andrii24 komentáře u knih
... musí zvítězit. Livrej dobra ve službách zlých. Jiskra hodnot ve spárech popelavých.
... nese s sebou zanícené tajemství. Utkal hrubý zločin. Dům pavučin. Tak jej strhni, setni zánětlivý stín. Zasíťovaný labyrint.
Hraniční p/r/ožitky. Polibky a polibky. Vzduch je prosycen horkými vzdechy. Ale když se Erós utká s Arésem, opanován je mrazivými strachy. Venku krátké nádechy. Povznést se. Poznat sedmé nebe. Otevřené bublinky a zpátky. Doma dlouhé výdechy. Šumivý sekt s ledovými střepy.
"Český Quinn Anthony." Z Hradce na Florenc, i do hor. Zemitý bonviván, "krev a mlíko" fanfarón. S hlasem, co se uměl smát, jako zvon. Bytelně zavěšeným nejen v americkém Bytě, který nebylo možno přeslechnout.
Zaostři. Ty, co máš hlad jako herec. Ty, co máš apetit. Vidlička si tyká s nožem, tak prostři. Pro tři, čtyři...
Jen pro vaše oči. Leporelo póz. Herecký Olymp. Vybraný ročník múz, země cikád a oliv.
Mrtvá a živá v jednom stavení. To nebude bezpečné, ani dělat dobrotu. Vrací dech duchu první paní domu. Žahavá metrnice s ohnivou loučí. Její věčně oddaná, co plamenně se loučí. Také však nenaleť náletu zazobaných pánů, pavích ptáčků, kteří ráčí štěbetat, škubat pírka, upíjet z fontány hrdliček.
Bujará, hravá, česká Josephine Bakerová, která měla za lubem. Společnice bohémy. Slunečnice z večerního kabaretu, kde zavoněla nálada v rytmu Coco Chanel. Bohemia. Svět.
Tenkrát v Americe. Bác. Tumáš. Pac. Budu tvůj mentor, mecenáš. Boss, co býval bos, ale potom, na beton, vyznával bonton stejné krve, stejné kreace, már tance, jako duce, Don Corleone. Zvyšovala se zakalenost ruměnného ohnivce, "opilce," když se zvrhlo, svrhlo společné šampaňské, trhlo se oponou. Její železné ostří otřáslo mou hlavou.
Ten, který si pro nás/za nás troufnul "pitvat" vypulírované pointy hitů technika temnoty. Nad šálky černých káv. S havranem na rameni, u ucha.
..., co rozplývá se v uších. Grande Ennio. "Eňo ňůňo." Delikatesní. Ale dnes dirigentský pultík osaměl, smuteční flóra zdobí jej. Na Maestrovu taktovku černý flór, ikonická slza padá.
... na oko obsadil "teplé místečko." Rozviklal železnou oponu, sebevědomou mocenskou hru na katy a oběti. Zdvižený prst, kterým hrozil na jevišti, zpozoroval někdo z druhé strany a usekl v zákulisí. Povolávám třetí stupeň výstrahy nad uniklou informací.
Piš, šípe Amorův. Políčeno máš na dvůr, tvory pozemské. Líce citu, s rubem i lícem.
Pletky pilné víly, vilné, mylné víry. Až po kotníčky. Pod paraplíčky. Portrét práva na výjimky. Milé kouzlo "carpe diem" korzuje po svém. Nadzvedává korzety vlivných nóbl vrstev. Přetvářku za vějířem. Otevřená dívka v bílém. Společenská dávka v moudroslovném.
Uhranut linkami, které se faustovsky rozpily. "Ivan Hlinka" z profese múz. Český Christopher Reeve.
Ví, co se nosí. Práce jí jde od ruky. S jehlou, nůžkami v mysli. Šmik, šmik. Odstřihne se, ať ji nezanítí, duše podšité. Nepáře se s nikým.
Korunu leští ON. Don "dolce" Vito Corleone. Brando Marlon. Značkový motor. Zatím, než předá činorodou živnost, z níž /neu/teče, synovi.
Uhelný vlas. Otevřený hlas. Řízná míza. Vřelé magma orfické divy, Růže z Říma.
Exkluzivní výkladní skříň intimity. Z dáli viditelný, vně majestátný, neskloněný postoj. Třpytivý nevěstin závoj. Pod ním vnitřní střepy, chladný hadí gen času, jenž zaklínil křídla, odfoukl Amora, ne však ohnivý /a/pel touhy saténových košilek, perleťových těl dědiček Sapfó.
Členové reality, kterou bolavé slzy skrápí. City trápí. Situace, které nehladí. Smutek, který rozladil. /V/ hloubi duše. Hledače slunečních hodin.