Alex.Barunka komentáře u knih

Přemýšlím, jak se k tomuto slušně vyjádřit. A asi bude nejednoduší říct, že tady prostě nefungovalo vůbec nic.

Dějově se do poloviny nic neděje a neříkejte mi, že se autorka snažila o vysvětlení světa, protože já jsem žádný svět ani nepostřehla. Od poloviny už se něco málo šustne, ale jak je to nosný, když je to de facto vykradená Selekce? Má to hodně věrný rysy, ale tam, kde Selekce účelově odsýpá, tady to vypadá jako kdyby autorka ani žádný příběh neměla, jen solila to, co ji zrovna napadlo. Možná losovala z klobouku, házela si mincí, kdo ví?

Hlavní hrdinka? Tady už bohužel nějakou tu logiku hledat musím. Co by možná kandidátka na korunu byla naprosto nepřipravená a s povahou jejích rodičů to prostě skřípe, protože ti to chtějí víc než ona. Naprosto nevzdělaná, hloupá, pitomá. Tohle nešlo. Důležité je, že si o sobě myslela, že je pěkná, s tím totiž dojde daleko. Ne opravdu, byla nepoužitelná a král byl asi stejný tupec jako ona, když o ní uvažoval. Byla tam šoupnutá jedna dobrá myšlenka, a to ta, že žena není pouze ozdobou a může se trochu vyšvihnout. A Hollis se parádně vyšvihla do nechutný instalove. Protože ve chvíli, kdy uviděla jeho krásné modré oči, byla jeho. Už jsem někdy zmínila, že instalove a já nee?

Naprosto bez atmosféry, naprosto bez příběhu, naprosto bez myslící hlavní hrdinky, naprosto hloupé. Věřím, že víc jak polovina z nás by to dokázala napsat stejně jako autorka ne-li lépe a po Selekci je tohle opravdu, ale opravdu pokles o 100%.

16.05.2020

Příjemný dodatek do světa polobožských. Nic víc, nic míň.

11.05.2020

Ve spolupráci s Albatros Media. A jako rádoby recenzentka podotýkám, že pro recenzování knihy si mě vybrala samotná autorka, aby tu nedošlo k nějakému nepochopení.

Lea Honor kolem sebe kvalitně rozvířila vody ještě před tím, než se dostala na pulty knihkupcům a do rukou prvních čtenářů. Je hodně velká škoda, že všemu tomu povyku ani zdaleka nedostála. A docela mě mrzí, že tohle musím říct, ale najít něco alespoň dobrého na této knize, bylo neskutečně těžké.

Největší překážkou na cestě k dočtení této knihy je bezesporu samotná hlavní hrdinka. Lee je v knize sedmnáct let, táhne jí na rok osmnáctý, což je jedna z informací, která se v knize propírá snad v každé druhé kapitole a docela často se využívá jako argument k zabřednutí do stejné, nepotřebné konverzace. Dle svého věku je Lea dítě, oproti jejímu protějšku sice mladší je, ale v sedmnácti letech, ve fantasy světě je už stěží dítětem. Haló! Nicméně tohle vlastně vůbec nic na věci nemění, protože Lea se 80% čistého času chovala jako pětiletý rozmazlený fracek. Byl doslova nadlidský úkol ji vystát, protože ta potřeba pořádně s ní zatřást byla fakt silná. Lépe na tom nebyl ani Thomas a zde nastává další kámen úrazů. Všechny postavy totiž mají nastavené maximálně čtyři charakterové vlastnosti a podle nich se chovají. Není možné od nich čekat překvapení, není možné od nich čekat šok, je možné od nich čekat pouze očekávatelné, protože na nic jiného nejsou naprogramovány. Vzájemná chemie? Neexistuje. Vlastně se docela divím, že Thomas Leu někde nenechal hned při první příležitosti. Lea se chovala tak, jako by ji každý na každém kroku ubližoval a mučil ji, její motivy nejsou ani zdaleka oprávněné a jsou tahané z paty.

Nemůže tu být řeč ani o žádném společném vývoji vztahu, už jen proto že jejich vztah je založen na vzájemném - Udělám ti ze života peklo x Ty se ke mě budeš chovat s respektem. Ne, ne, děkuji pěkně.

Rozhodně tu chyběla nějaká nosnější minulost postav. Postavy jsou tak ploché a neskutečně ohraničené.

Fantasy svět? Dle mapy na konci knihy vypadal hodně nadějně, různá místa, možnosti zabřednout do něčeho hlubšího, neskutečně moc možností a příležitostí. Jenomže zde je problém v tom, že čím více se něco nabízí, tím měně se toho využívá. Zde to bylo zlatým pravidlem. Neříkám, že jsou zde základy špatné, to vůbec ne, ale základy jako takové nestačí, je potřeba je rozvíjet a stavět na nich. Bohužel i tady se stavělo velice omezeně a zřídkakdy.

Příběh? Young Adult knihy dnešní doby stěží nabízejí příběh, který by se valně odlišoval jeden od druhého. Lea Honor tohle plní také. Kolem a kolem se jedná o záchranou cestu jejíž cílem je i vzájemné se sbližování hlavních hrdinů a řešení různých klišé. Nutně podotýkám, že klišé ne vždy musí znamenat špatnou věc. Milostný trojúhelník byl v tomto případě tím nejmenším problémem. Vlastně byl docela svěží, co se týče třetí strany.. No svěží, jak se to vezme. Každý příběh něco nabízí - vedlejší linky, nečekané zvraty, odhalování minulosti, vlastně cokoliv nad standard hlavní dějové linky, ale ani tohle nefungovalo. Chyběla tomu gradace, chybělo tomu rozhýbání, chybělo tomu napětí, chybělo tomu cokoliv.

Co je na vině? Styl psaní? Částečně taky. Z knihy doslova sála nevypsanost. Krátké nepotřebné věty, opakující se informace, opakující se fráze. Mrtvé popisy, bezpředmětné konverzace. Styl psaní ve většině případů odrazoval, nelákal, nudil. Autorka si měla ujasnit, které informace podávat, a jestli je třeba podávat je několikrát.

Lea byla velkým trápením, pro mě ale i sama pro sebe. Věřím, že počáteční nápad není vůbec špatný, ale provedení křičí o pomoc na každé frontě. Někdy je méně zkrátka více a v tomto případě je to zlaté pravidlo. Rozhodně si dokážu představit, že by Lea byla stylem psaní méně hutnější a autorka zapracovala více na charakterech a světě, protože na co jsou v tomto případě popisy okolí a házení jídlem, když je to právě hlavní hrdinka, příběh a svět, které nefungují? Tři základní stavební kameny. Škoda.

20 11.05.2020

Miluju, když v dalších knihách slibuješ další knihy a miluju, když ani s šestou knihou v řadě neztrácíš dech. Plná palba všeho!

3 09.05.2020

Uhm, asi jsem zase četla jinou knihu než všichni ostatní. Jsem vděčná za to, že autorka skrze tuto knihu informuje o největší námořní katastrofě, která se kdy stala, a dostává ji tak do podvědomí mnoha a mnoha čtenářů. Už jen za to si zaslouží metál, protože kam se hrabe Titanik? Na Wilhelmovi zemřelo přes 9000 lidí, přes 3000 dětí...
Ale samotné příběhy čtyř různých lidí, které jsou ovládány válkou, nacismem, rasovou nenávistí a neskutečnou sobeckostí, hloupostí a lidským ignorantstvím, za mě prostě nefungovaly. Pořád si sice stojím za tím, že myšlenka je dobrá, ale postavy byly až příliš strojené, ploché a neurčité. A asi jsem citový pařez, ale se mnou tento román zkrátka nic neudělal.

To, co se mnou něco udělalo byla závěrečná poznámka autorky, při které mi běhal mráz po zádech.

12 07.05.2020

Jakože, cože prosím?
Jo, mělo to svoje mouchy, mělo to svoje ALE a dokonce to mělo i svoje slabší momenty... ALE
Tady je to čistě o mých pocitech, který mnou lomcují od včerejší půlnoci. Je jich neskutečně moc, všechny jsou pozitivní a dožadují se druhýho dílu.

The Lies of Locke Lamora, urban fantasy, která zaujme především neskutečně špinavým, drsným jazykem podsvětí, zlodějů a šlapek. A přestože je to především sarkasticko upřímný, rázný a odzbrojující styl psaní, který fakt vyčnívá, každý jeden aspekt této knihy (od postav k prostředí, kultuře, atmosféře, vztahovým záležitostem..) funguje jako celek. Všechno do sebe hladce zapadá a šlape to. Kdyby se ale něco ztratilo, něco zmizelo, šlapat by to přestalo a celá tato kniha by šla do kytek. Tak jako vzájemně funguje atmosféra s prostředím, tak vzájemně funguje vývoj postav a jejich vztahy, a tak zároveň fungují i skoky do minulosti, jež se proplétají s přítomností. Jeden bez druhého nemůže fungovat. Je to harmonie, jo tato kniha nabízí harmonii všeho zúčastněného.

Prostředí navozuje atmosféru renesančních Benátek, jsou tu nějaké části, které se zabývají podstatou tohoto světa, ale něco mi říká, že hlavním dějištěm vývoje různých zákoutí bude právě druhý díl. Postavy mají sakra daleko od hrdinů a sám autor je rozhodně nešetří. Dostávají na prdel, někdy až tak moc, že se z toho nedokážou vzpamatovat. Nechybí jim formování, nechybí jim lidskost a postupné budování, které ale z lidské podstaty, není stabilní.
Nechybí tu drsnější a nečekané zvraty, které se místy vyvažují s předvídatelností. Postupná gradace, napětí, dynamika, myšlenky, to všechno je vyvedeno v jednom hořkosladkém závěru.

Gentleman Bastards jsou beze všeho návyková záležitost, nedokonalá, ale ve své podstatě uspokojující. Takže díky a budu se těšit na pokračování.

11 03.05.2020

Žijeme v době, kdy mají děti neskutečné štěstí, že si mohou vybírat z velkého množství úžasných publikací.

02.05.2020

Velký, příjemný překvapení. Body nahoru za to, že autor pracoval jako kriminální psycholog a v tomto ohledu prostě má zkušenost z praxe. Tohle je ten typ knihy, kdy na každém, malém detailu závisí a je potřeba dávat si hodně velkýho majzla, aby autor nevyzradil něco dřív než je potřeba, a to se mu více méně povedlo.
Skvěle rozehraná zápletka, která má podklady v minulosti, má opodstatnění a hodně dobrej motiv. To propletení minulých případů s případem vyšinutého vraha, který své oběti brutálně mučí, fungovalo jako promazaný strojek. Další body nahoru za dynamické tempo, postavy sympaťáky a sakra ten neuvěřitelně, neskutečně, nechutnej konec.

Čtyři hvězdy z toho důvodu, že dialogy docela zaostávaly za vší tou úžasností, co autor nabízí. Byly neskutečně strojené, předvídatelné a mnohdy nedotažené. A protože jsem hnidopich, tak si nemyslím, že každá zúčastněná osoba nutně musela mít do úst vkládanou hlášku Ježíííši Kriste :D

7 29.04.2020

Kniha doslova našlapaná informacemi. Naivně jsem si myslela, že řeckou mytologii docela ovládám, ale Stephen Fry mě hodně rychle vyvedl z omylu, protože ona je ještě tak 5x složitější, než si umíme představit.

Každopádně mi úplně nesedl styl psaní, něco mi na něm vadilo. Ale ten jemný humor, který se místy mění na dost šťouravý se mi do vkusu trefil.

2 29.04.2020

Čarodějnice zde hrály zkrátka druhé housle a autorka téměř veškerý prostor vyhradila vztahu dvou hlavních hrdinů, nutno říct, že když už tak udělala, mohla si nechat víc záležet, protože ta insta love z toho dost křičela. Byl tam zkrátka až moc velký skok mezi stádiem pojďme se víc poznat a souslovím miluji tě.

Hodně věcí si autorka nechala až na konec, což je možná taky škoda, protože konec potom působil nesmírně pře kombinovaně, bylo tam toho neskutečně moc a nepůsobilo to takovým dojmem, jakým by mělo.

Kolem a kolem se Serpent and Dove četlo neskutečně rychle, hladce a příjemně. Romance nebyla úplně špatná a hlavní hrdinové jsou beze sporu neskuteční sympaťáci. Takže dobrá oddechovka, ale nic víc a nic míň.

2 28.04.2020

Tohle rozhodně není jednoduché čtení, autor je ovšem neskutečný znalec, jak starověkých mýtů, tak Tolkienova díla. ALE strašně často mi zde chybělo to rovnítko k našemu světu, co by studnici inspirace a ke světu Středozemě.

27.04.2020

Ano prosím, miluju tu atmosféru, miluju ty postavy, miluju ten příběh.

1 19.04.2020

Samantha Shannon, ač jsou její předcházející knihy velice dobré, na tohle ještě nemá, což právě dokázala na hodně frontách. Nebylo to vyzrálé ani omylem, právě naopak. Autorka tam toho chtěla nacpat tolik, v domnění, že se jedná o epickou fantasy, že všechno nechala ve stádiu rozpracovanosti a polovičatosti. Není na tohle připravená. A neberu jí styl psaní, neberu jí dobře položené základy, ale tohle je sakra nedodělané.

5 16.04.2020

Už toho chlapa někdo zastavte a korunujte ho novodobým králem fantasy, protože tohle jinak není možný!

4 16.04.2020

Jak? Jak je tohle možný? Můžu tomu dát deset z pěti?
K tomuto není potřeba nic říkat, nic vysvětlovat, ani přesvědčovat, tahle kniha to nepotřebuje, protože mluví sama za sebe!

11 09.04.2020

Mezi vydáním prvního dílu a tohoto posledního uplynulo bezmála dvacet let.. A co si budeme, je to hodně znát.
Jako by tohle psal nějaký pseudo Sapkowski, jako by tohle psal nějaký jeho následovník. Bohužel pro Bouřkovou sezónu mám jen jedno slovo - nucenost, protože ta z toho prosakovala na každé stránce. Očekávat Sapkowského a nedostat ho je opravdu velký zklamání, protože tohle byla jen jeho slabá ozvěna.

7 07.04.2020

Jediný důvod, proč Bratrstvo nedostalo pět z pěti je ten, že Flanagan až moc recykluje Hraničářova učně. Ale naštěstí pro něj tu zůstává ta úžasná morální cesta a myšlenka. Jste outsider? Cítíte se tak? Ale to přece neznamená, že je to špatně. Děláte chyby? Uvědomujete si to? Dobře.

Miluju to.

2 23.03.2020

Nemám ráda takový ty fráze typu - tohle by měl mít doma každý fanoušek Zaklínače, a pokud tohle nemáš můžeš se jít vycpat, protože zkrátka nejseš správnej fanoušek. Naštěstí fanoušky z nás nedělá pouhé vlastnictví knih.

Ale teď už ke knize. Rozhodně je dobrý mít načtený všechny knihy nebo znát přinejmenším hry, protože jinak si vyspoilerujete kde co a asi budete i zmatení. Graficky naprostá paráda, úžasná kvalita a tvrdý, lesklý papír. Co se týče informací, je tohle úžasná berlička a doplněk ke světu Sapkowského, který je velikostně docela nafouknutý. Pokud v jeho univerzu něco nechápete, tato kniha vám to vysvětlí (tady je úžasně zpracovaná oblast ohledně magie a náboženství). Za mě tam malinko chyběla kapitola, která by se zabývala postavami, vím, že je to trochu nadlidský výkon, protože jich je tam opravdu hodně, ale rozhodně by to už jen kvůli tomu, stálo za to.

Takže, jo, spokojenost :)

1 21.03.2020

Předurčený mi dal přesně to, co jsem čekala, nedal mi víc a nedal mi ani míň. Jednoduchá a odpočinková urban fantasy, ve které se do podrobností rozhodně nezachází, takže pokud hledáte něco, u čeho si odpočinete, nebudete muset přemýšlet, a čím doslova prohrknete, Alex Verus je tu z tohoto důvodu právě pro vás. Nepřekvapí, ale ani nezklame. Má být přesně takový, jaký je.

Magický systém, který se hezky dere na povrch a má dalších asi devět dílů, aby nám ho autor předvedl ve vší parádě, opět ale nijak nevybočuje. Hlavní hrdina, kterému můžete fandit, ale nemusíte. Ten by popravdě trochu té péče chtěl, stejně tak jako jeho vztah k okolí. Co je pecka je rozhodně závan antického Řecka.

Dynamické, rychlé, přímé, akční, místy vtipné (Alex má super ironické narážky). No zkrátka a dobře prostě takové, jaké to má být.

17.03.2020

James Rollins mě naučil mít ráda knihy, které hodně pracují s vědou, fyzikou, chemií, biologií a dalšími vědními obory s cílem dopátrat se něčeho. Proto mi v tomto případě prvotní myšlenka Šelmy hodně sedla. Sedl mi i dynamický styl psaní. sedly mi i trefně zakončené kapitoly.

Ale pane bože ... tohle bylo, fakt nevyužitý a promarněný. Za celou tu dobu, jsem se nedozvěděla, kdo to byl Theo, kromě toho, že to byl několikrát zmiňovaný profesor. Hlavní postava je naprostý cizinec, ke kterému čtenáře absolutně nic netáhne. Tato kniha nutně volá po hloubce, jde po povrchu a všechno tak působí neuvěřitelně nestabilně. Několikrát překombinovaná zápletka klidně mohla být o něco kratší a autor se tak mohl víc věnovat postavám, jejich minulosti a vztahům.

A hlavně bych kecala, kdybych neřekla, že o Theovi nic nevíme ... Theo je totiž super hrdina, kterého něco jako velká ztráta krve nemůže složit. Stejně tak dávka látek, která by zastavila srdce i koni .. Ach jo.

4 17.03.2020