AltaMari komentáře u knih

Námět byl zajímavý, blízko duchovnu. Ďábel byl jako vždy mazaný a škodolibý: hrdina si nemůže sám vybrat, co nechá zmizet výměnou za den života navíc (jéje, toho by bylo, co bychom chtěli nechat zmizet - komáry, daně, chuchvalce prachu z koutů...). Naskýtá se otázka, zda ty draze vykoupené dny pak dobře využil. No nevím, přišlo mi, že se místy děj dost rozplizává nebo jsem moc nechápala souvislosti. Ale možná jako představitelka jiné než japonské kultury nedokážu text ocenit. Každopádně kniha je útlá a má celkem fajn konec, tak nelituju, že mi kvůli splnění Výzvy zkřížila cestu.

4 20.12.2024

Chris Carter neztrácí dech.... Opět vynikající oddechovka, krátké kapitoly a na konci téměř každé z nich perfektní vějička, takže knihu nejde odložit. Příběh není třeskutě originální, Carter nešokuje, ale jsou v něm nové zajímavé prvky. A setkání se "starými známými" Robertem Hunterem (stále hodně čte), Carlosem Garcíou (ten trochu zbrklejší z dvojice detektivů) a kapitánkou Barbarou (stále nosí elegantní upnutou sukni a bílou luxusní blůzu), to je jako obout se do pěkně prošlápnutých bot a vydat se na napínavou cestu. A cesta je cíl...

5 09.12.2024

Nejlépe si odpočinu u napínavé a/nebo vtipné a nepříliš komplikované novely/povídky a tato knížka je k tomu ideální. Fantazie a "řemeslná" spisovatelská práce S.Kinga se mi moc líbí. K jeho povídkám se po čase vracím a v této knížce si můžu vybírat z různých stylů - více či méně akční, více či méně děsivé, fantasy... Doporučuji!

3 29.11.2024

Neotřelý a propracovaný námět. Upíři - že by se pan Thilliez pustil do paranormálních jevů? Lucie a Shark, ačkoliv nad nimi visí Damoklův meč, rozplétají hustou síť indicií souvisejících s krví (něco znalostí z biologie a medicíny se čtenáři může hodit). Bavilo mě to.

5 07.10.2024

Do kulis Říma a skutečných událostí za vlády brutálního šílence a samozvaného umělce Nerona je vpleten fiktivní příběh tribuna Vinitia a krásné Lygie, Petronia, apoštola Petra, křesťanů a mnohých dalších. Ta milostná linka se mi tedy moc nelíbila, poněkud jako červená knihovna. Také tu absolutní změnu z bojovníka a požitkáře na pokorného křesťana jsem Vinitiovi moc nevěřila. Líbil se mi Petronius, arbitr eleganciare, sarkastický stoik a zároveň nejvěrnější přítel. Oceňuji barvitý a čtivý popis historických reálií - požáru Říma, pronásledování křesťanů, gladiátorské hry,...
Kniha je napsaná krásným jazykem a v audioverzi skvostně načtená Jaromírem Medunou. Doporučuji!

15 25.09.2024

Autor je dle mého takový šoumen a kdyby nebyl odborník na vztahy, možná by se uživil jako stand up komik. (Myslím to v dobrém - raději si přečtu knihu či se podívám na přednášku podanou s vtipem než na nějaký akademický suchopár.) A vtipem je prošpikovaná i jeho knížka, nicméně a hlavně je zde spouta moudrého a užitečného. Vždyť ty vztahy nám pořád nějak nejdou.... Pro mě třeba byla zajímavá kapitola o tom, že dělat svému partnerovi psychoterapeuta se nedoporučuje a proč. (také jsem měla ty tendence, protože jsem měla načteno z různých portálů a blogů :o). Jinak většina knížky byla pro mě zajímavé opáčko... Jo a na konci se mi líbil seznam literatury k dalšímu čtení.

6 16.09.2024

Chytré, vtipné, s originální prvky, děj má spád. Sympatická a nebojácná vyšetřovatelka, které nejde vždy vše hladce, ale nešetří úsilím, aby vše vyřešila.

Mám k biologii blízko, k víře daleko, a přesto (či proto) jsou mi myšlenky pana Váchy velmi sympatické. Občas těžko uchopitelné. Například jak to je s Bohem, pokud bereme v úvahu evoluci. Anebo příběh marnotratného syna. Knížka ve mě zasela spousta semínek myšlenek, které si tak pozvolna klíčí...

12 20.06.2024

Tato knížka je velká čurina :o))) Smála jsem se nahlas, což se mi u knížek stává velmi zřídka.

DOPORUČUJI! (obojí - i knížku, i hlasitý smích).

7 13.04.2024

Místo činu: moje milovaná Šumava - to se tak často nestává, tak jsem se "chytila". Další pobídkou byla výborná hodnocení čtenářů. A musím jim dát za pravdu, příběh je hezky vystavěný, napětí, překvápka, reálie... Jedinou šmouhou na kráse pro mě byly Hornovy rádobyvtipné hlášky a dialogy vůbec - nadužívání ukazovacích zájmen ("ten člověk na tom Špičáku") a přehnané vsouvání zájmen "tuto, tuten,..." do úst Plzeňákům. (Já vím, lidi tak možná mluví, ale doslovný přepis mluvené řeči je za oči tahající :o))

9 17.03.2024

Tak jo, logika příběhu má svá slabá místa a netvrdím, že jsem nad nimi úplně mávla rukou. (U Annie Wilkisové, fanynce číslo jedna autora románů o Misery, by to asi neprošlo....) Ale hlavně to byla čtecí super jízda, která mě bavila a zpříjemnila mi pár odpolední.

14 11.03.2024

Za nenápadnou obálkou se skrývá rozvětvený příběh, pravda, místy dost melodramatický až přeslazený, zvlášť konec je málo uvěřitelná idylka. Je vidět, že autor má ke Zlínu a historii Baťových závodů vřelý vztah, ráda jsem se dozvěděla něco víc o významném českém podnikateli. A čtivost a pěkně vystavěný děj knížky možná osloví i dnešní mládež, aby se na chvíli odpojili od sociálních sítí a zjistili další význam slova "kořeny"...

22 26.01.2024

Geniální! Výborný, neotřelý a velmi dobře propracovaný sci-fi námět, spousta suchého humoru a pečlivě nadávkované přísady jako romantika, smutek, zlo, matematika, náboženství, současnost, letadla ....
Bavila jsem se od první do poslední stránky, žasla jsem nad autorovou fantazií a rozhledem a byla zvědavá na rozuzlení.... které předčilo má očekávání.
Doporučuji!

7 14.01.2024

Předchozí knížky J. Picoultové, které jsem četla, mě bavily moc. Avšak zde jsme se minuly.
J.P. umí pěkně vyprávět, témata jsou přitažlivá, ač je toho v této knize smícháno trochu moc, jako v dortu pejska a kočičky. Navíc jsou pro mě zajímavá témata jako egyptologie či kvantová fyzika dost upozaděna různě se proplétajícími vztahy postav. Co mi však vadilo nejvíc, bylo chování postav.
(možná spoiler): Sebestředná, arogantní a nezodpovědná Dawn, obětavý a hodný až patetický Brian, a "Pan Božský" a též patetický Wyatt. Dawn dokázala opakovaně zraňovat oba z nich, a ještě, přímo či nepřímo, další účastníky příběhu. Poslední třetina knížky je vlastně jen rozjímání Dawn, v jaké situaci se vlastním přičiněním ocitla a co s tím. A autorka jí díky své "básnické licenci" poskytla málo uvěřitelné "rozhřešení". Anebo že bych, vzhledem ke zmínce paralelních vesmírů, něco nepochopila?

6 05.01.2024

Další lahůdka z pera mého oblíbeného autora. Napínavý (ač ne přehnaně hororový) případ z prostředí filmařů, tvůrců hororů. (Jako bonus autor uvádí názvy celé řady skutečných hororových filmů). Překvapivé rozuzlení. Martin Servaz stále v perfektní kondici, ačkoliv se mu osobní dramata nevyhýbají. A závěr napovídá, že série nekončí...

Jeden z mých restů z mládí. Nakonec, je to milá knížka pro jakýkoliv věk. Poslouchala jsem ve výborném podání Jaroslavy Adamové a vždycky jsem se usmívala či nahlas smála. Velmi doporučuji, zvláště když si myslíte, jak se vám daří špatně :)

15 04.11.2023

Když spolu skupina žen (které jsou navíc kamarádky či "kamarádky") tráví izolovaně několik dní, nemůže to dobře dopadnout :o)). Autorka rozehrála opravu čtivé, barvité a napínavé drama, byť jsou postavy trochu moc barvotiskové...
Jsem ráda, že jsem knížku díky oblíbené čtenářce na DK objevila (zpříjemnila mi dlouhou cestu vlakem), nicméně jinou knihu od autorky neplánuji.

7 27.09.2023

Uchokniha, načtená dalším cestovatelem Martinem Písaříkem. Vtipná, jednoduchá, a ocenila jsem kromě příběhů i začleněné střípky reálií z procestovaných zemí.

Správná volba na prázdninovou cestu autem ... (sice jsem plánovala, že když konečně budou dorostenci připoutaní v kabině auta a tedy nebudou moct utéct, pustím jim nějakou klasiku... třeba Steinbecka nebo Čapka..., pak rozum zvítězil nad naivitou, a povedlo se mi díky Ziburovi dosáhnout toho, že mládež si při zapnutí přehrávače nenarvala do uší airpody, nýbrž poslouchali a bavili se s námi rodiči :o)))

14 17.08.2023

Tedy... nikoho to nepraštilo do očí??

Prolog, 5. věta: I přes látku čichové molekuly dál produkovaly strašlivý zápach." ČICHOVÉ MOLEKULY? To jako fakt?

kap.3: "Životní reakce jeho organismu - pot, vyschlé hrdlo, zježené chlupy a hyperaktivní žlázy - řvaly s chemickou jistotou to, co si jeho mysl pořád neodvažovala připustit."

To nedávám... Pověsit za uši do průvanu autora, či spíš překladatele?

Velice působivá a znepokojující knížka (přesně do této doby). Je hodně jednostranná, chybí pohled rodičů (což příběhu přidává na dramatičnosti).

Kdo z mladých (i starších, sebepochybujících) jede na vlně "nedaří se mi fajn, pochybuji o své identitě, apod., a můžou za to mí rodiče a dětství", ten bude při čtení mocně přikyvovat. Tímto nechci zpochybňovat příběhy a křehkou duši všech, kteří si opravdu z dětství, vlivem jednání či absence jednání rodičů, nesou traumata. Ale i rodičovství je hodně náročné. Snad nám naše děti prominou ... (Michal Prokop a Framus 5, starší ročníky si vzpomenou).

8 17.08.2023