any333 komentáře u knih

Myslím, že autorčinou silnou stránkou je vykreslování vztahů matek ke svým dětem, protože se v knize hned v několika okamžicích přesvědčujeme, že mateřská láska může dosáhnout až takových rozměrů, že je daná osoba pro ni schopná čehokoli. Stačí si vzít Melisu a Elenu.
Začátek mě dost zarazil a musím uznat, že když děvčátko řeklo své jméno, poklesla mi brada údivem. Dost se tu také rozebírala Melisina minulost a důvody, proč vlastně tolik nenáviděla Elenu. No, popravdě, asi se jí po tomhle ani nedivím.
Autorka vysvětlila několik otázek z minulého dílu a byť by se to mohlo zdát jako naprostý a jasný konec, v několika posledních kapitolách se objeví náběh na další díl. Hlavně tomu všemu pomohla ta oslava s fialovým světlem a já teď dumám nad tím, jak by to mohlo být s několika postavami s nevyřešenou úlohou dál, když není k dispozici další díl. Myslím si ale, že stoprocentně vím, kam se poděla Nely.

3 17.04.2018

Už podle anotace nám může být jasné, že Halt dodrží svůj slib, netypovala bych ale, že zrovna tím způsobem, jaký použil. Ze začátku se mi víc zamlouvaly části s pohledy z Ledové země - tedy až na tu událost v hospodě - , ale jak se z Horáce stal onen svobodný rytíř, nebyla jsem moc nadšená, že mám náhle číst o Willovi nebo o Evanlyn. To však neznamená, že mě nezaujaly poměry na dvoře, kde musel Will pracovat a jak se tam ještě za takovou cenu udržoval při životě. I když, po tom, co zmizela loď, mi jejich kapitoly připadaly slabší, zabývaly se jen popisem, jak musela odeznít závislost. Oceňuji ale, že tak rychle plynul čas. Každopádně jsem si prostě nejvíc užila rytíře se znakem dubového listu a jsem zvědavá, jestli se skupinka v dalším díle už konečně setká.

17.04.2018

V první řadě musím uznat, že tenhle díl a celkově celá série byla asi zatím nejtajemnější, co kdy jsem četla. Autor nám zase dal minimum nápověd k tomu, kam dál hodlá postavy posunout a když už jsem si někdy myslela, že vím, co se objeví v příští kapitole, přišel další zvrat a mně nezbylo nic jiného než na to koukat se spadlou bradou. Tohle se mi přesně stalo na konci, když Rosa zjistila pravdu o Tabule a svém otci a vyřešila to, řekněme, docela oprávněně drasticky. Tím přicházím na dlaší plus; čtenář se setkává s různými opravdu krvavými věcmi, co mnohdy nemusí ani souviset s vraždou. Dostalo mě to třeba v případě sovích dvojčat.
Spousta otázek se zodpovědělo, ale autor si ani po konci nenechal vzít ten punc specialisty na to vysvětlit, s čím se postavy setkaly, ale příliš tomu nerozuměly, nebo spíš jim unikala jejich pravá podstata. Já osobně bych něco ohledně mezer v davu měla, ale nemám to uvěřené a už se to ani asi nikdy nedovím. No nevadí.
Narozdíl od Rosy jsem si jen oblíbila učitelčina přítele, takže se mi trochu nezamlouvalo, že se k němu příběhová linka tak rychle otočila zády. Ještě bych třeba nějakou tu promluvu o hadech a jejich významu uvítala.
Akádie pro mě byla velmi zábavným čtením, navíc mi díky krátkým kapitolám, zvratům, dílům, z nichž nezbyly z těch předchozích skoro žádné staré postavy, neskutečně rychle ubíhala. Přemýšlím, jestli bych si od autora nemohla přečíst ještě něco.

1 03.04.2018

Vážně oceňuji, že autorka i po těch devíti předchozích dílech stále nalézá nové zápletky a snaží se to obměňovat, aby se to netočilo ve stále stejném vzorci. Nebo to alespoň předpokládám, protože tahle dvojka se od jedničky docela dost lišila. A taky jsem si ji víc užila.
Líbí se mi ty dvě hlavní linky, jen mě rozčiluje, když se na jedné stane něco zásadního a autorka tam hodí druhou. Taky tam byl zajímavý souboj s těmi housenkami a myšlenka toho, jak může iluze všechno obrátit naruby. Teď jsem jen zvědavá, jak chce autorka do knihy se stejným množstvím stránek nacpat pořážku Pána Stínů a hledání posledního kusu píšťaly. Osobně se na to ale moc těším.

1 11.03.2018

Čtyřka řeší další zapeklitý případ a poprvé v mnou čtených dílech k sobě dokonce přibere pátého člena. Nejvíce mě asi zaujal nápad s čerstvým betonem a tím, co tam přátelé našli. Jen už jsem asi z těhle knížek vážně vyrostla, zdají se mi až moc předvídatelné a hrdinové jednají způsoby, kterým už nerozumím. To je však má chyba a myslím si jinak, že jsou tyto knihy vhodné pro odlehčení od složitější příběhů a nebo pro začínající čtenáře, aby je neodradilo množství stránek. Proto to tady utnu, abych si nenarušila nadšení, co jsem z nich dříve pociťovala.
Akorát, zdá se jen mně, že Čtyřka vždycky, pokud někam jedou bez rodičů, dostanou nějakého podivínského opatrovníka? Stačí si vzpomenou na Čarodějovu věž nebo Masku se zářícíma očima, ale objevuje se to i tady.

11.03.2018

Už dlouho jsem se na ni chystala, hlavně proto, že mě lákala knižní představa stejnojmenného filmu. Byla jsem hodně překvapená, když jsem začala číst a našla tam jen minimum toho, co bylo ve filmu, ale nakonec jsem nad tím mávla rukou a jen se nadále probírala autorovými hezkými popisy. Alespoň jsem si ověřila, že srovnávat knihu s filmem bývá mnohdy čiré bláznovství.
Každopádně, knihu jsem přečetla díky jejím pár stránkám v rekordním čase. Pobavily mě trampoty strašidla s rodinou Otisů a místy mi ho bylo kvůli jeho depresím i líto, protože doba, kdy se ho lidé báli, odezněla. Byla jsem překvapená, kolik převleků strašidlo vlastnilo, a myslím, že kdyby se rozhodlo psát místo strašení obyvatel v rodiném sídle paměti, koho kdy a jak vyděsilo, nemuselo by být tak smutné. No, nakonec to tedy vyřešilo po svém.
Shodou okolností jsme si pak týden po dočtení knihy říkali ve škole o autorovi a docela mě zaujal i Obraz Doriana Graye. Tak se na ty temné filosofické myšlenky míním taky co nejdřív podívat.

2 02.03.2018

Byla jsem zvědavá, čím vším se bude autorka v tomhle díle zabývat, když už v tom minulém válku ukončila. Nakonec mě věci, co bylo nutné vyřešit, párkrát ani nenapadly, dává se na ně zřetel až teprve tady. No, nikdo však nemůže namítnout, že by autorka něco opomněla, všechny rozběhnuté linky došly zdárného konce. I když, konec samotný... není až příliš otevřený? Teď můžu jedině tak doufat, že něco bude v povídce o Snížkovi, i když v to přímo nedoufám, ale přesto by se to tam mohlo objevit.
Jako vždy se na mou nejvíce oblíbenou postavu, přeneslo prokletí, ale tak už to bývá. Proč já si vlastně vždycky oblíbím toho zlejšího z bratrů, když je jasné, že pokud nezmění své chování, spěje to s ním k nezvratnému závěru? Každopádně jsem doufala až do poslední chvíle, bohužel marně.
Pak jsem dále zbožňovala i Veragina a Snížka, ale Aranis mi i přes svou dobrotu stále k srdci nepřirostla, dokázala jsem ji však akceptovat. To ale neplatilo u Nelil, kterou jsem začala jen krapet - a vážně krapet- chápat až po jisté události, co si vydupala. Ale chápu, takové charaktery prostě jsou.
Také se mi líbily ty myšlenkové pochody o dobru a zlu, člověk se v tom našel a několikrát jsem se nad nimi i zamyslela podrobněji, než že bych si jen přečetla text bez nějaké hlubší odezvy.
Tedy, další hezká série od autorky je za mnou - i když mi ze začátku chvíli trvalo, než jsem se začetla, ani nevím proč - a chystám se tedy ještě nahlédnout do povídek. Řekla bych ale, že u mě stále vyhrává Syn pekel.

2 02.03.2018

Tak tenhle díl mě dvakrát překvapil a přitom, když se zpětně zamyslím, mohlo mi to dojít. Jen kdybych se víc zamyslela a nejen pořád dál a dál se zaujetím četla, co se uděje s našimi hrdiny na další stránce. Není tedy divu, knihu jsem měla přečtenou za dvouhodinovku pracovek, když se ostatní s učitelem, co suploval, koukali na olympiádu. Neukamenujte mě, ale Percy byl podle mě zajímavější.
Poprvé jsem se podivila u Lovkyní a jakou úlohu tam zastávala Zoe, kdo byla její dávná láska, rodina a jak s tím souvisí Percyho meč. Podruhé, hned jak se vyřeší záležitost s proroctvím, autor tam prostě musí zamotat Nica. Kluka jsem si s jeho lehce otravným chování docela oblíbila, ale na konci mě trochu naštval. Jsem zvědavá, jestli v sobě najde odpuštění. A taky jak to dál bude s Groverem a jeho kávovými 'halucinacemi', jestli se ještě objeví Thalie... prostě to znovu chce další díl.

2 02.03.2018

Třetí díl o geniálním zločinci, jež pochází z mého oblíbeného Irska, jsem znovu stránku po stránce hltala a líbí se mi, s jakou lehkostí autor přistupuje k takovému tématu plnému mafie, intrikám ze strany mladého Artemise a skřítčímu způsobu chování. Některé - zvlášť permonické - vtipy jsou opravdu něco.
Na začátku jsem doufala, že se Artemisovi znovu podaří nemožné a osoba v ohrožení z toho vyjde primárně bez újmy, alespoň té psychické. Ale díky tomu jsme víc poznali, jaká je Julie v akci a jak moc má ráda prodavače koberců a jak vlastně přibližně probíhá ten jejich tajný výcvik.
Konec mě téměř dorazil. Jak to jen mohli skřítci udělat? Co bude se slibovaným dobrodružstvím se Slámou? Kdybych nevěděla, že jsou další díly, byla bych vážně zoufalá. Tedy do doby, než se objevil Slámův pohled z vězení. Ten pak dodal malou jiskru naděje.

1 02.03.2018

Tenhle díl mě oslovil ještě víc než první. Jednak jsem už věděla, o co půjde a taky jsem s podivením poznala, že s každou stránkou se víc a víc sžívám s hlavními hrdiny a prožívám jejich příběh bez cynických poznámek, které jsem zatím zaznamenala při každé mnou čtené romanci. Řekla bych, že to je pokrok. No, i když, v jistých scénách s Tiffany jsem si prostě to chytání za hlavu nemohla odpustit, to však má dle mě kořeny v mé averzi k této postavě. Je to prostě mrcha k pohledání a já bych jí na Edenině místě asi něco udělala.
A sice, Eden si to taky trochu pokazila. Chápu, je to tam stále ospravedlňované, ale já prostě nechápu, proč se ten, koho si nevybrala, musel trápit takovým zjištěním. Proč mu to neřekli dřív? A tohle není chyba autorky, ale já tomu prostě odmítám rozumět.
Taky nám přibylo pár nových postav. Snakea jsem si oblíbila pro jeho vtipy - kamarádka, co mi knihu půjčila, tvrdí, že máme podobný styl humoru - a Emily jsem věřila, že je nevinná. Akorát se tam moc nevysvětlil ten den po večírku, když se objevili u sebe. A nebo jsem to přehlédla?
Snad jediný konec mi přijde trochu uměle navozený. Připadá mi, že autorka to u jedné rodiny zlehčila tímhle způsobem a u druhé to vyhrotila do nebeských výšin. Ano, možná je ten konec důležitý, aby se jejich vztah utužil, ale stejně to nemusela jistá osoba řešit tak, jak to řešila. Nezbývá mi než doufat, že autorka třetí díl dovede do toho správného romantického cíle.

4 02.03.2018

Sice moc nečtu akční knihy bez nadpřirozených aspektů, ale tady mi to nevadilo. První kapitola byla navíc opředena takovou pohřební atmosférou, takže jen navýšila moji zvědavost, jaké to bude. Hned v další kapitole je navíc hrdina v nebezpečí a čtenář společně s ním a se zatajeným dechem sleduje, jak to bude probíhat dál. Zaujal mě výčet těch agentských hraček, za co všechno se to může maskovat.
Na druhou stranu jsem při zmínce o akváriu pojala podezření, jak to s ním bude, takže místy to bylo jako přesně nalinkované, aby si někdo odvodil další události z toho, s čím se Alex setkal v minulosti. Počítám, že detektivky pro dospělé tak průstřelné nejsou, čili tohle bude víc dětská forma.
To ovšem neznamená, že se mi to hezky nečetlo a že mě to sem tam nepřekvapilo. Třeba ten konec; normálně by to mělo skončit přerušením plánu, ale tady se ještě objevuje Alexův případný nepřítel pro příští díly. Uvidíme.

1 11.02.2018

Abych pravdu řekla, čekala jsem od knihy víc. Obálku má nádhernou, anotace zní slibně, svět a jeho zákony jsou fajn, ale... je tu to ale. Někdy mi to přišlo hrozně nerealistické a věci se jen tak objevovaly, aby prostě děj ubíhal tímhle a tímhle směrem, ale opodstatnění, proč se to najednou událo takhle, mi tam chybělo. Nebo jsem to prostě jen vypustila? Každopádně mi přijde, že Linus všechno pochopil až moc lehce, šel s Bryn moc lehce, my jsme z toho navíc jen dostali ochutnávku na to, jak to u Kaninů chodí.
Ale abych nebyla jen ošklivá, zamlouvá se mi autorčina práce, jakou odvedla při vymýšlení světa, měst, schopnostmi odlišných ras a způsobu získávání pěněz. A taky se kniha neskutečně rychle četla, je to psáno jednoduchými frázemi.
No, docela mě zajímá, jak to s nimi dopadne a jestli se dozvím, jak to autorka myslela, takže si přečtu i další díl.

1 10.02.2018

Zase jedna z knih, jejichž reklamy byly před dávnou dobou hodně časté, a já se k ní přesto dostávám až teď. Čekala jsem, že se bude jednat o něco mezi Percym Jacksonem a Harrym Potterem, no, osobně si myslím, že když ty spojitosti nebudu hledat, ani je neuvidím. Autoři vymysleli obsáhlé dílo z podzemního - a ještě docela málo objeveného světa - a dali hlavnímu hrdinovi dost neobvyklou zálibu. Navíc je to celé psáno takovým tím stylem, jaký je známý ze starších knih.
Začátek se trochu táhl, ale já byla tak zaujatá představováním okolí, že jsem si to uvědomila až když jsem se na konci první části sama sebe zeptala, co vlastně vím. Vlastně, mohla za to jistě ta podivná rodina, co byla tak realistická, až to bolelo. A o Rebecce jsem byla už od té části v noci přesvědčená, že s ní není něco v pořádku.
Will je mi sympatický a Chester taktéž, člověk se s nimi sžije, outsiderů je všude dost. Jen mě v dobrém slova smyslu štvalo, proč přicházejí na další podrobnosti tak pomalu. Ale to byl jen můj problém, že?
Každopádně se ohromně těším na další díl, protože mi to připadá spíš jako taková ochutnávka, vrcholek ledovce. A co ten epilog? Ono se to prostě bez toho druhého dílu neobejde.

7 10.02.2018

Tyhle povídky mě jen usvědčily v tom, že sérii Šepotání prostě úplně zbožňuju. Taková kouzelně skrytá tajemství jsem ještě nikde neviděla v tak hojném počtu jako tady, navíc to celé bylo v šíleném morbidním obalu, kterému kraloval Morfeus, takže myslím, že jeho fanoušci si u těhle povídek nemají na co ztěžovat.
Před začátkem čtení jsem si myslela, že se náš drahý můrák objeví až v souvislosti s Alyssou, ale on tam byl takmerně pořád. Čili bez občasných výbuchů smíchu se to prostě občas neobešlo a navíc to místy vypadalo, jako by za vše mohl právě Morfeus.
Z první povídky mě nejvíc bavila část s Alisoniným dětstvím, druhá povídka slabě pokulhávala, takže jsem se na chvíli zasekla, zato začátek třetí byl famozní. Jako, kolik autorů si trumfne na to popisovat, jak se cítí mrtvola v rakvi? No, v některých případech by se to pojalo z jistých důvodů velmi lehko, avšak to nebyl tenhle.
Pak mě taky nutilo, jak si to Alyssa urovnávala v hlavě, se hodně zamyslet nad životem. To rozhodování mezi konečností a trváním navěky mi přišlo úžasně realistické.

2 10.02.2018

U tohohle dílu zaznamenávám hodně patrné zlepšení oproti minulému dílu. Zaprvé, Elena se sice chová pořád stejně, ale v tomhle věku už to můžu akceptovat a zadruhé, to s tou její mocí jí už taky věřím, protože přeci jen získala víc zkušeností. A taky už není tak neporazitelná, vždyť stačí jedno koupání v řece a malér je na světě.
Jen mi někdy přišlo, že jsou kousky kapitol jako střípky myšlenek, co se někdy prolínají do minulosti a někdy jsou přítomností, takže mě párkrát pěkně zmátlo, proč čtu něco dvakrát. Ale dobře, při tom druhém pohledu jsem tak mohla přijít na důležité drobnosti, co by mi jinak utekly.
Pak se mi líbí, jak autorka propojila dvě linky z minulé knihy, jen by mě osobně zajímalo, kam se Breta a její syn poděli. Něco jsem taky tušila o Morfeovi, ale něco trochu jiného, než kam se nakonec přesunula pravda. A co se týče Eleny samotné a konce knihy, myslím si, že to s ní nebude tak lehké. O čem by potom přece byl poslední díl, že?
A ještě musím zmínit, že osobní strážci jsou kopa veselých nezvedenců. S nimi jsem se hodněkrát smála a řekla bych, že se k Eleně hodí. Obzvlášť jsem se dusila smíchy u myšlenek Iceova koně a taky trollí zadnice, co jaksi... prostě spadla? Ale, abych nevynechala Charlika, jeho manévr o zvrácení Fobeiina kouzla byl stejně nejhumornější.

4 26.01.2018

Tak už jsem asi vyrostla i z téhle série, protože se mi najednou zdá neskutečně předvídatelná. Například ta nová studentka a nebo vysvětlivka Katyina chování. Překvapil snad jen lišák a tuším to dobře, že i když se na konci stkví nápis Epilog, bude série ještě pokračovat? Pokud ano, jsem si jistá, jakou zápletku si autorka zvolí.
Každopádně to pro mě bylo oddechové čtení s velkými písmeny, co zabere maximálně ty dvě hodinky s přestávkou na svačinu. Ale zase, kde jinde bych se mohla potkat s tak nevinnou formou čarodějnictví?

1 26.01.2018

Tahle kniha mě po rozečtení docela zklamala. Na to, jaké má vzadu kladné doporučující recenze a s ohlédnutím na to, že se doporučuje ke čtení od patnácti let, mi to spíš připomnělo takovou tu naivní fantasy pro dvanáctileté, ke kterým se ještě někdy stále vracím. Tady jsem nic takového nečekala, takže mi trvalo tak tři kapitoly, než jsem se smířila s tím, že už to jinak nebude. Tak jsem alespoň čekala na nějakou tu strhující akci, o které píší vzadu, ale kromě zveličeného počínání si s překážkami tam vážně nic nebylo. Musela jsem se do čtení docela nutit, než se objevila Evropa a dala tomu nějaké vážné zlo.
Tuhle holčinu jsem si společně s jejím faktotem Licuriem - i když toho z neznámých důvodů o něco víc než ji - oblíbila, takže ten souboj v lese mi zase sebral jednu zajímavost u příběhu. Samotný Rosamunda mi někdy lezl na nervy, i když, třeba na to má věk, nějak jsem si ani nevšimla, jestli bylo někde napsáno, kolik mu je.
Sečteno a podtrženo, asi jediné, co mě na knize vážně uchvátilo, byly dodatky na konci a jsem si jistá, že kdyby autor využil všechen potenciál, co to skýtalo, byla bych uchvácená víc. Ale co se dá dělat. Pustím se do druhého dílu hlavně proto, že jsem zvědavá, co za námět může po tomhle následovat.

1 26.01.2018

Tahle kniha mi byla zapůjčena kamarádkou a přiznávám se, když jsem spatřila ten svítivě růžový nápis, měla jsem chuť slušně odmítnout. Pak mě ale něco zastavilo a přeci jen, knihu jako jedinou odmítnout asi nedokážu, ať si myslím, co chci, tak jsem se rozhodla se do toho nakonec pustit, abych kdyžtak věděla, na jaké nelogičnosti nadávat. A kniha mě mile překvapila. Ano, sice není kdovíjak nepředvídatelná, ale dobře a plynule se čte, jisté věci jsem tady pochopila(což se někdy o chování některých lidí z mého okolí říct nedá, ale alespoň jsem trochu nakoukla pod pokličku toho, jak to vlastně myslí), takže bych to doporučila na takovou sladkou oddechovku před spaním.
Abych ještě víc osvětlila ty skutečnosti, uvedu jako příklad třeba to, jak se Eden stranila jídla a dalo by se říct, že u ní bylo patrné cosi jako pohrdání. Tohle v realitě nechápu, ale tady to má konečně nějaký důvod - nebo snad důvody? - a to Alyssu a Holly. Hned, jak se tam Eden z tohohle vyznala, jsem jí všechno odpustila a naprosto ji pochopila.
Co se týče zbylých postav, Tyler mě vždycky něčím pobavil, ale asi nejlepší byl stejně Dean s jeho "penězi na benzín". Hm, a jak to pak skončilo... že by předtucha? Ne, to si nemyslím, ale uvidíme další posun v příštím díle. Co já vím, třeba konečně přestanu být proti těm romancím tolik předpojatá, když se jim budu víc věnovat. Stejně si však myslím, že vím, jak to celé dopadne.

4 24.01.2018

Tahle kniha mě příjemně překvapila. Sice jsem měla takové to lepší mínění, než jsem začala číst, ale příběh a provedení to naprosto naplnily, ba dokonce převýšily. Celé je to psáno takovým tím správným historickým jazykem, vykresluje se tady povaha dávno minulé Paříže, což jsem obzvášť jako velký příznivec dějin přijala s radostí, a také trocha toho tajemství a nutkání zjistit, co se stane dál.
Kdybych si z toho odmyslela draky a kouzelné rituály, tipovala bych to spíš na historický román, ale to mi vůbec nevadilo, stejně jako to, že se 'povolávání do zbraně' tak táhlo, protože i v tom začátku se našly akční okamžiky. A taky jsme se mohli seznámit s minulostí a okolnostmi chování několika postav, které mě každá alespoň v něčem zaujaly. Ale jako své největší oblíbence volím Nicolase a Saint-Lucqa, hlavně díky těm rudým okulárům.
Udivuje mě, jak se tolik na první pohled neslučitelných linek dokázalo vůbec propojit, ale to byl jistě účel, když aktérem každé té linky byl alespoň jeden Meč. Taky musím pochválit bojové chvíle, běžely mi v hlavě přesně jako snímkové obrázky a bylo to zábavné.
A co ten konec? Pokud to cítím správně, neměl by to být úplný konec, ne? Jak by se pak vysvětlil ten předposlední rozhovor a také epilog s předzvěstí? No, to se už ale nedozvím, jedině, že bych zapátrala po dalších dílech.

4 18.01.2018

Další ze série knih z mé oblíbené historie mi příjemně zkrátila čekání na chodbě, když jsem se připravovala na to, že půjdu jako další před soutěžní porotu. A jelikož byly některé scény s Bárou a Lionardem extra vtipné - potažmo někdy i se Sandrem - vůbec se o mě nepokoušela tréma, za což jsem moc ráda. Na odlehčení atmosféry tedy vřele doporučuji.
Zdálo se mi to, nebo Bára v tomhle díle nebyla tolikrát vyvedena z omylu jako v těch minulých? Že by se učila přijímat věci kolem sebe, nebo je to prostě proto, že už toho hodně z minulosti pochytila? O tom můžu jen dumat.
Oba dva další hrdinové mi byli velmi příjemní, ale co si budeme povídat, Lionardo přece jen o něco víc. Zajímalo by mě, jestli měl skutečný da Vinci taky takové charisma.
A na konec jsem ráda, že se Terka nic nedozvěděla. Bára měla pravdu, když si v jednu chvíli pomyslela, že ve dvou by to nebylo ono.

2 18.01.2018