Aleh komentáře u knih

Tak jsem si ji přečetla. Mám toho všeho plnou hlavu. Když jsem zjistila, že děj románové kroniky je zasazen do let 1894 - 1921 trošku jsem se obávala, že to bude pro mě příliš vzdálené a neosobní, možná i ..... . Všechny mé obavy byly liché. Paní Karin Lednická je pro mě obrovským překvapením. Autorka se chopila tématu tak skvěle, že jsem jenom hltala stránku za stránkou. Žádné nudné ani vatou vycpané odstavce nebo celé stránky textů. Co věta, to vhodně zvolená informace pro pochopení a přiblížení neskutečně těžkého života lidí na přelomu 19. a 20. století. jejich živobytí bylo závislé na těžbě uhlí. Dávalo jim obživu, ale také přinášelo do života obrovský žal, bolest a smutek. Aby pak asi po sto letech ovlivnilo životy lidí a vlastně obrátilo jejich životy to, že se těžba uhlí začala utlumovat ... . Úžasná kniha, brilantní způsob zachycení doby, skvělá autorka. Doporučuji!!!

65 31.12.2021

V noci jsem dočetla Hanu, stále na ni myslím a jistě ještě dlouho myslet budu. Malá devítiletá dívka Mira vnímala svou tetu Hanu jako osobu velmi podivínskou, neustále oděnou v černém, se šátkem na hlavě, který ukrýval v jejich 35 letech téměř bílé vlasy a ženu stranící se jakéhokoliv dotyku i s blízkými osobami. Osud tomu chtěl, že Hana a Mira spolu později trávily více času než by si ani jedna z nich kdy i ve snu představovaly....
Úžasná kniha o osudech členů jedné židovské rodiny za 2. světové války a v době po válce. Když ji začnete číst, jen těžko se odkládá, protože chcete vědět, jak to bude pokračovat dál. A je velmi dobře napsaná. Děkujeme , paní Mornštajnová.

60 04.11.2018

Kytice není kniha, kterou otevřu, přečtu a třeba se k ní už nikdy nevrátím. Zase ji otvírám, tentokrát si vyberu .... Obvykle podle nálady, podle rozpoložení. Je krásná, neomrzí, potěší, poučí, je tady. Vyberte si z ní třeba jednu květinu a potěšte se. Obdivuji nádherný jazyk, kterým je napsána. To je Kytice.

Je to autorova románová prvotina. E. M. Remarque píše jak sám říká o tzn. ztracené generaci. Kluci, kterým nebylo ještě ani 20 let odchází přímo ze školních lavic do války. Kniha není dokumentováním jednotlivých válečných operací, ale především o nelidském a naprosto nesmyslném utrpení vojáků a o obrovských ztrátách na lidských životech Mladí lidé, kteří měli své velké plány a snili o svých velkých láskách, odcházeli na frontu a umírali ve válečné vřavě! Pavel Bäumer je jedním z nich a jeho ústy nám autor sugestivně přibližuje události z fronty. Pavel přichází o jednoho kamaráda za druhým. Po těžkých zraněních umírají v nesnesitelných bolestech jeden po druhém. A přitom si tolik přáli žít! A Pavel? V samotném závěru knihy pak autor přidává pro čtenáře i pár řádků o Pavlovi….Toho dne byl (podle zprávy vrchního velitelství) na západní frontě klid a nic mimořádného se nedělo.

59 08.04.2017

Anička. Statečná, neskutečně silná, skromná dívka. Život se s ní nemazlil. Poznáváme ji v jejích 17 letech. Přijímala život se vším všudy a vždy si nějak poradila. Příběh ženy, která se nikdy nelitovala. Čtenář se s ní seznámí, když v roce 1946 přijíždí po smrti obou rodičů do tehdejšího Československa ke své jediné žijící příbuzné. V Heřmánkovém údolí se začíná odvíjet její život... Tady nalézá svůj domov. Kniha o nezlomné vůli ženy, která nachází kus svého štěstí navzdory době, okolnostem a prostředí, ve kterém žije. Doporučuji.

57 27.02.2023

Tušila jsem, že mě románová sága z let 1921-1945 zasáhne ještě více než 1. díl. Také tomu tak bylo. Rodiny sester Fanky, Barky a Žofky, jejich muži a děti a další blízcí nebo vzdálenější příbuzní a známí prožily nesmírně těžké období protektorátu a následného světového válečného konfliktu, který těžce zasáhl a poznamenal jejich životy. Budu se těšit na další pokračování a věřit, že se jim po válce snad bude dařit lépe. I když historické události, které na ně čekají, dávají tušit, že život jim připraví další těžké životní zkoušky. Mám o čem přemýšlet. Opět brilantní způsob zachycení a popisu reálných událostí. Skvělý čtenářský zážitek! Mohu jen doporučit.

57 06.01.2022

Tak tohle není kniha na stažení do čtečky. Malý princ si jistě zaslouží krásnou knižní vazbu a své jisté místo v domácí knihovně. V dětství jsem se s touto knihou nepotkala. Ale určitě bych v ní nenašla to, co bylo autorovým záměrem. Budu se k ní vracet a přemýšlet, co všechno nám autor chtěl sdělit. Zajímavé, nadčasové, poučné, o lásce, přátelství, prostě o životě.

53 11.06.2023

V románu se před námi odvíjí osud rodiny Svatopluka Žáka. Bohdana cítí, že její rodina před ní něco tají. Odkrýt celou pravdu se jí shodou různých náhod podaří až po téměř 30 letech. Moc jsem se těšila na poslední kapitolu, ale sotva jsem ji začala číst, už jsem byla na jejím konci. Byla jsem tak trochu zklamaná, ale pak jsem musela uznat, že více slov a vysvětlování už nebylo třeba. Tiché roky, které trvaly až příliš dlouho.... . Skvělé čtení.

52 29.05.2021

Hotýlek a s ním úzce spojená historie rodiny Mánesových, především dědy Leopolda a jeho vnuka Václava. Hotýlek tu je v dobách dobrých i zlých jako němý svědek všeho, co se událo (ať dobrého či špatného) v jejich rodině. Hotýlek z 1. republiky, který přežil i znárodnění za bývalého režimu a po revoluci se nazpět vrátil svým majitelům. Autorka se poctivě a s důkladností sobě vlastní věnuje všem postavám, pro něž se hotýlek stal životní neochvějnou kotvou a především zdrojem obživy. Milé a uvěřitelné vyprávění o několika generacích rodiny, do kterého vás autorka vtáhne hned na začátku vyprávění a chcete vědět víc. Moc se mi to líbilo. Paní Alena Mornštajnová to umí svým čtenářům (ostatně jako každou svou knihu) krásně podat. Doporučuji.

52 26.07.2020

Nechat Smrt vyprávět příběh malé dívenky z doby války byl úžasný nápad. Smrt a malé děvčátko to opravdu nepatří k sobě. Jakoby měla tato nesourodá dvojice umocnit nesmyslnost válečného běsnění. Kolik takových a podobných osudů malých dětí se za války odehrávalo? Byl to velmi silný a dojemný příběh. A konec se mi líbíl ze všeho nejvíc. Neobyčejný příběh malé dívky Liesel mě oslovil. Originální dílo, které se právem stalo bestsellerem. Pro mě skvělý čtenářský zážitek. Doporučuji.

52 06.10.2018

Saturnin pro mě znamená laskavý poetický humor, krásný vytříbený jazyk, úsměvné příběhy, zajímavé postavy a postavičky, výstižné ilustrace Michala Hrdého a spousta krásných českých přísloví, které nás dnes a denně provázejí naším životem...

51 06.04.2016

Dlouho jsem odolávala autorce a ani nevím proč. Její rodinná sága na pozadí tragických událostí, které těžce poznamenaly náš národ v průběhu obou světových válek i v těžkém meziválečném období. Kolik se toho v jedné jediné rodině událo! Kolik toho Irma a její rodina prožily! Napínavý životní příběh a k tomu tolik nezodpovězených otázek, které si kladla malá Kristýnka, protože tušila, že rodina před ní něco tají. Moc se mi to líbilo a hltala jsem stránku za stránkou.

47 28.09.2021

Představovat si, co by bylo, kdyby ... je jedna věc, druhá věc je žít v tom a prožít to. Tolik odvahy jako měla Marie Hajná bych neměla. Pro takové hrdiny není boj za lidská práva prázdným pojmem. Vrátila jsem se znovu k tomuto románu. Je to dobrý počin od autorky zvláště pro generace, které tu dobu nezažily.

Chce se mi napsat, že to je vesnice mého dětství, kde jsem u babičky trávila letní prázdniny. Mnohému jsem sice ve svém věku nerozuměla, ale po letech jsem pochopila. Autorka nám předkládá člověka takového, jaký byl a je, nic se nesnaží zakrývat, ale ani hodnotit. Popisuje ústy jednotlivých postav úpřímné vztahy, starostlivost, péči, lásku, ale i hašteřivost, vypočítavost, pokrytectví a závist. Ale uvědomila jsem si, že tyto nešvary, ale také ctnosti k nám patří v každé době. Člověk je jen osudem zasazen do jiného prostředí a jiných kulis. Petra Dvořáková lidskému bytí rozumí a dovede to krásně vystihnout a věrohodně popsat, i když se nám to pokaždé nemusí líbit. Prostě to tak je.

45 31.01.2020

První kniha od Anny Bolavé. Překvapila. Zajímavá, zvláštní, netradiční. Kniha je velmi čtivá, ač bylinky využívám, nic moc o nich nevím a nezabývám se jimi. Přesto mi pasáže věnované sběru a sušení bylin nijak zvlášť nevadily. A i když se to nezdálo, i tyto pasáže posouvaly děj dopředu a pozorný čtenář se o Anně a jejím zvláštním životním stylu toho hodně dověděl. Život Anny měl zvláštní pravidla a jasné opěrné body. V úterý byl výkup sušených bylin. Kolem toho se vše točilo. Stále jsem očekávala bližší vysvětlení Annina způsobu života, ale vlastně jsem se toho nedočkala. Autorka dala prostor čtenářově fantazii a otevřený konec to jen potvrdil. Mám o čem přemýšlet. Anna Bolavá se svou prvotinou Do tmy řadí k výrazným autorkám současné doby.

45 27.09.2019

Bavilo mě to. Petra Dvořáková nechává celý příběh vyprávět hlavním hrdinou, jímž je špičkový chirurg, ale také zároveň syn, otec, manžel a také milenec a v neposlední řadě i alkoholik Hynek Grábl. A musím konstatovat, že se jí to povedlo. Určitě to nebylo jednoduché, aby jako žena spisovatelka celý román odvyprávěla z mužského úhlu pohledu. Hynek je nespokojen se sebou samým, nerozumí si se svou věčně nespokojenou ženou, starosti mu dělají jeho dětí, musí se vypořádat se smrtí svého blízkého, bojuje se svými dluhy, s financemi, se závislostí na alkoholu.... Přečtěte si tento román, abyste se dozvěděli, jestli to všechno ve svém životě Hynek Grábl (ne)ustál ...Žádná smyšlená pohádka, ale život sám...

44 05.11.2022

Životice nejsou románem, ale jak se v podtitulku uvádí jsou obrazem (po)zapomenuté tragédie. Obdivuji práci paní spisovatelky, která nám touto kombinovanou formou propojení literatury faktu a beletrie znovu připomněla, co se v historii událo a jak těžce to přeživší účastníky poznamenalo.
Tak mi přichází na mysl, kolik takových míst bylo a kolik z nich jich určitě bylo zcela neprávem opomenuto neboť jejich pamětníci již dávno nejsou mezi živými a milosrdně plynoucí čas dal dalším generacím zapomenout příběhy, které nejsou o nic méně významné než ty události, které se záhy po uplynutí šíříly jako lavina nekonečným prostorem a časem.

44 22.06.2022

Ano, tak to klidně mohlo být. Přála jsem Marii za její obrovskou statečnost lepší osud. Ale, to, co nám autorka vyprávěla, to nebyla žádná pohádka, ale sám tvrdý život. Autorka je skvělá vypravěčka, vypráví jeden z mnoha lidských příběhů, které se mohly udát, kdyby události kolem listopadu 1989 neskončily tak, jak skončily. Skvělé čtení, které vás pohltí. Určitě bych nesrovnávala s ostatními knihami . Každá kniha je jiná, ale záhy svou autorku svým typickým způsobem zpracování prozradí. Líbí se mi její mistrné zpracování osudů obyčejných lidí na pozadí historických událostí.Listopád je čtivý román, který jen potvrzuje vysokou kvalitu všech jejích románů.

44 25.05.2021

Přečetla jsem první knihu od Viktorie Hanišové. Byla jsem velmi mile překvapena. Téma sice depresivní, ale překvapil mě autorčin způsob psaní. Příběh chytí člověka od samého začátku. Byla jednou jedna vážená rodina Tichých. Otec, matka, 2 synové Evžen a Milan a dcera Sára, která v 18 letech opouští rodinu, město Plzeň, v níž dosud s rodinou žila a bez ukončeného vzdělání se vydává na Šumavu do polorozpadlé chaty patřící její rodině a přivydělává si na své živobytí sběrem hub. Proč tomu tak je? Co za tím vším asi vězí? Viktorie Hanišová pomalu a postupně čtenářům dávkuje důvody, které Sáru přivedly k poustevnickému způsobu života a odkrývá tak postupně, že na pohled vážená rodina Tichých je vlastně skrz naskrz prohnilá. Román Houbařka přitahuje pozornost čtenářů skvěle napsaným příběhem, neexistují tu žádná hluchá místa. Každá z kapitol přináší střípky pravd, z nichž vám na konci románu vznikne ucelená mozaika života Sáry Tiché. Moc se mi to líbilo. Doporučuji k přečtení.

44 15.08.2019

Autorku tohoto díla jsem poznala tady na DK. A jsem ráda, neboť se mi její román o životě tří generací jedné rodiny velmi líbil. Hned na začátku mě zaujal nápad vyprávět osudy tří žen a jejich blízkých právě tou nejmladší z nich. A tak se dovídáme mnohé o životě babičky Anny, maminky Alžběty a samotné Anežky na pozadí historických událostí, kterými prošla naše země od 1. světové války až do konce 20. století. Kolikrát jsem si při čtení vzpomněla na svou babičku a maminku a jejich vyprávění o dobách dávno minulých a vzpomněla jsem si na tu či onu dobu v životě naší rodiny a mě samotné. Moc se mi líbí styl psaní Aleny Mornštajnové a těším se na její další knihy.

43 10.05.2017