andrejs
komentáře u knih

Docela příjemné překvapení. Čekala jsem bezduchou rodinnou ságu, ale tohle mě bavilo. Dobře se to četlo, příběh sám o sobě mě zajímal a nenudila jsem se. Na to, že mě tenhle žánr obecně moc nebaví, jsem s touhle knížkou byla moc spokojená.


Kniha, která ve mně zanechala stopu a nutkání přemýšlet o činech jednotlivých postav a smyslu příběhu. Nejlepší kniha, co jsem kdy četla, to určitě není, ale patří k těm, co mě moc zaujaly - myšlenkou, příběhem i stylem.


V pubertě to byla jedna z mých nejoblíbenějších "Lanczovek". Prázdniny, prostředí kempu s rybníkem, 16. narozeniny, sluníčko a letní lásky...Teď jsem si Mokrou louku přečetla asi po 15ti letech znovu a sice na ni mám úplně jiný názor než tehdy, když mi bylo 15 let, ale co se nemění je fakt, že je to velmi čtivé a oddychové.
Musela jsem se ale pousmát nad svým vlastním dojmem z hlavní hrdinky. V patnácti to pro mě byla fajn holka, zábavná, společenská, skoro můj vzor! Dneska si o Tereze, hlavní představitelce, myslím, že je to povrchní přelétavá koketa, co nezná nejzákladnější díla české poezie :-) V patnácti má prostě člověk úplně jiné vnímání a priority a jinak asi vnímá i tenhle druh literatury.
K přečtění ale Mokrou louku určitě doporučuji! Je to typický dívčí román, který nad všechny ostatní vyniká (jako všechny "Lanczovky") úžasnou čtivostí. V tomhle žánru prostě Lenka Lanczová umí :-)


Jedna z nejlepších knih o postavení muslimek ve světě islámu, jaké jsem zatím četla. Trochu více je příběh zaměřen na politiku (samozřejmě vzhledem k autorčině profesi), ale formou osobního vyprávění, takže velmi čtivě. Doporučuji nejen těm, kteří se o tuto problematiku zajímají!


Knížka byla nádherná! Příběh naprosto poutavý, pozadí mu tvořila historie Afriky během celého století, podaná nenásilnou formou. Samotný styl mi byl blízký hlavně v momentech napětí, kdy Woodová nenechá čekat na rozuzlení (až na výjimky) a neprodlužuje děj o dalších pár "zbytečných" stránek. I přes to množství textu bych klidně četla dál, o dalších generacích dvou rodin a osudech Keni.


Moje nejoblíbenější kniha ze všech, co jsem kdy četla. Kouzelný příběh dětství, mistrně i poutavě sepsaný. Ještě jsem nečetla krásnější a emotivnější popis Provence!


Tahle kniha mě strašně překvapila. Přestože jsem nikdy nečetla memoáry a vzpomínkové knihy či životopisy, tohle mě hodně bavilo.


Od knihy jsem nečekala nic víc, než oddychové čtení a musím říct, že v tomhle ohledu mě vlastně nezklamala. Nicméně příště, až si budu chtít "oddychnout", sáhnu raději po něčem od Lenky Lanczové... O té si totiž aspoň myslím, že v rámci tohoto žánru tvoří kvalitu a píše o reálných věcech, lidech a situacích.
Padesát odstínů šedi jsem měla chuť odložit už po prvních stech stranách a neudělala jsem to jen proto, že nerada nechávám knihy nedočtené. Samotná postava Christiana Greye je trapný výmysl - 27-letý boháč, navíc krásný a ke všemu galantní? A zamiluje se do někoho, kdo ještě donedávna nevěděl ani o možnosti holit si nohy? Další autorčina šlápnutí vedle asi nemá cenu komentovat.
Relativně pozitivní hodnocení dávám za čtivost, i když, přiznejme si, že čtivý je každý jednodušší článek v jakémkoli časopise pro ženy.


Náhradnice je rozhodně jeden z nejlepších thrillerů, jaké jsem kdy četla! Příběh mě chytil od samého začátku, zápletka se pomalu a postupně odkrývala a nechyběl ani konec s ohromným spádem, od kterého se prostě nelze odtrhnout.
Trochu mi připomínala moji oblíbenou autorku Tess Gerritsen a její knihu Dvojče s mírně podobnou zápletkou.
Během čtení jsem nenarazila na stránku, byť ani na odstavec, který by mě aspoň trochu nudil. Prostě skvělé!


Velmi zajímavá a hlavně čtivá kniha s postřehy o mentalitě a životě Řeků a rozdíly mezi jimi a námi. Líbil se mi její nadhled, to, že nestraní ani Čechům, ani Řekům, a že uznává, že obě mentality mají svá pro a proti. Vyhovovaly mi i krátké kapitolky, zaměřené vždy k jednomu tématu a nesmírně živý, čtivý a hlavně humorný styl Pavly Smetanové!


Popis knihy na jejím přebalu mě zpočátku moc nezaujal a věřila jsem, že nic nemůže přemoci Jak voní tymián. Živá voda ho sice nepřemohla, ale naprosto předčila moje očekávání! Psychologie postav je bezvadně propracovaná, a i když se u svérázných obyvatel malé provensálské vesničky setkáváme spíš se záští a špatnými vlastnostmi, na kouzle Pagnolova vyprávění to nic nemění. Živá voda je jednou z nejkrásnějších knih, co jsem zatím četla!


Zatím moje nejoblíbenější kniha od Kinga, která v mém osobním hodnocení dokonce předčila i TO, údajně nejlepší knihu tohoto spisovatele.


Řbitovem zviřátek mě King rozhodně nezklamal! Napínavé čtení a dobrý příběh, dokonce i samotný závěr byl super a místy jsem se dokonce i bála :-)


SUPER!
Sice se jedná o mou první knihu, u níž jsem věděla, kdo je vrahem už asi během první čtvrtiny, ale přiznám se, že mi to nijak zvlášť nevadilo. Bylo to napínavé, děsivé, zkrátka perfektní. Od tohoto autora pro mě zatím rozhodně nejlepší kniha.


Pro mě tahle kniha znamenala zklamání. Myslela jsem, že věty typu "V tu chvíli si uvědomil, že se do ní znovu zamiloval" nebo "Jdi za svým srdcem" dnes patří už jen do přihlouplých telenovel. Příběh tuctový, předvídatelný, jednoduchý. O hlavní hrdince se jednou píše jako o ženě, která vždy něčím překvapí, která má spontánní uměleckou duši ... a o 40 stránek dál už je to žena milující stereotyp. Marně jsem hledala cokoli, co by mě na knize nadchlo a dočetla jsem ji jen proto, že nikdy nenechávám knihu nedočtenou, byť je to odpad, jako v tomto případě.

Mistrně napsaná kniha! I přes haldu textu a příběhů, proplétání minulosti s přítomností,...se čtenář v ose příběhu ani trochu neztrácí, stále je udržován v napětí a nenudí se. Trochu malým zklamáním pro mě byl konec - čekala bych něco důmyslnějšího, rafinovanějšího, ale King už takový prostě je.


Jedna z nejkrásnějších romantických knich, jaké jsem dosud četla!


Zcela jistě nejkrásnější kniha, jakou jsem zatím od Remarqua četla! I tahle má (stejně jako snad všechny jeho ostatní knihy) nádech pesimismu a pach smrti. Tři kamarádi mají strašně silný příběh. Dokonce až tak moc, že jsem ještě 14 dní po jejich přečtení měla sklíčenou náladu a myšlenky na smrt... I přesto, že mi dlouho před koncem bylo jasné, jak vše dopadne, závěr byl tak šíleně emotivní, že mi slzy tekly proudem.


První díl Milénia jsem doslova hltala. Někteří sem sice píší, že rozjezd byl trochu zdlouhavý, ale pro mě bylo "nudnějších" jen asi prvních 40 stran. Pak už jsem se od knížky nemohla odtrhnout, za čež může jednak autorův styl, dobré prokreslení postav a samozřejmě i děj samotný. Super knížka!!
