Ani832 komentáře u knih

Závěrečný díl série Všem klukům mě vážně neuchvátil a přišel mi ze všech dílů nejhorší a celkem zbytečný.
Prakticky všechno máte vyzrazené v anotaci, která je i na zadní straně knihy, takže je prakticky nemožné si ji nepřečíst. Příběh tak pěkně neutíkal, chvílemi mě už nudil, přišlo mi, že se tam prakticky neřeší nic důležitého. Já bych tuhle sérii ukončila hned po prvním dílu, který byl super, ale s každou další knížku šla kvalita dolů.
•
“Music makes everything more romantic, doesn't it? One second you're walking your dog in the suburbs, and then you put on Adele, and it's like you're in a movie and you've just had your heart brutally broken.”

4 15.05.2020

Tahle knížka mě vážně moc bavila! Přečetla jsem ji jedním dechem, styl psaní úžasný, zápletka taky skvělá a originální, postavy jsou sympatické... Archerova rodina je skvělá! Během čtení jsem taky často měla chuť na horkou čokoládu díky té kavárně... Nechybí napětí, prvky fantasy ani trochu romantiky. Můžu jen doporučit.

S klidným srdcem dávám 4,8 hvězdiček z pěti.

4 25.03.2020

Nenáročné, milé čtení, ale měla jsem celkem velká očekávání a kniha mě malinko zklamala. Čekala jsem, že se budu víc smát. Jinak kniha byla fajn, nic proti ní nemám, ale zpětně mi druhý díl mi přišel o dost lepší. Jednoduše doporučuji vytrvat a po přečtení se pustit do druhého dílu :).

4 22.01.2020

Četla jsem jako povinnou četbu, knížka má své poselství, ale čekala jsem od ní víc akce. Jinak jako povinná četba se kniha čte docela dobře.

4 02.01.2020

Miluji autorova skvělá slovní spojení, obraty a obecně jeho styl psaní. U knihy jsem se hodně nasmála, některé situace jsou opravdu vtipné, mnoho z nich mi připomíná sebe samu, protože někdy jsem vážně docela nemehlo. Autor má docela specifický humor, který nemusí každému vyhovovat. Ilustrace od dua Tomski&Polanski jsou pomyslnou třešničkou na dortu. Kniha rozhodně stojí za to, a docela vás i naláká k tomu, podniknout nějakou pouť nebo se jít jen tak projít a objevovat.

4 26.12.2019

Na Zmizení Sáry Lindertové jsem byla fakt hodně natěšená a přes má vysoká očekávání nejsem ani trochu zklamaná.

Celkový nápad s metrem a židovská tematika, která v příběhu dost figuruje - obojí je vážně skvělý. Kniha se četla skvěle, nechybělo napětí a čtení jsem si opravdu užívala. Po nějaké době se ale děj začal trochu táhnout a stagnovat, ale i tak mě čtení opravdu bavilo.

Přes velké množství pozitiv se tu najde i pár negativ. Postavy mi přišly relativně ploché, autorka se jim nevěnovala moc do hloubky. Na druhou stranu to chápu, jelikož v žánrech typu detektivka má kniha mít hlavně spád a je třeba, aby si udržela napětí, což se po většinu knihy dařilo.

V knize jde zároveň najít celkem dost klišé (vyšetřovateli pomáhá s případem jeho ex...), ale když se na ně přestanete zaměřovat, úplně na ně zapomenete.

A to jsou jediné mínusy, které mi stejně přijdou dost hnidopišské a rozhodně by vám neměly zabránit v tom, abyste si titul přečetli.

Přiznám se, že jsem se během čtení někdy fakt bála a nedokázala jsem si představit, že bych měla někdy v blízké době jet metrem.

Na to, že je Zmizení Sáry Lindertové autorčin debut, je to naprostá pecka. Kdybych to nevěděla, tak mě ani nenapadne přemýšlet o tom, jestli to je autorčina prvotina.

Jo, a ten konec?! To mi spadla brada.

Katka Šardická mne velmi mile překvapila a moc se těším na to, až si přečtu Noci běsů.

3 01.10.2020

Příběh mě chytil už od prologu, který byl naprosto strhující a já si řekla: “Jo, vypadá to, že to bude super!” A ono to super opravdu bylo.
•
Styl psaní Aničky Musilové je vskutku nádherný. Krásná práce s jazykem, přirovnáními, květnatostí jazyka. Kolikrát jsem se musela i vracet, abych pořádně pochytila všechny informace v delších souvětích.
•
V poslední třetině se děj neskutečně rozjel a já nemohla odtrhnout oči od stránek.
•
Skvěle popsaná deprese, pocity... Sem tam mě příběh dojal...
Také šlo jasně poznat, že se autorka v Praze opravdu vyzná.
•
Já jsem nadšená. Sice mě tento literární počin vyloženě nedostal do kolen, ale je moc povedený a já se těším, až si přečtu Tamařino souhvězdí.
•
3,5*/5*

3 31.05.2020

Tohle pro mě bylo bohužel zklamání. Pro mě tohle nebyla ta kniha, o které lidi tvrdí, jak je skvělá a life-changing. Postavy mě někdy štvaly svým chováním a jediný, kdo to jakž takž zachraňoval, byl Izák. Kolikrát jsem si říkala, jestli tu knížku nemám odložit, protože mě jednoduše moc nezajímalo, co bude dál s hl. hrdiny i jejich příběhem. Některé myšlenky byly fajn, ale co mě celkem vytáčelo, byly ty rádoby hlubokomyslné konverzace. Tím nechci narážet na to, že není možné, aby něco z toho říkal teenager. Ale proč zbytečně povídat o hloupostech, které jsou zabalené v zdánlivě kvalitně vypadajícím dárkovém papíře, ale když se podíváte zblízka, jasně poznáte, že za moc nestojí?
Ta knížka se prostě snaží být hrozně hluboká, až vlastně vůbec není.
•
Fajn, ale nic extra. Upřímně si ale myslím, že na tuhle knihu si každý musí udělat svůj názor.

3 15.05.2020

Nejnovější knížka od Moriarty v níž sledujeme devět naprosto odlišných lidí, kteří z různých důvodů přijeli do lázní - respektive do Domu pohody. To ještě netuší, co všechno se jim přihodí...
•
Opět se setkáváme s Moriartiným pomaleji plynoucím dějem a jejím stylem psaní, který mě osobně vyhovuje a mám ho moc ráda. Kolikrát jsem byla i lehce napnutá, jak se bude příběh dál vyvíjet. Většina postav byla sympatická a čím déle se knihou prokousáváte, tím víc toho o každé z nich zjišťujete. Postupně odhalujete velice zajímavé události z jejich minulosti a začnete si o postavách vytvářet trochu jiný obrázek.
Hodně mi sedlo i vyprávění z vícero pohledů.
•
Neoznačila bych to jako její nejlepší dílo, ale zároveň kniha nebyla vůbec špatná a já po jejím dočtení byla velice spokojená. Mám prostě knížky od Moriarty ráda.
•
“Sometimes your life changes so slowly and imperceptibly that you don't notice it at all until one day you wake up and think, 'How did I get here?' But other times, life changes in an instant with a lightning stroke of good or bad luck with glorious or tragic consequences.”
•
4,3*/5*

3 11.04.2020

Kniha se dělí na čtyři části – Princezna, Vévodkyně, Královna a Ty. Z různých myšlenek skládáme dohromady autorčin příběh, který je v mnoha ohledech smutný, ale to neznamená, že příběh se špatným začátkem nemůže mít šťastný konec. Její příběh vám možná pomůže si to uvědomit – neztrácejte naději. Její příběh vypráví o zoufalství, utrpení, ztrátě, sebelásce, uvědomění a znovupovstání.
•
Poezii moc nečtu, ale když už se tak stane, mám ráda, když má báseň nějaký rytmus nebo se rýmuje. U této knihy jsem to postrádala. Přišlo mi, že autorka většinou náhodně mačkala enter za každým druhým slovem bez hlubšího významu. Takovéto „básně“ považuji spíš za shluk myšlenek. Ovšem myšlenek hlubokých a syrových, nesoucích jasné poselství. Skvělé byly poznámky pod básněmi napsané kurzívou, protože většinou se staly pomyslnou třešničkou na dortu celého počinu a kolikrát jen díky nim jsem pochopila, o čem báseň pojednává. Amandu obdivuji, protože po všem, co se jí přihodilo v tak mladém věku, zůstává silná a jsem ráda, že díky tomu nezůstala navždy zlomená, ale postupem času se sama vzchopila a nečekala na prince nebo rytíře.
•
Podle mě kniha zasáhla hlavně ty, kteří si prošli něčím podobným a Amandina slova jim mluví z duše. Kniha je také mohla zasáhnout svou upřímností, opravdovostí a odhalením autorčina nitra.
•
“if you ever look at your reflection & feel the desire to tell yourself you’re not good enough, beautiful enough, skinny enough, curvy enough, then i think it’s about time you smashed that mirror to bits, don’t you? - use those fragments to make stepping-stones to your own self-love.”
•
5*/5*

3 28.03.2020

Bylo to super. Styl psaní mi sedl, kniha se četla skoro sama a po dočtení jsem nechtěla uvěřit, že ten příběh už skončil. Kniha se dělí na dvě části - předtím a potom, a vy jednoduše prahnete po tom zjistit, co se stalo a vymýšlíte určité teorie. Já si tedy tipla dobře - byla to jedna z mých teorií. V knížce je spoustu skvělých citátů, z nichž některé vás provází celou knihou. Jsem ráda, že to byla moje první přečtená Greenovka. Upřímně ani nevím, jaké tomu dát hodnocení, takže hvězdičky jsou pouze orientační.

4,5 hvězdiček z pěti.

3 25.03.2020

Tak tohle byla pecka! Pro mě hned po Sedmilhářkách nejlepší kniha od Moriarty. Příběh se postupně rozuzlovává, až pomalu začínáte chápat, co všechno se v těch deseti letech, které si Alice nepamatuje, stalo. Nemám tomu co vytknout, originální, knížka určitě stojí za přečtení.

3 26.12.2019

Když jsem knihu poprvé prolistovala, tak moje první myšlenka byla: Co je to sakra za úchylárnu?! Dala jsem tomu tak 2 týdny a řekla si, že tomu dám šanci. A moc jsem nelitovala. Je to extrémně čtivá knížka, ale v ní fakt hodně erotických scén (na to jsem si překvapivě rychle zvykla). V příběhu se pořad opakuje vzorec “hádka, sex, usmíření”, ale bylo mi to víceméně jedno, protože ta čtivost je neskutečná, a hned jak jsem to dočetla, potřebovala jsem druhý díl. Ale ten jsem si bohužel nekoupila společně s jedničkou, protože jsem si tím pořád nebyla jistá. Ovšem když se nad tím tak zamyslím, děj není nějak extra zajímavý a na začátku se neděje prakticky nic - čtivost se knize ale nedá upřít.

Dávám 3,5 hvězdiček.

3 26.12.2019

Další skvělý díl Malého poseroutky a o vtipné a někdy i absurdní situace je zase postaráno. Můžu jen doporučit knihu i celou sérii.

3 26.12.2019

I přesto, že se jedná o poměrně útlou záležitost (160 stran), nečte se nejjednodušeji, hlavně ze začátku. Nejdřív je kniha spíš popisná, atmosférická a člověk se musí na četbu dost soustředit, ale pak přijde kapitola sedm a najednou se tam toho začne dost dít. Začínají se rozplétat tajemství a příběh nabírá spád.

Žádná z postav není vyloženě sympatická, všechny mají svoje vady a dost možná si neoblíbíte ani jednu.

Asi už k tomu nemám bez spoilerů co dodat, bylo to fajn čtení, ale zároveň ne něco, z čeho bych si vyloženě sedla na zadek. Nicméně to drama jsem si dost užila.

2 31.03.2023

(SPOILER) K téhle knize mám takový love-hate relationship. Na jednu stranu jsem z mnoha věcí v ní fakt nadšená, na druhou stranu jsem jí mnohdy měla chuť hodit do kouta a nikdy ji nedočíst.

Zážitek mi především kazil ten šílený milostný trojúhelník a chování hlavní postavy Lennie. Ta se totiž chovala neskutečně sobecky a svým několikaměsíčním truchlením po smrti své sestry Bailey totálně zanedbávala až ignorovala ostatní členy rodiny i nejlepší kamarádku. Aniž by si uvědomila, že její babička a strýc taky Bailey ztratili, taky truchlili, taky se jim po ní stýskalo.

Čímž pomalu přicházím k milostnému trojúhelníku. A tak se z knihy o ztrátě blízké osoby takřka stává romance. Týpek 1 jménem Joe je hudebně velmi nadaný, do školy nedávno přistoupil a do Lennie se velmi rychle zamiluje. Možná až moc rychle. Jí se taky líbí, ale je tu Týpek č. 2 jménem Toby. Toby chodil s její (nyní již) mrtvou sestrou a jako jediný ji samozřejmě dokáže pochopit. Protože strýc a babička asi vůbec neexistují. No a proto si s ním začne. Líbaj se, pak se něco stane s Joem, Lennie je do Joea děsně zamilovaná a nechápe, jak se jí mohl líbit Toby. No ale pak je zase v Tobyho přítomnosti a opět ji k němu něco hrozně přitahuje.

Jako jasně: Toby ztratil přítelkyni, Lennie sestru. Klidně si můžete povídat, skamrádit se a navzájem se chápat, ale tohle? Toby i Lennie si uvědomovali, že je to trochu divný a k Bailey celkem neuctivý, ale stejně v tom pokračovali. Přičemž jediný, co je spojovalo, byla její smrt.

Takhle to nějakou dobu jde dál, než je jednoho dne Joe nachytá, z čehož je logicky zraněný a na Lennie se nemůže ani podívat, jednak protože v tý době spolu už v podstatě chodili, jednak protože se mu už podobná věc stala a Lennie o tom věděla. Jo, Lennie to podělala. To si sice uvědomí, ale když se to pak snaží vyřešit, podělá to ještě víc.

Fakt mi někdy nedocházelo, co se týhle holce honí hlavou. Ale to všechno je samozřejmě omluveno jejím truchlením, který ale trvá už přes dva měsíce.

Na druhou stranu jsem v životě zatím nikoho neztratila, takže můžu jen těžko soudit. Každá ztráta je jedinečná a reakce Lennie by se tím určitě zčásti omluvit daly, ale potom už se prostě jen chovala jako kráva a její chování už bylo za hranou.

Na konci se ale všechno vyřeší a je to tak, jak to mělo být už předtím (Lennie si to vyjasní se členy rodiny a kamarádkou Sarah a skončí s tím správným klukem), takže s koncem jsem byla spokojená.

Ale abych na to pořád jen nenadávala, dost věcí se mi fakt líbilo. Například ta překrásná grafika, básničky u některých kapitol, zapojení hudby do děje (Lennie hraje na klarinet) nebo nádherný styl psaní, stejný jako v Dám ti slunce.

S Dám ti slunce ale tuhle knihu nemůžu vůbec srovnávat, nesahá jí ani po kotníky. Přesto v sobě má své kouzlo, které pro mě bylo přebito fakt hroznou hlavní hrdinkou a celým love trianglem.

Nebe je všude je bezpochyby krásnou knihou. Ať už se jedná o lyrický jazyk, popisy, docela velký prostor zasvěcen hudbě, pěkné citáty, poselství nebo bezvadnou grafiku. Negativní věci ovšem dost převažují nad těmi pozitivními aspekty, proto jen 2,5*/5*.

2 06.08.2021

Druhý díl duologie Šest vran se sice většinu času odehrává jen v Ketterdamu a okolí, ale nijak zvlášť nezaostává v porovnání s jedničkou.

V Prohnilém městě se autorka mimo jiné zaměřuje na backstory postav, o jejichž minulosti toho zatím moc nevíme. Některé části by se proto mohly zdát táhlejší a pomalejší, možná dokonce nudné, ale já s nimi neměla problém. Dokreslují charakter postav a dodávají jim ještě větší hloubku.

Nechybí spousta akce, osobitý humor hlavních hrdinů ani Kazovy detailně promyšlené plány. Taky oceňuju kapitoly z pohledu Wylana, které se v prvním díle nenachází.

Se zakončením jsem spokojená – příběh se pěkně uzavře, ale zároveň je tam prostor pro čtenářovu fantazii, aby si mohl domyslet, jak budou životy ústřední šestičlenné party pokračovat.

Čtení téhle série jsem si neskutečně užila a určitě se plánuju pustit i do jiných knih od Leigh Bardugo.

4,5*/5* -- malinko slabší než první díl, ale pořád pecka!

2 09.03.2021

Na začátku jsem byla docela zmatená. Potřebovala jsem se zorientovat v tom fantasy světě a v jednu chvíli mi připadalo, že je to na mě celé nějak moc komplexní. To se ale naštěstí po pár desítkách stránek změnilo a já už se u čtení nemusela tolik soustředit a mohla si příběh víc užívat.

Nejlepším aspektem knihy je rozhodně jazyk. Ten je tak krásný, květnatý a poetický, bohužel ale občas na úkor akčních scén. Celý ten fantasy svět je opravdu originální a neuvěřitelně mě bavilo se o něm dozvídat čím dál tím víc.

Negativa tu ovšem jsou taky, respektive jedno: chvílemi se to neskutečně táhne. Tohle je jednoduše jedna z těch knížek, na které musíte mít náladu a trochu se na ně naladit.

V knize se zároveň nachází spousta krásných myšlenek a citátů - rozhodně si Snílka hodlám někdy přečíst znova už jen kvůli nim, ale předtím se chci navodit do té správné nálady. Věřím, že napodruhé se to bude číst mnohem příjemněji.

A ještě si dovolím pronést komentář k té obálce, jelikož ta je naprosto dokonalá a stala se jedním z grafických skvostů mé knihovny.

Suma sumárum, i když to nebylo úplně to pravé ořechové, do dalšího dílu se hodlám pustit a Snílka Neznámého vám mohu s klidným srdcem doporučit.

3,5*/5*

2 05.12.2020

Hmm... Kde začít?

V cca první třetině knihy jsem se celkem nudila, a kvůli tomu jsem se bála, že je Becky Albertalli takovou tou autorkou jedné knihy. Autor jednoduše napíše svou prvotinu (v tomhle případě Simona), která je skvělá, ale u dalších knih se mu už tak nedaří. Becky mi tuhle domněnku ale naštěstí dokázala vyvrátit!

Po první části knihy najela na své obvyklé tempo, takže se kniha četla už úplně sama. Neuvěřitelně mě bavily i vtipné chvilky, kterými rozhodně nešetřila. V hlavní hrdince jsem se dost viděla a snadno jsem se do ní dokázala vcítit.

Romantická linka byla neuvěřitelně slaďoučká a uculovala jsem se u ní jako blázen, mezi hlavní hrdinkou a jejím love interestem byla skvělá chemie.

Pokud bych toto dílo měla porovnat s tituly, které Becky napsala, tak bych je seřadila od nejlepšího po nejhorší následovně: Já, Simon-Podělaným navrch-Holka mimo rytmus.

Jediné, co jsem úplně nepochopila, je to, proč je název do češtiny přeložený jako ‘Podělaným navrch’, ale to je nepodstatná stížnost.

Suma sumárum: neuvěřitelně mě to bavilo číst a těším se na další knížky, které Becky Albertalli napíše.

2 22.11.2020

Na tuhle knížku mě neuvěřitelným způsobem nalákala anotace a celkově z námětu tohohle příběhu jsem byla fakt nadšená.

No jenže...
...to nějak nevyšlo.

Ta knížka měla být o normálních lidech, co nejsou vyvolení sirotci s posláním zachránit svět.

Problém ale věží v tom, že tohle je vážně takový obyčejná story o teenagerech. Neberte to nijak zle, ale tak úplně nechápu, co se tím autor snažil říct, nenašla jsem v textu určitou message celého příběhu.

Jo, a taky jsem nečekala, že se do contemporary příběhu budou motat fantasy prvky a nadpřirozené jevy, což vedlo k několika wtf momentům, kdy jsem absolutně nepobírala, co se tam jako děje. Asi by se to dalo označit za magický realismus.

Hlavní postavou je Mikey, kluk, který si chce jen užít maturitní ples a bavit se s kamarády. A má OCD. Mikey byl vážně dobrá hl. postava a maličko to zachraňoval.

Jo, a ten přebal svítící ve tmě? Skvělost!

Knížka se četla dobře, hlavní postava byla moc fajn, akorát nechápu, co mi tohle vlastně mělo v první řadě předat a něco tomu zkrátka chybělo.

2,5*/5*

2 22.10.2020