anita27 komentáře u knih

Knížka mě dost zklamala. Hned jsem ji vrátila do knihovny. Asi to nebyl můj typ humoru.

02.11.2016

"Zcela mylná představa, že lidé , kteří píší , jsou hnáni svým exhibionismem. Přesněji je to zástěrka. Lidé píší, aby ničili. Ten, kdo je absolutně šťastný nemá potřebu psát ani řádek. Jen ten, kdo je absolutně šťastný nemá potřebu psát ani řádek. Jen ten, kdo si uvědomuje své nešťěstí, v sobě nachází hnací motor pro psaní.
Ten v té určité chvíli vezme pero a do své nešťastné reality vbodne uklidňující injekci.
Ostatně i čtenáři čtou knihu pro svou dávku analgetik. To je vše."

"V posedlosti tou ženou nebylo nic jiného než narcisální sebeláska."

// Celá kniha je na zamyšlení a je v ní hodně moudra. Rozhodně teď mám smíšené pocity z hlavního hrdiny. A přemýšlím nad tím, zda vůbec existuje možnost s takovým dětstvím být normálním členem společnosti.

5 04.04.2016

Po dlouhé době něco, co mi dokázalo vykouzlit úsměv na tváři. Kocour mi hrozně připomíná kocoura, kterého jsem jako malá holka měla. Též jsme spolu trávili všechem možný čas. Též kluky budu sledovat na internetu.

2 10.03.2016

Kniha ke mně přišla úplně náhodou, když jsem ji potkala v knihpoličkách.

První mě zarazil způsob, jakým je kniha psaná, ale po pár stránkách jsem se začetla a nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Našla jsem v ní spoustu zajímavých myšlenek a také naději, že se člověk může změnit, jen musí chtít a že všechno ostatní jsou výmluvy.

Když jsem si přečetla poslední stranu knihy, byla jsem hrozně smutná. Smutná z toho, že většina bojovníků stejně opět spadla a jejich příběh skončil tragicky. Pak jsem si ale vzpomněla na citát: "Nezáleží na tom co přijde, ale jak to vezmeš." a myslím, že tenhle pán se s tím, co ho kdy potkalo. dokázal vyrovnat skvěle.

04.03.2016

Skvělá kniha. Konečně jsem pochopila, že většina "serepetiček" je vlastně k ničemu. Lék na svoji kůži jsem přesto nenašla :D

29.01.2016

No tak z knihy jsem tedy zklamaná. Jsou zde psány neobjektivní věci. Kupříkladu, že z lahůdkového droždí získáváme B12. No a to je další věc. Autor se nevěnuje tématu,ale i zdravější stravě a pohybuu, což by ale zas tolik nevadilo, protože z toho jsem se alespoň trochu naučila něco o výživě. Pak zde ale mezi textem má chválu na chia semínka od různých lidí, kteří líčí, jaké jsou chia všelék a no to zde vlastně i autor opakuje pořád. Plus má kniha za některé své recepty.

1 19.01.2016

Jako kniha se mi špatně četla. Když jsem ale našla audioknihu od Duška, poslouchala jsem ji vždycky ve vlaku a narozdíl od knihy to pro mne bylo zábavné. Hodně mi toho ukázala. Je ale pravda, že jsou i věci, které nejsou tak jednobarevné a že jednoduše ne vždy člověk může mít to nebe na zemi.

1 02.01.2016

Jedna z nejoblíbenějších knih.
Díky ní jsem pochopila jsem význam některých textů. Tolik náhod a nehod v životě a tak špatný konec. Kniha je i skvěle, čtivě napsána a mohu ji číst znovu a znovu a nikdy mě neomrzí.

4 02.01.2016

Nic mi nezvedne náladu jako kočičky. No a tahle kniha, tu nosím všude :D

01.01.2016

Hezká úprava. Velké plus za kalorické hodnoty. Čekala jsem od toho ale asi ale něco jiného. Jedna smažená prasárna za druhou. Pro lidi přecházející z klasické české stravy to ale může být dobrým začátkem.

01.01.2016

Kniha mě první dvě kapitoly bavila, poté mi přišlo, že se autor opakuji a kniha mě přestávala bavit. Donutila jsem se ji ale přečíst. No a některé části mě tedy dost nudily a ty příklady, které se neustále opakovaly na tom nebyly o moc lépe. Ke konci knihy ale byla nejzajímavější část a to nálady. Autor v této kapitole popisuje, jak si poradit ve stresových situacích, při depresi a jak nepřenášet špatnou náladu př. z práce na svou rodinu.
Cvičení jsem nedělala, protože mě to nebavilo a často mi to přišlo zbytečné. Spíš jsem si ale z knihy udělala výpisky a tím pádem to důležité mám zapsané. Navíc jsem se některé zvyky naučila používat i v praxi. Takže rozhodně mi kniha byla přínosná.

01.01.2016

Kniha se skládá z dvou částí. Ta první je určena pro ty, co si nejsou jisti, zda opravdu bulímií trpí.
Je zde psáno i o jiných ppp, ale opravdu jen okrajově. Ta druhá je určena pro pomoc bulimičkám v podobě jako jakási příručka.
No v té první části je jednoduchý výklad. Je zde uvedeno, že dodržování jakýhkoliv diet vede k bulimii, což tak být nemusí.
V druhé části knihy je kladen důraz na to aby bulimičky jedly normálně, na což se jde v knize postupně (první je jen zaznamenávání užívání laxativ, zvracení, druh jídla, čas a místo, v tom druhém jde o pět jídel denně).
Mé zhodnocení knihy je kladné, i když s některými výroky úplně nesouhlasím. Knihu bych doporučovala lidem, co jsou ochotni udělat razantní změny v stravování, i když pro ty, co potřebují někoho, kdo je vede, bych volila spíše odbornější pomoc. Knihuu bych rozhodně nedoporučovala lidem trpícím AN, protože jim to může být na škodu, vzhledem k návodu "jak potlačit chutě". Pro lidi trpícími pouze záchvatovým přejídáním může být druhá část knihy užitečná, ale spíše bych volila knihu zabývající se pouze danou problematikou.

13.12.2015

Podle mě vyličovala příběh velmi poutavě. Zlouhavé mi to rozhodně nepřislo- myslím, že lidem trpícím ppp takhle kniha může být skvěle prospěšná, díky tomu, že vidí příběh člověka, který to dokázal, i přesto, že tolikrát spadnul!

03.12.2015

Tahle kniha mě oslovila svým názvem, proto jsem si ji v knihovně pujčila, i když jsem v podstatě ani nedoufala, že by mohla být pro mě přínosná. Ale právě naopak. Líbí se mi, jak autorka píše v bodech, ukazuje lidem prvně chyby, kterých se dopouštějí a to zároveň na zapamatování prokládá příběhy lidí. Ukazuje nám návod, jak se chybám vyvarovat, ale zároveň klade důraz na to, že vždy se lze zdokonalit, ale i zhoršit, nebudem-li si mentální sílu udržovat. K závěru autorka píše, že knihu nestačí číst, ale základem je, umět věci vnést do života. V kapitole o nevzdávání se po prvním neúspěchu uvádí příběh o paní, která léta četla knihy o sebezdokonalování, ale neuměla je uplnatnit do praxe, čímž je zde názorně ukázáno, jak má lidská mysl tendence, vracet se do komfortní zóny, s čímž myslím bojuje většina lidí. Na tento problém více ale poukazuje kniha Konec prokrastinace, ve kterém je i přesný návod, jak se naučit odejít z komfortní zóny. Autorka náš odvádí od iracionálního smýšlení a prostřednictvím knihy nám ukazuje, jak si udržet mentální sílu. Člověk si asi musí propojit všechny věci dohromady a stále zkoušet různé způsoby, jak se chyb zbavit a aby zjistil, kde vlastně chyby jsou. Každá kapitolka má něco do sebe aj jistě každý se v nějaké sám pozná.
I přesto, že se mi moc nelíbilo, že se v knize stále omílá "vy jste takový a takový", já rozhodně knihu doporučuji pro lidi, co mají zájem o pozitivní změnu.

4 21.11.2015

Jinak jsem na knihu nahlížela v dětství.
Byla jsem v té době zažraná do Harryho a cokoliv se ho týkalo. Určitě se mi líbilo zpracování knihy a dokonce jsem si části knihy i přepisovala do deníčku.
Na knihu dnes nahlížím jako stále zajímavou, rozhodně už ale ne tak poutavou jako dříve.
Doporučuji spíše děti 9-15 ale zase si myslím, že to je pro lidi zajímající se o nadpřirozeno úplná ztráta času.

3 25.10.2015

Když jsem slyšela, že kniha My děti ze stanice ZOO má pokračovaní, ani jsem ho nechtěla číst, protože jsem částečně doufala v happy end. Byla jsme ale zvědavá a kniha byla mnohem lepší, než jsem očekávala.
Autorka popisuje své události v životě, na které s odstupem času nahlíží jinak a nějaké poznatky získává až po letech.
Kniha mě nenudila, příběh Christiany je určitě zajímavý a upoutal mou pozornost. Narozdíl však od knihy My děti ze stanice ZOO, bych si tuto knihu už znovu nepřečetla.

4 25.10.2015