Alex.Barunka komentáře u knih

Tak tohle musí mít jasnou pětku!

2 13.03.2020

Netflixová Anne si mě omotala nekompromisně kolem prstů. A v tomto případě jí patří prvenství před knihou. Bylo to skvělý, ale seriál zkrátka nabízí víc, i když se do toho pletla fikce :)

2 09.03.2020

A teď si všechny ženský vezmou vidle a půjdou si to vyřídit s mužským pohlavím, protože dámy a pánové, chlapi jsou to největší zlo, jaké planetu postihlo.

Jsem pro feminismus, ale pro ten zdravý.

Tohle hezky fungovalo, ale jenom jako jakási kostra. Klidně to mohlo být obalený víc. Autorka se mnoha témat dotýká jen tak okrajově, to zabřednutí do toho by zde nebylo vůbec na škodu.

Každopádně musím pochválit zpracování audioknihy, která je doprovázena úryvky vážné hudby. Fakt pecka :)

1 09.03.2020

Po celou dobu čtení jsem byla přesvědčená, že se to víc jak na tři hvězdy nevyšplhá, že to ty tři hvězdy zkrátka budou. Ale pak jsem se dočetla ke konci a přidávám Sherwoodu oficiálně jednu subjektivní hvězdu.

Sherwood je lehce feministický, už jen z toho důvodu, že roli Robina tu na svá bedra bere dívka. Nicméně je to feminismus, který si hezky plyne s příběhem a nic neruší. Začnu tím, co se nepovedlo. V příběhu je několik nelogických a do očí bijících děr, které podkopávají uvěřitelnost příběhu a dělají ho naivním. Marian je jako hrdinka nemastná neslaná, ale přesně taková byla i Yeva z the Hunted. Není vyloženě nesympatická, ale mohla by být trošku víc zajímavější, protože takto nedostála svému slovu. Autorka o ní neustále psala, jak je jiná, než ostatní dívky, ano lehce byla, ale aby to vyvolalo vlnu zděšení na danou dobu? To ani zdaleka nestačilo. Naštěstí Spooner nepíše hloupé hrdinky, takže aspoň něco.
Samotný příběh je více než dobrý, je to sice šablona Robina Hooda, přesto si autorka našla několik cest, jak ho ozvláštnit. Ale to nejlepší si nechala na konec, což je taky jeden z těch menších problémů, protože drobné události jež se děly předtím, nedokázaly tak rozdmýchat krev v žilách a příběh se táhl.

Co jsem milovala na The Hunted byl fakt, že i když měl zdánlivý happy end, pronikla do něho neskutečná melancholie z toho, že se stala věc, jež nejde napravit, a která všechno ovlivní. Ta myšlenka toho, že už nikdy nic nebude jako dřív, že tam ta jizva zkrátka je. A naštěstí pro mě Sherwood nabízí konec podobný. Konec, který dopadl i nedopadl. Konec, za který hrdinové až tak nebojovali. A kromě tohoto aspektu si mě Spooner dostává na svoji stranu nedostatkem zamilovanosti a romantiky. Samozřejmě, že tam je, ale opět jiná, drsnější, odtažitá a vlastně i intenzivní. Ale ne taková, kterou potkáváme v každé YA knize. Není hloupá, ale vyvolaná především na potřebě.

Líbí se mi, jak tohle autorka uchopila a poprala se s tím. Má to svoje mouchy, to nepopírám. Ale Sherwood si mě jako Young Adult kniha a hlavně s ohledem na to, že je to YA, prostě dostal na svoji stranu.

1 07.03.2020

Některé knihy jsou napsány přímo pro vás a vy v konci zjistíte, že o nich nemáte vlastně vůbec co říct, protože vás sami o sobě skvěle vystihují.

Ale zkusím to. Netvora má dokonale temnou a pochmurnou atmosféru a na komiks poměrně rozsáhlý svět, který je tu po kouskách servírován. A ta půda je tu připravena tak dobře, že se zbytek nemá šanci zhroutit. Hlavní hrdinka je neskutečně nepřístupná a jistým způsobem pokažená, ale právě toto skvěle dokresluje atmosféru. A ke kresbě nemám výtku, protože Lištička.

1 05.03.2020

Nevím, na co jsem víc naštvaná, jestli na ten konec, který mi zlomil srdce nebo na to, že se na to Sapkowski v šestce vykvákl a drželo se ho to až do poloviny sedmičky, na to, že přestal psát o Geraltovi, Yennefer a Ciri a místo toho se ponořil do osudů naprosto nepodstatných postav, politiky, ekonomiky a mocenských bojů. Zatímco v předchozích dílech se tohle řešilo v pozadí příběhu, tady do pozadí upadlo to ono. A nakonec už to bylo jenom čekání na konec.

Ale konec to všechno vynahradil, protože konce, ve kterých je jasné, že se něco během toho všeho neskutečně pokazilo, že už se nelze zařadit do normálního života, že už jeden nesnese ani společnost, že už v tomto světě nemůže dál fungovat, melancholické konce plné pointy, hloubky a uvědomění, jsou zkrátka ty nejlepší.

Sapkowski a jeho Zaklínač budou vždy pojmem a bude se o ně opírat fantasy žánr, a je to dobře, je to sakra dobře, protože Zaklínač má tuhý kořínek a jen tak se pod vahou času nezhroutí. Sarkasmus, ironie, drsná realita bez příkras, syrová upřímnost, a trefnost umístěných poznámek, do toho sedící hlášky, moře akce, důvtipu, břitkosti, pokory a dynamiky. Zaklínač je plný všeho a nejde to jen tak popsat, to se musí cítit.

Tak zase někdy.

5 18.02.2020

U Bastardů jsem měla jen dva problémy, neskutečně moc mi chyběla mapa, a to jako že fakt hodně. Neustále jsem měla potřebu koukat se dopředu, abych si ujasnila, jak jsou Souzený a Hisparta strukturovaný. A druhý problém pro mě představovalo to, že autor zbytečně moc v ději kličkoval a motal se v motivech jednotlivých postav. Bylo to zbytečný, někdy i dost matoucí.

Každopádně úžasná práce ve všem ostatním, postavách, světě, stylu psaní i momentu překvapení. Autor naprosto ví, co si v rámci žánru může dovolit. Konec je sice uzavřený, ale způsobem, že si stejně chcete přečíst další díl, protože musíte. Jo, vztahový záležitosti také nejsou k zahození a intimní oblast je fakt zmáknutá. Je tam plno tradičních fantasy prvků, hlavně proto, že autor knihu z velké části chápe jako poctu fantasy velikánům. Ale není to tak, že by vykrádal, obzvláštňuje, mění a přidává si plno svých, originálních fantasy prvků.

Takže
ŽÍT V SEDLE!
ZEMŘÍT NA MAZLOVI!

4 11.02.2020

Nemůžu říct, že bych byla zklamaná z toho, o čem kniha je, a co nabízí. Z výpovědí a monologů některých zúčastněných doslova mrazilo a některé monology rozhodně stály za to. Ale ta forma knihy byla pojatá tak, že to vypadalo, jako by všechny výpovědi a svědectví psala jedna a táž osoba. Některé věci se dost často opakovaly, a protože byl text hodně často zkracován, smyslově to taky pokulhávalo.

Rozhodně palce nahoru za úvodní příběh Ludmily Ignatěnkové, ten mě vždy dostane do kolen

2 06.02.2020

Tak tohle je po jedničce docela velké zklamání. Bylo tam už hodně zbytečných prvků, které se autor snažil docela nuceně stavět vedle sebe, a ono to skřípalo.

1 05.02.2020

Tohle je zklamání. Kniha mapuje určitou část českých dějin očima jednoho z nejznámějších katů naší historie. Není to úsek nikterak dlouhý, nicméně co se týče potenciálu katů a jejich života, to bylo úplně vypuštěno. Kati sami o sobě jsou v našich očích neskutečně zajímaví. Byli to vyvrhelové, málokdo si je vzal, neměli přístup do určitých budov, byli neskutečně zdatní ve znalostech lidského těla ... je škoda, že tohle všechno nebylo součástí, protože jinak to byla prostě část dějin, která se dá najít v mnoha dalších knihách. Katem to bohužel ozvláštněno nebylo.

05.02.2020

Moje první setkání s Chrisem Riddellem a rozhodně ne poslední. Miluju příběhy, ve kterých jsou podivnosti, které jsou brány jako normální věci a nikdo je neřeší. K tomu má tato kniha neskutečnou magickou atmosféru, kterou podtrhuje ještě i prostředí Británie a Skotska.

Na dětskou četbu jsou tam věci, které pochopí spíš dospělý. A musím se přiznat, že skalním fanouškem jeho ilustrací také nejsem. Ale příběh se četl neskutečně krásně :)

05.02.2020

Počínaje Věží vlaštovky a konče posledním dílem Paní jezera Sapkowski o něco víc tlačí na pilu. Ale bohužel ne k jeho prospěchu. Začátek a konec knihy se nesou v duchu předchozích dílů, úderné, trefné a poutavé. Nicméně prostředek je z velké části zbytečná vycpávka mnohdy vyprávěná z pohledu uměle vložených nepodstatných postav. A nebylo by to špatné, ale co je moc je zkrátka moc. Nejenže se čtenář v mnoha spletitostech lehce ztratí, ale rozhodně polevuje na pozornosti. Sapkowski to má opravdu hodně dobře vymyšlené, vlastně do sebemenšího detailu, ale ta cesta ke čtenáři by místy mohla být o něco více přímější. Protože kromě stěžejního příběhu je Věž vlaštovky obohacena o hlubší sondu do oblasti politiky, mocenských bojů a historie. Pokud doteď bylo na čtenáře v sáze hodně postav, zde ještě o něco přituhuje.

Nicméně velké palce nahoru za emocionální stránku věci, Sapkowski si zvládne bravurně pohrávat jak s postavami, tak se čtenářem. Dokáže odzbrojit jednou větou, jedním slovem. Umí svoje pointy naprosto přesně umístit. Příběh Ciri zde překonal příběh Geralta a jeho skvadry. Samotná Cirila prošla značným vývojem a naštěstí se nepodařilo zmírnit ani její horkou hlavu a sebestředný temperament. Její příběh byl neskutečným tahounem.

Jo i ne. Zklamání a potěšení. Všeho napůl.

Ať si každej říká co chce, ale Milva je jednoznačně nejlepší vedlejší postava a Křest ohněm je bezesporu jeden z nejemotivnějších dílů vůbec. To, co se tam všechno dělo, to co všechno bylo řečeno, to jak k sobě Sapkowski skládá prvky, které by vedle sebe nikdy a nikde neměly stát... Nikde kromě války. Křest ohněm je jízda plná zoufalství, bezmoci, něhy, loajálnosti, pomsty, smrti ... No a naši hrdinové nejsou nesmrtelní.

5 16.01.2020

Přesně jako by to napsal někdo o mě -_-

1 15.01.2020

Publikace, která mapuje neskutečné množství informací, od dinosaurů po moderní dobu, kromě toho se zaměřuje i na vynálezy, pokroky a vědu. Není to jen suché chrlení informací, ale po kreativní stránce je kniha neskutečně přitažlivá. Autoři si s ní úžasně pohráli. A grafické zázemí je naprosto bezkonkurenční.

2 15.01.2020

Šestý díl konečně nabídl nějaký příběh, který stojí za zváženou. Konečně bylo vynecháno pubertální vyvádění a nepřiměřené chování hlavních postav, takže jo, tohle by docela šlo.

10.01.2020

2,5/5

Další z mnoha retellingů na Krásku a zvíře, co zcela neobstál. Přesto je o několik kroků před Temným a osamělým prokletím. Co je největším problémem Hunted je jednotná, monotónní úroveň, která se knihy drží od prvního do posledního písmenka. Autorce se v tomto směru nedaří zvýraznit vůbec nic, napětí, dynamiku, akci, emoce. Je to mdlé, ploché a jednotvárné. Identické je to s postavami, které se po vývojové stránce nikam nehnou, prostě ustrnuly v jednom bodě. Sice nejsou otravné a hloupé, ale ten posun tomu chybí.

Recyklace původní pohádky zde nechává silnou stopu, proto příběhu kraluje neskutečná předvídatelnost. Nu a společně s monotónností se tento YA příběh místy neskutečně táhl. Velkým překvapením bylo zasazení do ruského prostředí, které ale knize také notným způsobem nepomohlo odlišit se. Ta atmosféra tomu chyběla. Nicméně od jisté doby se příběh hezky halí do hávu temnoty, melancholie, které zde naopak působí zcela zřetelně a silně. A i když čtenář od začátku tuší, jak všechno dopadne, má to nádech něčeho, co se pokazilo, a vždycky to bude viset ve vzduchu. A právě proto se u mě příběh vyšvihl o něco málo výš.

Hunted je ten typ knihy, po které sáhnete, pokud nepotřebujete příliš přemýšlet a hledáte nějakou oddechovku. Vše se tady drží při zemi, skoro nic nevyčnívá, na jednu stranu škoda, na stranu druhou čtenář nikdy neví, co by se stalo, kdyby autorka tlačila na pilu.

2 10.01.2020

Nádherné ilustrace, jen příběh by si zasloužil více pozornosti.

2 09.01.2020

Elegie pro ovečku část třetí konečně začala tak, že by z toho mohlo i něco být, no nakonec se ukázalo, že nemohlo. Kresba beze sporu není jedna z nejlepších, a příběh, který už konečně dostal nějaký smysluplný tvar naprosto potopilo nesmyslné depresivně-pubertální chování hlavních postav navíc okořeněné o emocionálně labilními záchvaty.

08.01.2020