Alilka
komentáře u knih
Utekl jsem z Osvětimi
Rudolf Vrba
Silný příběh silného člověka, který se nebojí přiznat, že tu hrůzu kterou prožil mu pomohlo přežít štěstí v tom neštěstí, které mu přálo i díky jeho přičinění... Kniha mě utvrdila v jednom, Walter Rosenberg byl úžasný člověk.
Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
Kniha rozhodně stojí za přečtení, ano nečte se snadno, ale podle mě by knihy o Osvětimi a válce vůbec jako takové měly být jako povinná četba... Lidé totiž velice rychle zapomínají, nebo nechtějí slyšet a tváří se, že se jich to netýká... Vůbec si neumím představit, že by příběh Dity musely prožívat moje děti, vnoučata a nebo jakékoliv jiné čtrnáctileté dítě... Je dobře, že se ti co přežili začali ozývat a nenechali si svoje příběhy pro sebe i když jim zpočátku lidé nechtěli naslouchat, mysleli si o nich že jim přeskočilo a nevěřili jim, že se něco takového mohlo dít.
Myší díra
Simona Votyová
Překvapilo mně kolik v sobě tato útlá a malá kniha skrývá lidských příběhů a propletených osudů... Četla se moc dobře. Jo,jo, život je pes..., nebo myš?
Jiné místo
Kateřina Karolová
Přesně jak píše ve svém komentáři Biba_with_Book (20.6.2024) Naprosto souhlasím, ale ještě navíc si myslím, že by si kniha zasloužila druhý díl s objasněním jak to všechno bylo doopravdy a s uzavřeným koncem. Kniha od příjezdu do Luhačovic napínavá jak gatě, přečtená jedním dechem... Možná mě příběh zaujal i proto, že jsme se nedávno vrátili z dovolené v Luhačovicích a místa o kterých se v knize píše mám v živé paměti, ovšem kromě kola, cesty do Vizovic a mlhy. :-D Cestou domů mě zaujala upoutávka na tuto knihu na dveřích autobusu, tak jsem si jí hned zašla půjčit do knihovny, a nejen ji, ale i další knihy této autorky, na čtení už se moc těším. Kateřina Karolová se určitě zařadí mezi moje oblíbené spisovatelky. :-)
Zlodějka knih
Markus Zusak
Tato kniha se mi hodně líbila . I když autor válku nezažil a čerpal informace jen z muzeí a od rodičů, dokázal ve mně vzbudit pocit, že příběh prožívám já sama.
Kniha je psaná velmi netradičně už jen tím, že vypravěčkou příběhu je smrt.
Po přečtení této knihy člověk pochopí, že smrt je vlastně hodná, zlé je samotné lidstvo, které rozpoutá válku pro maličkosti.
Citát z knihy:
"Říká se, že válka je nejlepší přítel smrti, ale musím vám povědět, že já to vidím jinak. Pro mě je válka jako nový šéf, který od vás očekává nemožné..."
Dříve než jsem četla knihu, viděla jsem filmové zpracování a můžu jen doporučit..., i když možná právě proto mi trvalo přečtení knihy pro mě neobvykle dlouho. :-)
Reminiscencie
Dominik Dán
Opět přečteno jedním dechem a teď už mi nezbývá než čekat až výjde další kniha na kterou se už teď moc těším. A nebo taky začít číst sérii zase od začátku, zrovna nedávno jsem přečetla dvě, které jsem si kdysi dávno, když jsem DD objevila, půjčila v knihovně. Teď jsem si je koupila ve slovenštině a vůbec jsem si je nepamatovala... :-D
Pochovaní zaživa
Dominik Dán
Čtu Dánovky pěkně popořádku a nikdy mě žádná nezklamala, tahle není vyjímkou. Baví mě, jak se knihy mezi sebou pěkně prolínají a dozvídám se rozuzlení případů, které se řešily v některé minulé knize. Žádné knize nechybí napětí a humor vraždářské party, v této nechyběla krutost a hyenismus pachatelů.
Doupě
Jakuba Katalpa (p)
Skvěle napsaná kniha, zpočátku mě překvapila budováním doupěte, ale postupně mě vtáhla stejně jako jeho návštěvníka pana Ptáčka...
Studňa
Dominik Dán
Vynikající jako všechny ostatní... Jak já se té bandy vraždářské vždycky nemůžu dočkat, na druhé straně je mi jasné, že úvody bez nich jsou nutné, abychom věděli o co jde až už se pustí do vyšetřování... :-D Kniha je opět skvěle napsaná a napínavá od první až do poslední stránky.
Nejsem jako vy
Jodi Picoult
Přečteno jedním dechem... S něčím v knize souhlasím s něčím ne... Ano, nejsou jako my..., jsou lepší, mají čisté duše...
Lazar
Lars Kepler
Skvělé, Lars Kepler opět u mě zabodoval. Knihu mi koupila dcera jako dárek k narozeninám, protože zná moje nadšení z tvorby této autorské dvojice a samozřejmě tato kniha přece nemůže chybět v mojí knihovně... Když jsem zjistila jaká je to bichle, odkládala jsem dobu kdy se pustím do čtení, jak se říká až budu mít více času... Rozhodnutí se ukázalo jako oprávněné, prostě jsem jí přečetla za dva dny, jen s malými přestávkami, kdy jsem musela neodkladně uvařit, trochu poklidit apod. Přiznám se, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout a dočetla jsem jí v půl páté ráno, těsně předtím kdy jsem se v naprostém tichu pohlcená čtením vylekala zakručení svého žaludku..., to se mi ještě nikdy nestalo... :-D
A odkud bych asi tak byl?: Rusko očima zahraničního reportéra
Miroslav Karas
Velice dobře a zajímavě napsaná kniha, ve které nám pan Miroslav Karas popisuje co všechno stálo za jeho krátkými zpravodajstvími ve zprávách. U některých informací mi padala brada... Tato kniha od někoho, kdo má Rusko procestované a setkal se tam s různými lidmi mi změnila pohled na Rusko jako takové a utvrdila v tom, že obyčejní lidé jsou všude stejní a vždy se mezi sebou na rozdíl od politiků domluví. Kniha rozhodně stojí za přečtení...
Autismus & Chardonnay
Martin Selner
Naprosto skvělá kniha, napsaná bez jakýchkoliv předsudků...
Nevinným sa neodpúšťa
Dominik Dán
Opět jedním dechem, stejně jako všechny Dánovky... Ta banda vraždařů jsou jako moji dobří známi a nemůžu se dočkat kdy se zase s nimi setkám... :-D
Švábi
Jo Nesbø
Detektivka jak má být... Harry Hole je můj oblíbenec, i když dělá všechno možné aby nebyl. :-D Vyšetřovat ale umí a to je oč tu jde v první řadě. Knihy od Jo Nesbo, čtu zatím jedním dechem.
Lovec králíků
Lars Kepler
Opět přečteno jedním dechem, takže kniha mě rozhodně nezklamala i když při čekání na vydání jsem si občas říkala, že má takový nějaký divný název. :-)
Jan Zrzavý vzpomíná
Jan Zrzavý
Knihu jsem četla mojí mamince, ostatně našla jsem jí v její knihovničce. Po prohlížení obrazových knížek měst a přírody Jižní Moravy to byla rozhodně dobrá volba. Mám ráda tvorbu Jana Zrzavého, hlavně jeho Kleopatru. Proto mě samotnou zajímalo jeho vzpomínání na dětství, domov a mladá léta. Vůbec to neměl lehké a přece se prosadil, což je moc dobře. Nejhorší bylo snad to, že ho nepodporovali v malování ani vlastní rodiče, ano až tak upřímně popisuje svůj příběh. Na jejich obranu nutno uznat, že to byla těžká doba, báli se o něho, že se jako malíř neuživí. Nakonec se přece jen dočkal uznání i od nich, hlavně od otce, který dříve věřil více svému holiči než Janovi.
Moc hezky napsaný životní příběh jednoho velikána bez příkras a kudrlinek. Přečtením poznáte Zrzavého radosti i smutky a také jak vznikaly jeho první obrazy co jim předcházelo. Zajímavé čtení. Moje maminka mé čtení pozorně poslouchala, takže se jí kniha líbila tak jako mi a to mě těší.
Hypnotizér
Lars Kepler
Tuto knihu jsem dostala od dcery k vánocům a nemohla jsem se ke čtení dostat. Využila jsem toho, že právě marodím a do čtení jsem se pustila. Sice jsem po dvou kapitolách zjistila, že už jsem asi viděla filmovou verzi, ale kniha je kniha. Právě jsem jí dočetla a trvalo mi to jen tři dny, prostě jsem se od ní nemohla odtrhnout, pořád jsem jí měla po ruce. Podle mě, je kniha velmi dobře napsaná a dobře se čte. Ať si každý říká co chce, ale pro mě byly zajímavé všechny postavy a příběh má hlavu i patu. Už se těším až se pustím do dalších dílů..., mám ráda knihy, které se čtou takzvaně jedním dechem a tato kniha k nim rozhodně patří. Teď už jen čekám až mi pošta doručí Paganiniho smlouvu. :-D
Inferno
Dan Brown
Perfektně napsáno a přečetla jsem jí jak se říká opět jedním dechem, tak jako předchozí díly. Nezdá se mi, že by bylo přelongdonováno, jak jsem někde četla, a už se těším na další jeho dobrodružství. Je jasné, že je v knize i trochu nadsázky, (na jednoho člověka se toho děje nějak moc), ale bez ní to nejde, jinak by to byla nuda. Četla jsem tento díl se zaujetím možná i proto, že jsem těsně před tím, než jsem se pustila do čtění poslouchala audioknihu od Alighieriho Božskou komedii a Inferno celé pojednává právě o Alighierim a hlavně jedné části jeho Božské komedie, peklu. Docela bych doporučila i ostaním čtenářům toto dílo Alighieriho si přečíst a zcela určitě jim to změní dojem z knihy Dana Browna Inferno. Samozřejmě to není podmínkou... :-)
Chci tě mít ve skříni
Simona Votyová
Uff, to byla ale jízda. Kniha je velmi dobře napsaná, pohltila mně hned od první stránky... Uvědomila jsem si, že to nikdo v životě neměl a nemá asi jednoduché... Nejvíce mně zasáhla pasáž na straně 271 - 272, vybavily se mi vlastní vzpomínky, ale to už je hodně dávno co jsem podobnou situaci zažila. Votyová se stává mojí oblíbenou spisovatelkou...
