anonymní.Ilja komentáře u knih
Tato kniha stojí trochu stranou od většiny ostatních knih ze Zeměplochy. Některými lidmi, se kterými jsem mluvil (a podle komentářů tady nejen jimi), je považována za slabší, ovšem podle mého je spíš "jiná". Jde o příběh stranou od velkých zeměplošských sérií jako je noční hlídka nebo čarodějky, je daleko před velkými sólovými knihami jako je Zaslána pošta. Ale přesto na tuto malou odbočku, na kterou čtenáře autor zavedl, rád vzpomínám.
Jde o Pratchettovsky vkusný a zábavný komentář Hollywoodu, který je zasypaný nekonečným zástupem vtipných nápadů a krásných hloupostí. Tato kniha pro mne není o příběhu. Vnímám ji jako estrádu kreativních výmyslů a pohodové zábavy.
Na Zeměploše není nic jako na Zeměkouli: světlo tam teče, existuje barva kouzel a smrad nejslavnějšího bezdomovce chodí po městě o své vlastní ose. A Vánoce? Těm se říká Noc prasečí hlídky. Při této příležitosti vozí na saních tažených divokými prasaty Otec prasátek dětem dárky. Ale existují síly, které by byly rády, kdyby Otec prasátek přestal existovat. Dá se antropomorfní personifikace něčeho zavraždit?
Když jsem se doslechl o Zeměploše, věděl jsem dvě věci: "Zeměplocha a úžasná" a "Smrť je úžasný" ... A tak jsem jako první knihu z celé Zeměplochy otevřel právě Morta. Možná mi scházel kontext a uteklo mnoho krásných drobnůstek, ale jednu věc jsem neminul: zamiloval jsem se. Do roka a do dne jsem přečetl 90 % všeh knih ze Zeměplochy (a snad všechny rovnou zhodnotil jako knihy hodné opětovného čtení). Mort mne získal pro Zeměplochu.
Víc snad není nutné říkat.
Pratchetty si na Zeměploše dokáže dělat (a dělá) vkusnou legraci ze všeho, co ho zrovna napadne. Nešetří nic, co mu přijde pod ruku, takže není překvapení, že se dostalo i na církev a víru obecně.
Kniha vypráví příběh jednoho z malých bohů, jehož věřící se chytili do pasti liturgie a přestali v něj věřit. On je uvězněn v podobě želvy a nemá dost moci (dost věřících), aby s tím dokázal cokoli udělat. Jeho život je závislý na jednom prostém mladíkovi a na tom, aby v něj lidé zase skutečně uvěřili, a on se opět stal velkým mezi malými bohy.
Jako velký milovník knih Terryho Pratchetta jsem se nemohl této knize vyjmout, přestože nehovoří o Zeměploše. Vypráví příběh o tvorech, kteří jsou tak malinkatí, že jsou pro ně i jednotlivé vlasy koberce obrovské. Zkuste se na svět podívat novýma očima; očima tvorů tak malých, že je nikdy neuvidíte. Možná tam opravdu jsou.
Přestože je mým nejoblíbenějším dílem trilogie Pána prstenů Dvě věže, tomuto dílu se nedá upřít, že je krásným a důstojným vyvrcholením celé války o prsten.
Kniha o velké statečnosti, bolavém zmaru, posledních paprscích naděje a velkém vítězství Dobra nad Zlem.
Nevyjádřit se k této knize bych si neodpustil. Přečetl jsem prakticky celého Pratchetta s tím, že tuto knihu považuji za jeden z vrcholů jeho tvorby. Je na ní vidět, že svět Zeměplochy je již pořádně zapracovaný a autor vypsaný a zkušený. A Kantůrek je pro mne překladatelská legenda hodná sochy na některém z pražských náměstí. Kniha, kterou ocení podle mého názoru i pro Zeměplochu nový čtenář, přesto vřele doporučuji přečíst všech 29. předcházejících knih.
R.U.R. bylo první drama, které jsem od Čapka četl. Měl jsem to ta sebou za odpoledne a přesto na to už nikdy nezapomněl. Takové už Čapkovi hry jsou: nezapomenutelné. Výstižnost a nadčasovost, úvaha o podstatě lidské existence a komentář lidské povahy.
TUHLE KNIHU MILUJI! Našel jsem ji jednou u své sestry v knihovně a přečetl. A bylo to (spoiler) asi první větší setkání se sexem v literatuře (a to je nezapomenutelný zážitek).
Ale ne! Kniha vypráví pohádku, která nehraje podle pravidel pohádek. Je vtipná, kreativní a plná kousavých narážek na všechny skutečné a skutečně hloupé pohádky. Dokonalý lektvar, který vás bude u srdce hřát i po letech.
Tuhle knihu potřebuji mít doma!
Kniha, která mne získala svou obálkou ... a nezklamala. Miluji, když někdo dokáže vymyslet a krásně čtenářům představit jedinečný nový svět. A pro mne tento svět takovým je.
Jako chlapec jsem byl velice překvapený otevřeností, se kterou autorka rozebírala některé aspekty bytí dívkou přestrojení (jmenovitě menstruace). Ale vlastně to byla milá součást světa, ve kterém nejsou draci v pancíři, ale jako energetické bytosti. A Eon bojuje proti společnosti, která ženy upozaďuje.
Za mne je kniha Dvě Věže nejlepší knihou trilogie Pána prstenů, kterou jsem četl podstatně víckrát než zbylé dvě knihy.
V této knize se rozděluje děj na dvě linie: jedna je akční, krásná a plná nových věcí, druhá je zdlouhavá a plná deprese a tíhy. Jejich kombinace je ale krásná a posouvá děj nezadržitelně (byť mírně rozvlekle) k vrcholu. Ale kdo se bojí vleklosti, nečte Tolkiena.
K příběhům od Tolkiena musí člověk přistupovat jako k mytologii představující dobro a zlo a velkolepý svět plný příběhů a vztahů. Pokud hledáte velký vývoj postav nebo svižný příběh, jste na špatné adrese.
Společenstvo prstenu je můj nejméně oblíbený díl trilogie, ale myslím si, že je to spíš tím, že druhé dva díly jsou poutavější. Krásný svět Středozemě, který na vždy změnil svět literatury a definoval fantasy tak, jak tento žánr dnes známe.
Kniha, která mi utkvěla v hlavě, protože přišla přesně v pravý čas, abych mohl pak celé týdny přemýšlet, co vše bych dokázal a vymyslel já. Otázka, jak bychom si vedli v minulosti jen s vědomosti které máme jako jednotlivec v současné chvíli v hlavě, jak bychom dokázali vycházet s lidmi, od kterých nás dělí stovky let vývoje a poznání ...
Kniha je poutavá a milým způsobem vám ukáže krutost doby, která je tak vzdálená, a přesto ukazuje to stejné lidstvo jakým je i dnes.
Jako člověk s velkou rodinou a láskou k přírodě jsem si tuhle milou knihu od úžasného autora oblíbil. Je na seznamu k znovu čtenému.
Příběh malého kluka, který se svou matkou a sestrou odjel na malý řecký ostrov, kde zažívá svá podivínská faunomilná dobrodružství.
Tuto sbírku básní mám moc rád už jen pro její název, který je nadčasovým popisem jedné z nejlidštějších vlastností: sebestředného sobectví. A obsah od českého prokletého básníka, kterým Gellner je, tomu názvu dokáže dostát. Krásné básně plné kruté reality schované do krásné poezie.
Když jsem četl tuto knihu poprvé, pochopil jsem, proč je tak oblíbená, přestože jsem některé epizody nedokázal plně pochopit a ocenit. Když jsem letos tuto knihu četl s přítelkyní jako společné čtení před spaním, má úcta k ní ještě vzrostla.
Někteří ji pro nedostatek lepších možností přirovnávají k filmu Forest Gump, ale myslím si, že to není čestné přirovnání. Přestože je Forest kvalitní, Stařík je i ve svých 100 letech nedostižitelný.
Jsem hrdým vlastníkem jednoho výtisku.
Dobře utajené housle jsou dalším krásným počinem Miroslav Horníčka, který vás vezme za srdce a náplní pohodu a klidným veselím.
Titulní povídka této knihy je jednou z mých nejoblíbenějších povídek ze všech, které jsem kdy četl. František Nepil o Horníčkovi píše krásně ve své knize "Dobré a ještě lepší jitro", že to není komik a přesto dokáže pobavit a poveselit víc než kdejaký komik, že není klaun a přesto dokáže lidí rozesmát. A má pravdu.
Tohle je další z řady zajímavých příběhových knih, od kterých by člověk neměl čekat nic víc než příjemné zabití času a pár zajímavých příběhů k tomu. U některých se divíte, u některých se smějete, některé jen tak proklouznou mezi prsty.
Tuto hru jsme si doma pouštěli na gramofonové desce k nedělnímu obědu, zamiloval jsem se a přečíst si i scénář byla dobrá zkušenost.