alois.randa komentáře u knih
Přišlo mi to trochu chaotické, jednotlivé kapitoly byly spíše samostatné povídky. Vadily mi vulgarismy.
Podobně jako předchozí román Vítkovické katedrály měla kniha spád. Krásné čtení na víkend, u kterého mě opravdu honila mlsná. Krásně propojeno s osudem spisovatelky Marie Stony s odkazy na její světoznámé přátele, kteří navštívili třebovický zámek. Stejně jako u Vítkovických katedrál zde autorka za každou kapitolou doplňuje stručné poznámky o historických postavách a faktech, které jsou v dané kapitole zmíněné.
Občas předvídatelné, kudy se děj povede, občas moc pohádkové. za přečtení určitě stojí, líbily se mi pasáže budování Zlína a sametové revoluce.
Autorka krásně popisuje rozkvět nejen železáren, ale zejména Nových Vítkovic budovaných ředitelem Kupelwieserem, který předběhl Baťův projekt budování Zlína. Kniha, ač psaná jako román, se drží historicky doložitelných faktů, kdy za každou kapitolou následuje krátké historické vysvětlení.
Pane Macku. Toto pokračování se opravdu nepovedlo a myslím si, že pan Jirotka by byl velice zklamaný. Už předchozí díl byl dosti nudný, nicméně chtěl jsem dát z lásky k Saturninovu humoru ještě šanci a požádal Ježíška o nadělní této knihy pod stromeček, abych měl sérii kompletní. V případě, že se rozhodnete tuto kaši dále nastavovat jsem rozhodnutý již o další pokračování nežádat, případně si je kupovat.
Podobně jak čtu i v některých předchozích komentářích, chvilku mi trvalo, než mě děj vtáhl a než jsem se vyznal v postavách, ale postupně byla kniha lepší a lepší
Trochu jsem se ztrácel v postavách, kdo ke komu patří. Místy se mi děj zdál zbytečně zdlouhavý, období s odsunem ale zase bylo prosvištěno velice rychle.
Povinná četba pro ty, kteří dokola s oblibou líčí, jak byl život v totalitním Československu báječný a dále pro veškeré podporovatele ruské agrese
Tajemství, napětí, cestování časem, tři linie s dějem vázaným k jednomu místu se krásně prolínají. Knihu jsem náhodně našel v knihovně, přečetl jedním dechem a teď si ji musím koupit, protože se k ní chci za nějaký rok zase vrátit
Téměř celý příběh mi byla hlavní postava neskutečně nesympatická, ale doufal jsem, že přijdu na kloub její "rozmazlené" povaze. Až v době války a odsunu jsem ji vzal na milost. Kniha měla pomalejší rozjezd, ale nakonec gradovala.
Některé povídky s krvavým koncem (Popínavé růže, Pták v kleci) jiné s geniálním nápadem (Kufr), další zase klasické duchařské (Duch Helene Jorgensenové, Poslední nájemník). Čtení pro zkrácení dlouhé chvíle třeba při cestě mhd.
Kniha je psána pohledy zúčastněných a odvíjí se zde tedy linie následníka trůnu a jeho manželky, tajné služby snažící se zamezit atentátu a samozřejmě atentátníků. Kniha má spád a napětí. Čte se velice dobře.
Oddechovka na jedno odpoledne, kniha mě bavila. Děj není zbytečně natahován, postavy krásně vykreslené.
Nadčasové dílo. Geniálně propracováno do všech detailů. Vše do sebe krásně zapadá.
Přečteno téměř na jeden zátah. Mělo to spád, napětí, syrovost, zajímavou zápletku i zakončení.
(SPOILER) Čtivá, odpočinková knížka. Bavila mě, bylo fajn, že kapitoly jsou ucelené do minipovídek. Pína je sice takový všeuměl, který na co sáhne, to se mu povede a téměř vše v životě mu vychází, ale čtenář mu musí fandit už proto, v jaké době se mění v dospělého člověka s vyhlídkou života v nesvobodné normalizační zemi.
(SPOILER) Nenadchlo, nebavilo. Když knihu načnu, dočtu ji. Co kdyby se to rozjelo. Proto jsem ve čtení pokračoval i zde. Miluji historické romány. I ty, které se přesně nedrží faktů. Jasně, že se jedná o beletrii, ale přišlo mi to strašně naivní. Postavy spolu řeší, jak vyrukovat se svým nálezem na veřejnost, ale při rozhovorech se navzájem nevnímají, jako by je to vůbec nezajímalo. Toto se opakuje celý děj. Pokud by mělo být pokračování příběhu, tak si nemyslím, že bych se do něj pustil.
Milé povídky, které umí vykouzlit úsměv na rtech, ale také dostat do stavu lehké melancholie.
Pár pasážím jsem se zasmál, ale už to prostě není ono. Pokračování pana Macka mají dle mého názoru sestupnou kvalitu a doufám, že dodrží slovo a už tuto kaši nebude dál nastavovat.
Z kraje jsem se nemohl tak začíst, jako do Kmotra, lehce předvídatelné, ale nakonec jsem se u čtení příjemně bavil.