Anna 13
komentáře u knih
Něžnost
David Foenkinos
Co napsat ke knize, která vám ukradne srdce a zmocní se vaší mysli?
Já to nevím... Chtěla bych toho tolik napsat, ale prostě vskutku netuším, jak tohle vyjádřit...
Bezesporu je to jedna z těch úplně nejoblíbenějších knih mého života. Kniha, na kterou se prostě nikdy nemůže zapomenout. Ale vracet by se do ní chtělo pořád.
Kniha, která oplývá tak poetickým jazykem, až se vznášíte na vlnách té nejskutečnější čtenářské extáze.
Jde o čiré vzrušení z kouzla slov, větných spojení a poetiky, která tímto příběhem oplývá.
A já oplývám velkou zamilovaností k ní a doufám, že se dalším čtením přebrodím k lásce, která mi zůstane po zbytek života. Tuto knížku chci vlastnit a opakovaně se do ní nořit. Znovu a znovu se potkávat s Nathalií a Markusem, nikdy nepřestat objevovat ty emoce ukryté ve slovech. V těch neskutečně chytrých větách se toho skrývá tolik. Je nemožné to všechno objevit a prozkoumat na první přečtení. Už teď jsem měla touhu se k některým kapitolám vracet a nechat je na sebe znovu působit. Ještě více si je vychutnat, hlouběji do nich proniknout, víc z nich vytěžit.
Zajímalo by mě, zda tohle kouzlo působí na každého nebo jen na pár čtenářů. Nemám však odvahu přečíst si komentáře, protože pokud by tuto knihu někdo kritizoval, nemusela bych to unést.
Je to láska na první přečtený odstavec.
„Byla tak krásná... Tou krásou, která vás nutí psát všude tři tečky...“ To pronesl hlavní hrdina o své milované. Vypůjčuji si tato slova a lepím je na tuto knihu.
Zážitek nedozírný... Nepochopitelný. Vyvolávající úžas.
Děkuji!
„Tak moc toužil po ženském těle, že umíral smutkem, když si někdy připustil, že mu už navždy zůstane nedostupné. Že už nikdy nedostane vízum do krásy.“
Pět kroků od sebe
Rachael Lippincott
O lásce mezi stěnami nemocnice.
O lidech, co se k sobě nemohou přiblížit na více jak pět kroků.
O touze milovat, žít a dýchat...
O tom, že láska nezná hranice ani pravidla.
O bolesti a nespravedlnosti.
O tom, že nemoc neznamená konec.
Že milovat do posledního dechu - doslova - je dar nad dary...
O Willovi a Stelle.
Pokud je vše v knize pravda, tak si myslím, že autorům se jejich cíl povedl. Chtěli tímto příběhem předat čtenářům osvětu o cystické fibróze. Příběh je popsán tak, že člověk rutinu pacientů spolu s hrdiny "žije". Klaním se před lidmi, co s onemocněním plic bojují a přeji jim, aby se co nejdříve opravdu nadechli.
Kniha vzbuzuje vděčnost. Vděčnost za život, který žijete, za tělo, které máte... Za lidi, co máte kolem sebe.
Ani něco tak "obyčejného" jako dýchání není samozřejmé. A to vám tento příběh připomene.
Úplně cizí lidé
Liane Moriarty
Tohle mě vážně neskutečně bavilo.
Liane Moriarty je pro mě autorkou, u které se nikdy neobjeví zklamání. A která vždy překvapí. Její postavy jsou jako živé. Jako kdyby to byli vaši sousedé či známí, co se zhmotňují na stránkách bestselleru. Jako kdyby jejich problémy byli těmi vašimi...
Prostředí jejích knih je vám blízké. Je uvěřitelné, reálné...
Tato kniha měla výborně vystupňovaný děj, který snad nikdy nestagnoval, nenudil. Fascinoval mě excelentně vykreslený drsný osud rodiny Marconiových, zamilovala jsem si úžasnou spisovatelku romancí Frances a samotná Máša byl úkaz, u kterého čtenář netušil, co za jejím chováním doopravdy stojí a zda ji vůbec soudit...
Po čtyři dny jsem se probouzela s těšením se na další dobrodružství s těmito hrdiny a užívala si každičkou stránku.
Ta kniha je prostě báječná.
Takže ji rozhodně doporučuji. Doporučuji všechny příběhy z dílny paní Moriarty.
Noční pták
Brian Freeman
Mistrnně vystavěný psychothriller, který vybočuje z řady dalších.
Příběh Eastona a Steinové se rozehrává pomalu, avšak tajuplně a přitažlivě. V průběhu čtení se z děje stává neskutečně chytrá a mnohovrstevnatá kniha, ve které nejde jen o to odhalit vraha a vyčkávat na další oběť. Jde mnohem o víc.
Kniha si s vámi hraje. Pokládá otázky, které vám možná dosud nikdo nepoložil, nutí přemýšlet a často se i ve čtení zarazit a vstřebávat informace, trousí množství nápaditých detailů spojující se na konci v celek. Profily postav získávají uvěřitelné obrazy a jejich jednání je psychologicky rozpitvané a nic se neděje bez příčiny.
Příběh odehrávající se na poli psychologie se zabývá manipulacemi, hypnózou a netradičními formami zabíjení.
I když knihu hodnotím vysoce kladně, tak mi na ní něco chybělo. Něco, co by tomu dodalo ještě větší říz a neuvrhlo by to tak příběh v zapomnění. Tuším, že i přesto, jak dobrá tato kniha byla a jak jsem si ji vychutnala, se nestane tou, na kterou se nezapomíná.
Dát pět hvězd by tudíž bylo nespravedlivé vůči těm knihám, které si i po letech vybavuji ve zcela jasných barvách.
Rozhodně je ale Noční pták jeden z těch nejzajímavějších a nejnapínavějších thrillerů, jaké jsem doposud přečetla.
Doporučuji!
Účastníci zájezdu
Michal Viewegh
Film Účastníci zájezdu je skvělou podívanou před letními prázdninami, kde na vás atmosféra nadcházejícího volna dýchne přímo magicky. Tato komedie dle mého patří k těm lepším českým počinům a vždy se u ní se sestrama zasměju a užiju si známé fórky.
Viewegh mě nikdy moc nebavil a já ho moc nevyhledávala, ale teď jsem po knize sáhla. Snad proto, že jsem chtěla nasát nějaký letní příběh od moře, možná, že jsem chtěla dát ještě populárnímu spisovateli šanci.
Ale já jeho styl psaní fakt nemusím, a ani tato kniha mě nepřesvědčila o talentu, o kterém se mluví. Kniha neměla žádnou čtivost, humor a ve čtenáři nevzbouzí zájem ani o jednu jedinou postavu.
Nevím, jak se filmařům povedlo tento příběh polidštit tak, abyste se smáli a cítili z něj denodenní život.
Doporučuji film.
Nedoporučuji si o tom číst, protože je to fakt zdlouhavé a nezáživné...
Zpočátku, kdy výletníci jedou k moři, se děj snést dá a vy si říkáte, že to ještě tak špatné nebude. Ale pak je to už jen čtenářské utrpení.
A pokud se za postavou jménem Max skrývá sám autor tak... vážně nemám slov... :( :( :(
Ztracené světlo
Jill Santopolo
Absolutně uhrančivá kniha, která vás nepustí a kterou čtete dlouho do noci, i když víte, že musíte přestat, protože se ráno chcete probudit s tím, že budete moci v příběhu pokračovat...
Já nemám slov. V tom příběhu je tolik života, různých druhů lásky, těžkých dilematů,... Je to dechberoucí příběh o žáru lásky, která nikdy nemohla být uhašena a nikdy se nemohla dostat pod kontrolu. Všechny postavy sympatické... Gabe velmi rozporuplný hrdina, který na své chyby doplácí až na samotném konci. Ale byla to chyba?
Knížka rozpláče romantické duše a v hlavě rozproudí nový vír otázek, na které nemusíte hned najít odpověď.
Kladně hodnotím i přenádhernou obálku a styl, kterým autorka příběh ztvárňuje. Naprosto originální a emotivní.
Doporučuji každým úderem mého srdce.
Osm
Radka Třeštíková
Bála jsem se, že po Bábovkách bude Osm zklamáním! :O Proč?
Tohle je detektivka, která je neuvěřitelně zábavná. Je napsána tak originálním způsobem, který vás nadchne a nepustí...
Zde jsou důvody proč Osm přečíst: (za možné spoilery se omlouvám)
1) Začíná to Koncem.
2) Končí to Začátkem.
3) Každý hrdina je podezřelý, každý má dost dobrý motiv.
4) Skvělé je, že se tu nejedná o vyšetřování vraždy. Oběť byla "jen" postřelena.
5) Co tedy mladá Michaela, která přežila, ví?
6) Všechny postavy budete téměř zaručeně nesnášet. Na konci rozhodně.
7) Všechno je po celou dobu naruby.
8) Obsahuje zvraty, napětí, šmrnc. :)
9) Čekáme na vyřešení situace dlouho. A málokdo si asi tipne viníka.
10) Autorka brilantně zvládla propletení vzájemných vztahů, což nám předvedla již v Bábovkách.
11) Její román není o vyšetřování. Nebude vás štvát žádná partička detektivů.
12) Dokonale vykreslené postavy, které ve vás vyvolají paranoiu.
13) Rozhodně nutí k zamyšlení. I nad vaším životem.
Chci pokračování!!!
Třeštíková překvapila, obhájila svůj talent a svou jedinečnou nápaditostí bavila.
Hana
Alena Mornštajnová
Kniha ze mě vyždímala duši, kterou jsem jí věnovala...
Probrečena celá poslední část knihy...
Dost složité pro mě bylo napsat jen recenzi, aby vystihla to, co pro mě samotný příběh znamená...
Zde je:
http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1803/hana-alena-mornstajnova
Napsat ji byla pro mě výzva.
A dál se již v mých pocitech z ní raději pitvat nebudu.
Protože tento klenot opravdu nejde slovy popsat...
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Moje třetí od Jojo! Miluji její knihy, její perfektně vykreslené postavy, její neobvyklé a zajímavé příběhy!
Kniha je opět úžasně čtivá, obsahuje dalšího zajímavého a krásného muže: Willa a celý příběh je napjatý, zamilovaný a smutný. Ale já jsem přesto ráda, že to dopadlo, tak jak to dopadlo. Mělo to tak dopadnout, cítila jsem to už od začátku. Will udělal správnou a možná pro ostatní čtenáře děsivou věc, ale co vy víte? Co vy víte o životě kvadruplegika? NIC!
Všem ostatním ještě velmi doporučuji knihu Stříbrná zátoka, která je stejně skvělá, jako tato kniha.
Přemýšlejte více u tohoto příběhu. Rozhodně to není žádná oddychovka, ale pěkně emotivní román u kterého vám budou slzy téct proudem.
Příběh nadchne milovníky knihy Hvězdy nám nepřály! :)
Stehy
Sára Zeithammerová
Zašije mi někdo srdce?
Po tom, co mi ho tahle kniha roztrhala na cáry?
Já vlastně nevím, co napsat... Nechci nic okecávat, nic prozrazovat, nad ničím dlouho dumat. Stejně nic z toho, co jsem v průběhu čtení cítila, nedokážu vložit na papír...
Sára Zeithammerová je pro mě objev. Nevěřím, že někdo tak mladý mohl napsat něco tak skutečného, tak bolavého a dospělého. A tak krásného... Vypravěčským talentem doslova hýří, čtenáře si zaháčkuje a nepustí...
Zničí vás. Pokud jste žena.
A pokud jste raněná žena, netuším, zda bude pro vás příběh Anny a Lucie terapií, nebo ho pro jeho ostré hrany ani nedokážete dočíst.
Tleskám.
Klaním se.
Miluju.
Děkuju.
Zahrada
Petra Dvořáková
Petru Dvořákovou jsem nikdy nečetla. Zahradu jsem objevila na pultech knihkupectví dřív, než jsem na ni natrefila na internetu či tady na databázi. Zaujal mě formát útlé knížečky, obálka a především tajemná anotace, která vyloženě lákala k objevování - tedy ke čtení. A tak jsem si ji zamluvila v knihovně a jedno volné odpoledne se do ní pustila.
Styl paní Dvořákové je velmi čtivý, příjemný, laskavý. Někdy možná až moc popisný a táhnoucí se. Pokud ovšem knihu otevřete v ten pravý okamžik, můžete se do její monotónnosti propadnout tak, že vás bude až uklidňovat. Skutečně si myslím, že na knihu musí být ta správná chvíle, aby čtenáře neunavovala...
Zahrada má své kouzlo v hlavním hrdinovi, který otevře čtenářovo srdce dokořán. Jaroslav zakouší peklo za to, kým je, aniž by se hledělo na to, co dělá a jak žije. Líbilo se mi nahlédnutí do tohoto velmi nepříjemného tématu prostřednictvím neuvěřitelně lidského přístupu. Ať už je to postava, kterou paní Dvořáková vytvořila nebo samotný soucit autorky, co dělá knihu nesmírně citlivou a výjimečnou, je jisté, že se jedná o literární dílo, které v člověku zůstane.
Dotýká se odsouzeníhodného... Ale čtenář je plný emocí, důvěry a především spřízněnosti a laskavosti.
Kniha popisuje zlo, které existuje, ale které se nestalo...
Kniha mě překvapila. A já si vážím odvahy, která byla k napsání tohoto příběhu jistě třeba. Věřím, že vzbudí vlnu lidskosti a čtenářům hodně dá...
Děkuji.
Alchymista
Paulo Coelho
Knihu jsem četla snad ještě někdy před mým patnáctým rokem... Byla jsem z ní uchvácená. Měla jsem pocit, že jsem v ní objevila moudrost světa, návod ke štěstí. Zmanipulovaná pohádkou jsem došla na pár dní k jistému vyklidnění, k naději v zítřek.
Rozečíst Alchymistu po takové době v jedenadvaceti letech byl dobrý i špatný nápad zároveň. Knihu jsem bez velkého přemýšlení vepsala do svého maturitního seznamu četby, ale s blížící se zkouškou jsem zjistila, že si ji vlastně vůbec nepamatuji. Ponořila jsem do ní své já tedy podruhé, ale žádné uchvácení se nekonalo.
Co se týče stylistické stránky - jsem bez výtek. Coelho se prostě čte dobře a nikdy tomu nebude jinak. Děj Alchymisty, přesvědčení knihy a celý ten magický realismus mi bohužel už nic neřekl. Nejsem na tyhle "pohádky"... Nevěřím v podobné myšlenkové směry. Nemám ducha, kterého by Alchymista dokázal naplnit.
Je zajímavé vidět, jak jsem jako mladá čtenářka v knize nalezla útěchu a jen o pár let později jí nevěřím.
Jedna kniha, jedna osoba a v podstatě dva zcela rozdílné literární prožitky.
O Coelhovo dílo se nepřestávám zajímat, ale Alchymistu a jeho podobné si už do hlavy vpouštět nehodlám...
No a já
Delphine de Vigan
Delphine de Vigan mě uchvacuje... A to každou větou, kterou mi vloží do mozku. Pokaždé jsem jejím příběhem zcela pohlcená. Tluče se ve mně touha nepřestávat a dát její knihu na jeden zátah s touhou šetřit si ji a mít pořád ještě pár kapitol před sebou...
NO A JÁ mě vytrhla z déle než měsíčního nečtení a předložila mi příběh, který se četl sám. Který dýchal a ožíval v mé hlavě, aniž bych mu musela pomáhat. Líbilo se mi nahlížet na svět čistým nezkaženým pohledem třináctileté dívky, která vnímala nespravedlnost a utrpení světa, opravdu ho viděla a nedokázala přijmout věci tak, jak jsou. Která se nevzdávala a věřila, která v sobě měla tolik dobra a naděje, že si člověk sám není jistý, jestli byl kdy stejný. Stejně dobrý a čistý.
Paříž a její světy, které autorka propojuje v jeden.
Balancování na prahu dítěte a dospělého.
Neporazitelná absurdnost všeho a všech...
Kniha je i přes krutost lidských osudů nesmírně laskavá, vrací čtenáře do nevinných dětských let - k přímočarosti, jednoduchosti a dobrotě.
Na příběhy paní de Vigan se nezapomíná... A tak ani Lou, No, Lucas a další hrdinové nádherně vykresleného příběhu neupadnou v zapomnění.
Nemohu se dočkat dalšího díla této spisovatelky - královny svého žánru, královny současné literatury.
Bílá kniha
Han Kang
Opravdu nevím, co k této jemné,
hluboké,
citlivé,
něžné,
smutkem prostoupené,
křehké knize napsat.
Člověk se s ní prolne.
Vzdám jí hold mlčením...
Bezdětná
Monika Baudišová
Velmi povedené.
Krátké, barevné, strohé, sympatickou formou podané citlivé téma, které v nás vzbuzuje rozpaky, soucit i empatii. Autorka se vykreslila a vypsala z vlastní strastiplné cesty, z emocí a obav, kterých byla plná a za to jí patří můj respekt - otevřít se s tak intimním trápením světu určitě nebylo snadné...
BEZDĚTNÁ přivede k hlubšímu zamyšlení, vzdělá, pobaví i rozesmutní.
Baletky
Miřenka Čechová
Četla jsem ji s neuvěřitelným zápalem a vykulenýma očima… Síla. Fakt, že jo.
To všechno kvůli neprohlédnuté iluzi, pocitu méněcennosti a nesebehodnoty. Jak je vůbec možné tohle na sobě samé dopustit? Jak je možné být dospělým a podílet se na baletní tyranii – dokonce už u desetiletých dívenek?
A to, co mě nejvíc pálí – děje se to pořád? Takhle? Změnilo se něco?
Balet je peklem. Cestou, která snad nemůže dojít naplnění – alespoň podle těchto příběhů ne. Je to jen bolest, sebepopření, trýzeň. Jsou to muka, odříkání, ztráta sebe samé. Je to úzkost, strach a nenávist. Je to otázka proč?
Kniha je velmi tísnivá a hlasitá. Du forma vás polapí a vtáhne – mnoho toho na vás přenese, neskutečně moc emocí probudí.
Cítíte s baletkami - cítíte potřebu ty křehké dívky uzdravit, obejmout a zbavit je vší té tíhy.
Je to neuvěřitelně krutý svět. To, co Miřenka Čechová ve své knize popisuje, si doopravdy nepředstavíte. Je to tak hrozné, že se až rozhodujete, jestli tomu vůbec budete věřit.
Kvůli čemu, proboha, tohle všechno? Nedává to vůbec smysl. Ne mně. Ne té, která tancem kdysi také dýchala, a která měla to štěstí, že neměla dispozice a odvahu, jinak by teď byla zlomená.
Tohle je nelidské… A panebože – jde o děti!
Pouta
Delphine de Vigan
Pouta jsou paralyzér.
Po dočtení nastane stav ochromení…
Nepřichází ke mně slova, kterými bych mohla tento čtenářský zážitek popsat. Pokouším se o to již druhým dnem, ale paní de Vigan mi zkrátka sebrala dech a schopnost nějak se k jejímu dílu vyjádřit. Nejde mi to… Cítím, že k tomu vlastně není, co napsat, neboť si neumím představit člověka, kterého se příběh Théa a všech kolem něj nedotkne. V každém z nás se po poslední větě probudí něco jiného… Ti, co četli nepotřebují číst komentáře a ti, kteří ještě ne, potřebují jen absolutně odrovnané reakce, aby po jejím ovzduší zatoužili.
Takže – nemám slov. A zároveň jsem jimi naplněná. Těmi od neskutečné Delphine de Vigan.
Poutům absolutně nic nechybí a nic v nich nepřebývá.
Jsou dokonalé. A zasluhují si tu nejvyšší možnou pozornost.
Nemohu se dočkat, až se touto autorkou nechám dál utvářet...
Druhá tvář
Ashley Audrain
Dovedeno k dokonalosti...
Vybroušený román.
Fascinace na nejvyšším levelu.
Tato kniha předčila veškerá má očekávání. A to je výjimečné... To přichází jednou za čas.
Je to drásající, neuvěřitelně vtíravé. Když to čtete, máte to všude. Pořád na to myslíte. Nemůžete (ani nechcete) se toho zbavit.
Strašně mě to bavilo. Každá nová věta byla jako zjevení, které jsem potřebovala nasát. Vychutnávala jsem si každou stránku krátkých kapitol v atraktivní du-formě. Od samého začátku jsem věděla, že v rukou držím poklad...
Samotná hrdinka je nádherně lidská. Tak opravdová. Na přebalu knihy se píše o její neuchopitelnosti, ale já jsem ji popadla a nepustila. Nebo možná ona lapila mě. Byla úžasná.
Možná jsem v knize našla něco, co ostatní ne. Nebo jsem si ji jinak vyložila. Protože absolutně nepobírám její nízké hodnocení.
Pro mě je to skvost, na který nedám dopustit. Který jsem si vychutnala do posledního písmenka.
Ashley Audrainová v této knize mapuje mateřství. Studuje ho a předkládá v podobách děsivých i lákavých. Odvedla neuvěřitelnou práci. Brilantní psychologie, senzační závěr... zkrátka - KUPTE TO! Nebudete to chtít dát z ruky. Garantuji!
Nastavte této knize svou tvář...
Sama proti všem
Brian Freeman
"Měla jste někdy strach z toho, že něco z vašich knih ožije?"
Zatraceně dobrá kniha!
Ještě mám v očích slzy. Ano, z thrilleru.
Brian Freeman přesahuje svůj žánr a dotýká se čtenáře hodně hluboko. Vzbudí ve vás tak silnou vlnu soucitu s hlavní hrdinkou, že na poslední kapitoly mžouráte skrze vodopád, který máte v očích.
Nejdřív vás to prostě jen baví.
Pohlcuje.
Napíná.
Mrazí.
Drásá nervy k prasknutí.
Přesně tak, jak má dokonalý thriller působit. SAMA PROTI VŠEM je opředena tajemnem i temnem. Ale pod vší tou dusivou atmosférou, tíživými hrdiny a vrstvenými zvraty je ukryt život tak ryzí a smutný, že vás pravda vyplouvající na povrch zasáhne jako nečekaný výstřel z pistole.
Thriller protkaný jemnocitem.
Kéž bych ho po čase zapomněla a mohla si celý tenhle útěk před pravdou a bolestí dát znovu. Obávám se však, že mi tahle kniha zůstane vypálená do paměti. Jako spousta jiných…
Brian Freeman mě překvapil. Šokoval. Uvrhnul mě do emocí, které jsem nečekala, že s ním zažiji. Vlastně jsem neměla ponětí, co všechno mě čeká, když jsem knihu brala do rukou. Protože tohle si nevymyslíte. Vážně ne.
Tohle je prostě krásné.
Velkolepé.
Bláznivé. Ohromující.
Buší z toho srdce. Dejte si pozor, ať vaše slzy nerozpijí věty posledních kapitol. Tuhle knihu byste měli poslat dál. A ti druzí čtenáři ještě dál.
V životě mě žádný thriller nepohladil. To musel přijít až Brian Freeman, vyrvat mi srdce z těla a následně ho vrátit na místo. Zmožené. Rozechvělé.
Jedním slovem: wow!
Adresát neznámý
Kathrine Kressmann Taylor
Neodložitelné.
Pohlcující.
Zraňující.
Adresát neznámý se mi vryl pod kůži. Tak málo stran a tolik řekly.
Příběh, který sledujeme prostřednictvím korespondence mezi dvěma muži, vnucuje čtenáři silné podněty k zamyšlení.
Z knihy dýchá lidství a život sám. Nezapomeňme, jak "málo" stačí. Musí nás tento příběh děsit, musí se nás hluboko dotýkat...
Je pozoruhodné, jak velké dílo se dá vytvořit na pár desítek stran. Jak silně dokáže zapůsobit.
