alfa komentáře u knih

Příjemná oddechová četba, navzdory své délce se kniha čte skoro sama. Příběh je napínavý a autor jej výborně propojuje se skutečnými historickými událostmi, místy si něco přimyslí. Konec byl sice trochu těžko uvěřitelný, ale dávám plný počet, zejména za zajímavé informace o historii USA a mormonské církvi.

24.06.2015

Kniha slavná jen díky tomu, že ji napsal Tyl v době národního obrození. Jinak by si na ni dnes už nikdo ani nevzpomněl. A tak tahle 16. nejhorší kniha vesele dál patří na seznam povinné četby. Ať žije školní vzdělávací systém...

6 28.05.2013

Waris Dirie je neskutečně silná jako málo kdo. Dokázala přežít i v těch nejhorších podmínkách, vzpamatovat se z otřesných zážitků a nepodvolit se tlaku tradic a rodiny. Osvobodila své myšlení a uvědomila si, že ačkoliv má svou zemi ráda, to, co se v ní děje, není správné a je třeba s tím něco dělat. A především našla odvahu sdělit světu svůj příběh navzdory strachu z ponížení, nepochopení a odsouzení. Možná právě díky ní bude jednou pro Africké i jiné ženy svět bezpečným místem k plnohodnotnému životu.

4 27.05.2013

Puškinovy básně se staly mými oblíbenými. Verše skvěle odráží jeho mladistvou naivitu, zklamání v lásce a přátelství, opovržení primitivními lidmi i kritický náhled na svět. Jsou v nich chvíle radosti i smutku, optimismu i deprese, životní vzestupy i propady na dno. Vyšel jsem dřív než hvězda ranní je pohledem do komplikované duše básníka. A podle mě to jeden z nejlepších pohledů, jaký náš svět může nabídnout.

6 25.05.2013

O knihách řazených do povinné četby nemívám často dobré mínění, ale tohle bylo příjemné překvapení. Povídka dlouhá tak akorát, nebylo třeba nic natahovat. Mělo to zápletku, mělo to spád, dobře se to četlo... Puškin mě zatím stále utvrzuje v tom, že to není jen další z autorů "slavných z nouze o lepší spisovatele", o kterých se dnes učíme v podstatě jen proto, abychom v té češtině měli co dělat...

2 25.05.2013

Po knížce jsem náhodně sáhla v knihovně v domnění, že v oddělení pro dospělé se naivní dívčí romány nevedou, jenže chyba lávky. Téma poruch příjmu potravy mě zajímá, ale tohle byl opravdu propadák, který se nedal brát vážně. Na 135 stranách autorka stručně odbyla příběh o dívce, která se stala anorektičkou v podstatě ze dne na den nejenom svým stravováním, ale i mentálním stavem mysli, což je opravdu nepřirozený přechod. Navíc tomu chyběl pořádný konec. Obzvlášť mě dostala celá ta Miriamina naivita a naprostá neinformovanost. Nejsem si jistá, jestli si autorka myslí, že všechny náctileté dívky jsou tak hloupé a omezené, nebo je taková i autorka sama. Knížka dobrá akorát tak na to, abych s ní zabila dvě volné hodiny ve škole, kdy jsem neměla co dělat a k dispozici nebylo nic lepšího...

Zpočátku mě to nadchlo, každá ze tří hlavních hrdinek měla velmi osobitý charakter, který byl opravdu dobře popsaný, a to, jak autorka odkrývala postupně zápletku příběhu, mě zkrátka nutilo pokračovat dál. Konec byl každopádně už trochu zvláštní, působilo to na mě celkem nepřirozeně, jako by najednou hrdinky přišly o emoce a jen se vším se smířily, aby to tomu dalo aspoň nějaký konec, když o Zenii jsme se nedozvěděli v podstatě nic. Chápu, že udělat z ní záhadnou postavu s neodhalenou minulostí bylo nejspíš autorčiným záměrem, jenže v průběhu čtení jsem získala dojem, že celý děj směřuje k nějakému překvapivému rozuzlení, které bohužel nepřišlo. Jako by se do toho Margaret nějak zamotala a potřebovala to ukončit...

1 25.05.2013

Přípěh se rozjížděl opravdu pomalu, ale bylo to dobře napsané, nenudila jsem se. Cassia krok za krokem začínala uvažovat samostatně a nalézala chyby ve společnosti, která jí předtím připadala tak dokonalá, konečně si dovolila o něčem pochybovat. Mohlo tam být trochu víc akce než jen to něco na konci, každopádně si Ally Condie vytvořila dobrou půdu pro akční druhý díl, určitě si ho někdy přečtu.

4 17.07.2012

Doby, kdy jsem četla naivní dívčí romány, jsou už pryč, ale Georgia Nicolsonová má jako jediná stále něco do sebe. Možná to bude tím, že její zápisky jsou spíše parodie na ty typické dívčí romány. Nezáleží na tom, na které straně knihu otevřete, vždycky najdete něco, co vás pobaví.

Kniha je napsána nenáročným stylem, aby jí každý snadno porozuměl. Téma není v dnešní době už zrovna revoluční, ale i přesto je příběh něčím výjimečný. Pomůže vám si uvědomit, jak daleko jsme se během padesáti let posunuli a jak úžasné to vlastně je. Začnete polemizovat nad tím, jak by tehdejší lidé reagovali, kdyby jim někdo řekl o budoucnosti, o prvním afroamerickém prezidentovi spojených států, o rovnosti příležitostí. Já osobně to vnímám jako jakousi snahu spisovatelky o vlastní nápravu. Chtěla čtenářům ukázat, že všichni jsme jen lidé a žádný z nás není o nic lepší nebo horší než ten druhý. Že nejsou dané žádné hranice, které nás dělí od sebe.

9 15.07.2012

I když romantické příběhy tohoto typu moc nemusím, tak mě tahle kniha opravdu mile překvapila. Jde vidět, že autorka byla na svou dobu velmi emancipovaná, stejně jako hlavní hrdinka Elizabeth, která si tvrdohlavě jde za svým a nebojí se odmítnout případné žádosti o ruku. Kniha je psána s nadhledem a ironií a dovede čtenáře rozesmát.

3 21.01.2012

Kniha absolutně zklamala mé očekávání. Na takový námět by se dal napsat skvělý příběh, ale tenhle bych jako skvělý rozhodně neoznačila. I když jsem Veroniku chápala a dokázala jsem vcítit do jejích pocitů, pořád mi něco vadilo na autorově stylu psaní. Možná to bylo překladem, to nevím, avšak dosti samolibé bylo, když Coelho sám sebe zakomponoval do příběhu i s nějakou další Veronikou a na několika stranách tam vysvětloval něco, co nebylo pro příběh vůbec podstatné a co už se tam pak ani neobjevilo. Navíc zápletka pro mě byla celkem průhledná, konec nebyl překvapující ani zdaleka. Dávám tři hvězdičky za slušný nápad plný potenciálu a za odvahu dát Veronice „žádnou“ příčinu k sebevraždě, což se někomu může zdát směšné, pokud to nechápe.

2 21.01.2012

Na detektivky si moc nepotrpím, ale nakonec jsem si rozhodla tuhle knihu přečíst a rozhodně nelituju. Jakmile jednou začnete číst, už ten příběh nemůžete dostat z hlavy a nutí vás to pořád se k němu vracet a přemýšlet nad netrpělivě očekávaným rozuzlením příběhu, které vás pak překvapí. Narozdíl od mnohých knížek u Milénia nikdy nevíte, co najdete na další straně. Smekám před Stiegem Larssonem. Je mi líto, že se nedožil ani vydání prvního dílu, natož pak veškerého úspěchu a slávy.

1 08.10.2011

Nejdřív jsem se do toho nemohla začíst, ale pak už to šlo samo. Ze začátku mi to připadalo strašné, ale po přečtení celé knihy to bylo právě naopak. Je to rozhodně zajímavý a úžasný příběh, který musíte přečíst úplně dokonce, aby ve vás zanechal ten správný dojem. Škoda, že Emily B. zemřela tak mladá a nemohla napsat nic dalšího.

4 23.07.2011

Navzdory trochu matoucímu začátku je kniha opravdu skvělá a originální. Jediné, co se mi nelíbilo, je ten konec. Problémem Stephenie je to, že je příliš "hodná" a nedokáže nechat zemřít hlavní postavu. Mně osobně by se to víc líbilo, kdyby Poutnice zemřela, protože takhle je příběh neuzavřený a není jasné, jestli je konec dobrý nebo špatný, když ty nejdůležitější postavy sice přežily, ale zemi stejně pořád ovládají nepřátelé... Každopádně kniha určitě stojí za přečtení. :)

6 17.07.2011