Allka komentáře u knih

Opravdu nepochopím, čím si Alexandra Potter získala takovou popularitu. Tohle byla už čtvrtá její kniha, s níž jsem měla tu čest, a kromě Není přání jako přání mi všechny přišly tragické. Pominu-li fakt, že příběhy jsou totálně předvídatelné (to by až tak nevadilo, někdy má prostě člověk chuť na nenáročnou romantiku) a nudné (to už by vadilo trochu víc), Potter prostě neumí psát - a to je u spisovatele docela problém. Její sloh je na úrovni žáka základní školy.
Vzhledem k tomu, že jsem Co je nového, kotě? ve třech čtvrtinách zaklapla, nechávám tuto knihu bez hodnocení a jdu si přečíst něco, při čem nebudu mít chuť zobat zrní.

Musím dát pět hvězd už proto, že je to po dlouhé době kniha, která se mi četla prostě sama. Kniha, kvůli níž jsem šla spát až ráno, a to ne proto, že bych prahla po rozuzlení. Spíš proto, že byla zkrátka krásná, a já bych uvítala, kdyby měla tisíc stran, abych si ji mohla užívat déle.
Jen ta postava samotné Aljašky... No... Řekněme, že já bych se do takové slečny asi nezamilovala. Ale proti gustu :)
Hledání Aljašky mi potvrdilo, že Hvězdy nám nepřály nebyla jenom náhoda a že John Green je opravdu výjimečný autor.

2 09.01.2014

Svým způsobem geniální kniha. Nicméně jakkoliv vysoko hodnotím humorné i mrazivé scény, nemůžu přehlédnout pasáže, při kterých jsem se v podstatě nudila. Celkově jsem od Hitlera v roce 2011 čekala trochu víc. Proto ode mě obdrží nakonec jenom silné čtyři hvězdy, i když jsem dost váhala :)

2 02.01.2014

Pakliže jsem měla nějaké výhrady, všechny byly spláchnuty přívalem slz na posledních stránkách. Tudíž nemůžu říct nic jiného, než že to bylo vynikající.

2 30.03.2013

Já to miluju! Snoopy je moje srdeční záležitost a tenhle výběr zvlášť.

2 06.12.2012

Od téhle knížky jsem moc neočekávala, když jsem si jí nesla domů jako povinný odběr z KK. Ale jakmile jsem jí otevřela, věděla jsem, že tohle rozhodně nebylo šlápnutí vedle. Autorka mi mluvila z duše (a to i přesto, že je mezi námi docela věkový rozdíl), její názory i styl psaní mi seděly do puntíku, příhody s pejskem byly super. A že jsem se u něčeho tak smála, až mi tekly slzy, to už se mi dlouho nestalo! Strašně se těším na to, až Veronika Hájková vydá další dílko, ať už bude o čemkoliv :)

2 06.12.2012

Tahle kniha je vynikající. Břitký humor, ironie, nečernobílé postavy, skvělý nápad s emaily. K E se určitě ještě několikrát vrátím a lituju, že další díly nebyly vydané v češtině.

2 27.11.2012

Předem se omlouvám autorce, jestli se k ní můj komentář někdy dostane... Ale já nemám vůbec nic dobrého, co bych o její "knize" mohla říct. A to jsem neměla nijak vysoká očekávání, chtěla jsem si prostě přečíst roztomilou LGBT romanťárnu, nečekala jsem žádnou hlubokou sondu do problematiky domácího násilí ani řešení homofobie.

Jak obsah, tak forma jsou na úrovni, jako když nějaká dvanáctiletá holčina publikuje svou první povídku na Wattpad. Čeština dostává neuvěřitelně na zadek, je očividné nejen to, že text neprošel žádnou korekturou, ale že si ho snad ani autorka sama po sobě nepřečetla. Ze skvostů jako "výtěz" jsem měla chuť vypíchnout si oči.
A ten děj? Panebože... Tak strašně průhledný, dětský, naivní, kostrbatý, bez logické posloupnosti, úplně vytržený od reality. Postavy na hlavu, dialogy k smíchu, o "řešení" jakýchkoliv problémů ani nemluvím.
Je mi upřímně líto, že byl na tuhle knihu spotřebovaný nějaký papír, a musely tudíž umřít stromy. A ještě víc je mi líto, že jsem za tenhle skvost vyhodila peníze.

1 19.10.2022

Colleen mám ráda. Její knihy sice nepatří úplně mezi moje nej, ale na druhou stranu jsou pro mě sázkou na jistotu, když chci nějakou knížku, která mě vtáhne, bude mě bavit a slupnu ji za pár dní. Navíc musím ocenit autorčinu nápaditost, protože vždycky stvoří velmi zajímavé postavy, které vrhá do originálních, a přitom stále uvěřitelných, životních situací.
Čtivé a s netuctovými hrdiny je i Možná jednou, v téhle oblasti se opravdu nedá nic vytknout. Příběh rozhodně zabaví a dokáže chytit za srdce, a to především díky neslyšícímu muzikantovi Ridgovi, který je prostě super a zabouchla by se do něj každá holka - včetně mě. :) Vedlejší postavy byly taky výrazné a skvělé (Warren :*) a, bohužel, kolikrát zastínily i samotnou Sydney, která byla na můj vkus trošku nemastná-neslaná. Jenže to nebyla tak úplně její chyba. Ta holka totiž v podstatě nedostala šanci ukázat nám, jaká - sama za sebe - vlastně je. Což je jedna ze dvou věcí, jež chci knize vytknout. U Sydney jsem měla pocit, jako kdyby žila ve vzduchoprázdnu. Jako kdyby v podstatě neexistovalo nic vně jejího vztahu s Ridgem, jako kdyby její život netvořilo, nedefinovalo, nic víc než milostné trápení. Sydney se v knize ani jednou nevyskytuje ve škole nebo na brigádě, není v kontaktu s rodinou, nemá kamarády a její zorné pole se zužuje pouze a jenom na Ridgův byt, kde se odehrává drtivá většina příběhu. Je to rozhodně škoda, věřím, že kdybychom se dozvěděli např. něco více o jejím studiu, její charakter by byl zajímavější a snáz uchopitelný. Mimochodem - naprosto stejný problém jsem měla už u Odvrácené tváře lásky a jsem zvědavá, jak to bude v dalších knihách.
Druhá moje výtka bude patřit zbytečně rozvleklé a rozpitvané poslední části knihy. Nemusím přílišné rýpání se v pocitech a tady jsem se ho přímo přejedla.
Jinak ale hodnotím veskrze pozitivně. Možná jednou rozhodně není špatná kniha a já od ní dostala přesně to, co jsem očekávala. Doporučuju ji k oddechu, relaxaci a trošce toho fantazírování, pokud nebudete vyžadovat o moc víc, určitě nebudete zklamaní.
P. S.: Mám ráda, když autor dodá knize nějaký další rozměr. Možná jednou má speciální playlist s písněmi vytvořenými pouze pro tento příběh. Všechny jsou nádherné a krásně dokreslí děj, určitě si je poslechněte. :)

1 01.01.2018

Nevítaní nebyla nejlepší kniha na světě, ale aspoň dávala jakýs takýs smysl, měla zajímavý nápad a nějaký logický vývoj. Nespoutaní bohužel všechno tohle postrádají a jsou víc než cokoliv jiného sérií wtf momentů. A Davy je neskutečně otravná (už v prvním díle jsem s ní měla trochu problém, ale aspoň jsem s ní soucítila, v druhém díle už bych ji nejradši zašlápla jako švába). Jen se prdelí z místa na místo a trousí patetické žvásty o tom, jak je silná a nic necítí, aby se vzápětí hroutila z pohledu na jistého černovlasého chlapce.
No, uf uf, dočíst tenhle příběh byl docela boj. Byla bych snad radši, kdyby zůstalo jen u prvního dílu a otevřeného konce.

1 08.11.2017

Podle mě je to asi zatím taková stylem "nejpřístupnější" Levithanova kniha (pokud budu počítat ty, které byly vydané v češtině), takže těm, které odradilo třeba Líbali jsme se, vřele doporučuji, aby Levithanovi dali šanci ještě skrz Den co den :)
Jsem do téhle knihy beznadějně zamilovaná a několik jejích myšlenek velebím až do nebes. Ve spoustě ohledů ve svém žánru výjimečné dílko :)

Uz dlouho jsem nečetla tak nudnou knihu. Tezko uvěřit, ze autor velmi obsazne Zlodejky knih byl schopny napsat pribeh, který byl naprosto o ničem.
Mozna jsou na tom další díly lip, já uz se to ale nedozvim, protože uz s první knihou jsem ztratila casu víc než dost:)

1 23.10.2014

Za malo penez hodne muziky aneb koupila jsem knihu za stovku ve vyprodeji a pobavila jsem se dostatecne:)

1 19.09.2014

Příběh o tom, jakou tragédií může být, když se nedokážete smířit sami se sebou, s tím, jací jste... A taky o tom, co je relevantní :)
Autorka skvěle vymyslela osnovu vyprávění, takže jsem knihu hltala a nemohla se dočkat rozzuzlení. Jenže když pak byly všechny nitky rozpleteny, neubránila jsem se pocitu, že se z toho dalo vyždímat ještě mnohem víc... Navíc - v knize jsem opravdu ležela hlavně pro to, abych se dozvěděla, co se vlastně událo, a neužívala jsem si jednotlivé věty, postavy, myšlenky, nemazlila jsem se s jednotlivými stránkami... což třeba u Greena (zmiňuju ho, protože je Esej srovnávaný právě s Hledáním Aljašky) dělám vždycky.
Každopádně ale Esej o tragédii doporučuju, jelikož má mnohem víc pozitiv než negativ, a uděluju čtyři hvězdičky :)

1 01.08.2014

Klasický Brown. Používá pořád ta samá schémata, která akorát našroubuje pokaždé na jinou situaci. I tématicky se pohybuje v jedné rovině. Přesto mě to i tentorkát bavilo (i když knihy Da Vinciho kód nebo Andělé a démoni mi byly bližší).
Číst Browna je způsob, jak si oddechnout, pobavit se a ještě se něco dozvědět :)

1 01.08.2013

Takové nostalgické ohlédnutí za úspěšnou sérií, kterou jsem milovala. Celá kniha se nese spíše v sentimentálním než vtipném duchu a první polovina se dost vleče (aby se pak druhá pro změnu hnala do cíle jak splašená kobyla). Přesto mě to docela chytlo :)

1 05.02.2013

Když jsem Není přání jako přání dostala k narozeninám, skepticky jsem se ušklíbala s tím, že tenhle žánr není nic pro mě. O to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že kniha není vůbec špatná! Naopak, jako oddychovka funguje výborně. Před týdnem jsem si donesla z knihkupectví Kde je ta holka? Tak doufám, že to bude stejně povedené.

1 25.11.2012

Neobvyklá, pomalá, nostalgická, depresivní kniha, žádná lehká feel-good romanťárna... Zvláštní hlavní hrdinové, ke kterým si musíte chvíli hledat cestu, žádná velká nosná zápletka, zato spousta emocí a důležitých myšlenek, které se vám můžou vrýt do duše, pokud jim to dovolíte.
Nouzový kontakt asi není pro každého, ale určitě si zaslouží minimálně dostat šanci. Pokud po něm sáhnete, až budete ve správném rozpoložení, a nebude vám vadit trochu číst mezi řádky, věřím, že nebudete litovat. Na zdejší hodnocení prosím nehleďte, podle mě stojí za mnohem víc.
P. S.: Překlad je děs běs. Nechci se tvářit jako nějaký jazykový guru, ale docela by mě zajímalo, jak se dostane k profesionálním překladům někdo, kdo nerozumí ani základním anglickým frázím... Myslím, že v originále si příběh vychutnáte mnohem víc, takže pokud máte možnost, doporučuju sáhnout po něm.

11.04.2021

Nick junior je jen slabý odvar svého otce a Kal není žádná Sheeni. Hlavní postavy postrádají ten správný říz a opravdu vtipných či bizarních situací a pletich takových, až člověku přechází zrak, - tedy hlavní devízy především prvních pěti dílů - se v podstatě nedočkáme.
I tak je ale kniha fajn a nelituju, že jsem si ji přečetla. Líbil se mi nápad se zfilmováním Nickových osudů, díky čemuž si čtenář může zavzpomínat na to, jak to vlastně tenkrát bylo, a leccos si oživit, protože co si budeme povídat, postav a zápletek bylo za ty roky tolik, že si prostě všechno nemůžeme pamatovat. Taky bylo dobré, že Sheeni dostala po dlouhé době větší manévrovací prostor a její vztah s Nickem pomalu, ale jistě povstává z popela. Ti dva mě nakonec zajímali mnohem víc než ústřední pár.
Vzhledem k tomu, jak kniha skončila, očekávám další pokračování. Pokud se v něm Nickie naučí víc od svého tatínka a Valerie - Kalorie získá na eleganci, pak si ho přečtu moc ráda :)

18.09.2016

Kdo nečeká reinkarnaci Mládí v hajzlu a chce si přečíst nějakou příjemnou oddechovku s pár hodně dobrými hláškami a komickou a ve svém údělu tak nějak sympatickou hrdinkou, Brendou Velikou nebude zklamaný :)

04.05.2016