Apache komentáře u knih

Taky bych se místo čtyř po půlnoci spokojil se dvěmi v jedné knize. Jenže ta správná kombinace (Časožrouti + Policajt) bohužel nevyšla.

1 20.09.2023

Taky bych se místo čtyř po půlnoci spokojil se dvěmi v jedné knize. Jenže ta správná kombinace (Časožrouti + Policajt) bohužel nevyšla.

20.09.2023

Tahle antologie vypadá trochu jako nějaká obskurní záležitost (podivný český název, svérázný obal, apod.), ale nenechte se mýlit, je to lahůdka. Nutno vlastnit už kvůli lepšímu překladu Lumleyho Tenkých lidí než je ten, který později vyšel v Nekrosu (žádné "kandelábry" a celkově lépe vystižená atmosféra), Tlouštíkovi (Shea), plnému podivného neklidu a tušení stínu, a do třetice kvůli hodně vtipnému Stěhování (Chetwynd-Hayes). Za přečtení ovšem stojí i další povídky. Jednoznačně nejlepší z těch několika antologií K. E. Wagnera, které u nás v první půli devadesátek vyšly.

28.05.2023

Nedávno se mě na tuhle knihu ptal můj košický přítel mm13.
Šoupnu sem bez jakékoliv úpravy moji odpověď:

U té knihy je problém, že se strašně zaměřuje na soukromý život členů Mötley a skoro úplně ignoruje hudební stránku věci. Kdo se chce dozvědět, kde všude a s kým si který člen Crüe zapíchal, porval se, naboural nebo se zfetoval do bezvědomí, ten bude mít hody. Hudba ale jako by téměř neexistovala - je úplně na pozadí, snad až někde v šestém plánu.
Nemám nic proti zábavným historkám z rock and rollového života, naopak, mám je rád. Ale jelikož jsem i fanouškem té muziky, uvítal bych třeba nějaké dobové recenze, informace o tom, jak která písnička vznikala, kdo dělal obaly desek a za jakých okolností... Historky ze zákulisí nahrávání jednotlivých alb, vyjádření jejich producentů, rozbor písniček... Prostě něco o muzice!
A v té knize je toho přitom o hudbě úplné minimum. Zato tomu, jak se bubeník dal dohromady s herečkou z Dynasty, jaká byla svatba, jak pokračoval jejich vztah, co kdy řekla tchýně - o tom tam najdeš snad hned několik dlouhých kapitol. Taky v dětství všech členů se to ráchá neskutečně dlouho - dozvíš se všechno o tom jak se Nikki Sixx hádal s otčímem, jak vycházel s matkou, nebo jak si Mick Mars hrál s bráchou ve stodole na kovboje a Indiány, i se všemi detaily kolem.
Prostě a jednoduše: Uvítal bych raději knihu, která se zabývá mnohem víc muzikou Mötley (a vším kolem ní) a trochu méně soukromím a rodinnými záležitostmi jednotlivých členů.
To ovšem neznamená, že bych tu bichli nepřečetl tam i zpátky hned několikrát. :-)
Pokaždé u toho ale trpím tím, jak zoufale málo je to ve skutečnosti o muzice.

2 13.08.2022

Já, legenda (1954) je naprosto zásadní dílo moderního horroru, podobně jako Den trifidů (1951). Vemte z obou knih to podstatné, promíchejte a dostanete většinu zombie filmů, počínaje proslulým Night of the Living Dead (1968) George A. Romera. A je jedno, že v Legendě jde o upíry a v Trifidech zase o rostliny.
Zatímco autor Dne Trifidů, John Wyndham (obvykle vnímaný spíše jako tvůrce sci-fi) je u nás poměrně známý právě díky Trifidům, vydaným už za totality (později se objevily i překlady dalších jeho zásadních děl - např. Midwichské kukačky), Richard Matheson je (snad pro jeho těsnější spojení s horrorem) autorem u nás takřka nevydávaným. A nebýt filmu s populárním Willem Smithem, kdo ví, zda bychom tu dnes od něj vůbec hodnotili alespoň tuto knihu.
Přitom pokud jde o svět filmu, právě Mathesonovo jméno v něm figuruje mnohem častěji než Wyndhamovo. Už jen proto, že je uveden pod spoustou televizních i celovečerních snímků nejen coby autor předlohy, ale i jako jejich scénárista. Za všechny připomeňme alespoň "Duel" Stevena Spielberga, klasiku z 50. let "The Incredible Shrinking Man" nebo slavný mysteriózní seriál "The Twilight Zone" ze stejné doby. Ostatně, jenom samotný román Já legenda byl zfilmován hned třikrát (i když jen jednou pod tímto názvem).
Matheson ovšem nezůstal nic dlužen ani světu literatury. Napsal více než dvě desítky románů a vyšel mu zhruba stejný počet povídkových sbírek. Psal sci-fi, thrillery, westerny, ale naprosto dominantním byl u něj především horrorový a mysteriózní žánr.
Povídka "Noemovy děti", která u nás naštěstí vyšla už v antologii Hlas krve, patří k absolutní horrorové klasice. Stejně jako román Já, legenda ovlivnil úspěšný subžánr zombie filmů, tato povídka je pokládána za praotce všech horrorů o nebezpečí číhajícím na nic netušící cizince v buranských vidlákovech na americkém jihu.
Nutno dodat, že Matheson byl průkopníkem v oblasti prolínání nadpřirozena do moderního světa, kdy je zdání komfortu a bezpečí narušeno vpádem triumfující hrůzy. Tento dnes v žánru už zavedený postup si velmi dobře osvojil například Stephen King, jenž v předmluvě k jedné z Mathesonových sbírek napsal zhruba toto: "Nebýt Richarda Mathesona, žádného Stephena Kinga byste dnes neznali."
Toto konkrétní vydání Mathesonova nejznámějšího románu je doplněno o několik jeho méně známých povídek. Bohužel, žádná z nich nedosahuje kvalit takových Noemových dětí, a jen o málokteré se dá hovořit jako o nadprůměrné. Škoda, že vydavatel při výběru bonusů nesáhl raději právě po "The Children of the Noah" a nepřidal k nim další klenoty jako např. "Button Button", "Nick of Time" či "Nightmare at 20,000 Feet", adaptované pro legendární Zónu soumraku. A kdyby tento výběr doplnil ještě o slavnou "Zrozen z muže a ženy", vytvořil by tak jakýsi mini-Best of Richarda Mathesona a prokázal by tím autorovi v našich končinách mnohem větší službu.
K mému hvězdičkovému hodnocení jen tolik, že do něj nezahrnuji dojem z bonusových povídek ani dojem z překladu, který se mi zdál místy trošku těžkopádný. (Možná je to jen moje zdání, těžko říct.)
Hodnotím zde především význam románu, jehož příběh je fenomenální z hlediska doby vzniku, mistrovský vzhledem k žánru, který reprezentuje, a přímo geniální ve své pointě, přicházející v naprosto nečekaném závěrečném zvratu.
Bravo Matheson!

6 09.09.2021

Pro lidi, kteří svět filmového horroru teprve objevují, je tato kniha asi tím nejlepším průvodcem, jaký se dá v češtině sehnat. Co se týče výběru filmů, je rozhodně nutno spíš chválit než hanět. Najdete tu většinu toho opravdu důležitého a kniha neopomíjí ani novější (u nás často až nepochopitelně podceňované) majstrštyky jako např. Haute Tension. Znalce jistě potěší zařazení lahůdek undergroundovějšího rázu jako Henry: Portrait of a Serial Killer nebo Dellamorte Dellamore, či japonských pecek jako třeba Audition. Na spočítání vysoce kvalitních a významných horrorů, které nebyly zastoupeny, by člověku stačily možná i prsty na obou rukou. A to je rozhodně potěšující. Kniha (poměrně překvapivě) není ani žádnou komerční jednohubkou - naopak, dá se pokládat za seriózní zdroj, k němuž se mohou vracet i zběhlí horroroví diváci.

2 04.09.2021

Hlavním důvodem, proč mít tuhle antologii ve sbírce, je povídka Oranžová je bolest, modrá šílenství. David Morrell za ni dostal v roce 1988 Cenu Brama Stokera. Po přečtení si budete jisti, že plným právem. Alespoň pro mě je to jedna z dvaceti nejlepších horrorových povídek, jaké jsem kdy četl.
K téhle pecce si připočtěte ještě minimálně předlohu k filmu Věc (Kdo je tam? od Johna W. Campbella) a jednu z mála možností potkat se v češtině s něčím od u nás téměř nevydávaného mistra hrůzy, Richarda Mathesona (Zrozen z muže a ženy) a máte tu hned tři pádné důvody, proč by vám tahle kniha neměla uniknout.
Za jedno přečtení pak určitě stojí i některé ze zbývajících povídek, např. Oni nebo Otec, ta věc.
Z česky vydaných horrorových antologií se Hrůzný čas určitě řadí k těm nejlepším. A musím zmínit i práci překladatelů, která je na naše poměry místy až překvapivě kvalitní.

6 13.03.2021

Druhá a zatím nejlepší povídková sbírka nejtalentovanějšího horrorového autora současnosti.
Tři (pro mě) nejlepší povídky:
1. Muži z Porlocku
Horrorová verze Peckinpahovy Divoké bandy a asi nejlepší makabrózní povídka, jaká se u nás objevila za posledních hodně let. Dostat to do ruky schopný režisér (třeba takový Carpenter nebo Friedkin, když byli ještě ve formě), panečku, to by byl film!
2. Redfieldská děvčata
Osobně u mě tenhle strašidelný kousek silně konkuruje Mužům z Porlocku. Taková je to kvalita. Tahle děvčata a jejich sraz u tajemného jezera, to je teprve něco.
3. Magická ruka
Drsná gangsterka kombinovaná s okultním horrorem. Takových zajímavých (a zde navíc dobře podaných) crossoverů zas tak moc není. Proto jednoznačně palec nahoru. A určitě bych si dal pokračování.
Celkově je u mě tahle kniha za poctivé čtyři hvězdičky, ale vzhledem k jejímu zdejšímu podhodnocení klidně přihodím jednu navíc. A těším se na další sbírku, Lairde.

3 05.11.2020

V podstatě to nejlepší ze Skeleton Crew. V roce 1992 učiněný poklad.

1 15.07.2019

V podstatě to nejlepší z Noční směny plus vynikající překlady. V roce 1992 to byl naprostý poklad.

5 15.07.2019

Ideální horrorové čtení na letní dovolenou. Přičemž za léto bych takových zhltl klidně i pět. Proč u nás takové knihy nevycházejí častěji? Kolik dobrého ještě zůstává skryto tuzemským fanouškům žánru, kterým ke spokojenosti nestačí jenom stahování filmů? Jenže v tomhle postbolševickém státě holt lidi horrorová literatura evidentně nezajímá. Samozřejmě, pokud není na obálce napsáno KING. (Koneckonců, i ten se tady ještě nějakých pět deset let po převratu vršil v knihkupectvích na hromadách bez valného povšimnutí, než se ho konečně podařilo protlačit.) Gratuluju, soudruzi. Zdá se, že jste s tím bojem proti "pokleslým žánrům" odvedli kvalitní prácičku na dlouhá léta dopředu. Tak to vypadá, že jestli nechci i nadále strádat nedostatkem, budu se nakonec muset dát na louskání horrorů v angličtině. Oh my God.

1 23.07.2014

Zde uvedený seznam povídek je celý špatně - patří totiž k třetímu dílu série Alfred Hitchcock uvádí (Strašidla nejstrašnější).
PS: Hodnotím samozřejmě druhý díl.

Skutečný obsah knihy:

Smrt je sen (Robert Arthur)
Je to dobrý život (Jerome Bixby)
Celé město spí (Ray Bradbury)
Muž, který měl rád dámy (Ruth Chattertonová)
Večerní prvosenka (John Collier)
Zvukový přístroj (Roald Dahl)
Kukla (John B. L. Goodwin)
Minulá sezóna (C. L. Moore)
Stříbrné mince (Brett Halliday)
Hvízdající pokoj (William Hope Hodgson)
Neuvěřitelný příběh (Cyril Hume)
Jasan (M. R. James)
Vysoká sázka (Will F. Jenkins)
Druhá noc na moři (Frank Belknap Long)
Naši opeření přátelé (Philip MacDonald)
Moucha (George Langelaan)
Tam daleko v trávě (Gouverneur Morris)
Přepadení (Edward L. Perry)
Ten malíček! (Margaret Ronanová)
Volání z mrakodrapu (Henry Slesar)
Sousedé (Pauline C. Smithová)
Den D (Robert Trout)
Muž, který měl rád Dickense (Evelyn Waugh)

Verdikt: Z Hitchcockových antologií vydaných v Česku je tato nejlepší.

Démanty a perly:
Je to dobrý život (Bixby), Večerní prvosenka (Collier), Naši opeření přátelé (MacDonald), Moucha (Langelaan), Tam daleko v trávě (Morris), Volání z mrakodrapu (Henry Slesar), Muž, který měl rád Dickense (Waugh).

Poznámky:
Povídky Moucha, Sousedé a Muž, který měl rád Dickense vybral v roce 1970 Jan Zábrana do své antologie Lupiči mrtvol, kde vyšly samozřejmě s jinými překlady. Sousedé se tam např. jmenují Lidé od vedle.

Lapsus:
Spisovatel Evelyn Waugh je v českém vydání uveden jako Evelyn Waughová.

4 03.09.2012

Myslím, že následující úryvky z knihy poslouží jako nejlepší důkaz toho, že původní románový Fantomas, oblíbenec surrealistů a hledačů bizarních a temných příběhů, nemá mnoho společného s pozdějšími komediálními filmy s Louisem de Funesem a Jeanem Maraisem:

FANTOMAS

"Fantomas." "Prosím?" "Říkám – Fantomas!" "A co je to?" "Nic - a všechno." "Tak co to znamená?" "Je to nikdo... a přesto někdo!" "A co vůbec dělá ten někdo?" "Nahání strach.“

Kat Diebler uchopil oběma rukama odsouzencovu hlavu za uši a vtáhl ji silou do otvoru... Klapla spoušť... Bleskla padající sekera... Vytryskl proud krve... Tisíce prsou vydalo dušený zvuk. Hlava odsouzeného se skutálela do koše s drtinami. Vtom Juve prudce odsunul Fandora a skočil k lešení. Prorazil mezi pacholky, zabořil se rukama do drtin zborcených krví, popadl za vlasy odříznutou hlavu... a vteřinu se na ni zahleděl... Pacholci poděšení neslýchaným činem se vrhli na detektiva... Kat ho odstrčil: "Vy jste se zbláznil! Běžte pryč!" Fandor viděl, že Juve vrávorá, jako by měl omdlít... Přiběhl k němu: "Proboha..." vykřikl s úzkostí v hlase. Juve přerývanými slovy, těžce dýchaje, vysvětloval: "Ten, kdo právě zemřel, nebyl Gurn... Ach proklatě! ... Fantomas unikl! Fantomas je na svobodě! Dal popravit místo sebe nevinného! Říkám ti, že Fantomas je živ!"

FIAKR NOCI

“Vzpomínám si. Jsem mrtvá. Já jsem Raymonda.“ Mrtvá? Mrtví si na nic nevzpomínají. Přicházela k sobě. Raymonda, která se utopila v Seině, se probírala k životu. Pomalu se jí vracelo vědomí. Přivykla už tak dokonale pocitu smrti, že odvykla pocitu života. A přece se jí rychle rozproudila krev v žilách a normálně rozbušil tep, který během jejího bezvědomí zeslábl a téměř ustal. „Kde to jsem? Co se to se mnou stalo?“

“Márnice,“ zašeptala. „To je márnice. Mysleli si, že jsem utopená.“ Ale ne, nebyla to márnice, protože u stěny spatřila lidské kostry v řadě jednu vedle druhé, zavěšené od stropu na dlouhých provazech. Na dvou sousedních stolech ležely dvě bílé postavy, přikryté rubáši. A o kus dál... Pod chodidly ucítila Raymonda chladnou a mrazivou vlhkost lepkavých dlaždic. Potácivě se rozběhla k posledním stolům. Tam spatřila něco nepojmenovatelného, hnusného, co hrůznou děsivostí převyšovalo všechny výtvory nejbujnější fantazie. Ležela tam mrtvola ženy, natažená na zádech. Bývala to bezpochyby mladá žena, protože paže si dosud zachovaly jemný a pěkný tvar. Ale tělo bylo v naprostém rozkladu. Nafialovělé maso světélkovalo, jedno oko chybělo a místo něho zela v obličeji díra, z poloviny pravé tváře visely cáry. Břicho se proměnilo v hromadu hemžících se červů. Raymonda uskočila a shodila přitom na podlahu něco těžkého a splasklého. Byla to noha vytržená z kyčle, na níž po celé délce stehna bylo ještě netknuté maso. Avšak kosti na chodidle a na lýtku byly úplně holé, jakoby oškrábané. „Bože, já blázním,“ pomyslela si, a s hlavou v dlaních běžela na druhý konec místnosti. Když míjela stůl, na němž se probudila, nohy se jí zapletly do rubáše. Chtěla se ho zbavit, jenom se však ještě víc zamotala a skutálela se na zem. Přitom se rukama chytila za cosi, co se na ni převrátilo. Cítila, jak jí po nahých pažích stéká nějaká studená tekutina, kapku po kapce, pomalu.

ČERVENÁ VOSA

Hodil Sundse na střechu, přitáhl ho za nohy, aniž se staral o to, že mu drsný povrch břidlicových tašek strašně drásá obličej. Fantomas spustil Sundse až k okapové rouře. Položil ho tam, vyvážil jeho tělo tak, že spola viselo do prázdna. „Dobře mě poslouchej,“ prohlásil bandita, skláněje se k uchu své oběti, „podívej, co udělám. Na nohu ti přivážu šňůru, druhý konec bude uvázán ke dveřím ateliéru. Až někdo otevře dveře, zatáhne za šňůru a tebe stáhne se střechy. Nemysli si, Sundsi, že to je všechno. Mohlo by se stát, že bys to přežil. A já jsem se, kamaráde, rozhodl, že zemřeš. Podívej se: Vidíš tenhle drát, je na něm na konci smyčka, navléknu ti ji na krk, prokáže tutéž službu jako ostří gilotiny. Tak, můj milý, až budeš padat dolů, zarazí tě najednou ostrá oprátka. Drát není dost dlouhý na to, abys mohl spadnout až na zem. Zůstaneš na něm viset a oběsíš se tak prudce, že ti to doufám uřízne hlavu. Tak to tě čeká, Sundsi. Mysli na to a řekni si, jestli nebylo lepší mi věrně sloužit?“

“To je Fantomasova dcera, to je Helena, Vosa,“ šeptali policisté. Byla od paty k hlavě zborcená krví, měla krev na obličeji, na šatech, na rukou, a Juve automaticky prohlásil: „Červená vosa.“ Fandor šel sám směrem k domu. Havard se chystal dát rozkaz k palbě, ale neodvážil se. „Pojďte zpátky, Fandore,“ křičel. Avšak Fandor si stoupl mezi policisty a Helenu. A šel pomalu k ní, dívka se na něj podívala, jak se blíží, a stála nehybně před vchodem. Měla v ruce revolver, pohlížela na Fandora, upřeně se mu dívala do očí, její zrak vyzařoval strašné zoufalství. Fandor šel stále blíž, byl už pod schody před domem, sotva dva metry od ženy, kterou miloval. Tu se Heleniny bledé rty zachvěly. Dívka ho varovala: „Nechoďte blíž, Fandore, nepřibližujte se.“ Fandor ani slovem neodpověděl, nepokynul a vystoupil na první schod; Helena mu připadala krásnější než kdykoliv jindy, s tragickou tváří, v níž zářily rozšířené zornice, ze kterých šlehaly temné blesky. Paže měla zpola obnažené, bílá kůže prosvítala pod rudými skvrnami. Helena se zachvěla. Uvědomila si, že se Fandorovo rozhodnutí nedá zvrátit; upírala na něj pohled šílený láskou a hrůzou a opakovala: „Pro smilování, ve jménu naší lásky, nepřibližujte se.“ Fandor vystoupil na druhý schod. Tu Helena vyrazila zoufalý výkřik: „Zastavte se nebo střelím.“ Fandor šel dál. A tu nastala nezapomenutelná a zároveň strašná

6 30.11.-0001

Ze všech porevolučních počinů na poli literárního horroru, je vydání sbírky Bizarníma rukama (vedle Kingových a Barkerových věcí, Adamovičova Hlasu krve, třetího vydání Tiché hrůzy a druhého vydání Draculova švagra) jedním z nejvýznamnějších. Navíc tu máme kvalitní překlad, a to se počítá. Povinnost pro každého horrorového fanouška.

2 30.11.-0001

Každý, kdo se někdy zajímal o horrorovou povídku, musí uznat, že jedná-li se o sbírku z pera jediného autora, je Noční směna úctyhodné dílo, jež strčí do kapsy kdejakou antologii typu "best of horror stories". A tady máme pohromadě hned tři kusy, které patří k vrcholům žánru: Nekuřáci a.s. (Kingova asi NEJvtipnější povídka - ocení hlavně náruživý kuřák), Římsa (jeho možná NEJnapínavější krátká story - pokud trpíte na závratě, tak si ji vychutnáte) a Na dobrou noc (to je povídka mého srdce, takže: jeho NEJlepší).
Kdyby zbývajících 17 položek na seznamu nestálo za nic, díky výše jmenovaným bych celek přesto hodnotil vysoko. Ale máme tu ještě Děti kukuřice, Poslední příčku žebříku, titulní Noční směnu, Šroťáka, Kostlivce, Mrtvé, co se někdy vracejí nebo Bojiště - dohromady tedy minimálně deset (což je plná polovina) povídek na vynikající úrovni, z nichž každá by byla schopna zazářit i v té nejprestižnější horrorové antologii. Proto je Noční směna pro každého fanouška horroru doslova povinností a pro většinu ostatních dílem, které rozhodně zaujme. Nutno dodat, že k pocitu uspokojení náležitě přispívají excelentní překlady P. Medka i T. Ebena. O takových si později vydaná druhá Kingova sbírka Skeleton Crew (česky Mlha) může nechat jen zdát.

4 30.11.-0001

Třetí nejdůležitější u nás vydaná horrorová antologie. Ivan Adamovič se v 90. letech pokusil navázat na odkaz Korbaře (Tichá hrůza) a Zábrany (Lupiči mrtvol) a sestavil jednu z nejobsáhlejších sbírek, mapujících horrorovou povídku od 19. století až po současnost. Klenoty: např. Ch. Dickens - Hlídač; W. H. Hodgson - Hlas ve tmě; H. Kuttner - Byl to démon; S. Jackson - Loterie; R. Matheson - Noemovy děti, B. Lumley - Cesta domů a C. Barker - Zapovězené.

3 30.11.-0001

Po Korbařově Tiché hrůze druhá nejlepší u nás vydaná horrorová antologie.
(Vrcholy: např. Nolanův Malý svět Lewise Stillmana nebo Langelaanova Moucha.)

5 30.11.-0001

Nejlepší horrorová antologie, jaká kdy u nás vyšla.

5 30.11.-0001

Volné pokračování skvělých Hostujících profesorů není úplně špatné, ale z mého pohledu potvrzuje rčení o tom, že do jedné řeky dvakrát nevstoupíš.

1 30.11.-0001

Brilantní, vtipný a nesmírně zábavný román z vysokoškolského prostředí konce 60. let se odehrává současně na dvou místech v Anglii a v Americe, přičemž Anglii vnímáme očima Američana a naopak. Jednotlivé kapitoly jsou napsány pomocí různých literárních postupů - např. formou dopisů, novinových zpráv, klasického románu či deníkových zápisů (jedna je dokonce koncipována jako filmový scénář). Nezapomenutelná klasika, kterou doporučuji všem, kteří jsou fanoušky 60. let, zajímají se o Jane Austenovou (jedna z postav je odborníkem na její tvorbu) či prostě jen mají rádi inteligentní humor a zajímavé lidské příběhy. Spokojenost zaručena.

6 30.11.-0001