AltaMari komentáře u knih
Robert Bryndza drží svůj standard. Policistka Erika mi za těch 6 dílů přirostla k srdci. Jen ten konec autorovi tak úplně nebaštím..
Pěkný příběh. Je poznat, ze pan Vaněček je zvyklý psát pro mládež - leccos je zde podáno hodně “polopaticky”. Kniha by si zasloužila být hodně čtená právě mladými (třeba v pauze mezi Stmíváním a Eragonem), protože takhle jednoduché, přímočaré a poutavé shrnutí dějin 20.století v Česku se nevidí často. A z pohledu čtenářky generace Husákových dětí: prostě čtete a čtete, necháte se unášet dějem, držíte palce Karlovi a Františkovi a najednou prosvištíte dobou, kterou si už pamatujete, a kýváte hlavou: no jo, takhle nějak to bylo...
Autorka není marná.... kniha je čtivá, má spád a zajímavé momenty. Ale je tam pár nesmyslů a víc než pár situací přitažených za vlasy. Víc než za 3* to není. Jo, a pokud chcete zachovat aspoň trochu překvapení, nedívejte se na štítky.
Také doufám, že se hodnocení knihy posune do červených čísel, protože je prostě výborná. Vypravěčka, jedna ze služebnic, popisuje věcně a jakoby bez emocí svět zvrácené ideologie, násilí a strachu. Vše má svůj řád a do absurdna dovedená pravidla. Lidé se však tak lehce nevzdávají - a konec dává naději. Doporučuji.
Opravdu dobrý černý humor. Kousky typu vlepování okýnek do filmů, dochucování jídel v hogofogo podnicích či "příspěvek" Marliny matky k podnikatelské aktivitě hlavních hrdinů mě dost bavily. Jinak ale příběh k popukání rozhodně není, nicméně stojí za to ho dočíst až do konce, který ale zřejmě koncem není, když už autor napsal druhý díl... Doporučuji.
Pozoruhodný román s detektivními prvky, a umístění příběhu do Giverny se autorovi velice povedlo. Místy jsem se při čtení trochu vztekala, protože mi v ději něco chybělo či se postavy chovaly dost nepochopitelně, a vše mi docvaklo až u posledních kapitol. Skvělá kompozice a povedený závěr. Mám však výtku k překladu, někdy byl kostrbatý a nepřesný nebo naopak doslovný jako z Google překladače. Škoda, kazilo to celkový dojem.
Juch juch... to je zase povedená detektivka. Líbí se mi zde i anotace, neprozradí příliš, zato navnadí. Příběh má pár originálních prvků, pachatele sice poznáme dost brzy, ale je lahůdka sledovat, jak má vše přichystané. Celkově se kniha čte příjemně, děj je souvislý, je to takový detektivkářský mainstream, u kterého se dá relaxovat. Mimochodem. autorka už stihla napsat 5 knih v této sérii ve svižném tempu 2 knihy/rok, tak doufám, že se i další jsou podobně kvalitní a 3.-5. se dočkají brzy překladu.
Moje první seznámeni s tvorbou Murakamiho. Nebylo lehké se začíst, příběh plyne pomalu, přemýšlivě. Vypravěč Tóru má dar naslouchat a přitahuje do svého života celou řadu různých postav, včetně jejich trablů, pro leckteré z nich fatálních. Jedná se o mladé lidi, takže explicitní erotické scény jsou tu na místě. Ačkoliv je zde hodně smutku, konec dává naději. Doporučuji !
Tato kniha, jelikož je fikce, pro mě měla dostatek líbivosti i tragičnosti, což jsem kdysi (okolo 20 let) měla ráda u románů Ericha Segala. Studentská láska, dva úžasní lidé, dítě... a pak.... No, mám bohužel už něco odžito, i tu nemoc, a (několinásobně bohužel) v blízkém okolí i tu tragédii pro rodiče největší, takže jsem v knize hledala i nalézala i momenty typu: ano, takhle to ti lidé vnímají, prostě bylo to (z větší části) uvěřitelné. V poslední třetině už mi ale přišlo, že autorovi se fantazie trochu vymkla. (SPOILER: Pracujíce v profesi blízké zdravotnictví kladně hodnotím, že epizoda s alternativní léčbou dopadla jak dopadla, nerada bych, kdyby se házela špína na klasickou medicínu.) Příběh nebyl tolik o nemocném dítěti jako o jeho rodičích - znovu jsem si uvědomila, že být rodičem je fakt fuška, jelikož osud vám skrz dítě může nečekaně a neuvěřitelně krutě ublížit. Od přečtení Nebe své děti objímám ještě o něco častěji.
Příběh připomíná pohádku: bylo nebylo, holčička zázrakem přežila leteckou havárii a hádaly se o ni dvě rodiny, jedna chudá a čestná, druhá bohatá, neštítící se ničeho. A teď, pane Bussi, jak to dopadne? Bude pohádkový konec a Dobro zvítězí, anebo bude více reálný konec a vyhrají bezcharakterní bohatí? Nene, tak jednoduché to rozhodně není... Kniha se četla moc pěkně, a i přes četné nelogičnosti a klišé jsem si ji užila.
Stačí se kouknout na štítky a člověka až zamrazí: tohle všechno tam je? To bude tedy hustý kokteil! Ale jo, autorka má zajímavý, čtivý styl, takže nezahltí. V knize je spousta žen a klišé, ale taky černý humor, napětí, romantika, překvapivé zvraty, a trošku nastavené zrcadlo matkám předškolních dětí (ruku na srdce, také jsem se kdysi přistihla, že "řeším" (ne)pozvání šestileté dcery na narozeninovou oslavu). Vypadá to, že i u protinožců funguje společnost podobně jako u nás...
Moje první setkání s Aristokratkou pana kastelána Bočka. A líbilo se, moc! Autor se netají inspirací P.G. Wodehousem a jeho suchým anglickým humorem, ke kterému doplňuje humor ryze český... Těším se na další díly, první je prý nejlepší.
Stephen King? Cha! Toto je mnohem lepší. Zatímco příšera v kanalizaci Derry, stát Maine, mě jen lehce rozechvěje, u tohoto příběhu z blízké a přece tajemné Šumavy mě fakt obcházela hrůza. Geniální propojení skutečné události, totalitní doby a fantazie autora, skvěle napsáno.
Zatímco do první knihy s Martinem Servazem jsem měla problém se začíst, v případě Sester jsem hltala jednu stránku za druhou. Líbil se mi přesah případu o čtvrt století, souboj několika velice mazaných mozků, zajímavé zvraty, “příběhy v příběhu”, a v neposlední řadě místopisné názvy Toulouse a okolí - Francie a francouzština je má láska. A také mě poháněla zvědavost, zda a kde se opět vynoří Julian Hirtmann...a samozřejmě to neprozradím, přečtěte si sami(y).
Akční, to jo, ale zároveň plytké, nepravděpodobné, plné nesmyslů. Pro mě ztráta času.
Souzním s komentářem Šánky. Robotham prostě umí. Chvílemi jsem tedy měla pocit, že čtu variaci na Kingovo Vykoupení z věznice Shawshank.... naštěstí vlastní zápletka je o dost jiná.
Venku nasněžilo a Sněhulák se mi zdál jako prima kniha, s kterou zalezu ke kamnům a budu se krásně bát. Vždyť potenciál sněhuláků děsit odhalila už Věra Chytilová ve Vlčí boudě. A jo, četlo se to pěkně, Harry Hole byl ve formě. Jen si narozdíl od autora nemyslím (SPOILER...asi), že by se dalo šplhat po sněhulákovi, či si mu sednout na hlavu a nesletět...no, možná mají Norové pevnější sníh. Ale co, je to fikce.
Příběh Eleanor mě úplně pohltil, je to neskutečně silná knížka, výborně gradovaná. Na konci první části jsem si ze všech sil přála: ať ten "průšvih", ke kterému se schyluje, není moc bolestivý. Snad můžu prozradit, že na konci příběhu se má Eleanor vážně skvěle.
Mezi chvalozpěvy na tuto detektivku budu asi za hnidopicha... ale konec (nemyslím rozuzlení případu, ale poslední odhalení Sebastiana) mi přišel málo uveřitelný, a i na pár jiných místech jsem měla pocit, že autoři dávají přednost wow-efektu před logikou. Ovšem to je jen drobná šmouha na kráse, a zasloužené 4 hvězdičky.
Velice silný a poutavě napsaný příběh.... Afgánistán je země, o které se dozvídám povětšinou jen z deníků a nejspíš se tam nikdy nepodívám, ale díky této knížce jako bych tam chvilku byla.