AnjaVCL
komentáře u knih
Na plechárně / Sladký čtvrtek
John Steinbeck
Plechárna si u mne vysloužila pět hvězd, Sladký čtvrtek tak tři. Abych byla upřímná, navazující Čtvrtek mi přišel jako slabší odvar z Plechárny, poněkud naivní a s milostnou linií, která mne příliš neoslovila. Plechárna je ovšem milionová. Tolik pitoreskních postaviček na jednom místě, zábavně-pravdivé hlášky a neskutečně příjemná atmosféra. Že by si člověk skoro lehl do nějaké té zrezivělé roury s flaškou piva od Li Čonga - a vlastně by mu vůbec nic nechybělo ke spokojenosti...
Brnox. Průvodce brněnským Bronxem
Aleš Palán
Velice nekonvenčně pojatá záležitost. Je to mozaika všemožných možných i nemožných věcí, polyfonie hlasů z ulice i akademiků, obdivuhodně barevný obrázek lokality s pochybnou pověstí (nic ale není černobílé, Brnox má rovnou 10 barevných tras!). Uliční sběr neskutečně pobaví - některé výroky jsou až existenciální, některé suché, jiné poněkud lakonické.
"Vem si šalinu. Je jedno, jakou. Na konci je vždycky les."
Zlatý věk
Michal Ajvaz
Hledáte-li knihu, ve které je zcela snadné rozehrát z neškodné větičky o králi zamyšleně pozorujícím ředkev celou další spletitou historii... Toto je to pravé.
Muž bez vlastností 1
Robert Musil
Opus magnum přehlíženého autora. Získal si mě svým inteligentním stylem, přecházejícím občas do nenápadné ironie. Těžko mohu vyzvednout nějakou jednotlivost, nicméně mne velmi pobavily už samotné názvy kapitol.
Nejprůzračnější kraj
Carlos Fuentes
Komplikovaná mozaika lidských osudů. Různá prostředí, osudy, vrstvy lidí. Pro mne jako mimomexického čtenáře byly některé pasáže nepříliš srozumitelné kvůli neznalosti reálií. Přesto byla kniha poměrně působivá, ač jsem si asi nakonec nejvíce užila první třetinu s bizarním večírkem, který byl skvělou přehlídkou nejrůznějších typů...
O zahradě
Pavel Čech
Knihu jsem otevřela ve věku, kdy už mi zdánlivě nebyla určena... To byl ale klam. I dospělý může strávit hodiny hledáním detailů v zákoutí magických obrázků, dívat se na pokřivené domečky a tajemné zahrady. Jednoduše: snít.
Velká povídka o Americe
Josef Škvorecký
Dokonalý pohled na Ameriku. Nedostižná komika. Zobrazení jejích neduhů a ironický odstup. Esence Škvoreckého geniality.
Urbo Kune
Miloš Urban
Myšlenkově už mi to přišlo slabší, nicméně grafika a prostředí - to mě přinutilo vytrvat.
Neviditelná města
Italo Calvino
Není to tak trochu zakuklená sociologická studie našeho světa? Nádherné nápady, originální uspořádání knihy... Nezapomenu na své nadšení, když jsem četla knihu Zygmunta Baumana a on použil město Leonii jako příklad demonstrující některé aspekty dnešního světa.
Prázdné ulice
Michal Ajvaz
Román plný fantaskností, zákrut a odboček, které mi ovšem nedovolovaly se odtrhnout od četby a opustit jeden z typických ajvazovských světů nepřipouštějících příliš moderní dobu.
Nulté číslo
Umberto Eco
Bohužel mi tato kniha připadala trochu jako vykuchaná recyklace děl předchozích. Knihu jsem měla přečtenou rychle, ale nic moc mi po ní v hlavě nezůstalo. Byla poněkud bezbarvá. Se vší úctou k věku spisovatele, ve kterém dílo napsal, však nemohu hodnotit lépe.
Ostrov včerejšího dne
Umberto Eco
Tato kniha mi příjemně plynula, neměla jsem dojem, že by Eco čtenáře příliš zahrnoval filosofováním... Vybavuji si, že se mi líbila atmosféra knihy, tak trochu visící v jakémsi bezčasí, ačkoli hlavní hrdina mi byl poněkud nesympatický. Nepříliš akční, ale to není na škodu.
Pražský hřbitov
Umberto Eco
Ač mám Eca ráda, tato kniha mne příliš nevtáhla. Asi to bylo tématem, možná jsem zmlsaná jeho předchozími knihami.
Tisíc Gagarínů a jedna řepařka: Dopisy-romány Josefa Váchala pro Josefa Hodka
Josef Váchal
Váchal, podivuhodný ssavec na vrcholu grafomanických sil.
Rakovina
Jan Těsnohlídek ml.
Tak tohle mě dostalo. Sociální reflexe a syrová realita bez odéru chtěné angažovanosti.
na balkáně/jsou ještě lidi který/zažili válku!/koupím si od nich zmrzlinu/pronajmu byt
Libeňský román
Richard Erml
Kniha je silná v evokaci atmosféry různých zákoutí a prostředí. Příběhu a postavám mi ale dělalo problém věřit, místy mi to přišlo trochu násilně vykonstruované a projevy postav místy infantilní, místy toporné a nevěrohodné. Čtenářsky velmi splavné, očekávání z výsledného požitku byla ale větší než realita.
Nejlepší kandidát
Stanislav Biler
Vzhledem k tomu, že v některých pasážích jsem se poměrně bavila, nemůžu hodnotit úplně špatně. Jak se zde již zmiňovalo, kniha se brzy vyčerpává a jede totéž dokola. Také mi přišla nepoměrně dlouhá jesenická část vůči zbytku - šup, pár desítek stránek a projeli jsme celou republiku. Aniž by to ale bylo účelné. Hejty na Brno má Biler rád, ale tady se ta nihilistická satira už poněkud zajídala. Místy toho bylo prostě moc.
Univerzita
Eman Erdélyi
Osvežujúce. Takové anály bratislavské fildy s hektolitry alkoholu, špetkou magického realismu, cynismu a anekdotičnosti. Hlavně už víme, kde je v kapitalismu lidská tvář.
