AltaMari komentáře u knih
Napínavý a akční děj s originálními prvky a neotřelými rolemi hmyzu, wow! Osobní příběh komisaře Sharcka tu hraje velkou roli, vlastně i v ostatních dílech série (proto mi vydávání série na přeskáčku dost vadilo). Co bych vytkla (spíše asi překladateli než autorovi), je několik faktických chyb v biologických a medicínských popisech, a druhou věc, autorovi, těžko uvěřitelně vyladěnou "souhru" pachatele a Sharcka: pachatel zanechává v rychlém tempu velmi rafinovaně ukryté stopy a Sharck je bez zaváhání a téměř neomylně odhaluje... Ale chápu, že právě toto dává ději jeho tempo. Čtení jsem si užívala a hvězdičkuju plný počet!
Zatímco knížka Vrány od P.Dvořákové mě vtáhla tak, že jsem ji přečetla na jedno nadechnutí a pak jsem autorce pomyslně zatleskala, u Chirurga se trápím. Je to rozvleklé a vlastně nic objevného - "sexy" profese (představte si, že by hlavní hrdina byl účetní či prodavač v Lidlu - četli byste se stejným nadšením?), pubertální děti, "okoukaná" manželka, prudící šéf, a úniky z reality v podobě alkoholu či milenky. Ti šťastnější čtenáři 50+, kteří se v tom ani trochu nenajdou, jen smutně pokývají hlavami - a ti ostatní se možná budou na chvíli cítit na jedné lodi s některou z postav, ale co z toho? A ani nevím, zda se autorce natolik povedlo vcítit se do chlapa - že by byl chlap tak ukecaný na 350 stránek? Ani už nejsem zvědavá, jak příběh skončí.
Dodatek: Docetla jsem. Konec potesil, finalni sebereflexe Hynka byla docela trefna...
Ze začátku mi děj přišel takový jednoduchý až primitivní - parta mlaďasů v lese a sem tam na ně bafne příšera, pohodička, na konci se tomu zasmějou. Jenže ne... Autorka velice rafinovaně graduje napětí a nebojí se pořádně přitvrdit. Nešlo přestat číst... a konec nezklamal.
Tohle tedy byla hardcore jízda! Včetně skvělého doslovu Jiřího Pavlovského, který vše bravurně shrnul: Palahniukův cynismis a nihilismus a optimismus a jeho deformované hrdiny. Takže jestli máte rádi černý humor, ne zrovna uhlazenou literaturu, nevadí vám barvité popisy sexu či vyměšování, a potěší vás brilantní pointa a v podstatě happy end, tuto knihu nadšeně DOPORUČUJI!
Zaujal mě název... a pak i názvy kapitol, více či méně provokující. "Bud smělý a dostane se ti pomoci" - tak to je jasné, tomu věřím už dlouho. "Dokonalost je nepřítel dobra" - hm, nad tím se potřebuju zamyslet. "Naše největší síla je zároveň naší největší slabostí" - uf... Každá kapitolka mě něčím obohatila. Autor nementoruje, nenabízí recepty či trénink osobního rozvoje - jen laskavě a přesvědčivě promlouvá. Ovšem není to vždy hlazení po srsti a konejšení, naopak...
Tomuto dílku by velice slušel styl komiks, kde by vynikly jednotlivé postavy: tvrdý (a občas natvrdlý) hoch Lars, prsatá sexbomba, bohatý stařík, hezounek, ..., no jako z šestákového rodokapsu. Zápletka taková otřepaná, nejvíc se mi líbil svižný a celkem vtipný styl. Jako letní čtení fajn, dám možná šanci dalšímu dílu.
Nestává se často, aby pět mých oblíbených uživatelek (oblíbených ne proto, že spolu "kamarádíme", ale proto, že máme podobné čtenářské chutě) dalo jedné knize 5 hvězd. A v případě Šikmého kostela tato raritní událost nastala... Takže mě neodradil ani podtitul obsahující výrazy jako "kronika" či "1894-1921"... No, při čtení jsem nelitovala ani sekundu a vstávala ráno v 5, abych před prací stihla ještě pár stránek. A zněla mi v hlavě Nohavicova píseň Těšínská ("u Larische na zahradě trhal bych květy...", "tramvaj by jezdila přes řeku nahoru, slunce by zvedalo hraniční závoru", "celé krásné dvacáté století") a možná až teď mi došlo, o čem ta krásná píseň vlastně je... Díky, paní Lednická, za nádherný zážitek! A DOPORUČUJI.
Ó Forde, to je báječný nový svět! Lidé mají vše předem nalinkované, jsou bezstarostní a šťastní ... Tak proč konec civilizace? Přečtěte si! DOPORUČUJI.
Minier opět rozehrál brilantní větu své symfonie (a la Mahler, oblíbenec Martina Servaze). Román napěchovaný dramatem: rituální vraždy, městečko uvězněné v horském údolí, klášter, zpovědní tajemství, lékařské tajemství, z hlubin minulosti se nořící Marianne... Rozuzlení tedy autor vyeskaloval až k hranicím totálního šílenství. No, přečtěte si a posuďte sami...
Tahle kniha prostě nejde odložit, a to ani když ve 3 ráno sotva mžouráte. Skvostný černočerný humor, krásné ženy, brutální násilí, zbraně, upíři, správňáci kontra padouši, lehké erotično... Co bys, čtenáři, chtěl víc? :o)
Jsem mírumilovný tvor a násilí se mi protiví. Přesto si mě tahle knížka našla a naprosto mě uchvátila. Je plná myšlenek, metafor, úvah, různých úhlů pohledu... a jsou zde i osobní vyznání autora a jeho nadhled a humor, spolu s pragmatickými zkušenostmi velitele zásahové jednotky. Je tu boření mýtů... například o tom, že násilí vypadá jako scény z filmů s Bruce Leem nebo že když máte černý pás v karate, nic se vám nemůže stát. Je tu spousta vysvětlení, proč je tomu jinak. Doporučuji všem, i těm šťastlivcům, kteří se s reálným násilím nikdy nepotkají.
“Jste takoví, jací jste, ne jací si myslíte, že jste. A násilí je takové, jaké je, ne jaké vám vyprávěli, že je.”
Co ještě dodat, jaké chvalozpěvy tu ještě nezazněly? Barvitý svět mnoha fantazijních bytostí (sem tam i lidí), jejich magie, hašteření, šarvátky a milostné pletky... Když už si říkáte, že nic nemůže překvapit - bum bác, stane se. A ten skvělý sarkastický humor! Ještě že toho pan Sapkowski napsal více, nechce se přestat číst ...
Kniha psaná s lehkostí, humorem (často cynickým) a vycházející z bohatých zkušeností psychologa a vztahové koučky. Ve 40 odstínech si určitě najdete něco pro sebe... Pobavila jsem se i popřemýšlela. Nehledejte zde návod na ideální vztah či jak přežít rozchod/rozvod, spíše materiál k zamyšlení, než se pustíte do důležitých životních rozhodnutí.
"V případě, že se vám rozvod bude jevit jako tragédie k nepřežití, vzpomeňte na povzbudivá slova kamarádky čerstvě rozvedené klientky: "Také jsem si po rozvodu myslela, že mi chybí manžel, ale pak se ukázalo, že mám jen špatně nastavené léky.""
Máme štěstí, že si Chis Carter vybral dráhu spisovatele, a ne dráhu zločince, protože je geniálním psychologem s geniálním mozkem. Svojí desátou knihou mi opět poskytl extatický čtenářský zážitek. Kdo má rád napětí a logické hádanky, a nevadí mu trocha brutality (která zde nabývá zvráceně estetických rozměrů), nemůže si Nenávist nechat ujít. Doporučuji.
Sérii Katie Maguire jsem kdysi opustila kvůli rozvleklému ději a teď jsem se k ní vrátila hlavně ze zvědavosti, co je "příliš brutality", jak se zmiňují předchozí komentáře. Ano, místy je to čtení jen pro silné nervy, a velmi popisné sexuální scény jsem taky úplně neocenila (anatomie je zřejmě autorovou vášní). Na druhou stranu, kniha je velmi čtivá a srozumitelná, i přes několik dějových linií jsem se v ději neztrácela. Co mi ale vadilo, bylo chování Katie - tato racionální, předvídavá a empatická komisařka se v soukromí chovala jako rozmazlené dítě a blbka zároveň. Vůbec celá milostná linka zde byla dost nepovedená a postava zvířecího detektiva rovněž.
Pro mě je Robotham zárukou kvalitního napínavého čtení. Autor se vyhýbá explicitním popisům brutalit a spíše brnká na psychologickou strunu. Zápletka je perfektně vystavěná, a konec mě potěšil.
"Tři věci jsou na tý amnézii úžasný: kromě toho, že na Vánoce můžu sám před sebou schovávat svý dárky, každý den se seznamuju s novýma lidma."
Romantické příběhy nevyhledávám. A navíc jsem viděla film, takže si Louisu už napořád budu představovat jako Emily Clarke s jejíma telecíma očima. Přesto jsem se pustila do knížky, která se mi překvapivě líbila. Louisiny "trapasy" a Willův sarkasmus asi nejvíc. Psáno s citem a celkem uvěřitelně. Tak trochu jsem doufala, že knížka skončí jinak než film....
Úchylné. Brutální. Černý humor. Nešlo přestat číst. Plný počet hvězd a doporučuji.
Ještě o chlup lepší než první díl série. Autorka se do toho pustila s vervou, dvě brutální vraždy hned na prvních stránkách a to není zdaleka vše. Do hry vstupují novináři, hackeři, Scotland Yard, zvláštní chování Avy, prudící šéfová... se divím, jak to inspektor Luc dokázal ustát, a to i fyzicky, po pořádné nakládačce. A i jiné momenty byly trochu na štíru se zdravým rozumem - ale pokud se čtenář oprostí od šťourání a hnidopišství, knížku si bezpochyby užije.
Moje druhá kniha od L.Moriarty. Psaná čtivě, jako oddechovka dobrý. Ale: postavy jako by vypochodovaly ze Sedmilhářek; paničky střední třídy, které žijí školními besídkami, narozeninovými oslavami svých dětí, návštěvami posilovny (ano, a zde navíc Tupperware seancemi). Jsou milující, akční, empatické, cool ... Muži zde hrají druhé housle a zhusta se chovají jako pitomci. Trochu nefér...