Ales.BD komentáře u knih
Prostředí a rekvizity zůstávají, příběh absentuje. Pozvolný začátek u knihy z roku 1976 nepřekvapí. Ale ono se to moc nelepší ani dál. Místo vývoje, otáčení v kruhu. Návraty těch, kterých se už čtenář s uspokojením zbavil. Atreidové se ztrácejí v zuřivé písečné bouři intrik na Duně a přitom "nějak" vládnou celému impériu. Další podivnosti kolem chudáka naklonovaného Duncana. Pro Arrakis je najednou nejlepší, aby práce celých generací byla zapomenuta. Nakonec hodně divoká proměna Leta II. a začátek dalšího kruhu, tentokrát s výhledem tisíců let.
Velice pěkné. Jedna hvězda navíc za poslední "Kam plují harmy". Ta se mi zdála nejlepší.
I když samotná myšlenka na níž je to celé založeno je nepravděpodobná a mně osobně nepříjemná, román samotný je překvapivě dobrý. Od knihy pro dospívající se bohužel často nedá čekat nic moc, ale to není tento případ. Celkem promyšlené, komplikované, dobré postavy, nečekané zvraty, pobaví i toho kdo si z přečtených knih může postavit Eifelovku ve skutečné velikosti.
Lehce tajemné zábavné historky ze staré Anglie konce 19. století. Středostavovským Londýňanům při nich v duchu tehdy módního okultismu asi mrazilo. Moc to nedrží pohromadě a horor to není ani náhodou, ale je třeba mít na paměti rok vydání 1895.
Solidní sci-fi. Od autora dračích historek pro děti vysloveně nečekaná. Všechno funguje dobře, jen ty "předěly" mezi akčními pasážemi (někam se letí, tak se věnujeme mudrování a vhledům do minulosti a nitra postav) jsou trochu suché. Jinak pohoda, důvod číst dál.
Kráska a zvíře, resp. princezna a neandrtálec a dále mstitelka a psychopat. Další z "thrillerů" pro ženy s nelogickým škobrtavým dějem, hromadou zbytečných vycpávek, nereálnými postavami a křečovitými jakože-zvraty. Atraktivní prostředí Aljašky to samo o sobě rozhodně nezachrání.
Tak tohle tedy nejsou žádné pohádky ze Sputniku.
Práce profesora Snydera by měly být povinnou četbou každého politika. A samozřejmě i silně doporučenou pro každého obyvatele střední a východní Evropy. Pak bychom všichni vespolek nebyli tak nějak trapně liberálně-demokraticky zaskočeni.
Zaskočeni tím, že Rusové s osudovou samozřejmostí ve 21. století vedou skutečnou horkou válku proti sousední Ukrajině a s nevinným úsměvem zabíjejí každého, kdo jim přijde do cesty. Věděli bychom, že - ořezáno na holou podstatu věci - ruský fašista křičí "bijte fašisty!".
Hrůzostrašný, vědecky vyčerpávající účet, na jehož konci je číslo 14 milionů mrtvých. Vystavený těm, kdo se v oblasti Polska, Ukrajiny a Běloruska dopouštěli záměrného masového vyvražďování civilního obyvatelstva přibližně v letech 1932 - 45. Přitom jde jen o úzce vymezené téma. Malou část vražedného šílenství před, během a po 2. světové válce. A počty jsou záměrně sníženy na dokazatelnou mez, čili nižší než důvodně předpokládaná skutečnost. Šokující i pro toho, kdo se domníval, že už o tom dost ví.
V podstatě odpovídá na otázku, jestli a jak můžeme srovnávat zločiny fašismu a komunismu. Obyvatelé těchto míst zažili obojí, bez možnosti volby. Zároveň varuje před vnímáním obrovského počtu mrtvých jako bezrozměrné masy, nikoliv skutečných lidských osudů i před trpitelským přeháněním a cynickým podceňováním.
Pro čtenáře není jednoduché tu hrůzu vzít na vědomí v její úplnosti a musí nutně dojít k závěru, že něco podobného se už nikdy nesmí opakovat. Také je nasnadě myšlenka, že ve srovnání s tím vším jsou naše vlastní národní traumata jen málo významná.
Doufám, že se Stalin s Hitlerem a jejich následovníci pomalu smaží v pekle. Čtení této knihy jsem trestuhodně dlouho odkládal a pohnula mě až válka na Ukrajině v roce 2022. Takže nelze nedodat, že poblíž obou vraždících diktátorů se snad už vaří voda na toho, kdo nám ve 21. století do Evropy další zabíjení přinesl.
Kniha proti Trumpovi, který už šel od válu, určená americkému publiku. Záměrně stručná a vynechávající kontext. Ale obsahuje velmi důležité myšlenky a zdůrazňuje osobní odpovědnost každého člověka za to, co se v jeho zemi děje. V podstatě říká "nebuďte tak hloupí jako mnozí před vámi a nenechte se zblbnout". S tím se dá jedině souhlasit.
Přečteno ze zvědavosti, co že se to stalo ze známého zbojníka který bohatým bral a chudým taky. Ukázalo se, že z něj zbylo jen jméno. Místo zbojničení Jánošík s kumpánem, mladým palatinem Turzem, rajtuje na parostroji z akce do akce. Cestou hláškují, poživačně hodují, popíjejí, pokuřují a smilní, kde se dá. Bláznivina pro pobavení.
Tohle chtělo pořádně rozpracovat. Mnohem víc se pohrabat ve starých zmínkách o "bleskové zbrani", prokreslit charaktery, detailně popsat ruskou konspiraci. Byl by z toho příběh, ze kterého by Robert Langdon padl na záda.
Sice opět zvláštní schopnosti dětí, což je údajně něco, čím je Štěpán Král posedlý. Ale jinak myslím, že jeden ze vzácných případů, kdy je pokračování mnohem lepší než první díl, čímž samozřejmě myslím Osvícení. I když zmínky o smrtelně nebezpečných ostříhaných keříčcích si neodpustil.
Asi to není kniha pro pamětníky reálného socialismu. Nejdřív nebere na vědomí stav sovětského impéria na konci osmdesátých let, kdy se, zjednodušeně řečeno, soudruzi sami porazili a dál to prostě nešlo. Potom následuje popis více-méně standardních totalitních represí, zlí muži, trpící ženy, atd. Bohužel odloženo asi v první čtvrtině.
Po nepříliš vydařené novodobé dvojce návrat do starého Egypta. Dočkáme se starověkých pikniků, prezidentů, seržantů, měření na metry a jiných anachronismů. Dále neuvěřitelných hrdinských činů nedospělého chlapce, který s přehledem poráží protřelé bojovníky jednotlivě i po skupinách. A samozřejmě řádně zvýšené dávky erotiky, zlovolných intrik a násilí.
Ale hlavně: vrací se Taita. Sympatický starý lišák nelenil, posledních asi tak 100 let pilně četl papyrové svitky na téma osobní rozvoj a stal se mocným mágem. Prostě zábava.
Druhá nedetektivní detektivka. Dost mě vyděsil perfektní věcný popis významné kriminální kauzy devadesátých let známé jako LTO. Už jsem skoro zapomněl jaká gigantická zlodějina to byla a jak hrozně tehdy selhala spravedlnost i zákonodárná moc. Tuto pasáž bych rád viděl v učebnicích. Ať připomíná, že nejhorší věci si děláme sami.
Navnaděn krásným vizuálem a hereckým obsazením jsem se pustil do nového seriálu z roku 2021. Ale netrvalo dlouho a říkám: cože? Za nějakou dobu pak: Cože?? A po chvíli opět: COŽE??? Takže... buď mám závažný případ ztráty paměti, nebo filmaři svou licenci pojali hodně svérázně, až svévolně! Co teď? Četl jsem to hrozně dávno, nemám zrovna čas hrabat v zatuchlém regálu a hledat staromódní svazek vyrobený z jakési namleté přírodní celulózy. Nezbylo než zainvestovat do nalezení pravdy o reputaci páně Asimova a zakoupit knihu mluvící. Vyslechl jsem, co mi vyprávěla a nyní opět uklidněn, a na nějakou dobu bez obav z návštěvy dr. Alzheimera, můžu ponechat 5 hvězdiček. To proto, že základní kámen sci-fi literatury časem neutrpěl žádné úhony, jak je ostatně v přirozenosti kamenů obecně a těch základních zvlášť.
Stoletý stařík a Sladká pomsta jsou zatím spisovatelovy nejlepší. U ostatních se mi zdálo, že jen nějak vytěžují tu první, ale tohle vypadá jako návrat k původní kvalitě.
Efekt originality z prvního dílu samozřejmě vyprchal. Čtenář už si nemůže užívat nápad se skribováním všeho možného, tak spisovatel přitlačil na pilu akce a intrik. Trochu to přehnal a zkomplikoval až k nepřehlednosti. Nelíbilo se mi "rodinné pozadí". Jak se odhaluje kdo je čí syn, otec, praprababička a podobně. To je zaprášené klišé, které ve společnosti svěžích inovací vidím nerad.
Asi by z toho byl pěkný seriál. Kdyby si někdo dal práci s vizuální stránkou a děj trochu zkoncentroval, aby měl větší spád. Oceňuju práci s reáliemi i výběr citátů, ale je to příliš pozvolné, chvílemi nepřehledné, málo napínavé a vyžaduje dlouhé závěrečné vysvětlování, což je vždycky špatně.
Poukazování na zjevně nedobrý stav našeho světa, který stojí před kolapsem. Na vybraných sedmi zákonech alespoň částečně vysvětluje, proč tomu tak je a opakovaně zdůrazňuje roli společenských elit. Z vědeckého pozorování dlouhé historie zřejmě vyplývá smutné poznání, že osud neelitní většiny určují jen ti nahoře. Jakoby obyčejní lidé byli jen jejich bezmocným nevědomým substrátem, na kterém nezáleží. Ujišťování, že kolaps neznamená konec nestačí. Raději bych viděl důrazný apel na selský rozum a povinnost každého jednotlivce samostatně myslet a osobně přispět k tomu, aby tanec na palubě děravého šífu přestal.