Alma-Nacida komentáře u knih
Tohle byl rozhodně nejlepší díl z celé série, méně vycpávek, rychlejší spád a nečekaný závěr , takže i odpouštím Robinino poněkud otravné tápání ve vztahu ve stylu "vzít, nebo nechat být".
Tohle bylo místy trochu protahované, i když chápu, že to způsobilo hlavně autorovo zaujetí Kettovým povstáním. Ale přece jen, možná by stálo za to mu věnovat kromě závěrečné studie samostatnou knihu, protože spád a napětí tím opravdu znatelně utrpělo.
Příběh plný vcelku dramatických zvratů vyprávěný (ale ne vždy) prostřednictvím kocoura. Líbilo se mi, že i ty těžké věci byly laděny pozitivně a spíš optimisticky. Co mi vadilo, je forma, kdy není moc poznat, co si kdo myslí od ostatního vyprávění. Když už je tam i přímá řeč, proč ještě tato matoucí specialita?
Tohle bylo zase spíš na tři a půl hvězdy, ale nakonec jsem dala čtyři. Vlastně moc nemám co vytknout, jen pár věcí se mi zdálo nelogických. Například proč to v Opskurnu vypadá jako na přelomu devatenáctého a dvacátého století, když mají být údajně prodejci supermoderních technologií? Vysvětlení v závěru, kdo je tajemná postava zmizevši ještě před začátkem děje Robert Lahvička, bylo trochu násilné. Jako že už to ukončíme, tak si všechny postavy sednou a na třech stranách nám to vyloží. ;) Ale jinak pěkný počin, postavy jsou plastické a všechny ujeté, každá jinak.
Vždycky mě mnohem méně zajímaly různé historické artefakty, u kterých bývá popisek "kultovní předmět" , než nějaká úplně obyčejná věc každodenní potřeby. Takže jsem s četbu celkem užila, ale právě vzhledem k té mé fascinaci každodenností jsem plno věcí věděla. A sem tam se tam i něco opakuje. Proto ty tři hvězdy.
To byla přímo přehlídka věcí (a lidí) ztracených a nalezených v nekončícím plynutí času. Jemné narážky a čtenář si musí domýšlet, kdo a kdy a s kým a kam, neřkuli proč. A jestli vůbec.
Moc jsem si užila ta venkovská tajemství a traumata, která odnáší neúprosný vichr.
Zase jednou lituji, že nejde dát dvě a půl hvězdy, protože tady to bylo přesně napůl dobré (zápletka, prostředí, posun hlavních postav) a napůl nuda ( ukecanost ještě děsivější než v Kukačce, matení čtenáře zdánlivě důležitými detaily jako výraz obličeje číšníka a příhodné objevení se přátel z mládí s obskurními dovednostmi).
Mám ještě třetí díl a myslím, že na něj časem dojde, ale ne hned. Celkově, když by člověk nic moc neočekával, tak je to průměrná detektivka.
To víte, je tu korona, tak čtu i to, co bych jinak minula se správným tušením, že to není pro mě. Nebylo. Vůbec nechápu oblibu autora, nic mi nepřišlo ani vtipné, ani zajímavé, nebo nějak nové, jiné. Zase užiju cimrmanské hodnocení: nuda, nuda, šeď, šeď.
V posledním dílu ustupuje Vuko trochu do pozadí, což je škoda, když se konečně zjevně naučil tvořit, ale čtenář se nedozví jak. Pilíř se stává vypravěčem skoro celého závěru a je jasné proč, ale stejně mě to trochu mrzí. Ještě že autor doplnil nadějný epilog. :)
Celkově to byla hodně povedená sága, jen jsem čekala, že Krkavčí stín bude ztotožněn s Ódinem, a ono ne. No, člověk nemůže mít všechno, že jo. :)
Čekala jsem nějaký zásadnější obrat, poznání, zkrátka trochu toho AHA! Nedočkala jsem se, zato se oba příběhy konečně spojily. Pilíř byl přinucen zanechat všechny spojence i naděje jejich osudu, tak doufejme, že to společně s Vukem zbaveným všech upgradů zvládnou. :)
Opět přečteno jedním dechem. Postavy se vyvíjejí a je čím dál zajímavější je sledovat, hlavně pokud jde o část s tohimonem. Pořád s napětím čekám, kdy se jeho a Vukovy cesty protnou. :) Čtu e knihu a občas mi vadí chyby, hlavně v interpunkci, dlouhé věty jsou pak nepřehledné. To je ale asi jediná výtka, jdu i do dalšího dílu. :)
To bylo velmi pěkné čtení z málo početné oblasti fantasy říznuté scifi. Hlášky hlavního hrdiny jsou klatě vtipné a i když mi části s tohimonem šly nejdřív na nervy, je mi jasné, že někde se to protnout musí. Škoda že až v dalším díle, doufejme. ;) Rozhodně se na další díl(y) těším a doufám, že teď už Vuko nikomu nic rozmlouvat nepůjde. ;)
Kniha zdánlivě bez příběhu poodkrývá vlastně několik propletených osudů a jako by lehce plynula, proložená odkazy na přírodu, ale pod tou lehkostí číhají noční i denní můry. Bylo to velmi zajímavé a jazykově bohaté čtení, s kapkou suchého humoru. Hvězdu ubírám za skorohappy end s hasičem, ten byl podle mě trochu navíc. :)
Příběh plyne svižně, hrdinové jsou plastičtí a uvěřitelní, intriky prokouknu pokud vůbec, tak těsně před jejich odhalením. Ohledně tajemných elfských artefaktů mám svou teorii a zda správnou, to možná zjistím v dalším díle. Škoda, čekat na něj se mi vůbec nechce. :)
Začnu klady, kterými jsou hlavně překvapivé rozuzlení a poměrně velká řemeslná obratnost - aby ne, materiálu na vypsání se bylo dost a dost. :)
Krásy ubírá hlavní zápor, a tím je ukecanost. To bude asi autorčina osobitost (it's what I do, reader), protože mi to vadilo i v opusu s Harrym. Já zkrátka nepotřebuji vědět, co má která postava přesně na sobě, ani jestli se jí vlní vlasy, když otočí hlavu doprava. Před dalším dílem si oddychnu u něčeho akčnějšího. :)
Než jsem se pustila do tohoto dílu, přečetla jsem si všechny předchozí, abych měla kontinuitu. Příběh je to dobrý, knize je na škodu ohromné množství místních názvů, jmen a označení hodnosti apod. V tom jsem se poněkud ztrácela. Taky jsem si, nevím proč, myslela, že tento díl je poslední. A on ne. :)
Definitivně ne, tato kniha není pro mě. Ne že by byla špatná, jen prostě nemám energii prokousat se poněkud ujetými extempore hlavního antihrdiny. Ale nehodnotím, ani špatně, ani dobře, jelikož jsem nedočetla.
Nářez! Něco bylo až děsivé a něco zase tak realistické, že se nejspíš už ke knize nevrátím, ale obdivuji lehkost, odpich, černý humor. Podívám se určitě i na originální verzi, protože jestli v českém překladu něco chybí, chci vědět, co to je. :)
To jako fakt?! Jo, mám chřipku, mám teplotu, ale tohle by nejspíš bylo blbý i při 36,3°C. Když už nevíme, co bysme, holíme, žereme... Autorce bych asi dala jednu radu: Už to nehul. :)
Uf, tak to byla jízda. Jsem ráda, že jsem měla šanci přečíst si všech pět dílů hned po sobě, a tak jsem neztratila ani kontinuitu, ani "drajv", a bylo to fajn čtení. Mám ráda, když je fantasie katalyzátorem a postavy i děj jsou uvěřitelné, a to se mi tady splnilo bohatě. Autor se s postavami v závěru nijak nepáral a bezmála všechny je rozličnými způsoby neváhal zlikvidovat. Trochu jsem doufala, že se na konci nějak projeví Corfeho "antidweomer", ale nic z toho nebylo, a to je taky asi jediné zklamání tohoto dílu.