anonymní.Ilja komentáře u knih
Tuto knihu jsem přečetl (jako jistě nemálo lidí předemnou a nemálo lidí po mně) abych si odbyl Čtenářskou výzvu 2022.3 a musím říct, že pokud vám jde jen o splnění výzvy, tato brožurka vám poslouží dobře. Pokud chcete kvalitní čtení, tak jděte asi trochu jinam.
To, co v knize najdete, je upravený přepis přednášky z TEDxEuston v roce 2012, který tato mladá žena (tehdy měla 35 let) z Nigerie předvedla. Osobně mám vůči TEDx jisté výhrady, což je jedno. Jen chci říct, že je to důležitý kontext k tomu, co v knize najdete: není to nijak hluboká úvaha, ale velice "krátkou a hutnou formou prezentované téma" pohledem autorky. Podle mého názoru jsou některá témata tak důležitá, plná nedorozumění a konfliktů, že to poslední, co chcete, je emotivní krátká verze.
chtěl bych se tu rozepsat o tom, kde mám výhrady a proč, ale to je na jiné povídání. Proto jen odcituji svoji dobrou kamarádku, které mi k této knize řekla:
"Jsem feministka jako prase, ale toto mi opravdu nepřišlo dobře zpracované"
Super kniha. Dětská literatura může být originální i v dnešní době. To vždy potěší. Líbí se mi komické zpracování Kazičasů a jejich způsobu života, které je vevedeno tak skvěle, že nesnižuje jejich vážnost jako protivníků a nesnižuje napětí. Povedený kousek.
Je jedna věc, která dokáže být u knih velkým prokletím: ilustrace. U této knihy proto jako první zmíním právě ilustrace, které dávají této knize nádherné kvality. Grafické zpracování je skvělé a Jim Field si za ně zaslouží pochvalu.
Je to pohádka pro děti jak má být. Začali jsme ho (Vánoční prasátko) číst o Vánocích, když ho obdržela jedna z mladších (Rowlingovou milujících) příslušnic rodiny, jako společné večerní čtení. Když jsem se ke knize konečně dostal před týdnem já, už mi z ní zbýval jen kousek. Četli jsme ho s přítelkyní na dobrou noc a bylo to příjemné čtení. Kniha je členěná do extrémně krátkých kapitol, takže se dá dokonale porcovat.
Mohu doporučit jako jednohubku nebo pěkné čtení na večer pro děti. Já už dávno dítě nejsem, ale také jsem si na něm našel svoje, takže rodič nezůstane ošizen jako u jiné současné literatury pro děti.
Musím říct, že tahle sbírka povídek si ode mne získala 5 hvězd a to plně zaslouženě. Zamiloval jsem se a hned hledal, co dalšího tento autor napsal. Jeho styl psaní mi jednoduše sednul u první povídky a až do poslední mne držel. Člověk, když čte tyto povídky, je uchvácen nepravděpodobností a podivností, fantastičností a magičností těch příběhů, ale to jim neubírá na skutečnosti a uvěřitelnosti. Za mne nádhera.
Mohl bych komentovat kvalitu povídek, jejich průměrnou kvalitu a nebo zopakovat jako již několikátý čtenář v řadě, že u většiny povídkových knih kvalita obsahuje není konstantní. Já se vydám ovšem jiným směrem: na 102 stranách textotu je předloženo 26 povídek. To je prosím pěkně necelé 4 stránky na povídku; a do tohoto limitu se počítá i ta třetina první stránky, kterou spolu s číslem sežere u každé povídky její (nepříliš graficky povedený) název. Máme tu čest s opravdovými miniaturami!
Povídky, které se nacházejí v této sbírce, mají různorodost až fantastickou. Jak obsahově, tak stylem, kterým jsou podávány. Jejich celkové vyzmění je podle mého jakási jemná absurdní tragikomedie. Autor zde - dle mého názoru - předkládá koncepty a myšlenky, které nejsou dost silné na to, aby stálo za to věnovat jim víc času, nebo jsou tak silné samy o sobě, že nepotřebují více prostoru než ty tři kratičké stránky.
Na závěr bych chtěl říct, že se nemohu rozhodnout, zda šlo o genialitu, nebo o průměr; zda chci knihu pomocí knihobudky poslat dál, nebo jí dát místo ve své knihovně. Netuším, zda je to kniha, která si zaslouží druhé čtení, nebo je to kniha, která jen velice mile potěšila, aby byla odkopnuta. Zatím v mé knihovně zůstane, ale nevím na jak dlouho. Dokud v tomto nemám jasno, necítím se kompetentním zůčastnit se hlasování pomocí hvězdiček.
Na začátku jsem byl zmatený a měl trochu obavy. Střídalo se tam mnoho různých postav a příběhů (někdy mezi sebou přecházely bez jakéhokoli patrného odsazení odstavců) a já měl obavu, zda si autorka nevzala velké sousto a nepřekombinovala to. Jenže jak jsem se propadal hlouběji do děje, zvykl jsem si na ten podivný chaos přeskakujících příběhů a začetl se.
Tahle kniha nesplnila nic z mých očekávání; o sběračce bylin se tam zmíní někdo snad jen jednou jen tak mimochodem, mrtvola se tam téměř neřeší. Nakonec se člověk dozví (SPOILER asi ...), že to byla přirozená smrt, což vlastně tak nějak tušil už z předchozí knihy. Ke dnu je místo snové choromyslnosti prvního dílu plné pasivní agrese a nezútěšné mizerie chudých vesnických/maloměstských postaviček. Při hlubším zamyšlení vlastně velká část postav vůbec nedává z pohledu reality smysl, ale v kontextu světa, který před čtenáře autorka předestírá, jsou uvěřitelné a zcela přirozeně zapadají; co na tom, že je to svět tak podivný, že kdyby vylezl z bažin vodník, člověk by se nad tím ani nepozastavil?
Do třetího dílu už nejdu, ale tenhle mohu doporučit. Jen ... raději neočekávejte nic. A už vůbec ne, že vám Anna Bolavá dá nějaké odpovědi.
Musím přiznat, že kdyby se kniha skládala jen z první povídky, byl bych mnohem spokojenější. První povídka byla velice zajímavá a nádherně napsaná. Všechny tři povídky byly velice podmanivé, ale druhé dvě byly za mne až příliš ... ani nevím jaké slovo použít. Zejména prostřední povídka se sestává převážně z repetetivní neutěšené současnosti prolínající se s abstraktní nerealitou, což vyvolává zajímavý emoční podklad, ale vše se v něm tak nějak pro mne utopilo. Poslední byla zajímavá ale relativně krátká, takže než jsem se stihl naladit na tu podivnou vlnu nezvyklého stylu, zmizela. Doporučit mohu, protože si myslím, že většina knih stojí za přečtení a čtenáře obohatí, ale víc než 3 hvězdy si netroufnu dát.
Tahle kniha stojí za přečtení i ve chváli, kdy nejste dívka a nemáte 15 let. Kniha je sbídkou dopisů dívky ze sirotčince psaných muži, kterého nezná a který jí zaplatil vzdělání; jeho podmínkou jsou jen ony dopisy a to, že nebude vědět, kdo jejím dobrodincem je.
Ony dopisy jsou plné svérázné upřímnosti a humoru, emocí dívky ze sirotčince, která se dostala do světa, který daleko přesahuje vše, co ve svém životě poznala a očekávala, že pozná; také se tam buduje vztah mezi ní a jejím "tátou sekáčem", který jí neodpovídá na dopisy a ona je odkázána jen na svou představivost.
Ovidius si ve své vlastní knize prorokuje nesmrtelnou slávu za to, co ve své knize mladé muže a dívky naučí. Jako první bych chtěl poznamenat právě toto: povídáme si o něm, přestože žil na přelomu našeho letopočtu.
Potom bych chtěl ocenit, že je to kniha plná příběhů z řecké a římské mytologie; plná hrdinů, králů a bohů z dávných mýtů a jejich družek a manželek. Tyto postavy jsou často jen zmíněny s předpokladem, že člověk ví, o co se v daném vztahu jednalo a na co básník naráží (to se pak někdy hodil google), občas je dokonce celé převypráví.
Pokud vám připadá (jako @Staňuje48) že je zde láska vykreslená jako povrchní hra na neupřímnost a že dávat rady, jak obelhat svůj protějšek a tím ho získat, je ubohé, myslím si, že jste četli tuto knihu špatně. Zkuste ji číst jako návod pro někoho, kdo skutečně milovat chce nebo již miluje. Tato kniha vám doporučí, jak se má chovat muž: že má být pozorný a vlídný, že by se nikdy neměl ptát ženy na její věk a že se nemá chlubit svými zálety a tím pošpinit pověst svých milenek; ženám zas vykládá, že by měli být mírné a veselé, na hostině se nepřejídat a nikdy se neopít tak, aby viděli cokoli dvakrát. Poukazuje na výhody mladého milence i lásky s vyzrálým partnerem, varuje před nafintěnými nápadníky a pyšnými dívkami. Pokud vám tohle připadá povrchní a ubohé, já to považuji za aktuální a velice poučné.
Tato kniha se nečetla rychle. Zatímco u předchozí knihy jsou v klidu přečetl za hodinu i 50 stránek, u této jsem se dostal na polovinu této rychlosti. Text je to poutavý, ale docela složitý.
Od této knihy nečekejte pornograficčnost, kterou se zdá nabízet její zavržení a zakázání v Anglii. Tato kniha je spíše velkým zamyšlením a kritikou společnosi. Dlouze se tu diskutuje a rozebírá společnost, kde bohatí vládnou aniž jsou lepší než chudí, kteří na ně dřou a sklízejí jen opovržení, nad společností, kde se příliš přemýšlí a málo žije, kde se vzívají vznešené myšlenky měnící se v prázdné tlachání a zanedbává se lidská tělesná přirozenost, kde odlišnost se trestá krutým zavrhnutím a dobro není tam, kde je moudrost a pravda, ale kde je pokrytecká početnost a dobré společenské postavení.
Kniha, která je hlubokou kritikou nejen společnosti kapitalistická, emancipace, díky které ženy přicházejí o své ženství, technické revoluce díky které muži přicházejí o svou identitu v mechanizovaném světě špíny, smogu a ohavnosti v jejímž středu sídlí bohatá smetánka, které se v bohatých síních venkovského sídla hromadí uhelný prach z venku. Kniha o společnosti, která ztratila svou identitu, ženách a mužích ztrácejících svou identitu, o světě ztrácejícím smysl. A o lásce, která navzdory tomu všemu může existovat. Navzdory rozdílné třídní příslušnosti, navzdory společnosti, navzdory ošklivosti světa; navzdory všemu. Skutečná láska vycházející z hluboké nepotřené potřeby sexu a skutečné něhy.
(SPOILER) Kniha je kratičká. Přečetl jsme ji za večer během necelých dvou hodin. Je to klasika, kterou by měl znát každý tím spíš, že zabere jen chvilinku. Kniha, kde se dítě narodí jako stařec, až nakonec umře po mnoha letech plodného života jako bezbranné miminko. Tahle kniha je víc než rozpustilá fantazie: je to také zamyšlení nad společností ve které žijeme.
@Danyskaify ve svém komentáři z 10. ledna uvádí, že je škoda, že ta kniha není delší nebo nemá pokračování. Myslím si, že to skvěle vystihuje kvalitu té kratičké knihy: člověk by chtěl, aby neskončila tak rychle. Na druhou stranu za mistrovství F. S. Fitzgeralda považuji to, že vybalancoval stručnost a podrobnost do té míry, že člověka kniha chytne a nemá pocit, že byl ošizen, ale zároveň nedostává prostor pro pochyby nad různými technikáliemi, který by větší obsáhlost poskytovala.
(SPOILER) Na tuto knihu jsem (opět) narazil díky Databázi knih a jejímu nemalému fondu eknih zdarma. Zatímco mám svou papírovou knihu na stolku u křesla, beru ji na delší cesty nebo poklidná odpoledne, v mobilu/čtečce mám drobnější zajímavé věci, kterými si spestřuji kratičné přesuny hromadnou dopravou nebo čekání ve frontách.
Tato kniha mne zaujala svým názvem, po dohledání dobrým hodnocením, tak jsem po ní sáhnul a nečetl si o ní dopředu vůbec nic. A to bylo moc dobře. Pokud čtete tento komentář, patrně jste si v popisku knihy přečetli věty "Sbírka experimentálně-fantastických textů. Recenze fiktivních knih (...)". Přesto to tu označím jako spoiler: já si to totiž dopředu nezjistil.
Musím říct, že mi tato skutečnost zůstala skryta asi první tři nebo čtyři recenze, než jsem začal k jedné z nich něco hledat. Nenašel jsem nic. V tu chvíli mne to napadlo, našel jsem si popis Atraktoru a ... byl VELICE SPOKOJENÝ: autor dokázal napsat recenze tak přesvědčivě, že jsem mu je sežral i s navijákem. A to je známka dobře odvedené práce.
Skutečnost je, že minimálně tři knihy jsou takové, že jejich myšlenky mne nadchly a chci je šířit dál. Ať už nad pivem nebo doporučením této knihy. Další jsou moc povedené. Jen u jedné knihy to autor silně přepísknul; byť myšlenka v ní naznačená je skvělá, nehodila se mi do konceptu a neměla ono uvěřitelné vyznění.
Co bych chtěl dodat závěrem, abych autora vychválil ještě víc, než jsem to již zvládl: čtení této knihy nebylo o nic horší s vědomím, že je to mystifikace, než bylo ve chvíli, kdy jsem jí plně věřil. A to je také důkaz skvěle odvedené práce.
Kevin Leman je věřící muž, psycholog, párový terapeut a autor řady knih. Tato informace je velice důležitá pro celou tuto knihu. Tato kniha je přiznaně psaná z pohledu křesťana; ne jako kniha teologická, ale jako kniha, která staví na základech křesťanských hodnot, potlačování sobectví, lásky a trvalosti manželského slibu. Jeho psychologická a terapeutický praxe přináší do kiny mnoho zkušeností a příběhů, které má autor z první ruky, zatímco skutečnost, že nejde o jeho prvotinu, dělá z knihy dílo čtivé, zajímavé a nad rámec "odborné literatury" zábavné. Je "vypsaný" a je to znát. mám mobil plný úryvků z této knihy, které jsou tam uschovány ne jako rady do vztahu a moudra, ale jako malé perly na poli humoru, formulací nebo zábavných příhod.
Autor, jak jsem již řekl, vychází z křesťanských hodnot a přistupuje k manželství jako k něčemu, co by mělo vydržet celý život. Jeho myšlenky akcentují skutečnost, že podle něj (a s tím souzním) není vztah něco, co by měl člověk vyčerpat a pak zahodit, jako jako něco, na čem je potřeba pracovat, dávat se tomu a budovat bez ustání. Jeho pojetí vztahu (a zejména manželství) je pojetí plné lásky, kde člověk není příjmatel, ale láskyplnný dárce hledající jak oslovit svého partnera, jak si k němu najít cestu a jak naplnit vztah radostí a připravit ten vztah potká.
Tuto knihu jsem našel díky Databázi knih, když jsem procházel knihy volně ke stažení. Narazil jsem na tuto eknihu a z rozmaru ji spolu s řadou jiných stáhl. A konečně se k ní dostal, když jsem v noci nemohl spát. Autor (snad si to zde přečte a já ho tímto zdravím) v úvodu říká, že se rozhodl dát své knihy volně na internet, aby zjistil, co se stane. A když nic jiného, tak si je tu přečetlo (k 9.11.2022) hned 24 lidí. A mne pobavila.
Kdybych měl dodat komentář obšírnější, řekl bych, že kvalita jednotlivých básní a miniatur je značně kolísavá. Od skvosty po říkanky. Některé básně by se dali ještě upravit a doladit, některé příliš vyčnívaly mezi ostatními a nezapadaly. Obecně bych si dokázal představit, že kdyby to byly dvě nebo tři menší sbírky, které by byly nějak tématicky nebo formou celistvější, neuškodilo by to. Celkově to však bylo odlehčené a příjemné čtení a některé básně jsem si ukládal, abych se jimi mohl později znovu a znovu bavit.
Tuto knihu jsem četl na doporučení. Se Skácelem jsem se nikdy pořádně nesetkal, takže jsem nevěděl, co čekat; znal jsem jen ono doporučení a velikost jeho jména.
Je to útlounká sbírka básní, malý formát. Básně jsou povětšinou krátké a celá kniha je protkána velice vkusnými nekonkrétními ilustracemi, které má na svědomí Jiří Voves.
Musím na prvním místě pochválit řazení básní, neboť na sebe tak příjemným způsobem přirozeně navazovaly, že jsem si připadal jako unášen proudem. Tuto knížečku v následujících dnech aspoň ještě třikrát proberu, abych se mohl ponořit ještě hlouběji do krásy veršů Jana Skácela, ale už první čtení bylo úžasným požitkem.
Tuto knihu jsem četl před spaním na zahradě, když jsem byl ještě mladý klučina, a na přelomu minulého a letošního roku jsem se k ní vrátil, abych ji vychnutla znovu a v plnosti. Opět jsem ji četl před spaním, tentokrát však nahlas (jako společný čas čtení s partnerkou). A myslím si, že přes název "Dodré a ještě lepší jitro" je to dokonalá kniha pro dobré a ještě lepší spaní.
Kniha plná příběhů, které vykreslují svět jako místo, které je plné krásy, po které se můžete natáhnout. A tato kniha je plný výzev a přání do života čtenáře; vyzývá ho, aby se natáhl po kráse tohoto světa a aby se stal jedním z těch, co z něj dělají krásné místo. Je to kniha plná něžného humoru, který zaheřeje u srdce, rozněžní a pohladí.
František Nepil je velmistr slova. Některé jeho věty a formulace by se daly vystavovat v galerii jako samostatná umělecká díla, celé fejetony jsou pak slepeny z drahokamů perfektně volených slov. A ilustrace od M. Bartáka jsou dokonalým dokreslením plným hravého slovíčkaření a nevšední kreativity.
Pokud očekáváte od této knihy řadu krásných povídek, které u vás navodí Vánoční náladu podobně jako vůně lineckého, bramborového salátu a jehličí z vánočního stromku, jste na špatné adrese a zapoměli jste si přečíst anotaci.
Krása kolektivu autorů je, že každý staví a předává příběh úplně jinou formou; když se postaví vedle sebe do jedné sbírky, získáte pestrou směs, kde bude každá povídka čerstvým soustem. Že je to sousto hořkosladké? Není takovým soustem život sám?
Přidávám se k rozčarovaným držitelům tohoto krásného diáře (je jich docela dost k nalezení v komentářích v záložce diář; tady tak nějak chybějí). Přestože se stále považuji za HRDÉHO DRŽITELE tohoto diáře, o jeho praktičnosti už po třetím dni nemohu mluvit pozitivně. Zapisovat lze prakticky jen na stránku s poznámkami, neboť mnohdy není pro data narození a úmrtí místo na levé straně; ta mi slouží jen k tomu, abych si tam poznačil data narození svých příbuzných (ani ti se občas nevešli).
data (dny) jsou velká, zbytečně se zúžil prostor na poznámky. Věřím, že by se vešly i dva sloupce na levou stranu: jedna pro autory knih a druhá pro diářové zápisky. Začínám mít pocit, že nakonec také skončím u tohoto diáře jen jako čtenářského deníku, zatímco skutečný diář opatřím ještě mimo vody Databáze knih.
Grafika? super!
Materiál? příjemný!
Dva záložkové proužky? bezva!
Použitelnost ale bohužel omezená ...
Tato kniha není krátká a chápu pocit některých lidí, že povídek je v ní příliš a některé se zdají být jen mírně upravenými příběhy, které již byly čteny. Ale není takový celý náš život? Jen mírné se lišící cosi, co už před námi bylo?
Oceňuji na této knize hlavně množství kreativních metafor týkajících se intimních partií a oblasti sexu, které vás nepřestanou překvapovat a bavit. Zároveň je to zajímavý vzhled do již minulých časů, byť těžko mohu posoudit, jak autenticky je tehdejší svět popisován. Některé povídky jsou lepší, některé horší a některé prostě úžasné. Vybere si každý.
Když jsem tuto knihu poprvé vzal do ruky, málo jsem věděl o povaze textu, který mne čeká, ale měl jsem před sebou dva týdny nuceného nicnedělání. Lepší knihu nebyla v dohledu, tak jsem otevřel tuhle. A po několika stránkách už jsem ani neměl pocit, že byl lepší potřeboval.
Půjčil jsem si v knihovně knihu Ke dnu, o níž jsem se posléze dozvěděl, že je volným pokračováním knihy Do tmy. Tak jsem se vrhnul na první díl.
Kniha Do tmy je velmi osobní a podrobnou zpovědí hlavní hrdinky, jejíž život se počítá od úterý k úterý, je plný bolesti, otázek a hlavně léčivých bylin, které plní den za dnem půdu, aby z ní pak usušené v papírových pytlích zmizely do výkupny.
Někteří lidé si tu stěžují, že čekali konkrétnější vysvětlení toho, co se stalo v minulosti hlavní hrdiny a co je tou záhadnou nemocí, která ji sužuje. Já osobně si myslím, že jsou to informace nadbytečné. Nejde tu o to "proč" se co děje, ale o to "jak" se to děje. A jak to hlavní postava prožívá.
Příběh potrhlé sběračky léčivých bylin, která ví, že sběr se vyplatí pouze ve velkém, a že ona ho ve velkém umí a musí dělat. Za KAŽDOU cenu! Tempo knihy se stále zrychluje. Na začátku svižné tempo se postupně mění v nezadržitelný příval vět, který se v úplném závěru rozlije do široka, zpomalí a ztěžkne.
Gradace 10/10
Práce se slovem 10/10
Kniha 10/10