Ales.BD komentáře u knih
Epilog Duny, čili zpráva o konci Muad'Diba. Ze začátku matoucí, potom hodně nejasného naznačování a filosofování, až ke konci začne trochu dávat smysl. O způsobu ovládnutí vesmírného impéria a realitě vlády se téměř nic nedozvíme. Probírá se Paulův duševní stav a řeší se jeden z pokusů o jeho sesazení. Vadilo mi náhlé objevení nové zlé síly. Myslím Tleilaxany, ty zvrhlé náboženské fanatiky. Připadalo mi, jako by spisovateli došel materiál, tak prostě přimíchal něco nového a tím porušil 1. Knoxův zákon. S takovými požadavky by se ovšem celá sága musela předem pořádně naplánovat a to se moc často nestává.
K Duně jsem se vrátil po mnoha letech díky novému filmu. A shledal jsem, že velmi pozitivní dojem z prvního čtení byl zcela opodstatněný. Příběh je nadčasový, obsahuje silné myšlenky a má pořád co říct. Obdivuhodná je hlavně samozřejmost s jakou se popisované události jakoby skládají na správná místa, do složitého světa, který tady byl prostě odjakživa.
Krutá smutná cynická kniha, která mi nepřišla ani trochu vtipná. To, že je údajně velmi úspěšná by se snad i dalo považovat za příznak nemocné doby. Jsem rád, že jsem pro jistotu přečetl dříve, než jsem to daroval, protože obdarovaný by si musel myslet, že mi přeskočilo.
Bylo mi řečeno, že to není zas až taková sláva. Ale ona je. Sice místy lehce nereálná, ale jinak zábavná jízda. Myslím, že lepší než třeba Okamžiky štěstí. Excelentní audiokniha, kterou načetl filmový Karel, Martin Hofmann. Film jsem zatím neviděl, ale určitě na něj mrknu.
Je to tak proto, že to říkám já a čemu já nerozumím, to je nepoznatelné.
Dejme tomu, že v roce 1975 bylo pro Japonce převratnou myšlenkou, že není dobrý nápad z nějakého území pořád odvážet všechnu biohmotu. Poznatky o pěstování rýže a jiných plodin jsou docela zajímavé, i když pro nás téměř bezcenné, už jen kvůli odlišným klimatickým podmínkám a změnám klimatu v poslední době.
Ve svém pojednání o přírodním zemědělství vůbec nebere na vědomí pěstování důležitých nepůvodních druhů (u nás např. brambory), ani invazní škůdce, choroby a plísně. Opomíjí fakt, že nárůst počtu obyvatel planety od I. světové války není umožněn ničím jiným, než používáním dusíkatých hnojiv (Haber-Bosch). Pak následují historky o tom, co jsem komu řekl moudrého, plus kritika oponentů. Nakonec porce životní filosofie, nevšímavé k milionům městských lidí, které je třeba nasytit.
Zůstal dojem vzdorovitého staříka, který si v odlehlých horách prostě dělá svoje a potřeby ostatního světa nevnímá.
Poctivá práce. Rovnoměrné tempo, na začátku vezme čtenáře do vleku a nepustí až do zatraceně vzdáleného konce. Pan spisovatel pečlivě vypracoval domácí úkoly, takže historická realita je vykreslená výborně. Jakýmsi způsobem mi to připomínalo Neffův příběh Petra Kukaně z Kukaně. Film jsem neviděl a po přečtení vidět nechci. Něco takového na plátno nikdo nepřenese, ani kdyby Ibn Sínu dělal sir Ben Kingsley.
Šibumi je vzorem špionážního thrilleru, kterému by se mnohé další knihy rády vyrovnaly, ale málo které se to podaří. V tomto románu najdete nejenom akci, politické intriky, atraktivní prostředí a erotiku, ale i nápaditý humor, klidnou sílu, filosofii a poučení. Každému měří stejně a ničeho se nebojí. Má výborně vymyšlenou a vykreslenou hlavní postavu a zaujmou i ty vedlejší (Le Cagot!). Uspořádání příběhu podle Go je pak třešnička na dortu, marinovaná v nejlepším sake.
Zelená míle a povídka Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank patří k tomu nejlepšímu, co Stephen King napsal.
Takže to vypadá, že poklady se nacházejí v kriminále.
V roce vydání 2017 už bych nečekal prosté napodobování amerických komiksů. Všechna možná klišé zmíněného žánru, nepřehledná řada anglických jmen, wowování, arrrghování, yardů, palců a mílí. Od Čecha z okolí Prahy bych si přál více osobitosti a odvahy. Jinak to má většinou celkem spád, takže jako temný akční příběh obstojí.
Generální zkouška na Pravomila, ve které je místy to samé a někde je až příliš absurdní a tím příběh trochu podtrhne. Jinak hezky a zábavně napsáno, jako vždy.
Velké sny malého národa. Sympatické postavy a svižná akce. Plně srovnatelné s jakoukoliv zahraniční produkcí, jen nepadají jména jako Smith a Brown, ale třeba Tesařík a Melichar.
Tohle už není žádná sci-fi klasika (vydáno 1986). Očekával jsem napínavé detektivní pátrání po pravlasti (praplanetě) lidské rasy, ale místo toho to bylo takové hrozně protahované oddalování nevyhnutelného.
Spisovatel vezme skutečný životní příběh zajímavý sám o sobě, doostří zápletky, dodá intimní podrobnosti a hlavně vypravěčské umění. Tady se to podařilo skvěle. Trochu tomu ubírá jen setkávání s historickými postavami. Kennedy už se mi zdál za čárou, takže konec nebyl tak dobrý, jak jsem očekával. Přečtu si ještě životopis od Jaroslava Čvančary a podívám se na film Staříci.
Při nejlepší vůli jsem v tom ten geniální morální thriller nenašel. Jednoduchý nezajímavý děj, sem tam dobrá hláška. Plno mudrování o setrvalém úpadku společnosti a děsivá halda beznaděje. Obdiv k vraždícímu psychopatovi nechápu. Lepší než ceněný film taky o moc není, protože ten je tak věrný předloze, že působí úplně stejně.
Pořídil jsem si jako knihu zařazenou v sekci "humor". Ten by se sice našel, ale je tak černý a hutný, že z něj světlo neunikne. Meziprostory vyplňují erotické fantazie a konec je zase až příliš zkratkovitý, zavánějící vnějším božským zásahem. I když jsem jenom pacoch, popsané "šokující poměry ve zdravotnictví" mě nijak zvlášť nešokovaly.
Surové pravdy moderního života servírované za studena. Na druhý průchod uznávám, že na tom přece jen něco je. Ale pořád z toho leze úporná snaha provokovat, ohromit, což asi už nefunguje stejně dobře jako v roce vydání. Snad se to dá přičíst záměru čtenáře probudit a donutit k zamyšlení. A podrobně líčené sexuální scény možná slouží k tomu, aby se pak daly přežít "vědecké" pasáže. To by byl ten lepší případ. Určitá nedůvěra k čistotě autorových úmyslů nicméně přetrvává a stejně tak podezření, že si prostě jen léčí vlastní minderwertigkeitskomplex.
Úsměvný příběh mladého profesora, který si nedokáže poradit s emocemi a hledá štěstí svým vlastním způsobem. Jemného humoru akorát a několik vypjatých momentů spolehlivě vtáhne, i když děj je snadno předvídatelný. Trochu mi vadilo, že zatímco "nenormální" Don kvůli své vyvolené obrátí život naruby, "normální" Rosie dává jen málo. Jinak pěkné pozitivní čtení.
V rychlém proudu namachrovaného moderního blábolení se schovává obyčejný popis fantazijní nevěry nadržené třiatřicítky s třináctiletým klukem. Zbytek je nadbytečná výplň. Žádný "střet osobních hodnot a kultur". Ze začátku osvěžující, ale postupně únavné a na překotném konci nic.
Jestli si o sobě chcete myslet, že víte něco o historii naší republiky, je tato kniha povinnost. Dostanete mnohem víc než životopis jednoho člověka. Jde o skutečně důkladný živý obraz doby, politické situace, i celé Masarykovy rodiny. V doslovu ke 3. vydání je také přidáno přehledné a znepokojivé zhodnocení stavu vyšetřování smrti J. Masaryka. Pokud se k četbě teprve chystáte, doporučuji jako první knihu Jiný T.G.M., i když je mladší než tato.
Morbidní, řbitovně zviřátková kniha pro kingovce. Autorka asi dělá chybu, že i na první pohled kladné postavy obdařuje silně negativními vlastnostmi. Hlavní hrdina není zrovna sympaťák a když se ukáže, že má taky hodně másla na hlavě, zájem čtenáře se vytrácí. Přidávám se k názoru, že linka s gamblerstvím a vymáháním dluhů by se mohla vypustit. Kříďák dobrý, Jáma o něco horší, Ti druzí zatím nejlepší.