allebra
komentáře u knih

Zajímavá knížka fejetonů, která nám přibližuje život autistických dětí, je z ní cítit láska autora k „jeho“ dětem. Mám autistického vnuka, takže si dokážu představit, o kolik energie dokážou děti ze stacionáře svého asistenta připravit. Na druhou stranu jsou chvíle, kdy z těchto dětí vyzařuje zvláštní energie, která dokáže „baterky“ zase dobít. Takže se vlastně kolikrát dobíjejí navzájem. Tyto děti naučí dospělé ve své blízkosti neřešit malichernosti a radovat se z maličkostí. Mají sice „svůj“ svět, ale musí žít i v tom „našem“ a potřebují, abychom jim s tím pomohli. A to dělá Martin Selner skvěle. Bohužel je v naší společnosti ještě dost lidí, kteří slyšeli o autismu jen v souvislosti s filmem Rain Man. Nejen jim bych tuto knížku určitě doporučila.


Michaela Klevisová mě zaujala už v povídkové knize Praha Noir. Kroky vraha se mi četly velice dobře, líbila se mi propracovanost jednotlivých postav. A i když nejsem nadšená milovnice koček, Julii jsem si docela oblíbila. Pro mě příjemné české "detektivní překvapení", těším se na další knihy se sympatickým inspektorem Bergmanem.


Skvěle napsaná kniha, propracovaná do detailů. Při vyprávění Minky mi střídavě běhal mráz po zádech, slzely oči a chvílemi jsem měla pocit, že snad ani nedýchám. Vypravěčka je velmi silný příběh, který mě úplně vtáhl do té děsivé atmosféry. A jaký pocit ve mně nakonec kniha zanechala? Že spáchané zlo nikdy nepřestane být zlem, i kdyby uplynulo třeba tisíc let. Na některé věci by se nemělo zapomínat. Doporučuji, stojí za přečtení! A já si určitě přečtu i další knihy od Jodi Picoult, protože moje první setkání s autorkou dopadlo na jedničku.


Moje třetí kniha od Murakamiho a opět poutavé čtení. Psáno stylem, který si mě získal. Těšila jsem se na každou volnou chvíli, kdy budu moct ve čtení pokračovat. Autorova obdivuhodná fantazie mě moc baví. Jsem zvědavá na pokračování.


Poslouchala jsem jako audioknihu, poutavě načtenou převážně Pavlem Batěkem, dále pak Janem Vlasákem a Jitkou Ježkovou. Se zájmem jsem poslouchala Pravomilovo vyprávění z naší historie, při kterém se mi chvílemi tajil dech. Potěšily mě zmínky o místech z mého okolí.


Četla jsem všechny autorovy knihy a nebyla jsem nikdy zklamaná. Sice to tentokrát není na plný počet, ale i tak jsem se bavila a žasla nad autorovou nápaditostí. Už teď se těším na další zajímavé čtení od Jonase Jonassona.


Skvěle jsem se bavila jako loni u Stoletého staříka! Určitý časový odstup mezi oběma knihami bych také doporučila. Pro relax ideální volba! Pokud bude zfilmováno stejně jako Stoletý stařík ....., tak se moc těším! :-)


K této knížce mám specifický vztah, neboť ji napsala moje kamarádka a já s ní teď při čtení všechno znovu prožívala. Tato kniha je přínosem nejen pro případné zájemce o pěstounskou péči, je zajímavá pro každého, kdo má vztah k dětem. Kdo o pěstounské péči uvažuje, bude mu určitě dobrým průvodcem. Chválím i hezkou obálku.
Tímto jsem zároveň splnila 15. téma Čtenářské výzvy, moje hodnocení bylo uděleno jako první.


Moc hezké vzpomínání na autorovo dětství. Doba to nebyla v žádném případě jednoduchá, ale přesto jsem z knihy cítila takovou zvláštní příjemnou atmosféru.
Určitě se ještě někdy ke knize vrátím a ráda si připomenu i Malého Bobeše.


Občas mi trošku chyběla přímá řeč a chvíli mi trvalo, než jsem si na styl psaní zvykla. Pak už jsem se ale nemohla od starého činžáku a jeho obyvatel odpoutat. Líbilo se mi přiblížení budoucnosti jednotlivých postav z domu v závěru knihy a naděje, že zlo bude přece jen nakonec potrestáno.


Mám ráda hokej i Fredrika Backmana, přesto se pro mě tato kniha nestala srdeční záležitostí, jako tomu bylo třeba v případě Muže jménem Ove. Kniha mě zaujala, měla atmosféru a dokázala jsem se i vžít do života lidí z hokejového městečka. Do dvou třetin knihy to bylo v pořádku, ale v poslední třetině už jsem měla občas silný pocit, že autor moc "tlačí na pilu." V každém případě Medvědín určitě stojí za přečtení.


Konečně jsem se dozvěděla, proč má můj osmiletý autistický vnuk takovou radost, vždycky když udělá něco, o čem dobře ví, že dělat nemá. Přehrávala jsem si podle jednotlivých odpovědí různé situace a porovnávala. Každý autista je jiný, mají toho však i hodně společného. Takže jsem na některé otázky už odpověď znala. Dost věcí mi bylo ale objasněno až prostřednictvím této knížky, za což autorovi děkuji. Pro mě velmi přínosná kniha, povídka na konci mě dostala.


Asi je dobře, že jsem se k této knize nedostala v době studia. Myslím, že bych z této doporučené četby měla tehdy v hlavě slušný zmatek. Ostatně, ten jsem měla chvílemi při čtení i dnes. Bylo to čtení dosti depresivní, absurdní, ale určitě zajímavé. Byrokracie byla místy až strašidelně reálná, obávám se, že tuto knihu z hlavy jen tak nedostanu. Tímto s Franzem Kafkou ještě rozhodně nekončím, příště je na řadě Proměna.


Bylo to mé první setkání s autorkou a určitě nezůstane poslední. Detektivek už mám přečteno poměrně dost, ale kniha Němý křik, kterou navíc okořenil i jemný humor, byla velmi příjemným překvapením. Za mě naprostá spokojenost, těším se na další případy sympatické Kim a jejího neméně sympatického vyšetřovacího týmu. Kdo má rád dobré detektivky, určitě nebude zklamaný!


Povídky mám ráda a tento soubor byl určitě povedený, příjemné oddechové čtení. Některá povídka mě zaujala víc, jiná o něco méně, ale líbily se mi všechny. Nejvíce zabodovala povídka Petry Dvořákové, ta mě opravdu pobavila.


Sérii "Dobrodružné výpravy do minulosti" čteme postupně s vnučkou a moc se nám líbí, ani tato kniha nebyla výjimkou. Příběhy jsou velmi zajímavě psané, zaujmou děti i dospělé. Výpravy 12. leté Báry nám zábavnou formou přiblíží různé historické okamžiky tak, že nám zůstanou v paměti.


Kniha se hezky četla, líbil se mi autorčin styl psaní. Navzdory generačnímu rozdílu jsem dost věcí z knihy také prožila, ať už osobně nebo prostřednictvím svých dětí, takže mi kniha byla blízká. Je to moje první setkání s autorkou a těším se na její další knížky.


Kniha od mé oblíbené autorky mě už delší dobu lákala svým tématem. O Amiších jsem věděla jen to základní, takže jsem si chtěla rozšířit obzory. Začetla jsem se hned od začátku a téměř na každé postavě jsem si našla něco sympatického. Kniha tedy splnila svůj účel a já jsem strávila v prostředí Amišů zajímavé chvíle. Doporučuji.


Smutný příběh jednoho dětského přátelství, sledovaného z obou stran ostnatého plotu. Konec byl až příliš reálný. Doporučuji i neméně povedenou filmovou adaptaci.


Klasický rukopis autorů, tentokrát poněkud více nadsazené, až jsem měla pocit, že je hlavní pachatel Superman, což se nakonec naštěstí nepotvrdilo. Líbily se mi sesterské vstupy se Sagou a Pellerinou. Četlo se mi dobře, ale už jsem četla lepší krimi. Asi nastal čas změnit téma.
