Alex_Jura komentáře u knih

S knihami Emila Hakla je to pro mě jako na houpačce. Zatímco třeba Umina verze mě nadchla, Let čarodějnice ne a nedokážu dočíst. O rodičích a dětech patří mezi tituly, které se čtou dobře, i když některé pasáže postupně začnete sledovat míň pozorně. Co obdivuju neskonale, je naprosto geniálně zachycený dialog... za to rozhodně plný počet bodů!

6 24.10.2018

Zůstane pod kůží, hodně dlouho, tenhle příběh. DV je zvláštní autorka. Něčím mě provokuje... není to vždycky “sametové” čtení... ale člověk nemůže přestat...

5 02.02.2019

Podle mě hodně nedoceněná a neprávem zapomenutá kniha. Krásný jazyk, supr překlad. Na některých místech se sice popisy situací trochu točí v kruhu, ale má to svůj význam. Někteří současní autoři by si v tomhle románu měli nastudovat, jak taky lze popsat koitus, aniž by to působilo lacině, pateticky nebo neuvěřitelně. Za mě prostě plný počet bodů. Našla jsem ji náhodou v knihoboudě a název mě málem odradil (nejdřív jsem si řekla, že to bude nějaké takové pastorále o soužití člověka s přírodou, na které tedy vůbec nemám čtenářské nastavení). Naštěstí jsem se mýlila a jsem ráda, že jsem jí dala šanci. Skvělý čtenářský zážitek.

5 01.02.2019

Objevila jsem ji hodně pozdě (detektivky jsem hltala v dětství, pak nastala odmlka)... ale tohle, TOHLE... nemůžu se rozhodnout, kterou ze tří epizod miluju nejvíc. Popisy panského sídla a skleníku a vůbec v Big Sleep... nebo některé situace v Čekání na Lennoxe? Je to nádherný vypravěčský koncert, a překladatelé to jenom završili. Btw. Chandler svůj styl dlouho piloval. Kdo četl např. Španělskou krev, ví, o čem mluvím. Ale to je spíš zajímavost, kniha je skvělá.

5 08.12.2018

Kniha mého dospívání. Jsem stejná generace jako Adrian a pamatuju, když to začlo vycházet ještě v Sedmičce pionýrů na pokračování jako sloupek... to byl ten týden do dalšího dílu sakra dlouhej. Od té doby jsem ji četla několikrát.

Jen poznámka k tomu, že Adrian není typický puberťák. Já teda nevím, ale ono je to vtipné jednak proto, že je to parodie... a pak, sebekriticky, si vzpomínám, jak přesně v tomhle věku jsem měla tendenci řešit temná a pochmurná témata a humor mě skoro urážel :-) Takže to, jak se AM pitvá v některých věcech, považuju za uvěřitelné... i tu jeho snahu být vzorný. Na opravdovou rebelii mu nestačí síly, a tak reaguje po svém. Moc mě bavily i scénky z domova důchodců, Šavle byl super pes.

5 07.12.2018

Když jsem psala hodnocení Bábovek, dušovala jsem se, že od RT už nic číst nebudu… Pak jsem v knihovně natrefila ve vrácených knihách na tenhle titul a řekla jsem si, že dám autorce ještě šanci.
Dobře mi tak, nomen omen. Tohle je hodně slabý čtení. Vykonstruovaný příběh, u nějž ani na vteřinu neuvěříte, že ho doopravdy vypráví chlap. Spíš to tak trochu připomíná nějaké vyřizování účtů – jako by autorka stvořila Borise jen proto, aby se mstila mužskému pokolení za všechny křivdy. Bohužel si nabrala příliš velké sousto. Výstavba příběhu chatrná, zápletky nic moc a to vše korunované jedním ze smrtelných hříchů každého bezradného vypravěče: když nevíš, co dál s postavou, prostě ji nech umřít.
Spousta nedotažených věcí: u počtu aut jsem se trochu ztratila, ale nevyšel Boris z předrozvodové bitvy nemotorizován? A pak si jezdí před gympl autem…? A co ten jeho hotelový pokoj během pobytu v nemocnici? V příběhu se do něj vrací, jako by ho měl pronajatý prakticky nastálo – což i při jeho příjmech (pět let nic nenamaloval, no dobře) nevyznívá u Hiltonu moc přesvědčivě. Atd., atp., podobných věcí by se našlo vícero.
Vložené verše jsou na místě asi tak u dvou pasáží, jinak působí dost křečovitě a uměle. Vydržela jsem až do konce (byť posledních pár stránek už jsem počítala každý řádek) hlavně proto, abych zjistila, zda to bude tak zlé až do finále. A bylo.

Mít děti, tuhle knížku jim nedovolím číst, dokud jim nebude aspoň dvacet. A to myslím v dobrém - některé obrazy po přečtení ani po letech nedostanete z hlavy. Výborně zachycený proces drsného zrání malého kluka vytrženého z přirozeného prostředí a donuceného bojovat o holý život v podmínkách, které si nikdo asi ani v nejmenším nedovedeme představit. Troufám si tvrdit, že po přečtení tohohle díla vám všechny ty popisy brutalit, smrtí a násilí v beletrii budou připadat jaksi... prázdné. Tohle je něčím jiné. Zvláště pak, přihlédneme-li k tomu, že autor později, v dospělosti, v americkém exilu spáchal sebevraždu...

5 30.10.2018

Začátek jakž takž, tudíž jsem se nechala zlákat. Jazyk a styl vyprávění docela pěkně plyne (i když těch sprostých slov by mohlo být míň), ale výstavba děje a závěr mi přijdou dost přitažené za vlasy. Jak píše Sova15 - je to ze života. Jenomže vytrhané z kontextu a halabala seskládané, jak se to autorce zrovna hodilo.
Byla to moje první kniha od RT a popravdě, na delší dobu se jí určitě vyhnu.

Mám doma verzi přeloženou od Soni Vávrové, tuhle neznám. Každopádně: je to... úžasný čtení. Potápění nehovím, jsem dost ráda, že se neutopím a plavu spíš stylem "paní radová" kříženým s čubičkou... ale při popisech podvodního světa jsem měla sto chutí překonat svůj strach a ponořit se někam k mořskému dnu... A taky, pokud dočtete až k závěru, pokaždé, když si dáte tuňáka, si vzpomenete na tu scénu... Zkrátka - krásně, s láskou a působivě napsané.

4 16.01.2019

Poprvé jsem ji objevila někdy v prváku na střední - to už jsem od autora měla celkem dost přečteno. Bavila mě moc a tenhle názor mám dodnes. Růženka je taková milá pohádka pro dospělé děti, plná laskavého pohledu na svět zvířecí i lidský.

4 03.01.2019

Kdykoliv vstupuju na jedoucí eskalátor, na tuhle knížku si vzpomenu :)) Perfektně postavený příběh, velmi aktuální (internet věcí)...

4 23.12.2018

Za mě nejoblíbenější Bukowski. Předtím i potom jsem od něj leccos četla, ale tohle je něčím jiné... syrové, nahé, svým způsobem bezbranné. Hank byl celá středoškolská léta moje platonická láska. Ale doma bych ho mít nechtěla :.)

4 08.12.2018

Když jsem to začínala číst, vzpomněla jsem si na Updikeova Kentaura. Pak jsem na něj šťastně zapomněla. To s vámi EH tak nějak udělá... skvěle vyprávěný příběh, sarkasmus, osobitý pohled na věc...

4 08.12.2018

Nádherná, nesmírně působivá věc. Ojedinělá věkem autora i pojetím. Od O´T zná každý Spolčení hlupců, Neónová bible trochu zapadla a je to velká škoda. Autor vás v ní vede temnou chodbou kamsi, možná vás drží za ruku on sám, aneb kukuřičný bubák... možná je na konci chodby propadliště, ale určitě ne světlo.

4 07.12.2018

Geniální způsob, jak podprůměrným vyprávěním a chatrně slepeným příběhem dokonale zabít skvělou myšlenku. Od Ch.P. jsem četla fakt všechno, ale tohle - spolu se Snuff - považuju za nejslabší kousky. Jak mě Klub rváčů, Ukolébavka, Program pro přeživší... aj i Neviditelné nestvůry bavily, a zbytek toho, co napsal, minimálně nějak obohatilo, Tvé překrásné já považuju za projev autorského úpadku. Obálka fajn, ale ta s autorem nesouvisí, to vybavil Odeon. Mám ji doma, ale jenom jako součást kompletu. Jsem si jistá, že už ji nikdy neotevřu... ani kdyby se mezi stránkama líhly pětistovky.

Ještě dlouho po přečtení jsem se sama sebe ptala Who is John Galt... Hodně zajímavé čtení. Literárně trochu slabší, místy, ta zápletka se skrytým údolím atd. je mírně přitažená za vlasy, to si nebudeme zastírat. Ale popis úpadku společnosti a i vztahy jednotlivých hrdinů to bohatě vyváží. Přestože Zdroj jsem hltala mnohem nadšeněji, i Atlas pro mě už navždycky bude nezapomenutelná knížka.

4 21.11.2018

Četla jsem ji koncem listopadu, v době, kdy je tmy fakt nejvíc. Nálada textu k tomu dokonale sedla. Vyprávění má místy slabší spád, některé věci se točí v kruhu až zbytečně moc...

4 16.11.2018

Detektivky nejsou úplně "můj oblíbený regál"... tuhle jsem dostala kvůli židovské tematice. Musím říct, že jsem si čtení užila a styl vyprávění mi docela seděl. Chápu, že pokud se čtenář pohybuje v tomhle žánru déle a má víc srovnání, asi bude náročnější. Pro mě pohodové, odpočinkové čtení.

4 30.10.2018

Můj asi nej... úlovek z jedné pražské knihobudky. A rozhodně nejlepší věc o češtině, kterou jsem za poslední dobu četla. Moudrá a laskavá - a přitom velmi chytrá. Navíc se člověk k jednotlivým kapitolkám může vracet, což u románu, jehož zápletku jste jednou přečetli, už tak moc nefunguje.

4 04.10.2018

Pod vlivem zhlédnutí stejnojmenného filmu (mimochodem výborného) jsem se k ní po letech vrátila. A jsem moc ráda. Kdysi jsem ji četla, ale asi jsem byla moc mladá a nezkušená, abych některé psychologické postřehy dokázala plně pochopit. Po druhém čtení jsem nadšená... úplně jinak než kdysi, ale o nic méně. ("... věřím, že mé štěstí závisí na tom, abych nerozuměla.")...

3 06.02.2019