annettka1098 komentáře u knih
Od prvního dílu série, jsem absolutně nic nečekala, ale nakonec jsem byl tak překvapená! Tak nadšená! Že jsem věděla, že budu chtít pokračování, že toto je můj šálek kávy. Bohužel jsem v pokračovalní dostala to samé, co bylo v prvním díle. Bylo tam na mne až moc podobností. Kniha začane velmi slibně, ale už cca po 30 stránkách to nějak vyšumí. Těšila jsem se napětí, které mě nenechá knihu odložit a na moment překvapení. Ani jedno se bohužel nedostvilo. Autorovi se však musí nechat, že jeho příběhy jsou promyšlené, dokáže čtenáře dostatečně seznámit s důležitými postavami a také umí své čtenáře celou knihu pěkně tahat za nos.
Pro mne hodně tězké čtení. Kniha je hodně pocitová, ale jedná se o těžké až depresivní pocity, kdy všechny protagonistky se setkávají se smrtí. Měla jsem pocit, že ještě nejsem v tom věku, kdy dokážu vše dostatečně pochopit a ocenit. Závěr byl však překvapivý, protože jsem si celou dobu myslela, že dvě z žen mají jinou spojitost.
Kniha nadchne všechny milovníky koček, navíc je v ní to pravé kouzlo japonské literatury. Japonskou literaturu jsem objevila celkem nedávno, mám za sebou dvě knihy, ale je pro mne důkazem, že krásná literatura a krásná slova ještě existují.
Velmi povedený díl. Autor si s nalmi velmi pohrál. Celou dobu jsem si myslela, jak odhalení vraha bylo zase jednoduché a ono ejhle. Konec mne trochu asi svým způsobem zklamal, ale hodnotím to spíš jako sibjektivní zklamání, protože jsem za poslední dobu něco podobného četla. Ale být tématem nepolíbená asi bych byla v šoku.
Kniha se postupně stupňuje a vy pořád nevíte na čem jste. Zavěr mě opravdu překvapil a mám tak nějak chuť dát si to ještě jednou. Tentokrát si užít ty celkem promyšlené detaily. Kdyby byly detaily promyšlené ještě o malinký kousek více, bylo by to plných 5hvězd!
Četla jsem od autorky jako první knihu Sedmilhářky a ty nasadily laťku hodně vysoko. Kniha není špatná, rozhodně stojí ji doporučit. Bohužel byl na mne příběh asi málo převratový a šokující. Jedná se dle mého názoru spíše o napínavou odpočinkovou četbu. Řeší se v podstatě jen vztahová linka všech zúčasněných, ale nějaké velké překvapivé zjištění nečekejte.
Přečteno na jeden “zátah” a musím řict, že tento kratší díl mi přišel lepší než díl první. Tentokrát jsem se i opravdu musela čas od času zasmát nahlas. Předčilo mé očekávání.
Kniha je krásně napsaná a čte se sama. Viděla jsem nejdříve film a v knize jsem se vlastně nedozvěděla nic nového. Film byl obsahově bravurní a byla v něm obsažená celá kniha.
Díky čtenářské výzvě jsem se k auroce vrátila po dlouhé době. Kdysi jsem četla Deník citového vyděrače, kde si jeden citát panatuji do dnes. Pak jsem četla pár dalších knih, ale ty mne tak neoslovila. Srdceboly byl hezký návrat k autorce, samotnou mě to překvapilo, jak příjemný. Je to dámská literatura ze života. Ale ze života se vším všudy. Určitě si od autorky ještě někdy něco přečtu. Jen ne hned, protože se obávám, že jsou si všechny knihy v podstatě příběhově podobné.
Knihu jsme přečetla kvulli čtenářské výzvě a asi jsem ji nepochopila... vůbec nevím co tím chtěl autor říct.
Některá části byly trochu předvídatelné, ale spíše jsem byla napnutá. Chtělo by to posunout už děj dál, nemotat se pořád kolem jednoho záporáka. Písečný muž a Lovec králíků u mě vedou, ty jsou za plný počet hvězd. Zde mi k poslední hvězdě nějak chyběl nápad.
Přečteno během 24 hodin. Za začátku jsem nerozuměla, ale to mě naopak nutilo číst dál a dál. Postupně jsem to rozplétala a konec mě zas až tak nepřekvapil. Úplný závěr sice ano, ale to už byla jen taková třešnička na dortu. :)
Wau! Právě dočteno a nemám ani slov. Perfektní díl, zatím nejlepší (čtu popořadě). Napětí od začátku do konce, vraha jsem absolutně netipovala. Okamžitě začnu další díl. Jsem ráda, že nemusím čekat na jehi vydání.
Má třetí kniha od Nesbøa. První se mi dostal do ruky Spasitel, poté Sněhulák a řekla jsem si, že chci přečíst vše a že začnu od začátku. Jsem ráda, že Netopýr nebyl můj první. Asi bych se totiž jen tak dál nedostala. Přijde mi takový zbytečně zdlouhavý. Vyhovuje mi styl psaní, dobře se mi čte, ale děj Netopýra mě neoslnil.
Začátek jsem překonala jen díky recenzím, že pak se to zlomí a rozběhne se to. A nelhali. Opravdu se pak konečně začne něco dít, co člověka nutí číst dál a dozvědět o všech obyvatelích ostrova jejich tajemství. Škoda, že tak není napsána kniha od začátku, dala bych více hvězd. Ale do cca prvních 150 stránek jsem se opravdu musela nutit a říkala jsem si "bože to je nutná knížka". Je to škoda, konec byl opravdu překvapivý.
I přes některé popisné pasáže, které se mi zdáli zbytečně zdlouhavé jsem přečetla knihu jedním dechem. Některé situace si mi zdály celkem vyhrocené, viděla jsem snahu přiblížit knihu až filmovým situacím. Byla to má první od autora/ů a určitě nebude poslední.
Přestože oba příběhy - jak ten z pohledu Joeho, tak z pohledu Normy byly zajímavé, osobně mě více bavila a zaujala Norma, do které jsem se dokázala velmi dobře vcítit. Bohužel Joe mi byl svých chováním hodně vzdálený a vůbec jsem mu nedokázala porozumět.
Podstatou této knihy a příběhu není odhalení co se stalo s malou dívkou, která jednoho dne beze stopy zmizela. Čtenáři je vše odhaleno na začátku. Podstatou příběhu je ukázat, jak okolnosti vytvářejí naši osobnost. Autorka do příběhu vložila otázky o kořenech, domově a hledání vlastního místa ve světě. Výborně a dle mého názoru i velmi nenásilně vystihla také kulturní rozdíly a bolestivou historii domorodých komunit.
Děj knihy se tentokrát zaměřuje na zločin spojený s umělecko-politickým prostředím, což bohužel není téma, které by mě osobně chytlo. Nicméně autorův styl je velmi čtivý a svěží, bez zbytečně dlouhých popisů. Scény jsou popisovány velmi živě, a tak mi nedělalo problém cítit se při čtení v centru dění.
Přestože mě osobně příběh nezaujal, rozhodně se nejedná o špatnou knihu, naopak! Mě ale více sedl předchozí díl Nalezení, který ve mě při čtení silně rezonoval.
Děj knihy nesleduje pouze samotnou Irene, ale celkový vývoj hotelu a lidí kolem něj - od turistů po místní obyvatele, kteří bojují s každodenními problémy. Je to takový mix romantiky i dramatu, kdy autorka svým stylem dokáže zachytit lidské osudy s laskavostí a humorem. Zároveň skvěle popisuje exotickou přírodu tak, že si ji čtenář dokáže živě představit.
Ač může začátek působit depresivně, v celku je to citlivý román, který čtenáře vtáhne do světa plného emocí a krásných scenérií.
Kniha je mysteriózním hororem, který je ispirován Kafkovou Přeměnou, knihou Pán much a klasickým hororem Noc oživlých mrtvol – ani jedno uvedené dílo neznám, a proto jsem možná nedokázala plně ocenit symboliku a odkazy, které Nesbø v příběhu využívá.
Kniha jako taková na mě působila až příliš komplikovaně a místy zmateně. Richardův svět se postupně stává stále nejasnějším a temnějším a měla jsem proto problém se do příběhu naplno ponořit. Vztah mezi tím, co je realita a co iluze, mi nepřišel dostatečně napínavý nebo strašidelný. Místo toho jsem se často cítila ztracená, jako by mi chyběl klíč k pochopení hlavní zápletky.
Možná kdyby mi byly známější knihy, na které Nesbø částečně odkazuje, vnímala bych příběh jinak.