Annabelle komentáře u knih

Z předchozích recenzí jistě víte, že série King je moje srdcovka a jsem opravdu moc ráda, že jsem díky Mega knihám na sérii narazila.

Tentokrát se podíváme na příběh Samuela “Preppyho Clearwatera, který krátce vystoupil v první knize a kterému budou věnovány ještě další dvě knihy ze série.

Kvůli příběhu Preppyho se vracíme k událostem ještě před první knihou. Dozvídáme se tak pár informací o Kingově zatčení, o Grace a taky o zajímavém byznysu, který zahrnuje staré dámy a tajné pěstírny marihuany.

A jedna z těch starých dam má vnučku - na drogách závislou Andreu “Dre, která se se svými kumpány k babičce vloupá a ukradne pár rostlin, ovšem to nemůže Preppy nechat jenom tak. Tím začíná příběh o návratu do normálního života, o netradiční odvykačce, o lžích, násilí, životních ranách, traumatech a postupně se rodící lásce mezi dvěma lidmi, kteří si to velmi těžko přiznávají.

I když není Preppy opravdu prototypem toho prince na bílém koni a udělá spoustu příšerných věcí a to dokonce i hlavní hrdince Dre, postupně se dozvídáme jeho příběh a důvod, proč je jeho chování tak “jiné. Dre také rozhodně není hrdinka, které byste přišli hned na chuť. Její život je tragédie plná hnusu a bolesti a ona to moc dobře. Zkrátka pár k pohledání. Proto opravdu nečekejte nějakou zářivou romantiku, ale surovost každodenního života, nad kterou budete mnohdy zatlačovat slzu a doufat ve šťastný konec.

Příběh mě opravdu mnohdy velmi překvapil, zejména pár závěrečných kapitol a jedna nečekaná erotická scéna. No a závěr? Ten byl skutečně cliffhangerový. Už teď se moc těším na pokračování Preppyho příběhu, protože prostě potřebuji šťastný konec! Tenhle sexy cvok si vás zkrátka získá a navíc nosí motýlka… a jak řekl Doctor Who: “Bow Ties Are Cool!

Ještě jednou děkuji Mega knihám za další díl téhle velmi čtivé série, která si získala mé čtenářské srdce.

08.12.2024

Ačkoliv jsem spíše čtenář fantasy, sci-fi, hororů, thrillerů, tak když se ke mně kdysi přiřítil King, zamilovala jsem se. Opravdu to nebyl žánr, který bych vyhledávala, ale T. M. Frazier píše tak… příjemně, čtivě, nenáročně a oddechově. King byl prostě netradiční romantika skloubená s poněkud drsným a „špinavým“ prostředím a vášnivým sexem. Druhému dílu nešlo odolat a proto tu teď máme Tyrana.

„Myslím, že se mi líbí, když se mě bojíš…“

Tyran je prostě… tyran. Oproti Kingovi je knížka více drsná, nechutná a opravdu mnohdy velmi brutální a explicitní. Neříkám, že už King nebyl ostrý, ale v Tyranovi byly některé scény i na mě opravdu moc, a to jsem zvyklá na hodně.

King a Doe (Ray) si prošli mnohým už v prvním díle a nic hezkého je nečeká ani v tomto pokračování. Důvěra mezi nimi je nalomena a Doe, vlastně teď už Ray, se ocitá ve světě, který vůbec nezná a nedokáže se smířit s tím, že by King už do jejího života neměl patřit a měla by žít po boku Tannera – hodného chlapce z vyšší společnosti, který se Kingovi v ničem nepodobá. Ale King, který sám musí řešit problémy se svými nepřáteli, se nevzdává a je připraven Doe znovu získat, a to i přes nemalé peripetie.

„Seš moje. Vždycky jsi byla.“

Ovšem ani King a ani Doe netuší, že budou muset čelit nepříteli, který jde doslova přes mrtvoly a to… Tyranovi. Kdo je Tyran vám neřeknu, protože bych vám zkazila ten velmi překvapivý zvrat na konci knihy, ale jediné, co vám řeknu je to, že se opravdu máte na co těšit a já osobně jsem na ten konec koukala s otevřenou pusou.

Stejně jako u prvního dílu, stránky ubíhaly jedna za druhou a za chvíli jsem měla dočteno. Příběh je opravdu velmi čtivý, nenáročný a opět obsahuje šťavnaté erotické scény. Bohužel se ale nemůžu trošku zbavit dojmu, že Tyran je o něco slabší než King. Děj je sice svižný a má své zvraty, ale trošku mi nesedlo prostředí a taky jsem doufala, že chování Doe se trošku změní, přece jenom už nebyla zodpovědná sama za sebe, ale i za svého syna, ke kterému si tedy nakonec tu cestu našla.

Ačkoliv je Tyran o něco slabší než první díl King, tak jsem si ho užila a přes tu všechnu brutalitu, je to příjemná oddechová knížka na pár hodin, při které vypnete a užijete si ji plnými doušky. Ovšem počítejte, že se tu vulgarismy nešetří.

17.11.2024

Co se mi ve Vládě vlků dále líbilo, byl Zojin příběh. Přiznám se, že Zoju jsem v Griše neměla úplně ráda a mé srdce si spíše získala Žeňa, ale když jsme měla možnost se plně ponořit do jejího příběhu a poznat její dětství, získala jsi mě a věděla jsem, že ona je skutečně hodna toho, co ji čeká.

Konec byl třešničkou na dortu. Ačkoliv mnoho postav nečekal hezký osud, mnoho z nich padlo, mnoho z nich truchlilo, ale nakonec vše dopadlo tak, jak mělo a myslím, že lepší uzavření příběhy jsme si nemohli přát.

Duologie o Nikolaji Lanstovovi si úplně nezískala moje srdce jako Šest vran, přesto jsem opět nebyla zklamaná a dostala jsem příběh plný napětí, zrady, nebezpečí, intrik, útrap, bolesti, ale také lásky, přátelství, magie a víry v lepší budoucnost.

2 17.11.2024

Po odskočení do Ketterdamu se opět vracíme do Ravky, kde se vlády ujímá válkou poznamenaný Nikolaj Lanstov – Zjizvený král. A já se vám, pokud možno stručně a bez větších spoilerů, pokusím sdělit své dojmy z obou knih.

Nikolaje jsme si všichni samozřejmě zamilovali už v Griše a také všichni jistě víme, co se mu stalo a jaké tajemství musí skrývat. A nyní se musí vyrovnat nejen se svým vnitřním démonem, ale nebezpečím, který s sebou nesou nejen sousední království, ale i dávný nepřítel, který se vrací ze záhrobí. Nikolaj sice stále hýřil vtipem a poznámkami, ale líbilo se mi, jak se měnil, jak nesl tíhu osudu celé země a nebál se obětovat sám sebe.

Přiznám se, že z počátku Zjizveného krále jsem měla problém s kapitolami Niny, jelikož mě její příběh úplně nezaujal, ale ke konci první knihy dostal grády a její příběh ve Fjerdě ve Vládě vlků byl úžasný a správně gradovaný a vynahradil mi tak to počáteční zklamání. I když tedy pořád jsem toho názoru, že Matthias se k Nině hodil víc, ale láska si nevybírá.

2 17.11.2024

Doktor Louis Creed se společně se svou manželkou Rachel, dcerou Ellie, malým synem Cagem a kocourem Churchem stěhují do krásného městečka Ludlow. Po nastěhování se seznámí s milým sousedem Judem a jeho ženou Normou a plánují si nový život. Postupem času Louis zjišťuje, že Ludlow má svá tajemství, a to v podobě mystického Wendiga a zvláštního pohřebiště, kde se smrt stává relativní. A když rodinu potká obrovská tragédie, zoufale Louis ví, co má dělat. Ale… Někdy je lepší nechat mrtvé mrtvými.

Po opravdu velmi dlouhé době jsem se pustila do knihy od Stephena Kinga. Přiznám se, že jsem v pubertě s jeho stylem psaní bojovala a říkala jsem si, že mu snad nikdy nepřijdu na chuť, naštěstí se to ale postupně změnilo, zřejmě jsem do jeho knih potřebovala „dozrát.“

Na Řbitov zviřátek jsem se chystala už dlouho, ale až opětovné shlédnutí nejnovějšího filmu mě konečně donutilo si knihu přečíst. No a lehce se mi opravdu nečetla. Přes zhruba prvních sto stránek jsem měla trošku problém se dostat. Děj mi skutečně z počátku přišel táhlý a knihu jsem často odkládala.

Ovšem přišel krutý zlom a postupná gradace děje a narůstající zoufalství hlavního hrdiny mi naháněly husí kůži. To zoufalství, ty Louisovy myšlenkové pochody, ponurost… Opravdu se mi některé stránky nečetly lehce. Závěr byl už jenom děsivou a odpornou třešničkou na dortu jednoho z nejlepších děl krále hororu.

10 17.11.2024

Michael Stirling je nechvalně proslulý hejsek, který se otočí za každou sukní, pak ale potká krásnou Francesku Bridgertonovou, do které se ihned bezhlavě zamiloval, bohužel pro něj je ale Franceska šťastně vdaná za jeho bratrance. Osud si ale dokáže krutě pohrát a Franceska je kvůli tragédii nyní volná a z Michaela je hrabě. Teď je otázkou, zda city zůstanou nevyslovené či zda bude mít Michaelův příběh šťastný konec.

Bridgertonovi mám neskutečné ráda, což už jistě víte z mých recenzí, ale bohužel v případě Nečekané lásky si nemůžu pomoc a musím říct, že se mi kniha příliš nelíbila a troufnu si říct, že ji považuji za prozatím nejslabší díl z celé série a řadím ji až dozadu k Čekance, která mi také nesedla.

Příběh Nečekané lásky byl jiný v tom, že nebyl ze začátku příliš pozitivní, hlavní hrdinka si prožila šok a smutek a náš pár si musel projít mnohými překážkami. Tohle všechno by bylo zajímavé, kdyby ovšem ale nebyl poté příběh lehce táhlý a mezi hlavními hrdiny by bylo alespoň trošku té jiskry a já neměla chuť ty postavy profackovat. Jejich vztah nešel vůbec do hloubky a posledních pár desítek stránek bylo opravdu jenom o sexu, kterým se Michael snažil dokázat, že je ten pravý. Docela mé také překvapilo časové zařazení příběhu mezi jednotlivé díly série, které mi ovšem nevadilo a přišlo mi zajímavé.

Bohužel za mě je tedy Nečekaná láska zklamáním a doufám, že další kniha ze série bude lepší.

17.11.2024

Eloise Bridgertonová se rozhodla, že půjde svému štěstí naproti a aby nezůstala navždy starou pannou, zvolí sňatek z rozumu odjíždí na panství ovdovělého sira Phillipa, kterého sice nikdy neviděla, ale díky dopisům se ji zdá jako velmi sympatický. Eloise tedy neváhá, pronajme si kočár a prchá od své početné rodiny do náruče neznámého muže. Ona nečeká náladového a nevycválaného muže, on zase nečeká takovou krásku… To přece nemůže vyjít, ale láska si zkrátka nevybírá.

S láskou Eloise je již pátým dílem ze série o sourozencích Bridgertonových a já opět nejsem zklamaná. Knížka byla pro mě opět takovým příjemným balzámem na duši a milou oddechovkou. Eloise byla už v seriálu mou oblíbenkyní a těšila jsem se na její knižní příběh. Tentokrát to bylo jiné právě v tom zalíbení naslepo a také tím, že hlavní hrdina měl dvě děti, které Eloise pěkně zatápěly.

Docházelo k mnoha vtipným situacím, zejména právě díky dvěma malým nezbedníkům, nikdo si nic nedaroval, a dokonce zasáhli i naši milovaní a všeteční bratříčci, kteří svou malou sestřičku Eloise chránili před spáry nevhodného vdovce. Téměř jako v každém díle na nás také čeká trauma, které změnilo některé z postav celý život. Phillip musel čelit smrti své manželky a nese si následky, které zasáhnou i do vztahu s Eloise. Romantiky byl v příběhu samozřejmě také dostatek, i když jim z počátku sblížení trvalo, zejména kvůli složitým osobnostem našich hrdinů. Za mě opět skvělé oddechové čtení a mrzí mě, že už se série pomalu a jistě blíží ke konci.

1 17.11.2024

Obraz Doriana Graye…. Příběh o chlapci, ze kterého se stane povrchní muž, který pro svůj dokonalý vzhled je schopen obětovat duši a nechat za sebe stárnout vlastní obraz. Postupem času ale pochopí, že je sice stále krásný, ale jeho srdce je zkažené a dokáže šířit jenom zlo.
 
Kniha Obraz Doriana Graye patří mezi mé milované klasiky, takže jsem samozřejmě neodolala ani jejímu novému grafickému zpracování a rozhodně nejsem zklamaná. Uvědomuji si, že mnoho čtenářů tato grafická zpracování odsuzuje a já tomu rozumím. Přece jenom přečíst si původní knihu je velký rozdíl než si přečíst pouze grafické zpracování, ovšem já patřím k těm, kteří nová grafická zpracování známých knih vítá, protože mám pocit, že tato zpracování udělají klasická díla přístupná mladším ročníkům, i když se knize samozřejmě nevyrovnají.
 
Obraz Doriana Graye je výborně graficky zpracován. Podivně ponurý styl ilustrací s menším množstvím textu vystihuje dokonale atmosféru příběhu a podtrhuje temný spád děje. Stále jsou zachovány nejdůležitější aspekty z děje románu i když se to nemusí z malého množství textu v bublinách zdát. Za mě jsem z tohoto zpracování opravdu nadšená a těším se na další díla z této edice.

1 17.11.2024

Další romantická oddechovka se špetkou erotiky ze série Objekty touhy od Penelope Bloom. A nezačnu pozitivně. Kdybych měla porovnat s předchozími díly, tak prozatím byl pro mě Jeho zákusek nejslabší. To, co se mi na předchozích dílech líbilo, tu bylo přehnané a místy až za hranou. Postavy jako například babička a William, které vždy dávaly příběhu vtip tu najednou byly spíše otravné. Z vtipné vsuvky v podobě Vtipkujícího Williama se najednou stalo malé dítě s blbými nápady a špatnými vtipy.

Vůbec mi také nesedla ani jedna z hlavních postav a necítila jsem mezi nimi takové to jiskření, jak to bylo v případě prvních dvou dílů. Závěrečná scéna na letišti byla sice fajn, ale bohužel trošku klišé, které známe ze spousty filmů a seriálů. Sice jsem se těšila na Jeho balík, ale teď z něj mám trošku strach. Mám pocit, že se série díl od dílu zhoršuje.

17.11.2024

(SPOILER) Zmámeni jsou již třetím dílem retellingové série Never After, tentokrát si autorka Emily McIntire vzala na paškál Čaroděje ze země Oz. Já se rovnou přiznám, že jsem Čaroděje ze země Oz nikdy neviděla, a tak byl pro mě příběh knihy docela výzvou a také motivací k rešerši o původním díle. Naštěstí je příběh knihy opravdu volnou inspirací.

Hlavní hrdinka Evelina Westerlyová (zlá čarodějnicr ze Západu) je nekorunovanou princeznou drogového podsvětí, která se neštítí vydírání, násilí a vražd. Proti ní stojí Nicholas Woodsworth (Plecháč), který léta pracuje jako tajný agent a jeho nejnovější misí je dostat se do blízkosti drogového bosse Westerlyho a jeho dcer – Eveliny a Dorothy. To ještě netuší, že Evelina je tajemná kráska, se kterou nedávno strávil příjemné chvíle na barových záchodcích. Může mezi nimi, i přes Evelininu počáteční nedůvěru a Nicholasovu věrnost ke svému povolání, vzkvést láska?

Příběh Zmámených je vcelku zajímavý, ale určitě ne tak zajímavý jako Zjizveni, možná je to také tím, že příliš neznám původní příběh. Určitě ale děj hodnotím příznivěji, než příběh knihy Lapeni, kteří byli jenom směsicí podivných erotických scén, kterých v tomto příběhu ubylo a jsou více… uvěřitelné, stejně tak jako sbližování hlavních hrdinů a gradace jejich vztahu.

Děj plynul příjemným tempem, nechybí erotika a také docela násilné scény, kvůli kterým mi trvalo, než jsem si našla k hlavní hrdince cestu, protože nebyla opravdu moc sympatická a její jednání mi mnohdy přišlo za hranou. Ovšem čím více se i odhaloval její příběh a důvody jejího chování, získala si mě. Kdo by to řekl, že i nevinná Dorotka může být taková mrcha a jít po krku vlastní sestře? Asi jsou červené třpytivé střevíčky velkým lákadlem.

Na třetí díl jsem se těšila, ale druhý díl se mi líbil o mnoho více a mám dojem, že Zjizveni budou v této sérii nepřekonáni. Nicméně uvidíme, jako to bude se čtvrtým dílem, který slibuje příběh Jafara a Jasmíny.

17.11.2024

První díl série Zlatá klec mě naprosto okouzlil, proto jsem byla ráda, že druhý díl vyšel tak rychle a mohla jsem se opět začíst do příběhu zlaté dívky Auren, která se nyní ocitá v rukou nepřítele a pomalu začíná chápat, že její minulý život skutečně nebyla pohádka.
 
Na konci prvního dílu se Auren dostala do rukou velitele Ripa, údajně krutého a nemilosrdného muže, který je plně věrný nepřátelskému králi Ravingerovi. I přes počáteční nenávist a nedůvěru si Auren začíná uvědomovat, že Rip nebude tak zlý, jak se povídá, a i když se velitel chová odtažitě, Auren ví, že i on už ji začíná vnímat jinak než jenom věc krále Midase.
 
V nepřátelském táboře se Auren také seznamuje s dalšími vojáky Čtvrtého království, navazuje nová přátelství a pomalu si uvědomuje, že i když se chce ke králi Midasovi vrátit, rozhodně nechce opět žít v kleci. Bude ji to ale ovšem umožněno?
 
Musím říct, že druhý díl se mi líbil ještě více než první. Z počátku mě sice nebavily zpestřující kapitoly královny Maliny, která se v manželově nepřítomnosti rozhodla, že si opět vezme, co ji právem náleží – trůn Šestého království. Ale postupně jsem si i ke královně nalezla cestu.
 
Auren se pomalu mění, Rip je v průběhu knihy stále sympatičtější a Midas je stále Midas. Místy mi vadilo, že Auren stále touží vrátit se do Midasových rukou, i když je jí s nepřáteli docela dobře. I přesto, že se jednání a myšlenky Auren zdály často nepochopitelné, dostalo se nám pár informací z její minulosti a bylo nám objasněno, proč raději volila klec a bezpečí Midasova paláce.
 
Třpytivá byla zkrátka úžasná zejména díky svižnému ději, vývoji postav, sympatickým vedlejším postavám, lehkému seznámení se se světem knihy a především závěrečnému plot twistu, který mě velmi nalákal na další díl, který vyjde v prosinci. Tahle série je opravdu velmi povedená a doufám, že si stále bude držet svou kvalitu.

1 28.10.2024

(SPOILER) Četla jsem, že Ve stínu Hvozdu je dalším retellingem na Krásku a zvíře, proto bylo jasné, že se mi knížka musí dostat do ruky. I když z počátku vypadal příběh zajímavě, je pro mě bohužel dalším knižním zklamáním.
 
Na začátku příběhu se setkáváme s Agnieszkou, obyčejnou dívku z malé vesničky, kterou obklopuje temný a zlý Hvozd. Ve Hvozdu se nachází mnoho zlých a odporných sil, před kterými je má chránit Drak – čaroděj, který si každých deset let za odměnu vybere ve vesnici dívku. Nyní všichni předpokládají, že si vybere Kasiu, která je krásná a okouzlující, ale jeho zrak padne na obyčejnou, a ne tolik krásnou Agnieszku.
 
První třetina knihy se mi moc líbila, mnohdy vtipné soužití Agnieszky s Drakem, seznámení s prostředím a zajímavé prostředí… zkrátka příběh se četl jedna radost. Pak se ale příběh přehoupl do jiného prostředí a stal se něčím, co bylo neskutečně natahované, Agnieszka zažila naprosto neuvěřitelný přerod v silnou a nezávislou ženu, která vlastně umí vše, i když z počátku nevěděla, co v ní dřímá. Příběh se neskutečně vlekl, situace se stále stávala neřešitelnou a pak se náhle zjevilo nějaké řešení, které přišlo zčistajasna bez předchozího vysvětlení.
 
Knížku jsem musela během čtení často odkládat a některé stránky i přeskakovat, protože se tam vesměs nic nedělo. Dokonce i vztah hlavních hrdinů, který najednou překročil tu „posvátnou“ hranici, mi přišel těžko uvěřitelný vzhledem k okolnostem první třetiny knihy. Takže opět jsem bohužel narazila na kousek, ke kterému se už zřejmě nikdy nevrátím a budu doufat, že příští retelling, na který narazím bude mnohem lepší.

1 12.10.2024

Upřímně ani nemůžu uvěřit, že jsem tuhle knihu po více než dvou letech dočetla (podle Goodreads jsem ji začala číst 19. února 2022). Holubice a had byla kniha, do které jsem se naprosto zamilovala. Příběh prostořeké čarodějnice a zarputilého lovce čarodějnic byl zkrátka skvělý. Druhý díl s názvem Krev a med působil spíše jako vsuvka, i když zas tak špatný nebyl, ovšem již bylo znát, že autorka původně zamýšlela napsat duologii. No a Bohové a monstra… Tohle zkrátka není závěr, který si tahle série zasloužila.
 
Varuji před spoilery, i když po tolika letech je to možná zbytečné. Celá kniha je značně natahovaná a působí dosti dojmem telenovely. Nejdříve je hlavní hrdinka posedlá a není to vlastně ona, pak hlavní hrdina ztratí paměť a příběh se vlastně vrací na začátek. Příběh je místy neslaný, nemastný a někdy zase velmi překombinovaný. Často jsem také postavy nepoznávala a měla jsem dojem, že jim autorka od předešlých dílů změnila charaktery.
 
Upřímně jsem ráda, že jsem knihu konečně dočetla (zejména za to mohl Šarlatový závoj, který na mě čeká), ale s koncem vůbec nejsem spokojená. Snesla bych duologii, snesla bych i Holubici a hada jako stand-alone, ale tohle zkrátka ne a pokud bych se měla k téhle trilogii někdy vrátit, tak pouze k prvnímu dílu.

1 15.09.2024

Na Pozlacenou mě velmi dlouho lákaly videa na TikToku, když jsem se dozvěděla, že má vycházet v českém jazyce, hodně jsem se na tento netradiční příběh s králem Midasem těšila. Věděla jsem, že se bude jednat o lehce oddechové erotické fantasy a přesně to jsem poté od knihy dostala a možná proto jsem ji dočetla na jeden zátah.
 
Příběh krásné zlaté Auren, která je zavřená v obrovské průchozí kleci, protože zlatá kůže je zkrátka unikát a král Midas se o svou favoritku velmi bojí a rozhodně nedovolí nikomu, aby se ji dotkl. Na druhé straně je tu král Midas, který ale najednou nemá problém svou cennou klisnu předat na jednu noc sousednímu králi výměnou za určitou pomoc. Tím začíná příběh erotiky, údajné lásky (spíše Stockholmského syndromu), nebezpečí a hledání sama sebe. Tohle zkrátka není taková klasická prvoplánová romantika.
 
Postava Auren mi ze začátku úplně nesedla, stejně jako přesladký Midas, ale postupem času jsem k ní nalezla cestu a doufala, že se vymaní ze své klece a svých povinností. Nejvíc se mi ale líbila poslední třetina knihy, kde se objevily další zajímavé postavy, které ovlivnily Aurenino vnímání světa, a i když zlatá klec může být sebe zlatější, stále to bude klec.
 
Dívala jsem se, že některé recenze na první díl nejsou úplně dobré, ale mně se kniha opravdu líbila, protože to byla přesně taková jednoduchá oddechovka, což jsem očekávala a zkrátka mi sedla a četla se mi velmi dobře. Možná mě mrzí, že jsme tu nedostali pořádné seznámení se světem, ve které se příběh odehrává, některé erotické scény byly i dosti brutální a oslovení klisna (a další) jsem začala nesnášet už v půlce knihy, ale přesto všechno se mi příběh moc líbil a už teď se těším na druhý díl, kde se příběh rozproudí naplno.

15.09.2024

Máme tu další díl mé oblíbené romantické série o vikinzích a cestování časem. Stejně jako v případě druhého dílů, i nyní hlavní hrdinka cestuje do minulosti, kde potkává svou osudovou lásku v podobě statného a milujícího vikinga. Tentokrát se příběh točí kolem Sary a Rurika Eskilssona aneb nejlepší kamarádky a mladšího bratra hlavních hrdinů z druhého dílu. No a stačí jeden neopatrný pohyb středověkého nože a osudy hrdinů se protínají.
 
Sara ovšem už tentokrát, na rozdíl od předchozích hlavních hrdinek ví, kam se to vlastně dostala, protože ji její kamarádka Linea vyprávěla svůj příběh o cestování časem. I když z počátku Sara nevěří, dojde ji, že je to skutečně realita a chtě nechtě začne cestovat společně s Rurikem, na kterého narazí zrovna, když jeho loď ztroskotá a on je jediným přeživším.
 
Z počátku není jejich soužití ideální, ale postupem času si k sobě najdou cestu, protože toho mají dost společného. On je stříbrotepec, ona vyrábí šperky, ona je zklamaná svým bývalým přítelem a on je zamilován do manželky svého bratra. Dva světy, dvě časové linie, ve kterých dva zamilovaní musí opět čelit nástrahám kruté historie a doufat ve svůj šťastný konec.
 
Šepot run se mi, stejně jako předchozí díl, moc líbil. Ovšem nemůžu se zbavit dojmu, že autorka začíná být se svým psaním a dějovými linkami lehce repetitivní. Sara sice věděla, kde se ocitla, proto se se vším poprala rychleji a obstojněji než Linea v runách osudu, ale stále se tu opakuje stejný motiv hrdinky v nesnázích a odmítání citů hlavních hrdinů. Stejně jako předchozí díl, je i Šepot run takovou nenáročnou oddechovkou s příjemnou linkou, sympatickými hlavními hrdiny a úžasně vykreslenou historií (tentokrát i s reálnými historickými postavami). Nicméně doufám, že další díl bude mít nějaké svěží oživení děje a nebude se opět opakovat stejný motiv.

15.09.2024

V poslední době se mi stává, že knížky, které čtu mají opravdu úžasný začátek, který vás vtáhne do děje. Ale jak se příběh přehoupne přes první polovinu, mé nadšení razantně klesá. Stejně tak je to bohužel i v případě Rudého vlka.
 
Rudý vlk je netradičním retellingem Červené Karkulky a vypráví příběh Adély – dívky žijící ve vesnici Oakdale, která je obklopena temným lesy. V těchto lesích se ukrývá něco zlého, mimo jiné také vlkodlaci. Adéla v den svých šestnáctých narozenin zjistí, že má v sobě bílého vlka a její rod byl odjakživa vyvolen k tomu, aby místní obyvatele chránil před lesním zlem.
 
Lid ale nedokáže nebo už spíše nechce odlišit ta hodná monstra od těch zlých, proto musí Adéla svou podstatu skrývat. Adélin dar ale nese také povinnost domluveného výměnného sňatku, s čímž se dívka vůbec nechce smířit, protože ona už svého vyvoleného má a co na tom, že je to strážce, který by ji bez problému zabil.
 
Začátek byla velmi zajímavý, seznámil nás s vesnicí, jejími obyvateli, a především s temným lesem, který je plný monster. Nechybí ani podivínská babička, která uprostřed tohoto lesa bydlí a které Adéle musí nosit zásoby, tudíž opravdu začátek jako Červená Karkulka. Hlavní hrdinka mi sice moc sympatická nebyla, ale nic to neměnilo na to, že mě příběh vtáhnul a zajímalo mě, jak to celé bude dál.
 
Ovšem to, co následovalo v polovině knihy mě nutilo knihu odkládat. Adéla dělá jednu chybu za druhou, neustále si stěžuje, neštítí se dělat opravdu špatné věci a samozřejmě nechybí ani milostný trojúhelník, který je tak nějak… těžko uvěřitelný. Příběh se tak pomalu a jistě zvrtnul v předvídatelnou a lehce hloupou zápletku s neuspokojivým koncem, nad kterým jenom člověk pozvedne obočí a nechápe. Opravdu jsem od knihy čekala něco jiného a to vypadala z počátku dobře.

1 08.06.2024

Opět se budu opakovat, když řeknu, že s knihami ze série Strašidelné domy od Darcy Coates je to u mě jako na horské dráze. Předchozí díl ze série se mi velmi líbil a v případě Děsů Leigh Harkerové opět zažívám velké zklamání, a přitom kniha ze začátku vypadala velmi zajímavě.

Kniha vypráví o samotářské Leigh Harkerové, která žije ve starém domě, ve které se v poslední době dějí podivné věci a co víc, objevuje se tu i tajemná postava, která vždy čeká na vhodnou příležitost Leigh ublížit, k čemuž se jednou postava odhodlá. Tím tak začíná příběh s nečekaným zvratem, a ještě nečekanějším koncem, který se z počátku jevil jako velmi děsivá kniha, které by ovšem slušelo ubrat sto stran a hlavní hrdince přidat trošku „osobnosti.“

První třetina knihy se mi velmi líbila, protože měla tu správnou děsivou atmosféru a přiznám se, že jsem měla po těchto stránkách těžké spaní. Poté přišel celkem zajímavý plot twist, od kterého už to ale šlo dolů a příběh se stal jednou velkou nudou a já po dlouhé době musela u knihy přeskakovat i stránky, protože mě opravdu nebavily. Je těžké psát na tuhle knížku recenzi, aniž bych prozradila nějaké spoilery, tudíž jenom naznačím, že v knihách vždy čteme příběh člověka bojujícího proti přízrakům, v této knize je to ale jiné a trošku otočené.

Příběh se ale opravdu neskutečně vlekl a nějaké finální odhalení „záporáka“ mi spíše vyvolalo úsměv na rtech a mnoho otázek, protože obsahovalo skutečně dost nelogičností. Opravdu mě to zklamání z této knihy mrzí o to více, že ze začátku byl příběh slibný, protože byl velmi děsivý a plný skvělých vypjatých scén, které byly nervy drásající. První plot twist byl také velmi zajímavý a sliboval „jinou“ knihu, ovšem asi ne tak „jinou“ knihu, kterou jsme pak dostali.

08.06.2024

Po Neonových bozích tu další retelling, báje o Hádovi a Persefoně. I tentokrát je příběh opět přenesen do naší moderní doby a opět se jedná o lehce erotický kousek, ovšem tady jsou bozi skutečně bozi, i když některým se schopnosti musí teprve dostavit. Persefona je skutečně bohyní jara (i když se tuto skutečnost skrývá a snaží se žít mezi obyčejnými smrtelníky) a Hádes je zkrátka… Hádes neboli drsný, temný a zdánlivě chladný vládce podsvětí, který s lidmi rád hraje své hry, kde je jasné, že výhra je téměř nemožná. A stačí jedno náhodné setkání a do jedné takové hry se zaplete sama Persefona.
 
Dotek temnoty se mi skutečně moc líbil. Pověst o Hádovi a Persefoně sice dostala nový moderní háv, ovšem zůstaly zachované původní okolnosti, i když tedy únos byl zde vyměněn za sázku. Dočkáme se vykresleného světa podsvětí, kterému Hádes vládne. Líbilo se mi zapojení Moir a Hádovy bývalé milenky Minthy, která měla v knize stejný osud jako v bájích. Celkově mě ten svět opravdu uchvátil. Vztah mezi Deméter a Persefonou byl také vykreslen velmi zajímavě, kdy matka svou dceru defacto vězní, aby ji ochránila a Persefona tak bojuje o svou svobodu a zároveň objevuje své schopnosti.
 
Jiskření mezi Hádem a Persefonou bylo již od začátku patrné, ovšem nedošlo k nějakému rychlému naplnění vztahu, který se spíše pomalu rozvíjel a díky tomu není v knize přespříliš erotiky. Jediné, co bych knize vytkla je Persefonina občasná naivita a „hloupost,“ ale mám pocit, že to v poslední době těm knižním hrdinkám tak nějak asi patří.
 
Kniha u nás docela haněná a některé recenze zkrátka nechápu. Mně Dotek temnoty moc líbil a přesně takový retelling o Hádovi a Persefoně jsem chtěla. Není to moc erotické, jsou zachovány hlavní myšlenky báje, a především Hádes je Hádes. Svět je zajímavý, charaktery se postupně vyvíjí, dočkáme se zajímavé zápletky a bonusových kapitol na konec. Už se těším na druhý díl.

2 05.05.2024

Příběh Kouzel rodu Thornů mě kdysi velmi okouzlil. Líbilo se mi prostředí knihoven, temná zápletka, oživlé grimoáry, neodolatelný a tajemný Nathaniel Thorn, údajně bezcitný démon Silas a především nebojácná hlavní hrdinka Elizabeth s jejím mečem Běsobijcem.

Tajemství domu Thornů slouží jako krátká novela k Kouzlům rodu Thornů navazuje na jeho konec, kdy se Elizabeth vydala vstříc své budoucnosti s neodolatelně ironickým Nathanielem Thornem a démonem Silasem. Když už vše vypadá jako zalité sluncem, Nathanielům dům, respektive strážci domu, se zblázní a uvězní své obyvatele, dokud nepřijdou celé záhadě na kloub. A kroužící novináři kolem jim to rozhodně neusnadňují.

Jedná se o příjemnou oddechovku o pouhých dvou stech stránkách, která čtenáře opět zavede do světa kouzel a griomárů. Tentokrát na nás nečeká zběsilé zachraňování světa, ale dočkáme se krátkého příběhu s trochou té romantiky, s momenty, u kterých se budete uculovat, s poblázněným domem a s několika kletbami a úkoly, u jejichž lámání a plnění se opravdu nejde nesmát. Líbila se mi příjemná romantická linka mezi Nathanielem a Elizabeth, která byla nenucená a přirozeně se vyvíjecí. Zdatně jim sekundují Silas a Mercy, která se stala novou služebnou a kde v jejich „vztahu“ u sila vystávala otázka: „Zabít či nezabít?“ No a celé rozuzlení příběhu je opravdu... roztomile nečekané.

Tuhle krátkou novelu jsem si opravdu užila. Líbilo se mi, jak se autorka opět ponořila do příběhu mých oblíbených postav a krásně tak uzavřela jejich příběh. Vím, že další díly zřejmě nebudou, což mi zas až tak moc díky této novele nevadí. Za mě doporučuji, stejně jako Kouzla rodu Thornů.

Moc děkuji Megaknihám za poskytnutí knížky k recenzi.

4,5/5

2 22.04.2024

Po mém zklamání z prvního dílu série Never After s názvem Lapeni, jsem byla ke knize Zjizveni už od začátku skeptická. Přece jenom se mělo jednat o retelling Lvího krále, což už ten fakt je bruslení na tenkém ledě, protože Lví král je zkrátka Disney legenda. Ovšem stačilo mi pár stránek a příběh o temném princi a jeho vyvolené mě pohltil a kupodivu mi tenhle retelling opravdu sedl.
 
Zjizvený a temný princ Tristan Faasa je správný tragický hrdina, tedy v tomto případě spíše padouch, který vidí pod pokličku intrik v království a moc dobře ví, že jeho starší bratr – král Michael rozhodně není takový, jak se prezentuje. Je proto třeba krále svrhnout a nastolit takovou vládu, aby se i chudé hyeny měly dobře. Tristanův plán se lehce otřese, když na dvůr Faasů přijíždí budoucí manželka jeho bratra Sara, která se Tristanovi chtě nechtě dostane pod kůži. A tak začíná příběh intrik, tajemství, brutalit, touhy po pomstě a lásky, která se zpočátku zdála nemožná.
 
Oproti Lapeni naštěstí nebyl příběh tak brutální a prošpikovaný erotikou, spíše její lehčí formou, jiskřením a provokacemi. Sara byla, na rozdíl od Wendy, velmi cílevědomá, inteligentní nebojácná, a především hnaná pomstou a touhou po smrti svých nepřátel v jejichž říši se najednou ocitla. Díky tomu mi přišla jako skvělá postava, a ne naivní děvče. Mezi ní a Tristanem se pomalu a uvěřitelně začal rodit silný vztah, který pak klíčově ovlivnil dění v celé říši.
 
Příběh měl velmi dobrý spád, skvěle gradoval a dostal zajímavé zakončení, kde byla nečekaně zapojena ta nejdůležitější postava Lvího krále, která byla v tomto příběhu skutečně roztomilá a později slibovala lepší zítřky. Zjizveni si mě opravdu získali na plné čáře.
 
4,5/5

1 18.04.2024