AltaMari komentáře u knih
Nestává se často, aby pět mých oblíbených uživatelek (oblíbených ne proto, že spolu "kamarádíme", ale proto, že máme podobné čtenářské chutě) dalo jedné knize 5 hvězd. A v případě Šikmého kostela tato raritní událost nastala... Takže mě neodradil ani podtitul obsahující výrazy jako "kronika" či "1894-1921"... No, při čtení jsem nelitovala ani sekundu a vstávala ráno v 5, abych před prací stihla ještě pár stránek. A zněla mi v hlavě Nohavicova píseň Těšínská ("u Larische na zahradě trhal bych květy...", "tramvaj by jezdila přes řeku nahoru, slunce by zvedalo hraniční závoru", "celé krásné dvacáté století") a možná až teď mi došlo, o čem ta krásná píseň vlastně je... Díky, paní Lednická, za nádherný zážitek! A DOPORUČUJI.
Velmi těžké téma, velmi citlivě zpracované.
"A poprvé v životě jsem se svým Bohem šťastný a svobodný, takový, jaký jsem a potřebuju být. Nesoudí mě a nehodnotí, i když jsem poškozený. Jako je každá poškozená rostlina nebo zlomená větev v zahradě její součástí."
Bohužel, lidé to nevidí stejně jako Bůh... Netřeba říkat víc. Doporučuji k přečtení!
Úchylné. Brutální. Černý humor. Nešlo přestat číst. Plný počet hvězd a doporučuji.
Za nenápadnou obálkou se skrývá rozvětvený příběh, pravda, místy dost melodramatický až přeslazený, zvlášť konec je málo uvěřitelná idylka. Je vidět, že autor má ke Zlínu a historii Baťových závodů vřelý vztah, ráda jsem se dozvěděla něco víc o významném českém podnikateli. A čtivost a pěkně vystavěný děj knížky možná osloví i dnešní mládež, aby se na chvíli odpojili od sociálních sítí a zjistili další význam slova "kořeny"...
Pěkný příběh. Je poznat, ze pan Vaněček je zvyklý psát pro mládež - leccos je zde podáno hodně “polopaticky”. Kniha by si zasloužila být hodně čtená právě mladými (třeba v pauze mezi Stmíváním a Eragonem), protože takhle jednoduché, přímočaré a poutavé shrnutí dějin 20.století v Česku se nevidí často. A z pohledu čtenářky generace Husákových dětí: prostě čtete a čtete, necháte se unášet dějem, držíte palce Karlovi a Františkovi a najednou prosvištíte dobou, kterou si už pamatujete, a kýváte hlavou: no jo, takhle nějak to bylo...
Také doufám, že se hodnocení knihy posune do červených čísel, protože je prostě výborná. Vypravěčka, jedna ze služebnic, popisuje věcně a jakoby bez emocí svět zvrácené ideologie, násilí a strachu. Vše má svůj řád a do absurdna dovedená pravidla. Lidé se však tak lehce nevzdávají - a konec dává naději. Doporučuji.
Souzním s komentářem Šánky. Robotham prostě umí. Chvílemi jsem tedy měla pocit, že čtu variaci na Kingovo Vykoupení z věznice Shawshank.... naštěstí vlastní zápletka je o dost jiná.
Ještě o chlup lepší než první díl série. Autorka se do toho pustila s vervou, dvě brutální vraždy hned na prvních stránkách a to není zdaleka vše. Do hry vstupují novináři, hackeři, Scotland Yard, zvláštní chování Avy, prudící šéfová... se divím, jak to inspektor Luc dokázal ustát, a to i fyzicky, po pořádné nakládačce. A i jiné momenty byly trochu na štíru se zdravým rozumem - ale pokud se čtenář oprostí od šťourání a hnidopišství, knížku si bezpochyby užije.
Příběh Eleanor mě úplně pohltil, je to neskutečně silná knížka, výborně gradovaná. Na konci první části jsem si ze všech sil přála: ať ten "průšvih", ke kterému se schyluje, není moc bolestivý. Snad můžu prozradit, že na konci příběhu se má Eleanor vážně skvěle.
Taková normální česká rodina.... Všechny situace v příběhu naprosto uvěřitelné, dovedu si představit prožívat totéž... až mi z toho jde mráz po zádech. Křehká rovnováha. Příběh graduje až do fáze, kdy jsem měla o hlavní hrdinku vážně strach.
Tahle kniha prostě nejde odložit, a to ani když ve 3 ráno sotva mžouráte. Skvostný černočerný humor, krásné ženy, brutální násilí, zbraně, upíři, správňáci kontra padouši, lehké erotično... Co bys, čtenáři, chtěl víc? :o)
Pro mě je Robotham zárukou kvalitního napínavého čtení. Autor se vyhýbá explicitním popisům brutalit a spíše brnká na psychologickou strunu. Zápletka je perfektně vystavěná, a konec mě potěšil.
"Tři věci jsou na tý amnézii úžasný: kromě toho, že na Vánoce můžu sám před sebou schovávat svý dárky, každý den se seznamuju s novýma lidma."
Venku nasněžilo a Sněhulák se mi zdál jako prima kniha, s kterou zalezu ke kamnům a budu se krásně bát. Vždyť potenciál sněhuláků děsit odhalila už Věra Chytilová ve Vlčí boudě. A jo, četlo se to pěkně, Harry Hole byl ve formě. Jen si narozdíl od autora nemyslím (SPOILER...asi), že by se dalo šplhat po sněhulákovi, či si mu sednout na hlavu a nesletět...no, možná mají Norové pevnější sníh. Ale co, je to fikce.
Minier opět rozehrál brilantní větu své symfonie (a la Mahler, oblíbenec Martina Servaze). Román napěchovaný dramatem: rituální vraždy, městečko uvězněné v horském údolí, klášter, zpovědní tajemství, lékařské tajemství, z hlubin minulosti se nořící Marianne... Rozuzlení tedy autor vyeskaloval až k hranicím totálního šílenství. No, přečtěte si a posuďte sami...
Co ještě dodat, jaké chvalozpěvy tu ještě nezazněly? Barvitý svět mnoha fantazijních bytostí (sem tam i lidí), jejich magie, hašteření, šarvátky a milostné pletky... Když už si říkáte, že nic nemůže překvapit - bum bác, stane se. A ten skvělý sarkastický humor! Ještě že toho pan Sapkowski napsal více, nechce se přestat číst ...
Juch juch... to je zase povedená detektivka. Líbí se mi zde i anotace, neprozradí příliš, zato navnadí. Příběh má pár originálních prvků, pachatele sice poznáme dost brzy, ale je lahůdka sledovat, jak má vše přichystané. Celkově se kniha čte příjemně, děj je souvislý, je to takový detektivkářský mainstream, u kterého se dá relaxovat. Mimochodem. autorka už stihla napsat 5 knih v této sérii ve svižném tempu 2 knihy/rok, tak doufám, že se i další jsou podobně kvalitní a 3.-5. se dočkají brzy překladu.
Moje první seznámeni s tvorbou Murakamiho. Nebylo lehké se začíst, příběh plyne pomalu, přemýšlivě. Vypravěč Tóru má dar naslouchat a přitahuje do svého života celou řadu různých postav, včetně jejich trablů, pro leckteré z nich fatálních. Jedná se o mladé lidi, takže explicitní erotické scény jsou tu na místě. Ačkoliv je zde hodně smutku, konec dává naději. Doporučuji !
Bezvadná kniha od začátku do konce. Mark je borec, držela jsem mu palce, protože nebrečel, snažil se z toho maléru (vlastně malérů tam byla celá hromada) dostat a díky chytré hlavě a hromadě práce se mu to dařilo... a ještě u toho nezapomněl vtipkovat. A dozvíte (připomenete si), jak vyrobit vodu nebo jak vypěstovat brambory, když není po ruce žádný Mountfield ...
Akční, to jo, ale zároveň plytké, nepravděpodobné, plné nesmyslů. Pro mě ztráta času.
Na tuto knihu jsem se těšila jako dítě na Ježíška, a že si letos dal český vydavatel na čas. A byla to fakt jízda! Chris Carter je rafinovaný estét, který čtenáři opět servíruje úchvatného psychopata - infuze adrenalinu a dopaminu přímo do čtenářovy žíly, a odkapává sakra pomalu... A na závěr tohoto mistrného ohňostroje ještě grand finále, které ocení zejména znalci předchozích carterovek. Doporučuji !