Alma-Nacida
komentáře u knih
Komu to prospívá
Pavel Hrdlička
Cui bono aneb jak to celé začalo. :)
Tradiční kvalita trvá, setkala jsem se opět s postavami a prostředím staré Prahy a bylo to čtivé a zajímavé setkání.
Maigret a tělo bez hlavy
Georges Simenon
Rozhodla jsem se dát šanci i jiným klasikům žánru a dohnat svou neznalost Maigreta, a neprohloupila jsem. Dostala jsem klasiku podle očekávání, žádné divoké akce, mírně nabručený a vysoce zkušený znalec lidí jako detektiv a ostatní postavy mu jen sekundují. Bylo to fajn čtení a ještě si pár Maigretových případů přečtu.
Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
Čekala jsem dobrodružnou cestu časem přes francouzskou revoluci, napoleonské války a obě světové války, zvlášť když Addie proklamuje už na začátku, jak bojovala, byla špionkou atd. Ale ono doslova nic. To zamrzí.
Došlo mi samozřejmě, že to nakonec má být romance. Ale šmarjá, pak by teda 250 stran stačilo až až. Takhle jsem to dočetla, protože jsem pořád doufala, že to snad nemůže být všechno, ale bylo. Přeskakovala jsem ne o 106, ale o 212.
Za mě promarněná příležitost na skvělou jízdu dějinami, ještě když je tu ta nesmrtelnost, že ... To by byla možnost zasáhnout do dějin a dodatečně čtenářům objasnit, jak za vítězství zla nad ještě horším může Addie ve snaze udělat svět lepším. No nic. Musím si spravit chuť nějakou tou dobře vylíčenou bitvou.
Zůstaň se mnou
Ayobami Adebayo
Dost děsivé tradice, křesťanský Bůh a běžné mnohoženství, manželka trpící za manželovu "hanbu", a nakonec tragédie matky, která ztratí děti. Celkově tedy nic veselého. Prostředí je zajímavé, ale postavy jsou většinou zkratkovité kromě hlavních dvou a tvoří jen kulisu nebo katalyzátory vztahu.
Smrt nosí rudé škorně
Pavel Hrdlička
Nad očekávání dobrá historická krimi, čtivá a plná zajímavých dobových informací. Určitě se pustím i do dalšího dílu.
Hoď se do klidu
Tim Collins
Jednohubka chvílemi vtipná, chvílemi poněkud uspávající svou jednotvárností, ale možná to už bylo tím autorovým přijetím lenochodího životního stylu. Rozhodně kladně hodnotím, že oproti jiným knihám - návodům na spokojený život si tu autor uchoval nadhled a smysl pro humor. Taky ilustrace jsou fajn. Takže celkově bych hodnotila třemi a půl hvězdami.
Malíř pomíjivého světa
Kazuo Ishiguro
Sonda do národního i osobního svědomí je náročné čtení a některé paralely s naším prostředím v postkomunistické době jsou poněkud děsivé, ačkoli tady by asi nikdo neočekával japonské pojetí záchrany cti sebevraždou.
Válka o zadnici Dona Emmanuela
Louis De Bernières
U tohoto autora je třeba se trochu obrnit a připravit na velmi drsné chvíle podané syrově a s poněkud zvráceným smyslem pro humor. Ale magické to rozhodně je, prostě čtete, hltáte, voláte "to snad né" a pak je konec. Aspoň tohoto dílu.
Trojice
Conn Iggulden
Druhý díl je na rozdíl od prvního psaný trochu popisněji, skoro novinářsky korektně z pohledu všech zúčastněných stran. Bitvy jsou podané opět naprosto mistrovsky, což mě hodně potěšilo, stejně jako absence nějakých zamilovaných vedlejších postav, kterými se to v jinak seriozních historických románech dnes hemží.
Jsem zvědavá na třetí díl, hlavně na to, jestli autor udrží odstup a nezačne někomu "fandit".
Svědectví
Margaret Atwood
Mezi napsáním první a druhé části uteklo moře vody a let. Za tu dobu se člověk změní, i celé lidstvo se za tu dobu změnilo. Možná i proto už pro mě nebylo pokračování takovým zjevením, jako Příběh služebnice. Ani jsem nečekala pokračování v pravém smyslu toho slova, ale zkrátka už se mi to nezdá být takové bijící na poplach jako tenkrát před těmi dosti lety .
Hrdí žebráci
Albert Cossery
Kdo by to řek, že budou ti Egypťani jako zhulení Švejkové. Stejně jako u četby Švejka pociťuji spíš smutek, než že bych se nějak bavila. A ten závěr byla čirá beznaděj, kdo by se staral u chudáka zabitou děvku. Hrome, mám z toho chandru jak trám.
Mistrně načteno N. Lichým, který tomu přidal (nejmíň) jednu hvězdu.
Podzemní železnice
Colson Whitehead
Jsem z knihy rozpačitá, chápu ji jako takový průlet dějinami černochů v Americe, ale kumulace hrůz na mě působila nějak odosobněně a chladně. Když to srovnám s emocionální bouří, kterou mi způsobily knihy Toni Morisson jako Milovaná a Nejmodřejší oči, tak si to ani ty tři hvězdy nezaslouží, spíš dvě a půl.
Trosečník sibiřský
Světlana Glaserová
První část je výborná, absurdistán cestování sem tam po Sovětském svazu podaný jako jedno velké dobrodružství. Ale po příjezdu do zaslíbeného Československa se to nějak zasekne. A při závěrečném odhalení identity povedeného tatínka mi doslova spadla brada. :)
1984
George Orwell (p)
V rámci mých návratů zase jedna řeka, do které už nikdy znovu nevstoupím. Co se mi jevilo při prvním čtení někdy hned po revoluci jako trhák, to mi už dnes přišlo i místy přežité. Je to zkrátka jedna z těch knih, které mají svůj smysl vzhledem k době, kdy vznikly, ale vytrženy z něj už tak skvělé nejsou. Takže bych nejraději dala dvě a půl hvězdy. :)
Kluk z kostek
Keith Stuart
Já vám nevím, mám s Aspíkem osobní zkušenost a taky v práci se setkávám s dětmi s touto poruchou, a tak tady mi v knize nějaký přesah nebo účinek chybí. Vím až moc dobře, že jestli někdo takovou "poruchovou" každodennost neustojí, pak většinou otec. My mámy to většinou ustojíme hlavně proto, že už tam tak nějak nikdo další není, že jo. A když to nějaká už nevydrží, tak pak skočí pod vlak i s tím děckem, které už tou dobou není dítě. Psát o tom knihu není v případě matky čas a ani síla.
Ani se mi nechce přesně definovat, proč a čím, ale autor mě dost štval. Kdyby to šlo, dala bych dvě a půl hvězdy, nejspíš za téma.
1793: Vlk a dráb
Niklas Natt och Dag
Ajaj, to bylo na mě teda příliš. Já nevím, jestli lidem normálně chybí představivost, ale já bych mnohé detaily i oželela. Přijde mi, že si to v tomto případě autor užívá tak trochu moc, muhehe...
Popel a prach
Jarosław Grzędowicz
Užila jsem si příběh, spád, napětí i bojové scény a taky hlášky, celkově to bylo moc fajn.
Tak se nebudu o kladech knihy dlouze rozepisovat a přidám ukázku:
"Nejen že nejsem rodinný typ, ještě ke všemu mě nezajímají záležitosti ostatních lidí. Je trochu složité to vysvětlit, ale nejsem úplný psychopat."
Lord John a skotský vězeň
Diana Gabaldon
Tak to teda račte prominout, Milosti, ale tady bylo nějak všeho moc. Bří Greyové nelitují námahy, času a peněz, aby jeli do Helwateru pro Frasera, kterého přiveze eskorta do Londýna, aniž Hal tuší, zda tento bude spolupracovat čili nic.
Následuje zmatená výprava (hlavně nenápadně) do Irska, kde všichni hrdinové dělají vše pro to, aby padouch zvěděl, že se na něj něco chystá: opakované "náhodné" návštěvy bezmála všech členů tajné výpravy v sídle hlavního padoucha jsem teda fakt nepochopila. ;)
A kdo by si nezamiloval malého Willieho a jeho jemný odér výkalů (!), musí být snad zcela bez srdce či stižen beznadějnou vášní jak chudák lord John, který lituje, že neomdlel až poté, co ho Jamie odnesl v náruči "krvácejícího jako propíchnuté prase". :)
No, je to oddychová četba, že... Oddychla jsem si, chvílemi jsem se i smála, ale co už... Nechám tři hvězdy.
Noční motýl
Ondřej S. Nečas (p)
Příjemné překvapení. Poslouchala jsem jako audio při domácích pracech, a tak možná tím, nebo trochu zvláštním přednesem, jsem se občas musela vrátit a kousek si poslechnout znovu, aby mi opravdu došlo, co a jak. Za to ta jedna hvězda dolů.
Lord John a Bratrstvo čepele
Diana Gabaldon
Jak ví každý, kdo četl sérii Cizinka, lord John je odporný sodomita. Netřeba tedy nad tímto faktem žasnout. Nad čím jsem žasnula já, byl strhující popis bitvy. Ten se vážně povedl.
Nechyběly vtipné momenty, třeba s mechanickým orákulem. Jen to vyřešení záhady a vraždy Johnova otce působilo trochu příliš náhodně, zvlášť když bez šlechetného zásahu do té chvíle zlotřilých bratři O'Higginsových by asi viník uprchl. Vada na kráse to není velká, kniha je čtivá a napínavá i zábavná a o to tu asi jde především.