1alena1 komentáře u knih
Nevím co napsat, abych neopakovala již zde uvedené v ostatních komentářích. Ale znovu musím konstatovat, že silný příběh dojme i nejtvrdší povahy (a to já nejsem), takže čtení s kapesníkem. Ať již nikdy více nemusí v civilizovaném světě zažívat nikdo to, co je zde bravurně popsáno o osudu Hany !!!! Važme si místa a doby našeho života, tady a teď. Kdykoli vyhazuji zbytky jídla, vzpomenu si na Hanu a ještě asi dlouho to tak bude trvat.
Hned po přečtení jsem si koupila další knihu od Aleny Mornštajnové, nevěřím totiž, že by tato spisovatelka mohla napsat něco špatného.
Knihu jsem přečetla jen díky tomu, že jsem byla nemocná a nesměla jsem nic dělat, knihu mám již delší dobu, ale oddalovala jsem čtení pro její váhu (nedá se vozit autobusem a číst v hromadné dopravě).
Obdiv autorce za tolik prostudovaného materiálu, ale od druhé poloviny knihy už jsem na historické dokumenty přestávala mít sílu.... Je to velmi zajímavé téma, perzekuce církve v padesátých letech ( a i později) byla opravdu katastrofální a klobouk dolů před těmi, kteří se nevzdali.
Kniha mi nepřipadá jako román, který by měl ten správný spád, ale spíš jako studium určité doby a určité vrstvy společnosti. Doporučuji k přečtení, i když to není lehké čtení.
Krásná kniha, kde je obrovské množství lásky a smutku. V dnešní zkratkovité a digitální době je úžasné číst tak mnohoslovné dílo. Prvních několik stran jsem byla překvapena proč je kniha tak chválena, ale později jsem pochopila a poplakala jsem si. Velké množství krásných slov o lásce, přátelství, smutku, naději - tedy o životě.
Napadlo mě, že je krásné být pohřben na takovém hřbitově, kde je správcem Violette.
Krásná kniha, rodinná sága, která vás chytí a nepustí. Již tady bylo mnoho řečeno, bylo by to jen opakování. Ale určitě doporučuji k přečtení, stojí za to.
Mám radost, že česká literatura mě poslední dobou opravdu baví. Jiří Hájíček má obrovský talent přiblížit dobu nedávno minulou tak, že jsem s těmi postavami žila. Vzhledem k tomu, že jsem tu dobu prožila a jsem také z vesnice, moc dobře všemu co se v knize událo rozumím. Nádherně vylíčené charaktery postav. Držím palce k dalšímu tvoření autora.
Kniha se mi líbila, i když musím přiznat, že detektiv Bergman mě bavil o trochu víc. Ale Michaela Klevisová umí psát, baví jí to (potvrdila v besedě na Světu knihy) a je to na výsledku znát. Krásný popis trochu temného kraje, něco nového z historie osídlování tohoto "konce světa". Každopádně zajímavé čtení.
Nádherná rodinná sága z doby více než před 100 lety. Možná je právě teď ta doba (taková nová, zatěžkávací na nás všechny) vhodná k přečtení si o tom, že naši předci to často měli sakra těžké k přežití. A budiž jim za to velký dík, že to bylo často jen díky neskutečně silné osobnosti, že se to přežít dalo. Nefňukejme a snažme se být alespoň z malé části tak stateční a zodpovědní, jako byli oni. Jestli má někdo teď trochu víc času (když nelze provozovat různé aktivity), ať si knihu přečte, je to poučné. Doporučuji a autorce blahopřeji a děkuji za čas, který tomuto dílu věnovala.
Přečteno "na jeden zátah". Petře Dvořákové se moc povedlo vžít se do hlavní postavy. Přestože je to křehká žena vypráví příběh Hynka jakoby byl její vlastní, moc mu rozumí (je to určitě tím, že toto prostředí zná) a tím, že mluví tak "jak mu zobák narostl". Přestože mě Hynek místy svým způsobem štve, tak ho mám ráda a moc mu fandím, protože kdo z nás nikdy nic nepodělal?
Líbí se mi trefně popsané vztahy na pracovišti i v rodině (děti versus rodiče, prarodiče). Doporučuji k přečtení, přestože hlavního hrdinu potká spousta karambolů, je to dílo svým způsobem optimistické, určitě s nadějí.
Neuvěřitelně empaticky popsán krátký (ale velice zlomový) úsek života jednoho pětatřicátníka. Petra Dvořáková mě neustále překvapuje svými knihami, je to určitě jedna z nejlepších autorek své generace. Tak moc jsem fandila hlavnímu hrdinovi, aby se se ctí vypořádal se všemi nástrahami, které mu život nachystal.
Určitě je to příběh, který stojí za přečtení, ale hlavně za přemýšlení o tom, co všechno se může v našem okolí přihodit, aniž bychom si to přáli - aniž bychom to mohli ovlivnit.
Velice silný příběh.
Držím autorce palce, aby jí to i nadále takhle úžasně psalo.
Tři příběhy tří žen z různých koutů světa. Perfektně popsané tři kontrastní způsoby života pouze s jedním společným prvkem a to je silná žena. Přes propastný rozdíl životní úrovně jednotlivých hrdinek mají právě to společné, že se vzepřeli svému osudu, ač výsledek jejich konání je značně nejistý, šly do vymanění se z nepřízně tohoto osudu. Kéž ta trnitá cesta vždy vede ke slunci, ta naděje tady vždycky je. Všechny tři ženy splňují moji životní filozofii, že "ženská vydrží víc, než člověk". Děkuji za tuto knihu.
Všechny detektivky od Michaely Klevisové se mi líbí pro svou čtivost. Už nikdy nezačnu její knihu číst, když budu mít něco důležitého na práci, protože to jde všechno stranou. Postav je tam tak akorát, aby si čtenář všechny dobře zapamatoval, vše má svoji logiku.
Znám život na vsi, kdy si všichni "vidí do talíře" a pomlouvá se, závidí se ....... Velice dobře přiblížen tento způsob života. Při čtení knih této autorky si čtenář úplně přesně dovede představit před očima, jak to na místě vypadá. Plný počet hvězdiček je tady na místě a těším se na další !!!
Smutný příběh, přečteno za jeden den. Moc krásně napsáno, Petra Dvořáková opravdu umí. Je mi moc líto, že v době, kdy netrpíme materiálním nedostatkem, je pořád ještě spousta dětí, jež nežijí v prostředí, které by si každé dítě zasloužilo - v klidném, bezpečném a láskyplném. Každý by měl něco málo, cokoli udělat, aby všechna děcka žila v klidu a pohodě. Mějme oči otevřené a sledujme okolo sebe, jestli to tak opravdu je, mnohému se dá předejít.
Kniha mě tak nadchla, že se bojím ji hodnotit, abych něco nepokazila. Tak úsporně, věcně, výstižně a bez zbytečností napsat tak silný příběh očima dvou dospělých a dvou dětí o neschopnosti naložit se svým problémovým životem je na jedničku s hvězdičkou. Prožila jsem si celou knihu s hlavními hrdiny a ještě nějaký čas se v myšlenkách k tomu budu vracet. Doporučuji k přečtení.
Jsem moc ráda, že jsem majitelkou této knihy, jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a že jsem jí poslala hlas do Magnesia litery - kategorie hlasy čtenářů a jsem moc ráda, že tato kniha zvítězila. Určitě spravedlivě. A musím ještě napsat, že si vážím autorky, která je ve věku mých dcer, že dokázala tak úžasně zpracovat dané téma. Mám tisíc chutí se na popisovaná místa podívat - to magično místa se přenese na čtenáře ať chce nebo nechce. Jinak o knížce už v ostatních komentářích bylo napsáno tolik, že se nechci opakovat. Paráda !!!
Opravdu nechápu, jak někdo může napsat něco ošklivého o knize Babička. Myslela jsem si, že jsou tady jen lidé, kteří mají knihy rádi. A Babička, to je základ !!! Nemusí to být vaše nejzamilovanější, ale je to kniha, kterou si opravdu vážím a myslím, že by neměla chybět nikomu v rodinné knihovně.
Obrovské překvapení, velmi příjemné. Bohužel se nejvíc prodávají knihy, které mají bulvární reklamu, ale jsou tak trochu o ničem (Třeštíková, poslední knihy Pawlowské, Viewegha....) O knize Sametové iluze jsem nikde nečetla, dostala jsem se k ní opět shodou okolností, ale díky za to.
Přesně v době normalizace jsem chodila na gympl, byla součástí nějaké party, jezdila na chmel, brácha byl šikanován na vojně, osudy členů partiček se proplétali léta po škole... Také jsem se nedostala po škole na VŠ z důvodu nesprávného původu. Úplně přesně jsem ve spoustě rebelských akcí, podrazů, závistí atd.atd. poznala podobnost čistě náhodnou se svými různými zážitky té doby. Kdo toto zažil, musí být knížkou nadšený, protože je tak neskutečně věrná, až mi to leckdy vehnalo slzy do očí a vrátilo léta zpět. Tato doba se nedá vymyslet, ta se musí prožít, aby se dala tak barvitě popsat. Velké díky autorovi, knížka bude u mě mít v knihovně jedno z nejčestnějších míst, protože to je ten nejúžasnější popis doby jedné části mého života na osudech party lidí, se kterými jsem sice do školy já nechodila, ale chodila jsem s velmi podobnými spolužáky a měla velmi podobné kantory. Normalizace byla stejně hnusná pro všechny nestraníky. Abiturientské srazy doporučuji.
Nádherná rodinná KRONIKA jedné rozvětvené rodiny v nelehké době našich dějin. Ve všech komentářích už je mnohé řečeno, nechci se opakovat, ale skláním se před umem paní spisovatelky, ta si zaslouží velké poděkování, protože takto popsané období let 1921- 1945 jednoho kraje je unikátní.
Děkujeme, doporučuji k přečtení.
Knížka je trochu jiná než ostatní od Hájíčka, ale moc mě to bavilo. Je to úplně obyčejný příběh úplně normálních lidí a to mě právě baví. Žádná velká akce, žádné zvraty a překvapení a přesto se to četlo samo. Čtu pana Hájíčka moc ráda.
Báječné povídání s naším nejlepším neurochirurgem o jeho práci i o jeho životě. Dozvěděla jsem se mnoho zajímavých informací o tak složitém oboru jako je neurochirurgie a o tak složitém a geniálním orgánu jako je náš mozek. Klobouk dolů před tak výjimečným člověkem a děkuji, že si našel čas na toto zajímavé povídání.
Nádherný, čtivý příběh napsaný velice dobře, tak jak to paní Körnerová opravdu umí. Opět se zde ukazuje síla žen, potvrzuje se mé oblíbené rčení že "ženská vydrží víc než člověk!"
Baví mě číst o době minulé v příbězích, které se dotknou našeho srdce. Doporučuji. Kniha je stejně dobrá jako jedna z minulých této spisovatelky s podobným námětem tj. silný příběh ženy s pozadím "nedávných" historických událostí - Heřmánkové údolí.