annettka1098 komentáře u knih
Chvíli mi trvalo se naladit na autorky jednodušší styl vyprávění, ale jakmile jsem se začetla, přečetla jsem knihu na jeden zátah. Autorčina schopnost zachytit vnitřní pocity ženy je humorná i vážná zároveň a neměla jsem tak problém se s hlavními protagonistkami ztotožnit. Některé situace působily poněkud klišovitě a občas jsem vývoj dopředu odhadla, ovšem našlo si i několik nečekaných zvratů.
Kniha lehkou, někdy až pohádkovou formou zaznamenává životní souboje, kterým čelíme v každodenním životě. Pokud máte chuť na oddechovou jednohubku, která se hravě vejde téměř do kapsy, myslím, že se u knihy pobavíte a možná vás i překvapí.
Kniha je vyprávěna ze tří pohledů. Vypráví ji Sal, Núr a Salova maminka Misbáh. Můžeme se tak na celý příběh podívat hned z několika úhlů, což rozhodně přidalo příběhu na čtivosti.
Přestože je kniha plná vážných témat (jsou hned na prvních stranách knihy uvedena), přišlo mi, že celý příběh jen tak klouže po jejich povrchu. V knize se až do 2/3 nestalo nic, co by mě překvapilo. Naopak se vše odvíjelo přesně tak, jak jsem očekávala. Až v samotném závěru jsem se do příběhu opravdu ponořila a dokázala s hlavními postavami vše prožívat. Přičítám to však tomu, že se kniha řadí do kategorie Young Adult a já jsem celkem ostřílený čtenář o krutostech.
Nemohu ale opomenout, že se jedná o velmi neobvyklé téma a zajímavý příběh, ve kterém autorka pracuje s otázkou ceny přátelství a schopností ho zachránit. Sal a Núr se neustále dostávají do složitých situací a jejich vzájemné porozumění a oddanost jsou tak alfou a omegou celého příběhu.
Přestože mě v první polovině knihy bavily hodně jen kapitoly od Marcella, postupně se to zlomilo a druhá polovina mě velmi chytla.
Nejedná se o nijak převratný příběh plný zvratů, myslím, že hodně věcí čtenář během čtení sám odhadne. Přesto jde o milou, vtipnou a oddechovou knihu plnou překvapivého přátelství.
Děj se pro mě v některých momentech absolutně ztrácel v nekonzistentním sledu událostí. Přílišná a někdy zbytečně detailní snaha o vysvětlení některých vedlejších postav mě odváděla od hlavního příběhu a zanechávala dojem neúplnosti a nerozhodnosti. Navíc nazdory snaze o vykreslení nelehké situace mladé prvorodičky samoživitelky, ve mě příběh vůbec nevyvolal žádnou emoci.
Bohužel ve mě celá kniha zanechala dojem absolutní slátaniny. Jediné co mě zaujalo, byl popis toho, jak v Norsku chodí porodní asistentky a sociální pracovnice ještě před porodem kontrolovat, do jakého zázemí se miminko narodí. Následně kontrolují návštevou doma také zdravotní stav a péči o miminko po porodu.
Tento díl se dobře četl a má velmi zajímavou zápletku. Byla jsem hodně zvědavá, kdo stojí za vraždou a co s tím má společného malý chlapec.
Nicméně mi v celé serii hodně chybí detailní vykresní postav a občas se setkám s tím, že ne všem detailům dokážu uvěřit. Čtvrtý díl serie byl na mne také málo děsivý, jsem od severských krimi zvyklá na mnohem temnější atmosféru. Vraha jsem ale vůbec neodhadla a celý případ byl dobře promyšlený.
Hodnocení: 60 %
Třetí díl serie se nečetl vůbec špatně. Oproti první dillu autorka zkrátila kapitoly a přidala více dialogů. Katarze mě ale bohužel neoslovila tolik jako předchozí díl Černá díra.
Líbí se mi, že autorka v každém díle poukazuje na nějakou problematiku ohledně dětí. Nyní bylo zprácováno téma šikany.
Bohužel mi u této serie stále chybí nějaké bližší seznámení s Huldarem a Freyou. Mám pocit, že ani jednoho z nich pořádně neznám a velmi mi to chybí v tom, abych se na další příběh těchto dvou postav těšila.
Celé rozuzlení knihy mi navíc přišelo poměrně složité, zmatené a překombinované.
Bohužel mi od začátku absolutně nesedl autorův styl. Svou roli hrála absence uvozovek u přímě řeči, takže jsem se hodně ztrácela v tom, co jsou myšlenky hlavní hrdinky (a že jich měla hodně) a co je skutečný dialog. Autor navíc vůbec nedokázal správně vystihnout hlavní hrdinku jako ženu. Opravdu nevím, proč mají muži potřebu psát o ženách, navíc poměrně detailně, když evidentně vůbec neví o čem píší. Myslím si, že pracovníci hospicu nemusí být (a ani nejsou) pouze ženy a že by naopak bylo velmi osvěžující, zajímavější a hlavně mnohem více uvěřitelné, kdyby hlavní postavou byl muž.
Přestože má kniha delší kapitoly než mám ráda, je text velmi čtivý. Hodně přímé řeči, málo zbytečné omáčky. Ideální na odpočinkové čtení.
Bohužel celou knihu se stále jen řeší, zda je Ali svému nastávajícímu věrná nebo zda má poměr. Navíc to vypadá, že má možná poměr s jedním z hostů svatby. Místo, aby na ni přátelé nastávajícího ženicha, kteří všemu přihlíží, uhodili a na rovinu se nevěsty zeptali co mezi nimi je, tak si domýšlí co znamenají jejich pohledy, gesta apod. Nenápadně je pozorují a vše mezi sebou probírají. Bylo to dost monotonní a domýšlivost postav mě začala dost štvát. Ne jednou jsem nad jejich úvahami musela protočit oči v sloup.
Tato kniha prostě nemůže být už víc bíla a víc americká. Dva mladí lidé si jen tak rozhodnou odletět vzít se do Portugalska, kam za nimi přiletí celá rodina a přátelé. Samozřejmě se vše odehrává v luxusní vile na útesu hned nad oceánem a řeší se pouze povrchní problémy.
Příběh o českotelevizní celebritě mne velmi bavil. Prostředí, ve kterém se Silvie pohybuje mi bylo velmi blízké, takže jsem si čtení opravdu užila. Myslím, že se v knize skrývá spousta pravdy. Ne, všechny situace nebyly uvěřitelné, ale díky tomu si uvědomíte, že se jedná pouze o fikci. Autor totiž vykreslil hlavní hrdinku tak detailně, že byste si nějaký její hlasatelský televizní záznam nejraději pustili.
HODNOCENÍ: 75 %
Z rodinného zázemí Jacka a jeho mladšího bratra Mattyho mi bylo od začátku strašně úzko. Jejich osud i temná atmosféra prostředí, ve které vyrůstají mi hodně připomínalo knihu KDE ZPÍVAJÍ RACI. Pokud vám z dětství malé Kya bylo do breku, věřte, že Jack a Matty na tom nejsou o nic líp.
Jestli na mě něco v knize působilo jako z žánru YA, byla to nesmyslná paličatost Jacka, který šel do všeho bez rozmyslu a jeho nesmrtelnost. Co ten kluk všechno přežil, to by mu mohl závidět samotný James Bond. Nutno však říct, že mi to vůbec nevadilo, já jsem tomu klukovi stejně strašně fandila, aby všechny parchanty dostal a vyvázl živý.
Bohužel mi dojem z knihy trošku pokazil konec, který mi přišel klišoidní a nedotažený.
Kniha je plná toxických vztahů, a to nejen vztahu Pietra a Teresy jako učitele a studentky, ale také následné manželství Pietra a jeho ženy Nadie pro mě vyznívá v knize hodně nezdravě. Pietro o sobě ze začátku jako učitel a profesor velmi pochybuje a má téměř nulové sebevědomí. Jednoho dne se mu však povede napsat esej o současném školství, která ho proslaví a stane se z něj sobecký blb, který si nevidí na špičku nosu.
Teresa se Pietrovi dlouho vyhýbá. Když se znovu setkají, snaží se Pietra usměrnit. Ten ji s ohledem na tajemství, které ji svěřil až slepě vychází ve všem vstříc.
Pietro byl pro mě antihrdina se vším všudy. Na tahle sebestředného a šovinistického muže jsem už dlouho nenarazila. Bohu dík!
Bohužel mi nesedl ani autorův hodně popisný styl plný dlouhých souvětí, který mě málem uvrhl do čtecí krize.
Na knize se mi líbila její druhá část, kterou vypráví již dospělá Pietrova dcera Emma a třetí část, kterou vypráví Teresa. Obě části ale mají dohromady jen 44 stran a nedokázaly tak zachránit pocit z předešlých sto stran, které jsou věnovány Pietrovi.
HODNOCENÍ: 40 %
SOUMRAK MUŽŮ je dystopie, která je nám bližší než bychom si přáli.
Autorka Christina Sweeney-Baird napsala knihu v letech 2018-2019 a ani v nejčernějších snech ji nenapadlo, že velmi brzy vypukne ve světě globální pandemie a její fiktivní svět se v některých věcech odrazí do reality.
Kniha je rozdělena do 8 částí podle fází moru. Části nejsou rozděleny do klasických číselných kapitol, ale vypráví je několik postav. Vždy je uvedeno, která postava vypráví, kde se nachází a kolik dní uplynulo od vypuknutí nemoci.
Ráda bych vám blíže popsala i dané postavy, které příběh vypráví, ale je jich bohužel několik, na můj vkus až moc. Mrzí mne, že autorka nevybrala třeba 3-4 a nebylo vše vyprávěné skrz ně. Takto jsem nebyla schopná si k nim udělat nějaký vztah a příběh prožívat. Přitom mi některé postavy přišly opravdu zajímavé. Bohužel jejich množství na mě působilo velmi rušivě.
HODNOCENÍ: 65 %
Příběh je vyprávěn v několika časových rovinách a působilo to na mě strašně zmatečně. Navíc zvrat a zajimavé pasáže pro mne nastaly až kolem strany 260 (!!) a nezblobte se, to je vážně dost daleko. Myslím, že kdyby byl příběh poskládán jinak, mohl být napínavý mnohem dříve.
V knize mi také hodně vadil téměř všudypřítomný alkoholismus. Lukasz se chodí se svým kamarádem Wojtkem každou sobotu opíjet a autor to prezentuje tak, že je to přeci úplně v pořádku. Vypít 4-6 lahví vodky za večer a zakončit to kasinem přece není zas takový hřích a muži mají právo si takto "vyhodit z kopýtka". Abych byla zcela upřímná, ono mi na Lukazsovi vadilo skoro všechno. Byl to podle mě naprostý idiot, který vůbec nepřemýšlel a každé pasti a návnadě naletěl. Jeho chování mi přišlo naprosto iracionální a to raději vynechám jeho povahu. Narazila jsem také na nejedno klišé o milenecích a jejich vztahu, o vyobrazení žen, kdy karieristka je zákonitě mrcha se rozepisovat raději ani nebudu.
Abych si jen nestěžovala. Od strany 260, kdy nastal nečekaný zvrat, byla kniha čtivá. Autor si se mnou dokázal hezky pohrát a rozhodně se dočkáte závěrečného wau efektu, protože Královnu podle mne není možné odhadnout.
HODNOCENÍ: 45 %
Kniha je rozdělena celkem do 5 částí, které se neustále zlepšovaly. První část byla hodně pomalá a přišla mi nezáživná. Oproti tomu druhá část začala velmi bravurně a přesně tak, jak si u detektivky představuji. Přesto se v ní ještě našly odbočky od hlavního děje, které mě rušily a jejichž pointa mi unikala. Nicméně od třetí části to byla super jízda.
Příběh je na přeskáču vyprávěn z pohledu Jana, Saany, ale také Heleny, najde se i pár kapitol z pohledu vraha. Dostala jsem tak komplexní pohled do děje a i když jsem jisté části odhadla dříve, než byly napsány, vůbec mi to nevadilo. Naopak to autorko uměla podat tak, že mě stále držela napnutou co bude dál.
Upřímně by mě zajímalo, jak dlouho autorka knihu psala, protože mi přišlo, že se s každou další částí knihy neuvěřitelně posouvala. Letos by měl dokonce vyjít druhý díl a já doufám, že se se Sannou a Janem budu moct potkat znovu u nového případu.
HODNOCENÍ: 85 %
NEVÍTANÝ HOST mi hodně připomínal knihy Agathy Christie, především Deset malých černošků, ale i detektivky s Herculem Poirotem. Celou dobu jsem čekala, kdy se Hercule objeví na scéně.
Kniha je rozdělena do poměrně krátkých kapitol a čtení je tím velmi svižné. Samotný příběh je vyprávěn z pohledu několika postav a jejich psychologie vůbec není špatná. Bohužel jsem loni četla knihu Deset malých černošků a téměř žádná událost v knize mne nijak nepřekvapila. Naopak mě zklamalo rychlé a náhlé rozuzlení.
HODNOCENÍ: 50 %
Autorka v knize popisuje, jak těžké pro ni samotnou bylo přijmout skutečnost, že láskou jejího života je žena, jak bojovala sama se sebou, jestli se rozvést a zlomit srdce svým dětem, jak zradit své rodiče, kteří ji vychovali v křesťanské víře. Kromě toho autorka naráží na problematiku alkoholismu, drog, poruchy příjmu potravy, rasismu, mateřství, víry a dalších témat. Aby Glennon dokázala překonat svůj strach sama ze sebe a ze svého okolí, bylo důležité, aby nalezla sama sebe a přesně to se snaží touto knihou předat. Že každá žena by měla nalézt sama sebe a nebýt uvězněná v předem definovaných společenských rolí.
Kniha Nespoutaná je příběh ženy, o ženách, věnovaný všem ženám. I když vás třeba neoloví všechny témata, která autorka zpracovala, každá z nás se v knize najde!
Kniha HLASY V BOUŘI má pomalejší rozjezd a lehkou romantickou zápletku, hlavním tématem je ale boj o přežití. U této knihy je těžké odhadnout, co vám k ní prozdradit a co nikoliv. Bohužel hororová část pro mne nebyla uvěřitelná. Nicméně kniha má poměrně krátké kapitoly a Darcy má hodně sympatický styl psaní. Jestli máte od autorky rádi její serii Strašidelných domů, nejspíš se vám budou líbit i Hlasy v bouři. Jen v této knize nenarazíte úplně na duchy. Víc už prozrazovat nebudu.
Kniha mne cca prvních 100 stran moc nebavila a nějak jsem se nemohla začíst. Nicméně po oněch 100 stranách nastal zlom a já naopak nemohla knihu odložit. Celá kniha má spíše depresivní atmosféru psychiatrické léčebny, ve které to v té době vypadalo jako ve špinavém vězení. Jsem ráda, že autorka nešťastný příběh Amy protla lehčím příběhem Sarah, který dodal knize optimistický nádech.
Kniha mi připomínala film Nebezpečná metoda, kde hlavní představitelku ztvárnila Kiera Knightley. Naštěstí jsem jej viděla již před několika lety, takže mám děj v mlze. Nicméně jsem si jistá, že v několika bodech jsou si děje podobné.
HODNOCENÍ: 80 %
Ze začátku knihy jsem byla nadšená a obzvlášť prolog, kdy mladá Andie pláče a mokne před restaurací, protože ji někdo ublížil, mne velmi navnadil. Okamžitě jsem v knize viděla potenciál a na dalších stranách jsem našla mnoho dalších zajímavých témat. Bohužel nakonec se z toho vyklubala taková ta klasická zápletka nenávidím tě, ale miluji tě a ta obsahuje cca 2/3 knihy. Na tom mě bohužel autorka utahala. Myslím, že kdyby se věnovala spíše vážnějším tématům, které v knize použila a více je rozpracovala, mohla to být úžasná kniha s přesahem. Bohužel potenciál tématu úplně nevyužila a jedná se tedy celkem o klasickou Young Adult romantiku s již zmíněnou zápletkou. Oddechovka na léto, na prázdniny po maturitách nebo zkouškách asi ideální. Bohužel bez přesahu.
Kniha je psána formou interview a prostor je dán všem členům kapely, manažerovi a producentovi, novinářům... Nejvíce prostoru je však dáno mladé zpěvačce Daisy a frontmanovi kapely Billymu. Daisy neměla úplně lehké dětství a velmi brzy začala s drogami a nočním životem, jejím snem je psát písně. Billy vyrůstal pouze s matkou a mladším bratrem Grahamem, se kterým založili kapelu, ve které je Billy vůdce se vším všudy.
Velmi mne v knize bavilo, když se k jedné věci postupně vyjádřilo několik členů kapely a každý viděl věc jinak. Autorka si také dala záležet a vymyslela jednotlivé názvy, ale i texty písní, které jsou vypsány na konci knihy, což ve vás opravdu budí dojem, že čtete o existujících hvězdách.
Bohužel, protože jsem díky staršímu bratrovi v podstatě vyrostla na rockové kapele The Doors a ve 12 letech o nich viděla film na základě skutečných události, nepřinesla mi kniha nic nového. Všechen ten sex, drogy a rock'n'roll mi nebyl cizí. Kdysi jsem také viděla film o kapele The Beatles a loni dokument o zpěvačce Taylor Swift, takže ani zákulisí ohledně tvorby písni a příprav na turné mne neohromilo. Věřím ale, že kdo zákulisí rockových kapel a skládání hudby nezná, dozví se hodně zajímavého.
HODNOCENÍ: 65 %
- opravdu si cením práce autorky, ale bohužel mně kniha nepřinesla nic nového. A mám-li být upřímná, zklamal mne konec.
Doporučení na závěr: jestli se vám kniha líbila, určitě si pusťte film The Doors. Je starý, ale hodně dobrý!