Alphwen
komentáře u knih
Arturův ostrov
Elsa Morante
Na dovolené v jižní Itálii jsem přečetla román Elsy Morante Arturův ostrov s pohledem upřeným přes moře na Procidu, kde se příběh odehrává. Sledujeme dospívání chlapce Artura, jehož dny jsou jasně ohraničené ostrovem. Matka mu zemřela při porodu, a tak se o to víc upne na otce, který ovšem většinu času tráví mimo ostrov. Artur jeho cesty pokládá za dobrodružné výpravy a sní o tom, že na ně jednou vyrazí spolu s ním. Místo toho si ale otec domů přivede mladou manželku... Román je veskrze symbolickým vyjádřením zvláštního bezčasí a ztráty nevinnosti a svou snovou atmosférou mě naprosto uhranul, a to i díky výbornému překladu Alice Flemrové.
Kniha o životě a smrti
Axel Munthe
Snůška lékařských historek, která se tváří jako autobiografie, přitom ale Munthe ve skutečnosti často mlží, řadu důležitých informací vynechává, ba si i zcela vymýšlí. Je mi trochu záhadou, proč se z téhle knihy stal světový bestseller. Škoda že se víc nerozepsal o Capri, jeho vila San Michele na tomto ostrově v Neapolském zálivu je nádherné místo, které vřele doporučuji navštívit. Nový překlad Věry Kláskové se dobře čte.
Císař z Portugalie
Selma Lagerlöf
Císař z Portugalie je navzdory svému názvu venkovský román, což je pro Selmu Lagerlöf typické, a pojednává především o neobvykle silném poutu mezi otcem a dcerou. V románu se odráží doba, kdy ho autorka psala – počátek první světové války, takže je prodchnutý poselstvím lásky, dobrého srdce, odpuštění a smíření, ale autorka to umí podat tak, že to vůbec nevyznívá jako klišé. Obdivuju, že po těch letech je to pořád velmi čtivé, a oceňuju špetku magického realismu i to, jak určitá tehdy rezonující společenská témata (mladá žena „na scestí“) autorka nelíčí na rozdíl od většiny tehdejších spisovatelů jako konec světa.
Léto v Baden-Badenu
Leonid Cypkin
Kniha pro náročnější čtenáře; v životě jsem snad při čtení nemusela tolik dávat pozor, abych se neztratila a abych trampoty Dostojevských nepřisuzovala vypravěči a naopak. Je to ovšem poněkud nebezpečné čtení v tom smyslu, že o Dostojevském možná ztratíte nějaké ty ideály (uctívám Bratry Karamazovi). Doporučuju vyhradit si na čtení dost času – rozsah velký není, ale s odstavci a tečkami autor šetřil, takže je jaksi problém dělat si přestávky. V tomto případě je enormně důležitý překlad, kterého se naštěstí na výbornou zhostil Jakub Šedivý.
Zlatá jablka
Eudora Welty
Zlatá jablka jsou pozoruhodnou sbírkou propletených povídek, které se točí kolem stejných postav, obyvatel fiktivního jižanského městečka Morgana. Ti jsou až neskutečnou kombinací naprosto všedních a zároveň notně svérázných osobností. Vše je opředeno působivou, lehce snovou atmosférou jako z filmu Petera Weira. Pomalé tempo a množství odkazů zejména na řeckou mytologii vyžaduje trpělivého a zkušenějšího čtenáře, který jablka s chutí zhltne i s ohryzkem. Autorčin košatý jazyk do češtiny obdivuhodně převedla Martina Knápková, za což si zcela právem vysloužila Tvůrčí ocenění Ceny Josefa Jungmanna udělované Obcí překladatelů.
Fosilie
Michal Kašpárek
Začalo to slibně, dokonce jsem si i pár pasáží poznamenala, ale typizace postav autorovi znemožnila smysluplné rozvíjení vztahů mezi nimi, a sice jsem dočetla až do konce, ale druhá půlka mi už vůbec nic nedala. Škoda.
Na kočičí svědomí
Nora Dåsnes
Komiks citlivě a s humorem zachycuje proces dospívání na prahu puberty a reflektuje důležitost přátelství. Obzvlášť oceňuju postavu otce-samoživitele, který je své dceři skutečnou oporou, což je v severské literatuře v případě rodičů spíše výjimka. Knížka může mladým čtenářkám a čtenářům pomoct v sebepřijetí a zároveň ovlivnit jejich schopnost tolerance vůči ostatním.
Depeche Mode
Serhij Žadan
Východní Ukrajina, 90. léta, kamarádi na prahu dospělosti se potácejí od láhve k láhvi, ulicemi, po bytech, továrnách i nádražích. Jednoduchou zápletku, která spočívá v hledání čtvrtého kamaráda, rozvíjejí absurdní scénky, filozofické úvahy a další vsuvky jako rozhlasová přednáška o irské kapele Depeche Mode. Za mě nejlepší autentický jazyk a atmosféra. Skvostně přeložil Miroslav Tomek.
Neviditelné řemeslo: Tajemství redakční práce
kolektiv autorů
Jsem ráda, že takováto kniha vznikla, pro literární geeky must-read. Text Petry Diestlerové by mohl sloužit jako rukověť jazykového redaktora, bravo.
Cvičebnice
Alejandro Zambra
Tohle bylo tak skvělý. Cvičebnice je něco přesně pro mě – odjakživa mě baví testy na literární gramotnost a logické myšlení, mám slabost pro Chile a zbožňuju literární hříčky. Když takhle originální knize nechybí ani společenskokritický rozměr, nemůžu se netetelit blahem. Výborný překlad Anežky Charvátové. Dokonalá jednohubka.
Nepřemožitelný
Peter Englund
I když se to zdá nemožné, ještě lepší než Nepokojná léta. Snad proto, že Nepřemožitelný pojednává o událostech u nás mnohem méně známých, v souvislostech, které takhle plasticky dokáže vykreslit snad jen Englund. Fantastická kniha včetně skvělého překladu Dagmar Hartlové.
Koumákův blog
Timo Parvela
Strašně vtipná knížka. Příběh je prošpikovaný množstvím bizarních příhod a jazykových hříček, které díky skvělému překladu pobaví i v češtině; boží ilustrace Pasiho Pitkänena.
Kniha noci
Rodrigo Blanco Calderón
Po Knize noci jsem sáhla, protože mě zaujalo její venezuelské ukotvení. Ve skutečnosti tu současná Venezuela zase tak velkou roli nehraje, ale Chavezův a Madurův režim příběhu dodávají působivý (protože nepříjemně reálný) punc. Přímočarý příběh byste tu ovšem hledali marně. Text je vystavěný na intelektuálních hříčkách, které se rozvíjejí a nabalují, občas vyplivnou nějakou odbočku a pak se vrátí do hlavního proudu vyprávění nebo naopak vyprávění strhnou s sebou dosud netušeným směrem. Od čtenáře to vyžaduje značnou míru trpělivosti (popravdě bych tenhle titul mezi novými odeonkami nečekala), ale pokud máte rádi intertextualitu a na autorovu hru přistoupíte, nesmírně si čtení užijete. A vůbec nevadí, že nepochopíte každou narážku ani se moc nevyznáte ve venezuelské historii.
Homo sapienne
Niviaq Korneliussen
Současný grónský román, už to by samo o sobě patrně stačilo, aby člověk zbystřil pozornost. Homo sapienne ale vyčnívá i v jiných ohledech, zejména tím, jak věrně zrcadlí dnešní svět a problémy mladých. Důležitá je i promyšlená struktura, kdy je každá část vyprávěna jednou z pěti hlavních postav, přičemž jejich životy se prolínají průběžně, nikoli až v (šokujícím) závěru, jak bývá obvyklé. Obeznámenost autorky s LGBTQ+ komunitou dělá z knihy kromě kvalitního literárního počinu taky společensky přínosnou záležitost.
Stanice 11
Emily St. John Mandel
Mám tenhle žánr (pozor, ač k tomu obálka může svádět, nejedná se o young adult!) dost v oblibě a Stanice 11 mě rozhodně nezklamala. Hezký jazyk, rozmanité postavy, střípky z různých let před, během a hlavně po epidemii, zpustošené Státy, několik důmyslných leitmotivů včetně komiksu o titulní Stanici 11. Podobně vydařené jako Psí hvězdy Petera Hellera, i když ty jsou ještě o chlup lepší.
Rituál
Lenka Šíková
Tři kamarádky, zvědavost a tajuplný rituál. Čistokrevná fantasy s poselstvím a znepokojivými otázkami. A to úplně nejlepší – inteligentní humor a žánrová klišé převrácená naruby.
Prosinec už je takovej
Donal Ryan
Neobvyklá struktura vyprávění, psychologická hloubka a propracované vyjadřovací prostředky (zde je na místě pochválit i překladatelku, která se s překladem dle mého názoru popasovala výborně). Velmi působivá kniha.
Kalmann
Joachim B. Schmidt
Myslím, že kniha se bude nejvíc líbit těm, kdo neznají islandskou literaturu a kinematografii, v nich se to totiž podobnými svéráznými postavičkami jako Kalmann a zapadlými kraji jako Raufarhöfn jen hemží.
Americká válka
Omar El Akkad
El Akkad není zrovna rozený vypravěč, ale jeho obraz budoucího světa působí promyšleně a proměna hlavní hrdinky věrohodně, navíc ve čtenáři vyvolává řadu otázek. Celkově tak kniha myslím za tu trochu námahy stojí, a to i díky kvalitnímu překladu Pavla Bakiče.
