt zvědavá, tak první věta mě odrovnala spolehlivě. Nekonzistentnost je druhé jméno celého obsahu. Perličkou na dortu je slovo "smých". To snad nedělají ani děti na prvním stupni. Aby se kniha dala číst, stojí to hodiny a hodiny dřiny. Ty tady vidět nejsou. Celá knížka je takový nepovedený pokus...
Nevím, jak je psaný originál, ale tohle je příšernost. Autorka vůbec nic nevysvětluje a očekává, že čtenář je vševědoucí. Postavy se chovají nelogicky nemají žádné morální zásady... Celý příběh je totálně plochý. Důvod, proč jsem četla až do konce byl, že jsem tajně doufala, že se alespoň něco vysvětlí. No... Ne.
Kniha je naprosto famózní. Dala jsem do čtení pár dnů poté, co jsem začala podnikat jako SEO copywriter na volné noze. Musím říct, že ačkoli kniha nespecifikuje žádný konkrétní obor, velice mi pomohla. Díky ní jsem se naučila základům komunikace s klienty, znám ty nejcennější komodity, kterými překvapivě není hromada příspěvků na sociálních sítích, ale v první řadě spolehlivost a dobré jméno. Kniha ukazuje oborové zvyklosti, pomáhá s naceňováním, což je pro každého podnikatele zcela zásadní dovednost, ale málokdo ji ovládá a ještě méně lidí ví, jak na to. Natož, aby informace sdílel veřejně. Zkrátka, máte-li jakékoli pochybnosti v tom, co právě děláte a kam se svým podnikáním míříte, tahle bible vás z dilematu snadno vyseká a vrátí vás na tu správnou cestu!
Na tuhle knížku jsem čekala hodně dlouho. Pořád jsem ji lovila v knihovně, pak jsem na ni několikrát zapomněla. Až nakonec po čtyřech měsících jsem si ji půjčila. Upřímně, nejsem cílová skupina. Ačkoli jsem ve věku většiny pisatelů drahé Sugar, zřejmě jsem z jiného světa. A taky jsem křesťanka. Takže úlety, zálety, sexuální espakády, nevěry, drogová minulost nebo žabomyší války s kámoškou jsou fakt jak pohádka pro žáčky první třídy. Nějak nechápu, proč to někdo řeší. Přijde mi to celé dětinské, absurdní, nějak mimo moje chápání. Nicméně mě dostala Cheryl. Už v Divočině jste mohli postřehnout, že tahle pani má fakt charakter. Prožila si toho víc než většina za dva životy a má co nabídnout. Dobře píše a vždycky vás dostane svou surovou laskavou upřímností.
Moje první zkušenost s trochou klasiky dopadla velmi příjemně. Musela jsem si zvyknout na poklidné jemné tempo bez dramat a zvratů, jako je tomu u novodobé literatury. Moc se mi to líbilo, protože jsem tak získala prostor se skutečně ponořit do prostředí a tématu. Pravda, slečna Marplová se stala jakýmsi deus ex machina, nikoli hlavní aktérkou, nicméně kniha se mi moc líbila a už mám v záloze další. Prostředí staré Anglie má svoje kouzlo.
Knížka je dobrá, ale dalo se z ní vyždímat víc. Co lze shrnout jednou větou to zabírá celé stránky. Co by si zasloužilo víc pozornosti, to zmiňuje jediná věta. Vědecké studie jsou fajn, ale některé zabíhají zbytečně daleko od tématu a vlastně ty hlavní dopady jsou brány dost povrchově... Mno, takovej průměr.
Některé informace jsou zajímavé, jiné se opírají o klišé, které už napsal nebo řekl někdo jiný. S některými pasážemi, jako je vznik návyků a ovlivňování okolím, souhlasím, protože to je jednoduše léty prověřený fakt. Zbytek je spíš taková fikce pro současné mileniály na manažerských postech, kteří si neustále potřebují něco dokazovat, dokonale zaplnit diář cool aktivitami a mít všechno v malíku. Realita je však taková, že jsme lidi, ne roboti. Takže tohle rádoby zdravé, jednoduché a přirozené programování mozku mi přijde jako blbost. Jak autor sám uvedl, máme prehistorický mozek. Možná by to tedy chtělo více prehistorické péče, nikoli programování 21. století.
Hodně kontroverzní kniha. Začátek čtivý, zápletka geniální. Pak mě dost otrávily ty bláboly o církvi a ezoterice. Kdyby to byla pravda, tak neřeknu, ale tady autor vyloženě cucal z prstu žvásty. Nápad byl dobrý, některé pasáže super, provedení horší. Zajímavej počin
Je to taková slátanina s dobrým úmyslem. Není chyba autora, že nepřišel s ničím novým. Co už ale chyba je, tak to jsou žvásty, zcestné příběhy a historky. Ne vždycky je nutné všude cpát marketingové fígle pro upoutání pozornosti. V tomhle případě bych mnohem raději uvítala informace. A to stručně, jasně a srozumitelně. Elaboráty v knize jsou matoucí a zbytečné. A jak už jsem řekla, autor nepřišel s ničím novým. Škoda, čekala jsem víc. Na druhou stranu, buďme i optimističtí, člověk si aspoň potvrdil informace, které měl z dřívějška.
Knížku jsem si půjčovala v knihovně, a musím přiznat, že jsem si ji představovala jinak. Očekávala jsem hodně obrázků a víc ze života a kultury každé země. Nicméně ani jako cestopis knížka není vyloženě špatná. Shledávám tu však i jednu nevýhodu. Cílem cestopisu je seznámit čtenáře s prostředím. Pokud do textu zasahuje přehršel osobních intencí, začíná to být nuda. A těch tady naneštěstí najdeme víc než dost. Bohužel tohle není první ani poslední “cestopis", kde autor místo cest barvitě líčí svoje “nezapomenutelné" a “vtipné" historky se svými přáteli. Číst o tom, jak je autorka vyždímaná po pouhých 15 kilometrech loudavého courání městem není ani vtipné, ani zajímavé. Stejně rušivé mi přijdou monology s autorčiným přítelem, který kňourá ještě víc než ona. Další otázka se nabízí záhy. Je autorka cíleně “zábavná" nebo jen hloupá? Protože v každé zmínce o kterémkoli světovém náboženství plácá totální nesmysly. Svou duchaplnost korunuje arogantním výsměchem islandským turistům a více méně každému, koho v knize zmiňuje. Jeden takovej, druhej makovej a třetí ne dost dobrej. A tyhle kecy musíte překousat jenom proto, abyste se hned na další straně dočetli, že autorka byla obdobně otupělá v nejedné situaci. Hvězdičky dávám za kouzlo, které mě i přes hluboké nesympatie k autorce dovedlo až na konec knihy.