anonymní.Ilja komentáře u knih
Tento národní buditel, jehož jmené je opředeno aurou velikosti, ve svých epigramech glosuje politiku, náboženství a kulturu, osoby nám již dávno neznámé i situace, které nikdy nepřestanou být aktuální. Věnuje své epigramy církvi, králi, vlasti, múzám ale také světu jako takovému. První epigram v této knize je pak s úšklebkem, který je autorovi vlastní, věnovám Cenzuře.
Dávám 4 hvězdy a to protože to hodnotím jak to, co to je: jsou to 4 hvězdy souboru amatérských "povídek". Chápu každého, komu se to nelíbí, ale věděl jsem co jdu číst, bylo to napsané v předmluvě a kvalita tomu odpovídala. A v rámci té kvality to bylo na 4 hvězdy. Pár povídek mi v paměti věřím uvízne protože se mi líbily a byly zábavné nebo obohacující, pár z nich už teď z paměti zmizelo a není to škoda. Ať už to byly nebo nebyly povídky, celá sbírka se četla velice svižně a jako lehké čtení do autobusu, vlaku nebo do čekárny u dotora to byla skvělá volba.
Skvělá kniha; sestává ze tří částí zakončených pokaždé diskuzí na dané téma. Zabívá se humorem v literatuře a životě samotném. Na relativně malém prostoru nabízí pobavení, zamyšlení ale také nabídku různých děl, která by na základě jejich zmínění v této knize mohl chtít navštívit. Například já po jejím přečtení začal znovu uvažoovat o tom, že se pustím pořádně do Švejka.
Krásný příběh a druhá nejlepší kniha, kterou jsem od autora zatím četl. Její příběh je zajímavý, napínavý a poutavý. Mohu vřele doporučit.
Proti Boží pěsti to není tak silné, ale proti Žoldákům je to lahůdka. Je vidět, že Forsythovi sluší fikce na pozadí velkých událostí a nebojí se přitvrdit. Tam kde si ostatní stěžují, že to je plné odboček a nezajímavých příběhů z života nezajímavých postav, jako čtenář velké řady románů nesouhlasím; já jsem si ničeho takového nevšiml a přišlo mi to celé zajímavé a celé pěkně soudržné. Já jsem spokojený.
Třetí kniha od Fredericka Forsythe čtená hned po knize Žoldáci. Kniha, která mne nesmírně bavila a které dávám 5/5 a nedal bych méně. Povídka VÝSADA? Tu jsem četl dvakrát sobě a jednou spolubydlící! Úžasný kousek jedinečných kvalit! NĚKDY PŘIJDOU DNY mne nesmírně bavila. PEČLIVÝ ČLOVĚK je moc pěkný počin. CÍSAŘ zaťal hluboko do mého mužského srdce. Zbytek taky nezůstává zahanben. DOPORUČUJI. Povidky jsou velice rozmanité, drží si kvalitu a každá je jedinečná.
Tahle kniha mne naplňovala tak silnými pocity úzkosti, čím více jsem z ní učetl, že jsem ji k závěru dokonce na několik dní odložil, abych se nemusel pohroužit dál do jejích stran; tak moc mne naplňovala naklidem, že jsem poslední stránky přelétal očima až k hanbě zběžně a občas přeskakoval slova a musel se k nim vracet.
tohle není stížnost ale poklona mistrovství Karel Václav Rais; mistrovství s kterým napsal tuto knihu a s kterou vystihl venkov v dobách dávno minulých kdy vedlejší vesnice byla daleko, pracovalo se od nevidím do nevidím, dědictví 6 sukní se dělilo po třech pro každou dceru a důchodový sestém sestával v sedničce a povinnosti odvádat tu krajíč mléka, tu pět pytlů brambor, tu nárok na třetinu ovoce ze stromů v zahradě.
Kalibův zločin je kniha, která vám ukáže jak reálnie chudého venkova, ale také srdce lidí; vypočítavost, nenávist, pomluvy, strachy, hádky, sváry, přetvářku ...
Běst Boží od Fredericka byl první velký román který jsem po letech přečetl; v prosinci 2021 jsem ho zhltnul za tři dny s jeho 650 stranami a od té doby do sebe hodil dalších víc než 50 knih. Když se mi do ruky dostali Žoldáci, v první chvíli jsem si neuvědomil, že je to stejný autor, ale její popis mne zaujal. Když jsem se dozvěděl, že je to od autora Pěsti Boží, moje očekávání raketově vzrostlo ... a trochu jsem se díky tomu spálil.
Kniha není ani zdaleka tak plná akce a napětí jako Pěst Boží; také nepůsobí tak realisticky a všechno zajímavé o světě žoldnéřů, nelegálních zbraní a švýcarských kontech se topí v takovém nějakém nanapínavém vakuu; o to je to zajímavější, že se pohybujeme na polovičním prostoru. Je pravda, že Boží Pěst se odehrává na pozadí skutečné války a tohle je fikce, ale přece ... nebyla jediná chvíle, kdy bych se o někoho z našich hrdinů bál nebo bych tajil dech. Dal bych tomu 7/10 ale tady musím dát pro čisté svědomí 3/5 hvězdiček.
Rád bych se dozvěděl, jak bych to vnímal nebýt vysokých očekávání ...
Za mne velké zklamání. Vyvrcholení serie je jako samostatná kniha nečitelná; jako poslední kniha serie je dost zmatená. Bohužel jediný pohled, z kterého má tahle kniha smysl, je křesťanská Lewisova alegorie. To je méně než jsem od velkého autora čekal.
Konečně jsem se dostal k druhému dílu knihy, kterou mám doma a které si velice vážím. Nádherné krátké příběhy ze světa autismu, který je tak náročný a vzdálený, ale v podání Martina Selnera tak krásně uchopený, že si z něj člověk odnese úsměv i poučení.
tuhle knihu jsem rozečetl několikrát počínaje dobou, kdy jsem jako dítě četl první díly serie. Nikdy jsem se nedostal daleko. Tentokrát jsem se toho konečně zbavil. Už jen z použití slovního spojení "konečně zbavil" je vidět, jak moc se mi to líbilo. Čvachetka se svým chronickým pesimismem byl úžasná postava, ale celkově mi přišla kniha velice neakční; nedokázala nadchnout.
Nemohu říct, že by to bylo špatné, ale zrovna odvařený jsem z toho nebyl. Přiznám se, že ke konci jsem některé básně přeskakoval, protože v množství, ve kterém se v knize nacházejí, se stalou nakonec těžce stravitelnými až otravnými, přestože člověk čte knihu postupně několik týdnů. Kdybych mohl, tak dám 5/10 ale když se mám rozhodnout mezi 2/5 nebo 3/5, tak je to rozhodně 3/5 hvězd.
Vždy když se člověk setká se sbírkou, kolísající kvalita je patrnější než u běžného monolitu knihy. Stejně tak člověk vznáší otázku na to, proč a z čeho všeho vybral ten, kdo to dával dohromady, právě těchto 13 kousků; autor už nebyl naživu, když k tomu výběru došlo.
Tohle je kniha, která dokáže velice jednoduchou cestou přiblížit "složité" teologické problémy, aby byly uchopitelnější. Přestože bych se asi pod některé věci nepodepsal, musím autorovi nechat, že jeho úvahy jsou konzistentní a precizně budované i na místech, kde se neshodneme. Každopádně je tam mnoho myšlenek a výroků, které mohou posloužit jako odrazový můstek pro vlastní myšlenky; ať už vedené k vlastnímu užitku nebo ve snaze někomu jinému odpovědět na jeho otázky.
Kniha plná zkušeností a moudrosti starého muže stejně jako jeho smutku, stesku a skepse. Tohle není veselé čtení. Jsou to krásné verše plné citu, krásných obrazů a bolavých myšlenek.
Tak heleďte: já jsem tu knihu četl, takže jsem věděl, o co tam jde, ale ta předmulva, co je na začátku, by vás mohla aspoň varovat, že vám poví ÚPLNĚ VŠECHNO! XD
knina se skládá z tří částí, které jsem téměř stejně velké: předmluva (+ dodatky), první a druhá část samotné knihy. Je to kniha, která se čte pro čtení víc než pro obsah, přestože obsah stojí za to. Je to kniha, kterou možná někdo těžko přežvýká a ještě hůř rozdýchá, ale je to klasika, které své věhlasné jméno nemá pro nic za nic. Za mne je to jasných 5/5!
Zajímavá kniha vyprávějící o osudech mladé slečny z Anglického pobřeží, která se vydala za svými sny do Londýna. Provedení svěží a čtivé, obsah zajímavý a obsah barvitý a plný zvratů a záplatek, že se čtenář nestíhá nudit. Za mne je obálka a její název trochu zavádějící: slibuje víc vzrušení než kniha nabízí; přestože perverzní čtenář si v ní přijde na své, příběh dokáže obscénnosti v knize se vystihující přejít s až obdivuhodným taktem a vkusem. Obálka sice na první pohled zaujme ale mne například rovnou také odradila; až první stránky, které jsem skusmo přečetl, mi ji prodaly.
Sáhnout po Františku Nepilovi je sázka na jistotu. Moje očekávání byla hodně vysoko, protože mám ve své knihovničce již třikrát přečtené Dobré a ještě lepší jitro. Tohle je jiné kafe, ale stále od stejného mistra vypravěče. Tady se sluší jen poslat své čtenářské DĚKUJEME!
edit:
právě jsem si přečetl další komentáře: ne náhodou většina mluví o tom, že Nepil je sázka na jistotu, nikdy nezklame, je jasná volba ...
Kdyby člověk tuto knihu vzal a prohnal destilační jednotkou, na druhé straně by mu vypadlo několik stránek opravdu povedených vtipů nevysoké intelektuální úrovně. Pokud se zeptáte mne, zda je to dost na knihu A5 o 230 stranách, povím vám, že asi ne. Pokud se zeptáte autora, patrně vám poví náhodné seskupení slov nedávajících smysl a bude to právem považovat za velkou legraci.
Tato kniha je brak a jako takový musí být hodnocena. Za mne je to ale i na brak trochu moc na sílu a byly chvíle, kdy bych si vychnutnal dobré sousto špatného vtipu, kdyby se do mne autor nepokusil narvat další tři nepovedená sousta něčeho, co vtipné být chce. dal bych tomu 3/10 (1.5 / 5), ale takhle je to bohužel jen 1/5 ...
... na autorovu obranu: dočetl jsem to a občas se pobavil.
absurdno, bizár a lahodné sousto pro čtenáře s vytříbeným vkusem. Pokud je v popisu této knihy použito slovní spojení "neobvyklé panoptikum", pak asi nemám co lepšího bych na adresu tohoto rozsahem malého počinu uvedl. slovní spojení "a jiný Bedřich..." se stalo na několik týdnů zejména v konverzaci se sestrou autora znalou ustáleným hostem.
Tohle není kniha pro každého, ale pokud sháníte nějakou šílenost, kterou budete vytahovat na své nové známé, aby se otestovalo, zda jsou to cvoci a stojí za to se s nimi bavit, vřele doporučuji. Setkáte se tu s useknutými hlavami, lidským kompostem, šílenými vědci, vykradači hrobů, pokusy na zvířatech a nejen na nich. Setkáte se tu s věcmi, které posouvaly medicínu vpřed, které zachraňují životy a nebo se zabývají tím, kdy a jak život skončí.
Autorka je skvělá a překladatelka báječná. Jak se člověk dostává skrz knihu dál a dál a kniha se stává stále bizarnějším a morbidnějším, stává se zábavnější i autorka, která doplňuje text populárně naučný svými nepatrnými jemnými kousavými vtípky a narážkami, u kterých se člověk s dobrým smyslem pro humor nemůže královsky nebavit.
Po dočtení jsem okamžitě předal dalšímu čtenáři, jednomu ji slíbil a s mnoha své poznatky sdílel. Tohle je velkolepá jízda a jsem rád, že ji mám v osobní knihovně.