angloumene komentáře u knih
Jedná se o velice silnou knihu s tématikou 2. světové války. Ačkoliv děj nesledujeme přímo z řad vojenské vřavy na čtenáře zapůsobí snad o to víc. Z paměti se mi již nikdy nevytratí příběh ruského vojáka. Rozhodně stojí za přečtení.
Ecovo nulté číslo je čtivé, duchaplné dílko. Kromě zábavně podaného vyprávění děje, kdy se čtenář postupně dostává z minulosti do přítomnosti, kdy nakonec s hlavním hrdinou prožívá velké finále, nabízí také neotřelou kritiku moci médií a silného vlivu nejrůznějších zájmových skupin. Na knížce mi nejvíc vadila její forma - totiž písmo extrémní velikosti a řada prázdných stránek díky čemuž je kniha nesmyslně tlustá.
Prvních pár desítek stránek jsem čekala, kam se tehle rovleklý i když osobitý úvod posune. Po chvíli mi ale konečně došlo, že se nejedná o úvod ale o spletitou historii celého rodu. Historii, která má své silnější i slabší okamžiky, okamžiky magické i zcela přízemní. Podobně rozkolísané byly během četby i mé pocity. Na konec ale přeci jen zvítězila zvídavost a s zaujetým odhodláním a pílí srovnatelnou s odléváním zlatých rybiček jsem se dobrala konce.
Metoda RUŠ aneb já to mám jinak a jinak to má i kniha samotná. Má velmi specifický styl - v podstatě jakoby s vámi autor skutečně seděl na terapii a postupně vysvětloval co a jak.
Dobrá zpráva je, že návod je funkční a pokud se čtenář rozhodne aktivně projít všechny postupy, skutečně se mu uleví.
Osobně je pro mě nevýhoda zdlouhavost celého procesu. I sám pan Nejedlý uvádí, že na sezení vše utíká výrazně rychleji. Tak uvidíme, možná se ještě dokopu k osobní konzultaci.
Nízké hodnocení nejde na vrub autorově neschopnosti napsat satiristické dílo, ale je právě naopak způsobeno mou neschopností takové dílo strávit. A to doslova. Z Ignáciova realistického popisu mi bylo místy až fyzicky nevolno. Vykreslení mezilidských vztahů plných nepochopení, sebestřednosti a nesmyslného zápalu ve mě vyvolávalo převážně smutek. Spolčení hlupců prostě není kniha pro mě.
Druhá detektivka Larse Keplera, kterou jsem měla možnost si poslechnout. V porovnání s Hypnotizérem mi postavy přišly více přirozené, nikoliv jakoby se křečovitě pohybovaly až v příliš těsném scénáři. Stále se ale jedná o velmi povrchní, i když ne zrovna lehkou literaturu. Tak akorát na prozíváné novoroční svátky u prarodičů.
Markéta Pavleje aka Kitchenette vyniká bezvadným vkusem. Podobná je i její kniha. Netradiční formát, pevná vazba, kvalitní papír, nádherné fotky ze kterých dýchá vůně domova. Z receptů samotných už tak unešená nejsem. Kuchařka je vhodná spíše pro notorické prohlížeče a Markétiny fanoušky než pro kuchaře.
Čtivé přemýšlení o člověku a jeho formování skrz vnější svět. Spousta úvah je nadčasových a čtenáři přináší zcela nové nahlížení na český kontext v národním i osobním měřítku. I přesto, že některé pasáže jsou naopak poměrně zastaralé, kniha má stále co nabídnout.
Dobře, pan Storl mě přesvědčil. Jdu vykopat štětku.
Hloubavý náhled na život italské hvězdičky. Rozjímání o člověku z pohledu 'záporného' charakteru. Překvapivě akční děj střídají filosofické úvahy, které jsou nabity stejně silnou energií. Sorentino ve své nejlepší formě.
Deníky poodkrývají pozadí Kafkových děl. Mezi řádky můžeme sledovat intimní, skromný příběh života, který se teprve vepíše do dějin. Nás běžné těší, že i velcí mají běžné dennodenní starosti.
Dnes zadělám na první chléb podle Upečeno s láskou. Nevím, jestli se vše podaří a zítra mi celý den ovoní čerstvý, nadýchaný kvasový chléb. Možná to vyjde, možná ne. S kvasem člověk nikdy neví, dokáže totiž překvapit i ostříleného pekaře. Jediné, co vím s jistotou, je, že tahle knížka se na mé kuchařkové poličce rozhodně neztratí. Nabízí řadu zajímavých variací na téma chléb a k tomu i pár drobností jako je zdobení nebo další využití kvasu. Velkou výhodou je i pečení s absencí trouby - tedy v remosce nebo domácí pekárně.
Upečeno s láskou je přesně ta kniha, která na vás dýchne stejným kouzlem, jakým vládne i domácí chléb. Povídání o pekařině vás zahalí teplem a vdechne do vás příjemnou, domácí atmosféru.
Kuchařka je ze všeho nejvíc opravdu velká. Na úvod v ní najdeme seznámení s tradičními českými surovinami za kterými následují kapitoly věnující se receptům. Již jednotlivé názvy kapitol napoví, že se jedná o spíše moderní českou kuchyni plnou převážně masových pokrmů. Pravdou je, že řadu receptů znám z předchozích kuchařek, takže pokud patříte mezi fanoušky Prakulu, možná budete mírně zklamaní.
Co se samotných pokrmů týče, již standardně si drží vysokou kvalitu zpracování. Suroviny jsou vypsány velmi přehledně, postupy jsou velmi jasné, v případě složitějších receptů dokonce doplněné fotodokumentací. Kniha je díky své názornosti vhodná i pro začínající kuchaře.
Pokud máte zájem o současnou klasickou českou kuchyni, tak Velká kuchařka Čech a Moravy rozhodně nezklame. Z hlediska receptů je opravdu obsáhlá a našla jsem v ní snad všechny (minimálně masové) pokrmy, co mě napadly. Osobně bych uvítala větší záběr do historie a nástin zdejší kuchyně během celé existence naší republiky.
Čtivá a názorná kniha o boji s nadměrnou únavou. Sama sice ještě nespadám do katagorie únavového syndromu, ale občas s extrémní utahaností bojuji. Od pana Praška jsem dostala jasný návod, jak tyto problémy neprohlubovat, ale naopak jim předcházet. Asi nejpřínosnější je, že nadměrný odpočinek rozhodně nepůsobí preventivně :)
Pokud s nadměrnou únavou sami bojujete nebo máte někoho takového ve svém okolí, můžu Chronickou únavu doporučit jako čtivý zdroj pochopení a vysvětlení celé problematiky.
Rozjímavé zamyšlení se nad cestou k sobě sama, která je tentokrát tvořena tichem. 33 krátkých kapitol nás zavede na Jižní pól i do vřavy velkoměsta. Kagge se nám snaží připomenout, že ticho v sobě neseme každý. Důležité je na chvíli se zastavit a zaposlouchat se do něj.
Černý šíp nabízí čtivou kombinaci historie, dobrodružství a hlavně lásky. Celá kniha je sice trochu infantilní, ale na nic si nehraje a spolu s dospíváním hlavní postavy se ke své dětinskosti nepokrytě hlásí. Pokud zrovna hledáte něco nekomplikovaného, čtivého a dobrodružného, mohu Černý šíp jedině doporučit
Další z řady příjemných evropských výletů v Čapkově podání. Kniha ztrácí jedině tím, že popis cesty je místy mírně stereotypní. Jinak ale nabízí neotřelý pohled na severské putování z perspektivy velice zajímavého člověka.
Pod pojmem hojnost, zejména ve spojení s jídlem, si většina z nás asi představí stoly prohýbající se pod nákladem nejrůznějších pochutin od nadívaných kachen po čokoládový dort. Takovou představu ale určitě nemá Yotam Ottolenghi, protože jeho Hojnost spojuje spíše s "snadno dostupnými a čerstvými surovinami". I když v knize několikrát dostaneme doporučení párovat daný pokrm třeba s drůbežím, kuchařka je jinak plná vegetariánských receptů.
Autorův izraelský původ a současné britské působení mají svou pozitivní i stinnou stránku. Ačkoliv se o zajímavé bezmasé pokrmy zajímám už několik let, Hojnost mi otevřela řadu nových obzorů. Na druhou stranu v knize najdeme spoustu receptů, které na našem území v domácích podmínkách snad ani nemá smysl zkoušet (třeba dostupnost artyčoků nebo šafránu u nás není kdovíjaká).
Recepty samotné jsou na vysoké úrovni. Jsou popsány velice názorně a tak by příprava pokrmů neměla činit větší obtíže ani začátečníkům. Navíc je poznat, že autor sám se v kuchyni rozhodně neztratí. Postupy uvádí v časové posloupnosti, která dává smysl a sami nemusíme přemýšlet nad tím, jestli tu cibuli nakrájet před usmažením hub nebo jestli to stihneme i v průběhu. Kniha jako celek působí krásným, minimalistickým dojmem. Většina receptů je doplněna fotografií hotového pokrmu (ne vždy na stejné dvojstránce). Fotografie postupů, ani žádné kuchařské vychytávky (třeba jak nejrychleji nakrájet pomeranč) v knize uvedeny nejsou.
Určitě nemá smysl zaleknout se obvykle delších seznamů surovin a postupů. K dosažení srovnatelné chuti, jako při osmažení vyzrálého steaku u zeleniny zkrátka potřebujeme trochu více kuchařského umu. Výsledek za to ale určitě stojí. Nejen že udržujeme vlastní tělo zdravější, ušetříme zvířecí život, ale také výrazně méně zatěžujeme planetu naší ekologickou stopou. Když k tomu připočtu velmi dobrou chuť výsledného pokrmu, je to jasná volba :)
Ikona červené knihovny. Nejedná se o žánr, který běžně čtu a i přes určité kvality tohoto díla asi ani nezačnu. Dáma s kaméliemi nabízí pohled na prodejnou dívku, která i přes své povolání patří mezi jedny z nejušlechtilejších žen. Její pravou povahu vytuší mladík ze zajištěné, ale nijak zvlášť movité rodiny a začne se ucházet nejen o její tělo, ale i o její srdce. Jejich láska nemůže být a není šťastná a právě neustálé omílání tohoto utrpení začne být časem trochu únavné. Přesto se jedná o klasiku, která určitě neurazí.
Harry Potter a prokleté dítě se mi četl stejně snadno, jako všechny předchozí díly. Formát divadelní hry kromě hodně zjednodušených rozhovorů a občasného nepřirozeně explicitního vyjádření pocitů není naškodu. Naopak občasné popsání divadelní scény příjemně podněcuje vlastní fantazii.
Co se týče samotného příběhu, celkem překvapí svou jednoduchostí a ne zas až tak velkolepou osudovostí. Jednou z nejméně sympatických postav je sám Harry, což jsem dopředu opravdu nečekala. I tento díl se ale zuby nehty drží žánru literatury pro děti a tak děj zůstává hodně přímočarý, postavy nejsou nijak hluboké a principy časové souslednosti zůstávají bez omluvy porušeny.
Pokud budu nového Harryho brát jako čistě odpočinkovou literaturu, hodnotím jej veskrze kladně. Kniha je čtivá, nenáročná, prostě ideální čtení k bazénu. Nic moc navíc už ale nenabízí.