Anežka010101 komentáře u knih
Moje milovaná kniha...už to téma a ta jeho spontaneita zabalená do perfektního hávu slov. Oslavující život, burcující i konejšivá: je tam vše. Kvůli němu a jeho věčnému přepisování vlastní tvorby stojí za to se naučit anglicky.
Kniha s jasným příběhem a nespolehlivým vypravěčem mi učarovala. Přebujelá dějová linka se zdánlivě roztříštěným pohledem do mnoha srdcí proradných a pokryteckých na jedné straně a do duší milujícich a trpících na straně druhé vykresluje nesnadnou cestu k srdci milované osoby a trnitou stezku do srdce vlastního. Čte se poměrně dost obtížně, avšak obraz poskládaný ze střepů i z poměrně matoucích výpovědí nakonec čtenáři poskytne překvapivě ostrý dojem utrpení, marnosti, ale nakonec i lásky samé.
Zeyer je jedním z nejpozoruhodnějších básníků v próze. Jako jsou Němci hrdí na Goetha, měli by být Češi právem hrdí na Zeyera.
Kniha se mi četla dobře a mohu všem doporučit.
Už jen pro vnitřní spor Jana s církví a jeho lásku k Ježíši, pro jeho pocity vyděděnosti z jakékoli společnosti, pro vnitřní rozpor hrdiny, jenž bloumá mezi sny a realitou, řadím autora mezi pravé mistry literatury.
Někoho možná odradí archaický jazyk a styl. Ten já ovšem zbožňuji, v tomto ohledu jsem nekritická, uznávám. Styl je dle mě adekvátním obrazem doby.
Archetypy femme fatale (Pelagie) a čistého, obětujícího se anděla v podobě Cateriny tvoří prostě úžasný ( také milostný náboj děje knihy). Caterina bývá srovnávána s Dantovou Beatricí. To srovnání je příhodné.
Popis lokalit: Praha, Řím, Pošumaví i fiktivní Havranice jsou skvělé: Zeyer hodně cestoval a dokonale své zážitky v knize zúročil.
Je mnoho důvodů, proč si knihu přečíst.
Moc, moc krásná sbírka. Škoda číst o ní. Doporučuji opravdu všem. I těm, kteří poezii obvykle nečtou.
Generační střet je zde popsán tak bolestivě a tak přesvědčivě, že se mi chtělo bít hlavou do zdi. Jen těžko může starý a zkušený rybář předat své zkušenosti mladému synovci. Jako by to bylo nemožné. Ten pocit zná asi spousta z nás. Někteří dokonce z obou stran. Nejprve z mládí z pohledu rebela...proti starším, potom po čase, ve fázi znoudření, z pohledu vědoucího,. Na takový motiv byla napsána řada knih.Tuto považuji za hodně povedenou. Skvělé dialogy.
Kdybyste od Shakespeara nic jiného nechtěli číst, Antonius a Kleopatra jsou nadčasový vhled do vztahu muže a ženy, souboj mezi láskou a povinností; nakouknutí do světa zralých lidí, kteří nakonec v lásce tápou stejně zmateně, jako by jim bylo šestnáct. Pravá láska má mnoho podob. a vyvíjí se, není statická, a přeci je to láska. Antonius v Shakespearově podání je nepřekonatelný: moje nejmilovanější postava jeho her vůbec. A tu důstojná, tu lstivá, a taky zamilovaná, divoká, nespoutaná a hysterická Kleopatra je prostě úchvatná. Přečtěte si to, nebudete litovat.
Jane Goodall je ikonou v boji za naději pro všechny živé tvory na planetě. Zrovna tuto knihu mám moc ráda. Popisuje hodně emotivně vývoj osobnosti od malé Jane přes dívku s hlavou v oblacích až po legendární ochránkyni všeho života. Nejvíce se mi líbí to její odhodlání. Ta radost ze života je nakažlivá. Její nadšení a aktivity v rámci boje s násilím a brutalitou a netoleranci je nenapodobitelné.
Krásné příběhy z dětství, kdy zjišťovala, kde se bere vejce...jak si vlezla jako čtyřletá do kurníku a čekala, jak to slepice provede...zatímco ji rodina zděšeně všude hledala.
Zážitky z Afriky jsou nabité spoustou zážitků s divokou přírodou, se šimpanzím společenstvím ne nepodobným lidskému... a obrazy nádhery volné přírody..to vše je doplněno dozráváním Jane v silnou ženu a ikonu světových ekologických hnutí.
Její příběh je i příběhem dějin dvacátého století, včetně válek, apartheidu i nenávisti rasové a nacionální, nerovnosti pohlaví, útisku slabších. Přesto je ro hlavně příběh o tom, jak pěstovat naději.
Jen málokdo mne umí tolik rozesmát a pobavit.G.Durrell je výjimečný vypravěč a člověk: přala bych si moc, aby byl mým strýcem.Prostě jeho historky jsou úplně jedinečné. Byl to jeden z nejlepších autoru svého žánru. A před 29 lety jsem na něj narazila náhodou.Všechny jeho knihy jsou mantrou lásky k přírodě.Zároveň ve všech jeho dobrodružstvích nesledujeme jen přírodu a domorodce. Umí baječně vykreslit právě povahy nás, "civilizovanych" Evropanů. Opět jsem se skvěle bavila ..u obou knih.
Přečtěte si ji.Dokáže úplně snadno rozpustit temnotu a strach. Při četbě jako bych kráčela krásnou lesni stezkou. Zaplavil me skutecny pocit klidu. Zajímavé. Nikdy předtim jsem takovy prijemný klid v srdci nemela. Neda se asi dobře popsat zážitek z její četby.Je třeba ji číst, takovou, jaká je.
Můj syn má ten komiks moc rad. Mně by vadilo střídání fontů a zpřeházená posloupnost dialogů. Dětem to ale zřejmě nevadí. Příběh je vtipný i napínavý.Pekonate-li nástrahy s poněkud nepovedenou posloupnosti a návaznosti, bude se líbit i vám, rodičům. Komiksy nemám ráda, ale tento mě skutečně bavil
Romance milostná, detektivka, studie literatury viktoriánské éry, úchvatný příběh. Nečtěte anotace a recenze se spoilery.Kniha a její atmosféra mne před lety nadchnula natolik, že jsem knihu četla už dvakrát a pokaždé se mi líbila. Trochu mě rušil špatný překlad dialogů, a tak jsem si letos pořídila originál.Což byl správný krok.
Citlivé i bláznivé. Odvážné i bázlivé. Těším se na další dílo!!!
Proč číst Velkou nápovědu?
Kvůli sobě samozřejmě, to především. Je čas pozvat paprsky světla konečně do hry. Ta sbírka je jedním z prvních i posledních paprsků. Od roku 2005 do roku 2023 rostla jejich slova, stíny a odlesky pěny dní. Jako duet i duel Adama a Evy.
________________________________________
Atmosféra
Velkolepý formát, příjemně těžký papír. Láska jako píseň. Lež stejně zásadní jako pravda. Svěží vůně nové smrti. Divoké okamžiky zdánlivě stojatých vod, zakleté v krásné fotografie.
Slova jako diamant: vzácná, třpytivá, ostrá. Přesná, přesto zavádějící.
________________________________________
Do králičí nory
Přitom: tajná dovolená může začít, pouze když už jednou provždy necháš všech rozumností.
Když je přemluvíš, aby Ti na velmi drahý, těžký papír vytiskli ryze osobní povolení roztrhat Velkou nápovědu, máš zpola vyhráno. Zakázaná slova už Tě nevyděsí, už před nimi nebudeš nikdy couvat až na kraj bezzvukých slabik.
________________________________________
Cizí?
Cizí jazyk je průhledná, ale svůdná záminka, jak odlákat pozornost od toho, že nic cizího už dávno neexistuje. Nemusíš žít jako všichni ostatní, jako každý druhý, jako každá druhá. Stačí namalovat první obraz pravdy, jako onoho chladného rána.
Pamatuješ? Bylo to v úterý, kdy už listí zahnalo léto na ústup.
________________________________________
Obrazy a fotografie
Nikdo ostatně nemůže být první, protože čas Života začíná druhým obrazem či druhou fotografií. První fotografie existuje dnes už jen jako kopie soumraku toho nádherného dne.
Myšlenky na druhém obrazu jsou vždy duelem, kde oponent zapomněl, s kým a proč nesouhlasí. Život se raduje z vlastních chyb.
„Jak je možné
že po lásce nezbyde vůbec nic?“
(str.19)
________________________________________
První nakonec
Myslím, že je nejvyšší čas otevřít právě tuto knihu. Začíná Větou první, ale nenechejte se zmást. Je to konec jedné, první éry.
Nemůže už nikdy nic být jinak, když:
„Už tisíc let máme všichni stejný sen“
(str.51)
„Zřekl jsem se tečky jako symbolu afektu, nechal myšlenky
prýštit fontánou omračující krásy, slova nemohla být
jinak složená, každý verš vytéká přímo z mého zamrzlého
srdce“
(str.68)
Napoleon z Nothinghillu je kniha, která je lepší než všechny bible a svaté knihy světa. Je úžasná.
Opravdu jsem hodně mile překvapena: od starověku do dnešních dnů. Od klasifikace po filozofické i společenské vhledy. Vývoj stvůr v dílech, nejzajímavější přelomové knihy, vývoj lidského vnímání bájných tvorů. Tisic úhlů pohledů na zajímavý atribut lidské historie. Zajímavý, nevšední pohled na téma v návaznosti na historii písemnictví a kultury vůbec.
Rilke je jedním z bohů básnického Olympu. Píše o životě, který bezvýhradně miluje, a to stylem, kdy každý jeden jeho verš zažehne novou hvězdu na nočním nebi světa.
Velmi čtivé, veselé povídky pro chvíle odpočinku. Kdo má rád předchozí dva romány autorky, určitě ať neváhá a přečte si. Její životní nadhled, živelnost, humor nás provází i Drobničkami. Nejvíc mne pobavila povídka Kremrole. O čem pojednává psát nebudu, lepší je si ji přečíst. Kniha byla koncipována tak, aby vyplnila jízdu ve vlaku, čekání u lékaře Myslím, že se autorce podařilo tento skromný záměr mnohonásobně překonat: povídky jsou podařené a rozhodně neslouží jen k přečkání nějakého časového úseku na dlouhé cestě ;-).Naopak,
jsou často velmi inspirující, některé z nich mají i přirozené nadčasové poselství. Tedy i když s ironií nebo lehkým humorem, naoko jen pro zábavu, stvořila autorka opět svěží dílko, které v nás jistě zanechá i pár otázek k sobě samým.
Skvělý příběh pro děti i dospělé.Ještě snad i silnější příběh než v první, rovněž skvělé, knize o bábě Bedle. Hezký jazyk..poetický i zábavný...ale nekomplikovaný...čte se dobře I maličkým Přesně takové knihy mám moc ráda; překvapující na každé straně. Jde také o cestu malé Ari, na které se dívenka sama musí vyrovnat s utrpením a mnoha emocemi...úžasné, přečetli jsme třikrát. Moc se nám.libila. ( čteme takto já a mojí synove a kamarádka od sousedů 5, 8 a 10let: moc fajn je, že zaujme maličké i větší!!).A ty nádherné ilustrace! Pecka.
.
"Poslední tři písmena otevírají vždy dveře." neznámý hráč Minecraftu
Přesně tato poznámka, kterou jsem někde zaslechnula, mi připomněla jednu dokonalou báseň, která mě kdysi v některém dubnu utkvěla v hlavě (dostupná na webu autora www.tomas-kral-tvorba.cz)
Jakou radost jsem měla, když jsem zjistila, že už je jich celá sbírka. Přečtěte si ji, ze všech stran. Anotace možná navádí k jakýmsi postupům, jak tyto básně vnímat. Radí čtenáři kudy a kam. Blbost. Dívejte se zpříma a po svém, jak jste zvyklí.
Obzvlášť, když bezesporu všechny básně, které tato pozoruhodná sbírka obsahuje, jsou vystavěny z vůní, chutí, barev, peříček, snů, vzpomínek na vzpomínky a hlavně z krve, masa a kostí; obzvlášť tehdy je nutné číst básně, ne řeč o básni. I můj komentář je irrelevantní: zachycuje jen velmi zhruba moji náladu z knihy.
Znáte ten pocit, když ráno v sobotu vstanete a najednou máte chuť celý den všechno dělat jinak, než obvykle? Jít jinou cestou ráno pro rohlíky, usmát se na všechny, které po cestě potkáte a pozorovat stromy a mraky? Loudat se. Připomenout si svoji první lásku, představit si ji teď, co asi dělá? Poslat dopis svojí tetě, kterou jste měl tak rád, ale už za ní vlastně vůbec nejezdíte. Uspořádat piknik pro dva v lese. Cokoli. Přesně takové nápady ve mně tato sbírka vyvolala ( a piknik s mojí tetou doopravdy proběhl a trochu jsem nastydla: ale byl skvělý.).
Nevím, čím to přesně je.
I to mě baví.
Zamilované básně v knize jsou maskovány monstrózními mušelínovými závěsy, hvězdným prachem a ...a nějakými tajnými ingrediencemi- uvidíte sami: jsou intimní, krásné, neopakovatelné, dechberoucí, ach tolik dechberoucí.. nebo...no ano: dojemné.
Básně o literatuře, o životě a údělu básníka jsou vtipné a kritické zároveň: bavila jsem se skvěle.
Utrpení nepopsatelnosti krásy života....lapeno, rozsekáno na kousky, poskládáno a vystaveno v naději, že náhodný přihlížející pomůže dobrat se východu ve světě, kde "všechny dveře vedou jen dovnitř."
"Pozorovat tě, nic víc
Pleješ záhony
s tak samozřejmou zručností
Jako jsi plela můj život
od všeho nicotného
Je to stejný princip
jako když si vymysleli boha
a rozdělili nic na dny
Pletí je přesně to, co bohové dělají
s lidmi
Nemohu si vzpomenout
zda jsi stvořila ty mne
či já tebe" (str.25)
"Město mne pozoruje
Myslí, že jej nevidím, protože je všude okolo
Proto píšu
Prozatím nic nenasvědčuje tomu
že by město umělo číst." ( str.49)
Myslím, že kdo má rád autora, nesmí si knihu nechat ujit. Už jen kvůli postavám tetiček Vereny a Dolly. Jak já jsem Dolly milovala!!! Období dospívání je jedno z nejkrásnějších a nejtěžších zároveň. Capote ho zachytil dokonale. Nádherná kniha, jemná co do stylu, a přitom zásadní, co do odkazu. Otisk muže na začátku jeho prvních kroků v dospělosti...asi vás taky přiměje vzpomenout si na vlastní roky dospívání. Jedna z mých knih tzv."na pustý ostrov." Lze ji číst opakovaně.