Ales.BD
komentáře u knih

Z malých lidí se stali revolucionáři. Humorista Žák byl svědkem obojího a tropil si z nich tak krásné a chytré šoufky, až byla jejich malost jasně viditelná. I zalekli se ho, zavrhli a potrestali. Stejně psal dál a na jeho díle není vůbec znát jak mizerně na tom byl a že nakonec umřel v 54 letech. Když jsem se kdysi smál u jeho filmů pro pamětníky, neměl jsem o tom ani tušení. Škoda, že nemůže vědět, že jeho knížky znovu vzbuzují veselí i mrazení a už nikam nezmizí. Nade vší pochybnost potvrdil, že když něco nesnese trochu vtipu, za moc to nestojí. (Napsáno po přečtení obou dílů.)

Nejlepší se mi zdál příběh o bramborách. A poněkud zamrazilo u posledního, mírně prorockého, o španělské chřipce. Škoda že se autor víc nesoustředí na naši vlastní zem a poutavě píše příběhy jiných národů, hlavně kolonialismem a četnými jinými průšvihy ušpiněných Britů.


Temné spodní proudy v počestném klidném městečku. Šikovně přehledně napsané střídání minulých a současných dějů. To každý neumí. Ke konci se ale zaplétá, příliš kombinuje, snaží se šokovat. Závěrečné odhalení úkrytu rozhodujícího důkazu pokazilo celkový dojem. Velmi pěkně přeloženo.


Veselohra z doby kdy manželství bylo závažným aspektem každého vztahu a otcové do toho měli co mluvit. Celkově takový odvázanější Wodehouse. Colm Moran připomíná Bertieho Woostera. Byl jsem zvědav, jestli mezi tolika krásnými vstřícnými dívkami spíše obratně manévruje, nebo je vážně takový trouba. Lehké zábavné čtení.


Promarněná šance. Zpočátku zajímavě rozehraná tajemná zápletka se vyřeší až moc jednoduše. A přidána je slušná hromádka výplňové vaty: vztahy, péče o rodinu, lakros... Nesmyslné a afektované chování postav, hlavně ke konci. Román pro ženy ano, thriller ne.


Trochu zklamalo, že případ není vyřešen poctivou detektivní prací. Skoky v čase s opakováním části děje působí mírně křečovitě a zamrzelo, jak se spisovatel zbavil postavy detektiva. Jinak to ale vypadá na slibný začátek knižní série.


Sbírka úvah, která obsahuje mnoho zajímavých myšlenek, ale odpověď na otázku co se děje se světem v ní není. Václav Cílek má velký rozhled a znalosti, umí vyprávět. I když je v tom i jistá naivita. To když říká, že lidé se z krizí poučí, přijmou opatření, vrátí se k přírodě, budou spolupracovat a chovat se rozumně. Také ignoruje většinu městských obyvatel, kteří se nemají k čemu vrátit, protože jsou už několikátou generací vzešlou z betonu, kamene a asfaltu.
Na druhé straně představa, že by se globální pohroma dala řešit zasazením pár stromů, založením zahrádky, pořízením filtru na vodu a čtením klasických děl antických filosofů, je opravdu útěšná.


Škoda, že padouch musel sám vysvětlit celý svůj záměr a postup. Škoda přemíry chlastu, úchylek a nechutností. Jinak slušná detektivka, jak se od Nesbøho dá očekávat.


Úctyhodná sbírka. Docela by mě zajímalo jakým přesně způsobem se takové příběhy shromažďují. Mnoho z uvedeného by se asi dalo rozumně vysvětlit, ale i kdyby zůstalo 5 % prokázaného a nepochopeného, stojí to za to. Nejprve jsem chtěl odložit jako vybájené blábolení, ale nakonec docela zaujalo a dočetl jsem až do konce.


Vtipná nadsázka o vážných věcech. Zvířecí rozum poznává a hodnotí lidstvo. Nic nového. Ale soužití lišky s mladým STBákem? Napsáno trochu jako divadelní hra, kde bůh není zavěšen na stroji, ale usazen na štokrleti. A nepřináší řešení, ale odkazuje, uvádí na pravou míru a postrkuje děj. Nakonec nečekaně zábavné. Jen ty slzy akademiků byly možná až moc.


Fantasy román. Kladný hrdina, geniální super-agent, za státní peníze lže, šmíruje, vraždí, mučí a vydírá, aby jeho agresivní paranoidní země pod vedením moudrého nepolitického prezidenta zůstala tou nejlepší ze všech. Nepřátelský je celý zbytek světa, hlavně teda muslimové, kteří snídají, obědvají a večeří nenávist a proto v garáži po práci vyrábějí smrtící viry. Kdo zrovna není nepřítel, je alespoň neschopný, zkorumpovaný, směšný. Co se týče terorismu, řeší se jak, ale ne proč. Místy sice napínavé a dovedně napsané, ale pokažené stereotypní krátkozrakostí až tupostí.


Profláknutý motiv poldy toho času bez placky a zbraně. Módní poukazování na všeobecný úpadek společnosti a všudypřítomný špatný vliv internetu na mládež a vůbec na všechno. Nepravděpodobné zločiny i sexuální dobrodružství. Jakž takž pozitivní závěr jako by k tomu byl přilepený násilím. Možná nejde do háje jen lidstvo, ale i tato knižní série.


Autor je Američan, takže zaměřeno na tamní individualistické egocentriky. Až příliš intelektuální a všeobecné. Zbytečně řeší všechno možné včetně literatury, filmů a psychologie, občas napadá oponenty. Nejhorší je, že vícekrát připouští úmyslné přehánění. Něco jako "tak zlé to asi nebude, ale chci vás vystrašit". To je myslím zcela kontraproduktivní. Tak závažné a důležité téma by zasluhovalo mnohem věcnější přístup.


Lepší než Bohové. A nazývat to druhým dílem je téměř neoprávněné. Oba příběhy spojuje vlastně jenom jeden ztuhlík. V tomto je méně fantaskního chaosu a více vtipu. Další pochvala za audio interpretaci, tentokrát pro Michala Isteníka.


Válka bohů, jejich závislost na věřících a výlučná role božího syna, je mnohokrát obehraná písnička. I to, že nadpřirozené bytosti žijí skrytě mezi námi. Příliš dlouhé, čekal jsem něco lepšího. Snad si to víc užije Američan kvůli domácímu zeměpisu. Pochvalu zaslouží Kajetán Písařovic za výborné načtení pro audioknihu.


Skvělý životopis. Ničemu se nevyhýbá a umožňuje za legendou uvidět člověka. V podstatě snímá zakladatele našeho státu z podstavce, aby si ho tam čtenář sám a dobrovolně mohl zase vrátit.
Jako další četbu vřele doporučuji knihu Jan Masaryk – pravdivý příběh.


Pavel Renčín odkrývá obrovský fantasy potenciál naší země. Je výborný vypravěč, má neobvyklé zábavné nápady. Za celou trilogii jsem se nenudil, odchodu některých postav upřímně litoval a zůstal dojem, že by toho mohlo být mnohem víc.


Hlavně divoké nápady kolem kvantové fyziky. Hodně Sci, podobně jako první díl Vzpomínky na Zemi. Kulturní odlišnost je znát a místy jsou motivy a chování postav i společnosti těžko pochopitelné. Také by mohlo být kratší. Během závěrečného vysvětlování co se vlastně stalo (to by asi v dobré knize být nemělo), jsem si pořád říkal, že už by mohl být konec.


Po neslavné Královně ohně opatrný optimismus. Postava Vélina Al Sorny rozhodně má co říct, ale pan spisovatel to zas nesmí zvorat zavlečením děje do nudného politicko-vojenského chaosu, jak se mu to stalo posledně.
