Annabelle
komentáře u knih

Miren Elliotová patří do proslulého a tajemného rodu O’Malleyů, i když by mnohdy byla ráda, aby do tohoto chladného a podivného rodu nepatřila. Její matka je zklamáním rodiny, jelikož si vzala obyčejného muže, Miren se vzdala a odešla. Babička je k Miren odměřená a dědeček, který ji měl opravdu rád, zrovna zemřel. Jeho smrtí začíná příběh o nuceném sňatku, touze po svobodě a především o rozluštění rodinného tajemství.
Kniha sice z počátku měla měla docela pomalé tempo a taky jsem se dlouho sžívala s hlavní hrdinkou, ovšem oceňuji detailní popisy a to jak pochmurného okolí, tak spletených vztahů a zvláštních postav. Konec se už ale ubíral příjemným tempem a přišel s úžasným a pro mě nečekaným rozuzlením.
Zamilovala jsem si především pohádkové příběhy, které úžasnou formou čtenáři přibližovaly historii rodiny O’Malley. Celkově se mi fantasy prvky v knize moc líbily a i když se zdálo, že jsou skutečně pouze báchorkou, pravda poté byla jinde a závěrečné odhalení jsem vážně nečekala.
Pláč zavřených předků je zajímavá kniha s hororovými prvky, která má možná že začátku pomalejší tempo a ne úplně zajímavou hlavní hrdinku, vyvažuje to ale pochmurným prostředím, zvláštní rodinnou historií a především kouzelně děsivými a zdánlivě pohádkovými příběhy.


Tak a už jsme v půlce téhle úžasné série, kterou Baronet vydává světelnou rychlostí (oni zkrátka vědí proč) a už teď se děsím blížícího se konce, protože tohle série je zkrátka úžasná. Vlastně i Baronetu vděčím za svou lásku k romtasy, protože sérií Bratrstvo černé dýky to u mě všechno začalo. :)
Celý děj třetího dílu se, kromě pár kapitol královny Maliny, odehrává na hradě v pátém království, tedy tam, kde druhý díl skončil. Auren je opět u Midase, král Ravinger je pro Auren ale velké lákadlo a objevují se také nové postavy, které Auren dosti zkomplikují život. Auren už ale není ta stará Auren a klec kolem ní je už dávno pryč, a to i ta metaforická.
Auren se tak konečně dostala ke svému prozření a osvobození se z Midasova odporného vlivu. Zlatý král ve ovšem nevzdává, zahazuje svou masku a způsobí Auren ještě tolik bolesti, jakou si ani nedovedla od svého „miláčka“ představit. Zvláště u jedné scény, kdy se Midas neudržel a vzal Auren jednu z jejich výjimečností, jsem jenom na danou stránku jenom zírala a nemohla jsem tomu věřit. Hrozné je, že on spíše potřebuje ji, a ne ona jeho, ale stejně je pro něj jenom kus masa, což je ukáže při jednom z velmi nečekaných odhalení.
Konečně také došlo i na peprné scény mezi Auren a Ripem – tedy Sladem, které byly velmi dobře napsané a jejich narážky a laškování poté byly úsměvné. Opět mi vadily kapitoly královny Maliny, i když už tedy byly zajímavější než ve druhém díle, ale tahle postava si moje sympatie zkrátka nezískala, i když její jednání je pochopitelné.
To, že se děj odehrává na jednom místě, mi nepřišlo na škodu, ovšem je jasné, že některým čtenářům směřování a děj tohoto dílu nemusí vyhovovat, ovšem já se při čtení rozhodně nenudila a stránky mi ubíhaly jedna radost. Konec byl velmi nečekaný a v mnoha ohledech i šokující, takže už se moc těším na další díl, který jistě bude velmi brzo.


Kdysi jsem tu recenzovala knihu Pěšec což byl příběh dcery zadluženého muže a vlivného miliardáře, který si ji vydražil v akci. Kniha ode mě nedostala zrovna dobré hodnocení a do dalších dvou dílů jsem se nechtěla pustit, ač je mám ve své e-knihovně z výprodejů. Nějakým záhadným způsobem jsem se ale rozhodla dát šanci Králi, což je první díl spin-offové série Mistrovská hra, která se odehrává paralelně se sérií Koncovka a popisuje příběh Damona a Penny.
S Penny a Damonem se seznamujeme, když ona je ještě dítě a on teenager. Ona, děvče, které si prošlo v životě peklem, miluje matematiku a její otec holduje alkoholu a hazardu. On, temný princ, který utíká před svým otcem – vládcem místního podsvětí. Jednoho večera se jejich cesty protnou. Jemu dochází, že tak nadané dítě může trpět pod rukama jeho otce, proto se ji rozhodne před svým otcem chránit a sebe tak opět vrátit do světa, ze kterého chtěl utéct. Sám se proto vydá do jámy lvové, aby ochránil dítě, které se v průběhu příběhu změní v mladou dámu, které Damon těžko odolává.
Oproti Pěšci se mi Král opravdu líbil, jistě, že měl své „mouchy,“ ale příběh ni přišel uvěřitelnější a postavy mi byly mnohem sympatičtější než v případě Pěšce. Stejně tak vývoj jejich „vztahu.“ Děj byl jednoduchý a čtivý, bez zbytečných vedlejších postav a výplní, takže těch dvě stě stran a kousek uteklo celkem rychle. Také bylo zajímavé, jak autorka propojila svou předchozí sérii s touto a s jakým rozuzlením příběhu přišla.
Jedna věc mi ale na knize velmi vadila, a to věk hlavní hrdinky, které bylo patnáct let a jejímu „vyvolenému“ o deset let více. Tohle v knihách rozhodně nevyhledávám. O to více mi to ještě vadilo, když došlo na příšernou scénu mezi ní a hlavní záporou postavou příběhu.
Král mě tak příjemně překvapil přesto bych ocenila, kdyby autorka přistoupila k věku hlavní hrdinky jinak. Doporučila bych knihu spíše čtenářům, kteří se nenechají odradit kontroverznějšími tématy.


Proradná kráska je již třetí knihou série Temný Olymp. Po Persefoně a Psyché přišla na řadu krásná a proradná Helena, kterou z klasických bájí můžeme znát jako ženu, kvůli které vypukla Trójská válka. Tahle Helena chce být ale nezávislá a plně se dostat z područí svého bratra „nového“ Dia Persea a turnaj, ve kterém bude zvolen nový Áres zní jako cesta k úniku a zároveň k uznání… To by ovšem na scénu nemohli vstoupit Achilles s Patroklem.
Už druhá kniha z této série byl pro mě takový varovný náznak, že tahle série možná bude mít sestupnou kvalitu, no a bohužel mi to třetí díl potvrdil. Druhý díl šel ještě přelouskat, ale tohle byl pro mě opravdu velký oříšek. Ze začátku jsem si říkala, že motiv vztahu ve třech bude zajímavý, že to bude něco jiného než u předchozích dílů, ale že dostanu špatnou napodobeninu Hunger Games s obrovskou dávkou sexu, jsem opravdu nečekala. Předchozí díly také měly své „spicy“ scény, ale tohle tak nějak bylo moc už i na mě. Přitom motiv turnaje o titul Área byl zajímavý, zvláště, když se do něj přihlásí žena, a navíc Diova sestra, ale působil nedotaženě a děj se zaměřil téměř výhradně na vztahy mezi hlavními hrdiny.
Vše působilo tak jednoduše a odfláknutě, jako by se autorka opravdu zaměřila jenom na vztah ve třech a téměř ostatní šlo stranou. Zápletka je tak skutečně jednoduchá a velmi předvídatelná, což u předchozích knih tak nebylo a vždy přišel nějaký cliffhanger. Alespoň nám ale byl trošku ukázán vztah Dia a Héry, kteří prostě už tu vlastní knihu měli dávno dostat, protože ti mají tu správnou dynamiku.
Za mě tohle prostě ne, a i když se mi tento svět líbí, nemám tak nějak chuť číst další knihu ze série, i když už ji mám ve čtečce a recenze jsou k ní přívětivější.


Z předchozích recenzí jistě víte, že série King je moje srdcovka a jsem opravdu moc ráda, že jsem díky Mega knihám na sérii narazila.
Tentokrát se podíváme na příběh Samuela “Preppyho Clearwatera, který krátce vystoupil v první knize a kterému budou věnovány ještě další dvě knihy ze série.
Kvůli příběhu Preppyho se vracíme k událostem ještě před první knihou. Dozvídáme se tak pár informací o Kingově zatčení, o Grace a taky o zajímavém byznysu, který zahrnuje staré dámy a tajné pěstírny marihuany.
A jedna z těch starých dam má vnučku - na drogách závislou Andreu “Dre, která se se svými kumpány k babičce vloupá a ukradne pár rostlin, ovšem to nemůže Preppy nechat jenom tak. Tím začíná příběh o návratu do normálního života, o netradiční odvykačce, o lžích, násilí, životních ranách, traumatech a postupně se rodící lásce mezi dvěma lidmi, kteří si to velmi těžko přiznávají.
I když není Preppy opravdu prototypem toho prince na bílém koni a udělá spoustu příšerných věcí a to dokonce i hlavní hrdince Dre, postupně se dozvídáme jeho příběh a důvod, proč je jeho chování tak “jiné. Dre také rozhodně není hrdinka, které byste přišli hned na chuť. Její život je tragédie plná hnusu a bolesti a ona to moc dobře. Zkrátka pár k pohledání. Proto opravdu nečekejte nějakou zářivou romantiku, ale surovost každodenního života, nad kterou budete mnohdy zatlačovat slzu a doufat ve šťastný konec.
Příběh mě opravdu mnohdy velmi překvapil, zejména pár závěrečných kapitol a jedna nečekaná erotická scéna. No a závěr? Ten byl skutečně cliffhangerový. Už teď se moc těším na pokračování Preppyho příběhu, protože prostě potřebuji šťastný konec! Tenhle sexy cvok si vás zkrátka získá a navíc nosí motýlka… a jak řekl Doctor Who: “Bow Ties Are Cool!
Ještě jednou děkuji Mega knihám za další díl téhle velmi čtivé série, která si získala mé čtenářské srdce.


Ačkoliv jsem spíše čtenář fantasy, sci-fi, hororů, thrillerů, tak když se ke mně kdysi přiřítil King, zamilovala jsem se. Opravdu to nebyl žánr, který bych vyhledávala, ale T. M. Frazier píše tak… příjemně, čtivě, nenáročně a oddechově. King byl prostě netradiční romantika skloubená s poněkud drsným a „špinavým“ prostředím a vášnivým sexem. Druhému dílu nešlo odolat a proto tu teď máme Tyrana.
„Myslím, že se mi líbí, když se mě bojíš…“
Tyran je prostě… tyran. Oproti Kingovi je knížka více drsná, nechutná a opravdu mnohdy velmi brutální a explicitní. Neříkám, že už King nebyl ostrý, ale v Tyranovi byly některé scény i na mě opravdu moc, a to jsem zvyklá na hodně.
King a Doe (Ray) si prošli mnohým už v prvním díle a nic hezkého je nečeká ani v tomto pokračování. Důvěra mezi nimi je nalomena a Doe, vlastně teď už Ray, se ocitá ve světě, který vůbec nezná a nedokáže se smířit s tím, že by King už do jejího života neměl patřit a měla by žít po boku Tannera – hodného chlapce z vyšší společnosti, který se Kingovi v ničem nepodobá. Ale King, který sám musí řešit problémy se svými nepřáteli, se nevzdává a je připraven Doe znovu získat, a to i přes nemalé peripetie.
„Seš moje. Vždycky jsi byla.“
Ovšem ani King a ani Doe netuší, že budou muset čelit nepříteli, který jde doslova přes mrtvoly a to… Tyranovi. Kdo je Tyran vám neřeknu, protože bych vám zkazila ten velmi překvapivý zvrat na konci knihy, ale jediné, co vám řeknu je to, že se opravdu máte na co těšit a já osobně jsem na ten konec koukala s otevřenou pusou.
Stejně jako u prvního dílu, stránky ubíhaly jedna za druhou a za chvíli jsem měla dočteno. Příběh je opravdu velmi čtivý, nenáročný a opět obsahuje šťavnaté erotické scény. Bohužel se ale nemůžu trošku zbavit dojmu, že Tyran je o něco slabší než King. Děj je sice svižný a má své zvraty, ale trošku mi nesedlo prostředí a taky jsem doufala, že chování Doe se trošku změní, přece jenom už nebyla zodpovědná sama za sebe, ale i za svého syna, ke kterému si tedy nakonec tu cestu našla.
Ačkoliv je Tyran o něco slabší než první díl King, tak jsem si ho užila a přes tu všechnu brutalitu, je to příjemná oddechová knížka na pár hodin, při které vypnete a užijete si ji plnými doušky. Ovšem počítejte, že se tu vulgarismy nešetří.


Michael Stirling je nechvalně proslulý hejsek, který se otočí za každou sukní, pak ale potká krásnou Francesku Bridgertonovou, do které se ihned bezhlavě zamiloval, bohužel pro něj je ale Franceska šťastně vdaná za jeho bratrance. Osud si ale dokáže krutě pohrát a Franceska je kvůli tragédii nyní volná a z Michaela je hrabě. Teď je otázkou, zda city zůstanou nevyslovené či zda bude mít Michaelův příběh šťastný konec.
Bridgertonovi mám neskutečné ráda, což už jistě víte z mých recenzí, ale bohužel v případě Nečekané lásky si nemůžu pomoc a musím říct, že se mi kniha příliš nelíbila a troufnu si říct, že ji považuji za prozatím nejslabší díl z celé série a řadím ji až dozadu k Čekance, která mi také nesedla.
Příběh Nečekané lásky byl jiný v tom, že nebyl ze začátku příliš pozitivní, hlavní hrdinka si prožila šok a smutek a náš pár si musel projít mnohými překážkami. Tohle všechno by bylo zajímavé, kdyby ovšem ale nebyl poté příběh lehce táhlý a mezi hlavními hrdiny by bylo alespoň trošku té jiskry a já neměla chuť ty postavy profackovat. Jejich vztah nešel vůbec do hloubky a posledních pár desítek stránek bylo opravdu jenom o sexu, kterým se Michael snažil dokázat, že je ten pravý. Docela mé také překvapilo časové zařazení příběhu mezi jednotlivé díly série, které mi ovšem nevadilo a přišlo mi zajímavé.
Bohužel za mě je tedy Nečekaná láska zklamáním a doufám, že další kniha ze série bude lepší.


(SPOILER) Zmámeni jsou již třetím dílem retellingové série Never After, tentokrát si autorka Emily McIntire vzala na paškál Čaroděje ze země Oz. Já se rovnou přiznám, že jsem Čaroděje ze země Oz nikdy neviděla, a tak byl pro mě příběh knihy docela výzvou a také motivací k rešerši o původním díle. Naštěstí je příběh knihy opravdu volnou inspirací.
Hlavní hrdinka Evelina Westerlyová (zlá čarodějnicr ze Západu) je nekorunovanou princeznou drogového podsvětí, která se neštítí vydírání, násilí a vražd. Proti ní stojí Nicholas Woodsworth (Plecháč), který léta pracuje jako tajný agent a jeho nejnovější misí je dostat se do blízkosti drogového bosse Westerlyho a jeho dcer – Eveliny a Dorothy. To ještě netuší, že Evelina je tajemná kráska, se kterou nedávno strávil příjemné chvíle na barových záchodcích. Může mezi nimi, i přes Evelininu počáteční nedůvěru a Nicholasovu věrnost ke svému povolání, vzkvést láska?
Příběh Zmámených je vcelku zajímavý, ale určitě ne tak zajímavý jako Zjizveni, možná je to také tím, že příliš neznám původní příběh. Určitě ale děj hodnotím příznivěji, než příběh knihy Lapeni, kteří byli jenom směsicí podivných erotických scén, kterých v tomto příběhu ubylo a jsou více… uvěřitelné, stejně tak jako sbližování hlavních hrdinů a gradace jejich vztahu.
Děj plynul příjemným tempem, nechybí erotika a také docela násilné scény, kvůli kterým mi trvalo, než jsem si našla k hlavní hrdince cestu, protože nebyla opravdu moc sympatická a její jednání mi mnohdy přišlo za hranou. Ovšem čím více se i odhaloval její příběh a důvody jejího chování, získala si mě. Kdo by to řekl, že i nevinná Dorotka může být taková mrcha a jít po krku vlastní sestře? Asi jsou červené třpytivé střevíčky velkým lákadlem.
Na třetí díl jsem se těšila, ale druhý díl se mi líbil o mnoho více a mám dojem, že Zjizveni budou v této sérii nepřekonáni. Nicméně uvidíme, jako to bude se čtvrtým dílem, který slibuje příběh Jafara a Jasmíny.


Máme tu další díl mé oblíbené romantické série o vikinzích a cestování časem. Stejně jako v případě druhého dílů, i nyní hlavní hrdinka cestuje do minulosti, kde potkává svou osudovou lásku v podobě statného a milujícího vikinga. Tentokrát se příběh točí kolem Sary a Rurika Eskilssona aneb nejlepší kamarádky a mladšího bratra hlavních hrdinů z druhého dílu. No a stačí jeden neopatrný pohyb středověkého nože a osudy hrdinů se protínají.
Sara ovšem už tentokrát, na rozdíl od předchozích hlavních hrdinek ví, kam se to vlastně dostala, protože ji její kamarádka Linea vyprávěla svůj příběh o cestování časem. I když z počátku Sara nevěří, dojde ji, že je to skutečně realita a chtě nechtě začne cestovat společně s Rurikem, na kterého narazí zrovna, když jeho loď ztroskotá a on je jediným přeživším.
Z počátku není jejich soužití ideální, ale postupem času si k sobě najdou cestu, protože toho mají dost společného. On je stříbrotepec, ona vyrábí šperky, ona je zklamaná svým bývalým přítelem a on je zamilován do manželky svého bratra. Dva světy, dvě časové linie, ve kterých dva zamilovaní musí opět čelit nástrahám kruté historie a doufat ve svůj šťastný konec.
Šepot run se mi, stejně jako předchozí díl, moc líbil. Ovšem nemůžu se zbavit dojmu, že autorka začíná být se svým psaním a dějovými linkami lehce repetitivní. Sara sice věděla, kde se ocitla, proto se se vším poprala rychleji a obstojněji než Linea v runách osudu, ale stále se tu opakuje stejný motiv hrdinky v nesnázích a odmítání citů hlavních hrdinů. Stejně jako předchozí díl, je i Šepot run takovou nenáročnou oddechovkou s příjemnou linkou, sympatickými hlavními hrdiny a úžasně vykreslenou historií (tentokrát i s reálnými historickými postavami). Nicméně doufám, že další díl bude mít nějaké svěží oživení děje a nebude se opět opakovat stejný motiv.


Opět se budu opakovat, když řeknu, že s knihami ze série Strašidelné domy od Darcy Coates je to u mě jako na horské dráze. Předchozí díl ze série se mi velmi líbil a v případě Děsů Leigh Harkerové opět zažívám velké zklamání, a přitom kniha ze začátku vypadala velmi zajímavě.
Kniha vypráví o samotářské Leigh Harkerové, která žije ve starém domě, ve které se v poslední době dějí podivné věci a co víc, objevuje se tu i tajemná postava, která vždy čeká na vhodnou příležitost Leigh ublížit, k čemuž se jednou postava odhodlá. Tím tak začíná příběh s nečekaným zvratem, a ještě nečekanějším koncem, který se z počátku jevil jako velmi děsivá kniha, které by ovšem slušelo ubrat sto stran a hlavní hrdince přidat trošku „osobnosti.“
První třetina knihy se mi velmi líbila, protože měla tu správnou děsivou atmosféru a přiznám se, že jsem měla po těchto stránkách těžké spaní. Poté přišel celkem zajímavý plot twist, od kterého už to ale šlo dolů a příběh se stal jednou velkou nudou a já po dlouhé době musela u knihy přeskakovat i stránky, protože mě opravdu nebavily. Je těžké psát na tuhle knížku recenzi, aniž bych prozradila nějaké spoilery, tudíž jenom naznačím, že v knihách vždy čteme příběh člověka bojujícího proti přízrakům, v této knize je to ale jiné a trošku otočené.
Příběh se ale opravdu neskutečně vlekl a nějaké finální odhalení „záporáka“ mi spíše vyvolalo úsměv na rtech a mnoho otázek, protože obsahovalo skutečně dost nelogičností. Opravdu mě to zklamání z této knihy mrzí o to více, že ze začátku byl příběh slibný, protože byl velmi děsivý a plný skvělých vypjatých scén, které byly nervy drásající. První plot twist byl také velmi zajímavý a sliboval „jinou“ knihu, ovšem asi ne tak „jinou“ knihu, kterou jsme pak dostali.


Z Hádova temného podsvětí se vracíme opět na “pozlacený moderní Olymp, kde nás čeká příběh Persefoniny sestry Psyché a jejího “vyvoleného Erota. Psyché je něco jako olympská influencerka, která se nestydí za své plné křivky. Eros je synem proradné Afrodity, pro kterou neváhá dělat špinavou práci včetně vražd. Z počátku nesourodá dvojice, která nemá téměř nic společného. Ovšem Psyché stojí Afroditě v cestě k moci a Eros je pověřen jejím odstraněním a on se poprvé, po rozhovoru Psyché, své matce vzepře a přijde s netradičním řešením celé situace – svatbou.
No Jak jsem se na Jiskřivého idola těšila, tak jsem zklamaná. Kniha se sice dobře a rychle četla, děj nebyl nějak náročný, ale příběh Háda a Persefony se mi opravdu líbil mnohem více. I když mám pověst o Erotovi a Psyché také moc ráda, tohle zpracování mi nesedlo, zejména díky tomu, že z Erota je v tom zpracování bezcitný vrah a loutka v rukách své matky. Celý příběh se odehrává v rámci několika dnů, kde hlavní hrdinové propadnou lásce, bojují o život, bojují s předsudky a samozřejmě si vášnivě a neustále užívají jeden druhého, a to si Psyché tak stála za svým, že k tomu nikdy nedojde.
Vše mi přišlo tak těžko uvěřitelné. Eros několikrát zmíní, že někoho zabil (zejména ženy) a jednou dodá i odporné detaily, ale Psyché to vlastně nevadí, ona ho miluje, on se změnil Psyché byla lehce naivní, možná trouchu hloupá, ale velmi oceňuji, že autorka přisoudila hlavní hrdince postavu „krev a mlíko,“ čím ji svým způsobem v tom dokonalém Olympu udělala ještě výjimečnější, zvláště, když Psyché nosila svou postavu s hrdostí.
Za nedlouho vychází třetí díl a já se na Proradnou krásku tedy díky této knize moc netěším, i když mi v této knize přišla Helena velmi sympatická. Nakonec mhouřím obě oči, a právě díky Heleně a novému Diovi, který mě celkem okouzlil a doufám, že autorka brzy vydá knihu o něm a jeho nové Heře, hodnotím:
3,5/5


Od děsivých událostí ve Freddy Fazbears pizza uběhl už celý rok. Hlavní hrdinka Charlie chodí na novou školu a snaží se zapomenout na hrůzu kterou se svými přáteli minuý rok prožila, i když vzpomínky ji stále pronásledují, stejně jako pocit, že William Afton neřekl své polední slovo. Nálezy mrtvých znetvořených těl poblíž její školy její tušení pouze potvrzují.
Do druhého dílu této FNAF trilogie jsem se původně nějak hrnout nechtěla, ale jelikož jsem měla první díl půjčený od mé žačky, hned po Vánocích mi hlásila, že dostala druhý díl a druhý den mi ho rovnou přinesla a jelikož nejsem člověk, který si cizí knížku nechává dlouho, pustila jsem se do čtení.
Musím říct, že tento díl byl o něco zajímavější než ten první, ale kvalitou jsou na tom stejně. Nachází se zde sice mnoho zajímavých scén, znetvořených mrtvol, plno krve, hrůzy a tajemství, ovšem knížka je opět taková lehce neuvěřitelná. Policista ukazuje bez problému místo činu, postavy jednají nelogicky a Charlie je zkrátka postava, která si jde za svým i když ji každý říká, ať to nedělá, že je to pro všechny nebezpečné. Konec knihy je v mnoha ohledech podobný tomu v první knize, ovšem s tím rozdílem, že zde otvírá dveře pro další příběh a finální odhalení tajemství života hlavní hrdinky.


Konečně jsem se dostala ke druhému dílu série Po stopách Jacka Rozparovače. Tentokrát se Audrey Rose s Thomasem Cresswellem vydávají studovat do tajemného Rumunska a čeká je napínavý Hon na krvelačného knížete Draculu.
Musím říct, že po úžasném prvním dílu jsem knížetem Draculou lehce zklamaná. Prostředí bylo sice zajímavé a neotřelé, ale zápletka mě mnohdy nebavila a když přišel závěrečný plot twist byl pro mne spíše úsměvný než šokující. V prvním dílu to šlo, tam finální odhalení skutečně bylo šokující, ale tady? Nechci psát spoilery, ale no někdy jsou nabídky k plození potomků velmi zajímavé. O chování hlavních hrdinů ani nemluvě. U Audrey bylo její chování pochopitelné, ale Thomas byl hrozný a mnohdy jsem měla problém uvěřit té chemii mezi ním a Audrey Rose.
Nebudu u knížku pouze hanit, provedení vražd bylo krutě zajímavé, prostředí správně temné a celkově mýtus o upírech a knížeti Draculovi zpracovala autorka velmi originálně. Některé vedlejší postavy si mě získaly a i když byl Thomas často OOC, stále byl ten okouzlující a sarkastický gentleman. Ovšem po prvním dílu jsem skutečně čekala více a tohle mi zkrátka nesedlo.


Příběh vypráví o sedmnáctileté dívce Charlie, která se po deseti letech vrací do rodného městečka. Právě před deseti lety se ztratil její kamarád Michael, jehož rodiče nyní organizují akci k výročí této smutné události.
Návrat do místa a hlavně do domu, kde Charlie vyrůstala ji opět připomene události z jejího dětství, které se již zdály v její paměti zapomenuty. Ať už podivínské chování jejího otce, který byl geniálním tvůrcem animatroniků, nebo útržky děsivé události se žlutým králíkem, který zasáhl do života její rodiny. Kromě špatných vzpomínek se svými starými přáteli také ale ráda vzpomíná na hraní si v jejich milované pizzerii Freddy Fazbear´s pizza. Napadne je, že se do pizzerie opět podívají, ovšem netuší, že objeví děsivé tajemství, které pizzerie skrývá.
Příběh knihy byl zajímavý, ale delší dobu trvalo, než se “rozjel. Místy se děj také táhl a defacto se něco pořádně zajímavého odehrálo na posledních pár stránkách, přestože na nějaké zajímavé scény tam prostor byl.
Také jsem nějak dlouho nemohla přijít na chuť hlavním postavám, které mnohdy jednaly opravdu zvláštně, chvíli dospěle, chvíli infantilně a především často nelogicky.
Ovšem jako fanynku FNAF si mě získal detailní popis pizzerie, přítomnost animatroniků a především přítomnost jedné klíčové herní postavy, která byla v knize úžasně napsána. Rozhodně nejsem z knihy úplně zklamaná, ale do dalších dílů se asi hned nepohrnu, i když tento díl skončil zajímavým cliffhangerem.
Recenzi najdete také na Instagramu: annabelle_life_diary


Po Šesti rudých jeřábech se, díky Ocelotu, vydáváme opět do prostředí asijské mytologie. Tentokrát se seznámíme s pověstí o Čchang-e neboli o měsíční bohyni, která vypila elixír věcného života. Tento elixír byl ovšem odměnou pro jejího manžela a ona u mnohých za svou krádež upadla v nemilost. Autorka Sue Lynn Tan si pověst lehce upravila a začala vyprávět příběh Xingyin – dcery měsíční bohyně, kterou její matka léta chránila a tajila její existenci před Nebeským císařem.
Autorka píše opravdu čtivě a především také velmi a to opravdu velmi detailně a propracovaně, což čtenáři plně umožní nasát atmosféru prostředí, pochopit složitost vztahů mezi postavami a především se vžít do pocitů hlavní hrdinky, která mi v mnohem připomínala mou oblíbenou Mulan.
Téměř jako v každém Young Adult na čtenáře čeká také špetka romantiky, milostný trojúhelník, který je ale spíše vedlejší záležitostí, nechybí ani intriky, magie, draci, rozmanité světy a proradní démoni toužící se zmocnit Nebeského trůnu. Dcera měsíční bohyně se mi opravdu moc líbila, především díky své originalitě a příběhu o dívce, která musí překonat mnohé, aby zachránila své nejbližší. Dcera měsíční bohyně je vskutku velmi povedené a především originální fantasy, které čtenáři tohoto žánru nesmí minout. Už teď se těším na další díl a prosím Více asijských fantasy!


Jak jsem již psala v recenzi na Fantoma z Blackwoodu, v poslední době mi knihy ze série strašidelných domů od Darcy Coates skutečně přijdou jak na horské dráze. Fantom z Blackwoodu byl pád dolů, Strašení v Rookwardu zase lehké stoupání nahoru. I když se zde opět najdou repetitivní pasáže, svým způsobem i ohraná zápletka přechozích knih, ale přesto pro mě byl Rookward příjemné překvapení.
Guye potkala velmi tragická událost, která ho vrhla v nemilost obyvatel jeho rodného městečka. Když na půdě své matky objeví dědické listiny, zjistí, že jeho matka zdědila obrovský starý dům. Guy to bere jako novou příležitost, kterou ihned chytí za pačesy. Dům si jede prohlédnout a rozhodne se, že ho zrekonstruuje a poté ho prodá. Ovšem kdyby tušil, co se v jeho zdech skrývá, možná by si vše rychle rozmyslel.
Současně s Guyovým příběhem sledujeme i osud Thomase, jeho ženy a třech dětí, kterým dům patřil před padesáti lety. Zoufalý a paranoidní Thomas se snažil svou rodinu ochránit před Amy – bytostí, která se kdysi zdála být duchem, kterým se i později stala. A nyní je na Guyovi, aby prokletí Rookwardu zlomil.
Po zklamání z přechozí knihy jsem byla Strašením v Rookwardu opravdu mile překvapena. Guy je sympatický hlavní hrdina, prostředí Rookwardu je děsivé už samo o sobě, a hlavně děj byl zajímavý už jenom tím, že se v knize propojily dva příběhy z různých časových linií a odhalily tak čtenáři velmi zajímavého antagonistu nebo v tomto případě antagonistku. Příběh se dobře četl, plynul příjemným tempem, i když závěr byl možná až moc komplikovaný a docela by se mi líbilo jiné zakončení, které kniha nabízela, ale i přesto se mi příběh líbil. Tenhle díl na pochmurné večery mohu doporučit a doufám, že příští kniha ze série nebude opět pádem dolů.


Lira siréna, která bere princům srdce a to doslova a nyní je svou matkou proměněna v obyčejnou smrtelnici. Elian princ, který zabijí sirény a jeho cílem je vypořádat se se Zhoubou princů, tedy sirénou, která zabila již sedmnáct následníků trůnu okolních království. Osudy těchto dvou nepřátel se vlivem několika okolností protnou a oba budou nuceni spolupracovat a vydat se na cestu za mocným artefaktem, kteří oba, i když s každý z jiného důvodu, touží získat. Dle mého je Píseň sirény zkrátka takový drsnější a krvavější retelling na Malou mořskou vílu, který příjemné překvapí.
Přiznám se, že jsem z počátku bojovala s oběma hlavními postavami, které mi nepřišly příliš sympatické. Postupem děje jsem jim ale přišla na chuť a pochopila jejich jednání a dostala se jim pod kůži. Děj ubíhá příjemnou rychlostí a plynule se vždy přesouváme při honbě za mocným artefaktem z jednoho zajímavého a nebezpečného prostředí do druhého. Hlavní postavy se postupně vtipně sbližují a vedlejší postavy je skvěle doplňují.
Piráti, sirény, mořské panny, chobotnice, okouzlující a nebojácný princ To vše dělá knihu výjimečnou a doporučuji ji tomu, kdo má rád dobrodružství, magické tvory, špetku romance a především zajímavou zápletku s nečekaným koncem.


Konečně tu máme třetí díl téhle úžasné oddechové série od T. M. Frazier, ovšem teď opustíme Kinga, který nám malinko krásně ztatínkovatěl, a jeho milovanou Ray a přečteme si Bearův příběh, který je plný bolesti, vražd, boje a nečekané lásky.
S Bearem jsme se setkali již v prvním díle, kdy se zamiloval do Ray, ovšem ta nakonec podlehla samotnému Králi. Bear si poté mnoho vytrpěl a nyní je z něho rezignovaný muž bez gangu a s vnitřními démony. Když mu ovšem cestu zkříží Thia, jeho život se změní. Bear totiž kdysi slíbil v legraci malé Thie laskavost a nyní již dospělá Thia potřebuje tuto laskavost využít.
Příběh třetí knihy se mi skutečně líbil. Zápletka byla drsná, neotřelá a samozřejmě nechyběly zajímavé a nečekané zvraty. Co se týče postav, tak Thia nebyla ta klasická dívka v nouzi a Bear nebyl typický chrabrý zachránce. Oba si nesli svá traumata a trvalo dlouho, než si k sobě našli tu správnou cestu, která byla skutečně trnitá a plná bolesti a nakonec i vykoupení. Oceňuji také, že autorka tu zbytečně neplýtvala erotickými scénami a více se soustředila na psychologii postav.


Několik desetiletí obchází kolem městečka Cold Creek brutální vrah mladých žen. Hlavní hrdinka Hailey je sirotek, který musí žít u příbuzných a zrovna dvakrát si nerozumí se svým slizkým nevlastním strýcem Vaughnem. Volí proto útěk do hor a je poté považována za další oběť bestiálního vraha. O rok později se do Cold Creek vydává Beth, jejíž sestra Amber se bohužel stala jeho další skutečnou obětí. Smutné osudy těchto dvou dívek se protnou a změní život celého městečka.
Knihy od Chevy Stevens mám moc ráda, ať už je to Stále nezvěstná či Nenechám tě odejít, tak jsem nikdy nebyla zklamaná a vždy jsem dostala svižný příběh plný napětí, brutalita, netradičních postav a zajímavých zvratů. Příběh Hailey byl velmi smutný a zároveň silný, jelikož to rozhodně nebyla křehká květinka, která si nechala všechno líbit. Naproti tomu Beth pocházela z věřící rodiny a s problémy se nevypořádávala zrovna dobrým způsobem. Z počátku jsem si k oběma postavám hledala cestu, ale nakonec si mě svou sílou a odhodlaností získaly a nemohla jsem se od jejich příběhů odtrhnout.
Stejně jako u Nenechám tě odejít, mě i u Temných cest překvapil konec, u kterého jsem si říkala, že to není možné, že jsem se přece nenechala takhle zmást. Autorka tak nějak poukazuje na to, kdo by s tím vším mohl mít něco společného a najednou se vše zaměří jiným směrem, který jsem tedy já vůbec neočekávala. Temné cesty jsou za mě velmi povedený thriller se zajímavou zápletkou, bolestivým utrpením a naprosto neočekávaným koncem a rozhodně knihu doporučuji. Chevy Stevens opět nezklamala.
