annettka1098 komentáře u knih
První polovina knihy pro mne byla velmi náročná. Autor se nás snaží seznámit se všemi protagonisty, kterých bohužel není málo. Střídání protagonistů navíc nemá žádný řád a během jedná kapitoly se vystřídá několik postav. V jednu chvíli jsem měla pocit, že si snad budu muset napsat tahák kdo je kdo, jenže to není rodinná sága, kde byste si namalovali strom.
Cca v polovině nastane zvrat, který je postupně naznačován, vy tušíte, že se ta věc stane a když to skutečně přijde, nejste ani tak zaskočeni tím, že se to stalo, jako tím, jak se zachovají obyvatelé města. Najednou se ve vás tak bouří emoce (u mě to byl neskutečný vztek), že vůbec neřešíte styl psaní nebo střídání postav.
Nechci nic spoilerovat, ale upřímně říkám, že bych nikdy nechtěla v Medvědíně žít! Snad nikdy pro mne nebylo hodnocení knihy tak těžké! Jak můžu říct, že se mi ta kniha líbila, když jsem její obsah chvílemi nenáviděla? Nicméně jestli bylo autorovým cílem vyvolat ve mně tyto emoce, pak se mu to podařilo na 100 %.
Vzhledem k tomu, že jsem knihu na jejím začátku dokonce odložila a nebýt to štafeta, tak bych možná ani nedočetla, na druhou stranu autor ve mne dokázal vyvolat velmi silné emoce:
HODNOCENÍ: 70 %
Tento díl měl svým stylem velmi blízko ke knihám Jo Nesbøa a jeho serii s Harry Holem. Autor zdánlivě děj prodlužuje různými popisy a odbočkami od hlavního děje, jenže na konci zjistíte, že celé je to dokonale promyšlené. Krátké kapitoly, kde skoro každá končí napínavě vás navíc nutí číst dál a dál knihu téměr neodložit. Miluji, když prostě zaklapnu knihu, nemám otázky a jen si řeknu "To bylo skvělé". Přesně takový pocit jsem měla po dočtení Kurátora.
Této románové kronice jsem se poměrně dlouho výhýbala, za prvé kvůli tomu poprasku okolí ní, který zase ožil vydáním druhého dílu a za druhé jsem si myslela, že to nebude nic pro mě. Pravdou je, že mě příběh hned od začátku chytl za srdce a četl se mi překvapivě dobře.
Kniha sleduje osudy lidí v jedné ztracené vesnici, kdy hlavními vypravěči je Barbora, její kamárka Julka, mladý Ludwik a Barbory dcera Barka. Asi vás moc nepřekvapí, že osudy vyprávěčů v podstatě tvoří jeden příběh.
Přestože se mi kniha po většinu času dobře četla a držela mě v napětí co ještě hlavní protagonisty čeká, po jejím dočtení prostě nejsem presvědčená, že chci číst další díl. Kniha mi připomínala Rybí krev od Jiřího Hájíčka, ale jak jsem po dočtení Rybí krve měla chuť sáhnout po další knize od autora, u Šikmého kostela to bohužel nenastalo.
Autorky si se mnou hezky pohrály. Myslela jsme si, že to bude taková klasika, kdy za vše může samozřejmě zlý manžel. Po první části jsem ale měla pěkně zamotanou hlavu. Konec už mi přišel takový nereálný a trochu přehnaný. Čtení jsem si ale užila.
Oproti první dílu mi kniha přišla slabší. Naopak jsem velmi ocenila mapu vztahů a postav na první dvoustraně.
Knihu jsem bohužel vzhledem ke zkouškovému období četla rozkouskovaně. Bála jsem se stylu, vzhledem k recenzím, ale vůbec jsem neměla pocit, že čtu noviny a že je styl žurnalistický. Naopak mi to přišlo, že jde o ucelený příběh. Kniha se četla velmi dobře a byla čtivá. Jedinou nevýhodou jsem spatřovala v dlouhých kapitolách (celá kniha je rozdělena do 4 kapitol). Pokud bych měla příležitost si ji v budoucnu přečíst znovu, neodmítnu.
Opět kniha, který řeší aktuální téma velmi lehkou formou. Ze srdce za knihu autorce děkuji!
Začátek knihy byl pro mne naprosto úchvatný. Prvních 50 stran bylo plných tak krásných myšlenek, že jsem z toho byla téměř v euforii. Bohužel převratné myšlenky postupně mizely a objevovaly se jen zřídka, naopak někdy jsem měla chuť knihu odložit nebo alespoň pár stran přeskočit, protože mi některé pasáže přišly nemístné a urážející. Přesto jsem knihu dočetla (bez přeskakování) a hned po přečtení mám pocit, že přijde den (minimálně jeden) kdy si ji přečtu znovu. Před tím bych ale ráda přečetla od Murakamiho ještě něco a měla tak porovnání.
Tak tentokrát si s námi Nesbø hezky pohrál! Opět výborný počin. Po minulém díle jsem se bála, začne být s Harry nuda. Ale v tomto díle mne velmi bavil! V knize bylo vše a nic mi nechybělo. Těším se na další díl!
Velké překvapení! Knihu jsem měla doma již nějaký čas a pořád jí odkládala, anotace mě nějak moc nezaujala, říkala jsem si, že na to moc náladu nemám. Ale hned od začátku napětí a jedno překvapení za druhým. Občas se dali některé věci a akce předvídat, ale nakonec to bylo velmi zajímavé rozuzlení. Určitě si přečtu i další pokračování.
Kniha se řadí mezi oddechovky. Když ji nedočtete o nic nepřijdete, ale dobře se čte a krátké kapitoly po dnech rychle odsýpají. Ideální čtení na cesty. Přečtu si i pokračování.
Opět výborné! Nemohla jsem se odtrnout a četla každou volnou chvíli. Napínavé od začátku. Někdy mal člověk problém se do knihy začít, u Keplera tento problém nikdy nemám. Mám spíš problém na chvíli skončit a jít spát. :) Na konci Jsem musela zatlacit slzu.
I když je kniha čtivě napsaná a zamýšlí se nad aktuálními tématy, jako je alkoholismus, domácí násilí či závislost na druhých, přišlo mi, že hlavní protagonisté se neustále točí v kruhu vlastních problémů a projevují hodně malou snahu skutečně svou situaci zlepšit. Autorka sice vykresluje osudy postav realisticky a bez příkras, ale právě tato surovost a bezútěšnost mi dělala problém.
Z mého pohledu kniha představuje spíše frustraci než jakékoliv hlubší zamyšlení. Pokud hledáte knihu, která vás přiměje zamyslet se nad společenskými problémy, které nás obklopují, pak vás možná osloví. Pro mě to však bylo spíše čtení o lidech, kteří jsou uvízlí ve svých vlastních problémech a nejsou ochotni se pohnout dál.
Tento díl je od samého začátku napínavý, mrazivý a dojemný. Příběh je plný nečekaných zvratů a napětí. Přestože jsem opět měla na pachatele podezření a trefila jsem se, byla jsem vždy pouze cca jeden krok napřed před hlavním vyšetřovatelem. Svým způsobem mě to bavilo, protože jsem si řekla "běž a udělej tohle" a v další kapitole se to opravdu stalo. Kett opět několikrát jedná na vlastní pěst a dostává se do nevhodných situací, jeho motivace je ale pochopitelná.
Autorka má výjimečný styl psaní, který je čtivý, ale zároveň má neskutečnou hloubku. Skoro každá druhá věta ve mně rezonovala a velmi mě mrzelo, že knihu tak strašně moc hltám, že si nestíhám vše poznamenat. Přestože mi čtvrtý příběh přišel do knihy vložený poněkud uměle, aby autorka zahrnula i tuto životní zkušenost, i zde jsem našla několik zajímavých myšlenek.
Ráda bych také vyzdvihla vynikající překlad Kateřiny Klabanové, díky němuž jsem neměla pocit, že čtu překladovou literaturu.
Už teď se těším, až si EVU přečtu znovu a budu schopna všechny myšlenky v klidu zpracovat.
(SPOILER) První povídky je velmi krátka a asi jsem si ve svém věku ještě nedokázala dostatečně ocenit. Nicméně druhá povídka Událost mě vedla k zamyšlení a vyvolala ve mě hodně velké rozhorčení. Stalé nerozumím tomu, kdo si vůbec dovoluje mít jen sebemenší pocit, že má právo rozhodovat o tom, zda žena může postoupit potrat či nikoliv. Kde to vzniklo? Proč? Jak? Strašně moc otázek, na které dle mého názoru neexistuje správná odpověď.
Přijde mi strašné a absolutně nepochopitelné, že některé státy se k tomuto zákonu vracejí!
Kniha tak obsahuje celkem 3 záhadné příběhy v jednom. Postupně odhalujeme, jak to bylo s Natem, dozvíme se také za co byla odsouzena Madison a během toho všeho ještě odkrýváme příběh 12leté Jenny. Ani nedokážu říct, která část příběhu mě bavila nejvíc, protože to celé bylo naprosto skvělé. Rozuzlení ohledně Jenny jsem opravdu neodhalila, i když jsem během čtení pár tipů měla. Jedna závěrečná část mi tedy přišla trochu přitažená za vlasy a nebyla jsem schopná ji plně uvěřit, nicméně prvotní pocit z wau efektu byl výborný.
Začátek knihy byl pro mne velmi zmatený, protože nás autorka chtěla vždy seznámit s různými postavami a ukázat nám jejich osobnost na nějaké své vzpomínce. Pro mě tak utíkala z jednoho příběhu do druhého, což na mě působilo chaoticky a nedokázala jsem si text užít. Působilo to na mě jako slátanina příběhů, které na sebe časově nenavazují.
Až nastoupením Tary na univerzitu mě příběh začal bavit a zajímalo mě, jak se bude její život mimo rodinu vyvíjet.
Celý text na mne ale působil dosti neosobně a jednání mnoha postav mi přišlo nelogické. Bohužel až tak, že ve mě nevyvolalo žádné silnější emoce a měla jsem problém hodně věcem věřit.
Oceňuji, že jsem díky knize mohla poznat zase jinou kulturu a sociální vrtvu, o které jsem neměla povědomí. Bohužel mi nesedlo zpracování a v tomto případě by asi na mě mělo hlubší dopad filmové zpracování.
Příběh i celá kniha včetně ilustrací se mi moc líbila a dokonce jsem si u ní dvakrát poplakala. Proto jsem poměrně dlouho přemýšlela, pro jak staré děti ji doporučit. Původně jsem chtěla vystřelit 8-9 let. Pak jsem si ale uvědomila, že v knize se objevují podobné prvky jako v Harry Potterovi.
NOČNÍ SLUNCE tak může použít jako předvoj pro děti před Harry Potterem. Pokud se nebudou děsit u jednoho, nebudou se bát ani druhého.
A ještě jedno srovnání mě během čtení napadlo. Jestli se vám líbila kniha Šepot z lesa a víte, že jsou děti podobného ražení jako vy, pak si s nimi určitě přečtěte Noční slunce.
Tato detektivní serie se dle mého názoru řadí spíše mezi oddychové a velmi dialogové. Pokud máte chuť na něco lehkého na čtení, bez zbytečných popisů, pak je tato serie rozhodně to pravé pro vás. Díky velmi jednoduchému stylu a krátkým kapitolám se kniha moc dobře čte.
V první díle byla hlavní vyšetřovatelka Kay velmi vyrovnaná a dost se tak mezi jinými literárními postavami v tomto žánru vyjímala. V tomto druhém díle již řeší osobní záležitost, ovšem týká se práce, nikoliv alkoholismu ani rozpadající se rodiny, jak jsme v jiných knihách zvyklí.